Brdy - Hřebeny

Před časem jsem šla po červené turistické značce od autobusové zastávky Dobříš, Na Hradci směrem na Skalku a do Mníšku pod Brdy. Byla to moc hezká cesta, a proto jsem se dnes do tohoto kraje vypravila znovu. Cestu jsem začala ve stejném místě, ale vydala jsem se opačným směrem.

Červená turistická značka mě asi po 1 km přivedla k odbočce na Studený vrch (660 m), který je součástí Hřebenů v Brdech, se stejnojmennou rozhlednou, pojmenovanou podle vanoucího studeného vánku na vrcholu. Rozhledna, kamenná 17,5 m vysoká sedmiboká věž, byla postavená v roce 1940 za účelem trigonometrického měření. Těchto věží bylo u nás v minulosti postaveno celkem devět, ale jen tato věž byla v poslední době jako jediná zpřístupněna po nezbytných opravách turistům a začala se využívat jako rozhledna. Dnes byla ale zavřená s informací u vchodu, že se jedná o měřící bod. Přesto, že věž nepřevyšuje okolní stromy a není z přilehlých oblastí ani vidět, poskytuje překvapivě hezký výhled daleko do kraje. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 16,5 metrů nad zemí by mělo být možné zahlédnout vrcholky Šumavy, Krušných hor nebo Českého středohoří, ale také Ještěd nebo Sněžku. Na vrcholovou plošinu vede 81 schodů. Rozhledna je pravděpodobně otevřená jen v turistické sezóně.

Rozhledna na Studeném vrchu, obrázky z cesty na Studený vrch, Čtyřmezí – kovový kruh

Z vrcholu jsem se vrátila na červenou turistickou značku a pokračovala dál. Došla jsem ke křižovatce se žlutou turistickou značkou. Tomuto místu se říká Čtyřmezí, protože se zde potkávají katastry čtyř obcí - Dobříše, Hostomic, Bukové a Rosovic. Současně se zde kříží lesní cesty. Od roku 2014 je místo označeno kovovým kruhem zapuštěným v zemi, na němž jsou vyznačené výseče směrů k příslušným obcím. Dočetla jsem se (bohužel až doma), že když se postavíte do železného kruhu, můžete na stromech spatřit barevné značky, tvořící kružnici. To jsem v době návštěvy místa nevěděla, a tím pádem jsem nic "nespatřila".

Cesta mě později přivedla na vrchol poměrně úzkého hřebenu s pěknými výhledy do kraje, a to jak k jihovýchodu, tak i k severovýchodu. Cestou po hřebeni jsem procházela Přírodní rezervací Kuchyňka. Přes kilometr dlouhý a jihovýchodně orientovaný svah hřbetu Kuchyňka je pokryt převážně suťovými lesy, kde převažuje dub zimní, buk lesní, javor klen a lípa velkolistá. Ojediněle roste dříve hojná jedle. Díky odumírání starých stromů je v podrostu více světla a také méně vlhkosti. Pravděpodobně proto došlo k úbytku kapradin a současně rozšíření nepůvodního a dnes hojně rostoucího náprstníku nachového.

Přírodní rezervace Kuchyňka, výhled z hřebenu na jihovýchod a na dalším obrázku výhled na severovýchod, cesta podél oplocenek do Čeňkova v údolí Litavky

Tenhle úsek cesty po hřebeni byl asi nejhezčí. Před několika dny trochu sněžilo a tady stále ještě nějaký sníh zůstal, a tak byla cesta částečně zasněženým lesem opravdu nádherná. A navíc, svítilo slunce.

Pěkným lesem jsem došla k silnici, a za ní pokračovala po zpevněné cestě až nad obec Čeňkov, do které v současnosti vede poměrně strmá kamenitá stezka podél oplocenek. Tady bylo potřeba jít dost opatrně. Dnešní výlet nebyl dlouhý, a i když to byla jen "cesta lesem", jak podobným výletům říkávám, byl moc příjemný. V lese je vlhko, a to stromům prospívá. Vypadají zdravě, člověk by skoro řekl, že se usmívají.

Brdy - Hřebeny (Dobříš, Na Hradci – Čeňkov) – 28. února 2023