Andělská Hora

Řekla bych, že kdokoli přijíždí do Karlových Varů od východu si všimne zříceniny hradu Andělská Hora, stojící na vysokém kamenném kopci nad stejnojmenném městečkem, ležícím na jeho úpatí. I já jsem tento hrad mnohokrát viděla, ale vypravila jsem se na něj poprvé dnes.

Městečko Andělská Hora, kde jsem cestu začínala, bylo založeno ve druhé polovině 15. století pány z Plavna pod stejnojmenným kopcem, na jehož vrcholu stával gotický hrad ze 14. století. Později patřila Andělská Hora mnoha dalším majitelům, například Černínům, kteří byli jejími majiteli dokonce několikrát. Čedičový kopec Andělská hora (721 m) spadá geomorfologicky do oblasti Karlovarská vrchovina, celku Slavkovský les.

Městečko Andělská Hora s kostelem sv. Michaela Archanděla a zříceninou hradu Andělská Hora, pohled na hrad od západu - zprava západní palác a pod ním první brána, nahoře donjon a pod ním druhá brána, vlevo východní palác, pohled ze západního paláce na donjon, za ním východní palác a vlevo druhá brána, plánek hradu (obrázek z informační tabule) A-první brána, B-druhá brána, C-východní palác, D-donjon, E-západní palác

První zmínka o hradu Andělská Hora, dříve také nazývaném Engelsburg, jehož hradní zřícenina na vrcholu čedičové homole je dominantou celého okolí, pochází z roku 1402. Hrad založili páni Hrabišici z Rýzmburka, tehdejší majitelé panství Bečov. Andělská Hora měla spolu s hradem Bečov chránit rýzmburské panství. Po řadě dalších majitelů získali hrad roku 1482 páni z Plavna a od roku 1496 se stala Andělská hora sídlem jejich rodového panství. V době jejich vlastnictví došlo k rozsáhlé pozdně gotické přestavbě. Hrad byl rozšířen o nové opevnění hradního jádra a o předhradí s branami. Za Jindřicha IV. z Plavna byl v polovině 16. století postaven východní renesanční dvoupatrový palác se sklípkovými klenbami v patře, jehož neobvyklý pětiúhelníkový půdorys byl dán tvarem terénu. Nákladná přestavba hradu plavenské panství zadlužila. Hrad zůstal v majetku rodiny jen do roku 1565, kdy jej získali vzdáleně příbuzní Lobkovicové. Roku 1622 koupil Andělskou Horu od královské komory císařský rada Heřman Černín z Chudenic, který zde ale nežil. Za třicetileté války v roce 1635 hrad obsadili a vydrancovali Švédové. Poté byl hrad pouze udržován. Jeho zkázu dovršil velký požár v roce 1718. Hrad je od té doby neobyvatelný. Černínové vlastnili toto panství až do roku 1734, kdy je prodali rodu Hartigů, ale po řadě dalších majitelů se hrad opět roku 1868 do majetku Černínů vrátil. Ti jej vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl zkonfiskován.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Jádro stavby tvořil vnitřní nebo též horní hrad na nejvyšším místě skalnaté homole, a předhradí západně od něho. První brána, prolomena v hradbě se střílnami, se přimyká ke skále a je zpevněná malou polookrouhlou baštou. Podél přístupové cesty k druhé bráně bylo opevnění tvořeno pouze palisádou (dřevěnou stěnou). Druhou bránou s průjezdem se vcházelo na nádvoří jádra hradu, ohrazeného hradbou se střílnami. Ve východní části nádvoří stál dvoutraktový palác lichoběžného půdorysu. Jeho druhé patro bylo zaklenuto sklípkovou klenbou. Palác je dílem pánů z Plavna a stavěl ho v 16. století nepochybně sasky orientovaný mistr. Stavba vznikla pravděpodobně na místě nějaké starší stavby.

Od paláce stoupá hradba na nejvyšší bod skály. Zde stávala čtverhranná plochostropá obytná věž - donjon, - do které bylo v dalším vývoji prolomeno větší množství rozměrných oken. I ta byla pravděpodobně přestavěna z obranné věže bergfritu v 15. století, současně se stavbou kamenného opevnění kolem jádra hradu i předhradí. Západně od donjonu stával západní palác, údajně spolu s bergfritem nejstarší část hradu. Hradní nádvoří je uzavřeno hradbou spojující západní palác s druhou bránou.

Schody k první hradní bráně, první brána, druhá brána, čelní zeď východního paláce

Bohužel se informace ohledně stavebního vývoje hradu někdy dost rozcházejí, zmíním zde jen stavby, které na hradě na konci 16. století prokazatelně stály a jejichž zbytky jsem dnes viděla. Přístupová cesta vede nejprve první bránou, která byla součástí opevnění předhradí. Cesta vede dál k průběžné druhé bráně, ústící do opevněného hradního nádvoří. V jeho východní části stával lichoběžníkový renesanční palác, vystavěný v 16. století pravděpodobně na místě nějaké starší stavby, dnes nepřístupný. Jižně od druhé brány na nejvyšším místě ostrohu se nacházejí zbytky obytné věže - donjonu, pravděpodobně postavené v 15. století na místě bergfritu. Západně od donjonu pak stával západní obytný palác. Celý areál horního hradu je opevněn kamennou hradbou.

Hrad se po požáru v roce 1718 stal romantickou zříceninou, oblíbeným výletním místem lidí ze širokého okolí, i lázeňských hostů z Karlových Varů. Mezi ně patřil například Johann Wolfgang Goethe, který na hradě slavil 37 narozeniny. Ze skalního ostrohu se nabízí nádherný nerušený výhled do okolní kopcovité krajiny Slavkovského lesa a Doupovských hor. Od roku 1964 je zřícenina chráněna jako kulturní památka.

K hradu se váže trochu zvláštní pověst. Kdysi dávno zachránil anglický král Tristan na lovu život malému chlapci, jehož matku zabil medvěd. Dítě dostalo jméno Richard Medvědí pracka a bylo vychováváno na královském dvoře společně s královskou dcerou Albínou. Když jinoch dospěl, zamiloval se do Albíny. Neměl ale dost odvahy, aby požádal krále o její ruku. Přemluvil ji a tajně uprchli do míst, kde dnes stojí Andělská hora. Zde si nechali postavit pevný hrad. Albína si svou dobrotou a laskavostí získala místní obyvatele, kteří ji začali přezdívat Anděl a hradu Andělská hora.

Ale ani četnými dobrými skutky nemohla Albína utišit své svědomí. Stále tíživěji pociťovala vinu a přála si usmířit se svým otcem. Richard o návratu nechtěl ani slyšet a jednal s hradní paní stále popudlivěji a hruběji. Po dlouhém pátrání objevil král Tristan s pomocí jasnovidce místo, kde oba uprchlíci přebývali a vydal se tam se svým vojskem, aby dceru osvobodil. Zvědové jej informovali, že Albína si přeje usmíření, ale Richard jí v tom brání.

Rozhněvaný Tristan obléhal se svým vojskem hrad. Když Richard viděl, že sídlo neudrží, pokusil se svou ženu otrávit vínem. Nedopatřením však poháry zaměnil a sám padl mrtev k zemi. Tristan Albíně odpustil a vzal ji i s dětmi zpět do Anglie. O hrad se po jejich odjezdu staral spolehlivý správce.

Dochované prameny však na rozdíl od legendy vypovídají, že hrad na vrcholku čedičové homole byl založen šlechtickým rodem pánů z Rýzmburka (Oseka).

Výhled z hradu, kostel sv. Michaela Archanděla se sochou sv. Jana Nepomuckého, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice

Na náměstí pod hradem se nachází původně pozdně gotický farní kostel sv. Michaela Archanděla, postavený v letech 1487 – 1490 pravděpodobně na místě starší stavby. Po velkých požárech městečka v letech 1641 a 1718 byl barokně obnoven při zachování staršího zdiva. Jde o jednolodní stavbu s trojbokým uzavřeným presbytářem a hranolovou věží na západní straně. Poslední stavební úpravu provedl A. Barvitius v 19. století. Kostel je funkční, byl zrekonstruován a znovu vysvěcen 29. září 2001. Pravidelně se v něm konají bohoslužby. Pod kostelem je možné si prohlédnout barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1767, přenesenou sem z částečně zaniklé vsi Svatobor v Doupovských horách a základy bývalé barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1720, která však byla během 20. století zbořena.

Prohlédla jsem si zříceninu hradu, zastavila se u kostela sv. Archanděla Michaela a po žluté turistické značce se vydala na další cestu. Mým dalším cílem byla Šemnická skála, ke které jsem se vydala po žluté turistické značce přes zaniklou obec Štichlův mlýn. Procházela jsem skutečně krásnou přírodou, a to jak ke skále, tak i na zpáteční cestě směrem ke golfovému areálu a po zelené turistické značce zpátky do městečka.

U bývalého Štichlova mlýna jsem se potkala se skupinou turistů a s dalším příjemným člověkem i na Šemnické skále. Byla to velmi milá setkání. Dnes se ale o této opravdu krásné procházce rozepisovat nebudu (snad někdy jindy) a vrátím se k poslednímu cíli dnešní cesty a tím byl barokní hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, stojící uprostřed trojúhelníkového hřbitova nedaleko hlavní silnice do Karlových Varů. Byl postaven v letech 1692-1712 podle návrhu architekta G. B. Alliprandiho na místě původní dřevěné mariánské kaple. Zasvěcení kostela Nejsvětější Trojici využil Alliprandi k originálnímu řešení, kdy symbolicky vyjádřil trojjedinost Boží na principu rovnostranného trojúhelníku, tvořícího základ půdorysu jak hřbitova, tak vlastního kostela. Počátkem 21. století prošel kostel rekonstrukcí, včetně obnovy fresek Josefa Kramolína z roku 1783. Kostel býval původně poutním kostelem. Dnes byl celý areál zavřený.

Poblíž kostela stojí památná lípa, u níž vyvěrá studánka, jejíž voda prý zázračně léčila četné nemocné poutníky. Já jsem se ale nenapila. U studánky jsem se na chvíli posadila, udělala si ještě poslední fotografie Andělské Hory a hřbitovního areálu a pomalu se vypravila na nedalekou autobusovou zastávku a odjela domů. Byl to krásný výlet, a to nejen tím, co všechno jsem dnes viděla, nádherným počasím, ale i lidmi, se kterými jsem se setkala. Odjížděla jsem domů sice dost unavená díky značnému převýšení, ale moc spokojená.

Andělská Hora – 5. března 2025