Brdy-Tok

Někdy se člověk zasekne na jednom místě jako stará gramofonová deska. Před 15 dny jsem byla v Brdech a dnes jsem tu zas. A táhne mě to sem znovu.

Dnešní výlet jsem začala v obci Orlov, která je v současné době částí Příbrami. Obec je stará, první písemná zmínka pochází z roku 1379. Po zelené značce jsem se vypravila na nejvyšší vrchol Brdské vrchoviny – Tok. Leží ve výšce 865,3 m nad mořem. Cesta vedla částečně po pěšinách a částečně po zpevněných cestách, které tu vybudovala armáda. Před několika dny sněžilo, ale sněhu nenapadlo moc. A ani v této nadmořské výšce ho moc není, ale přece jen tady je. Mám sníh ráda. Zasněžená krajina je krásná, taková "fotogenická".

O Brdech, CHKO, vojenském újezdu i o současném vojenském využití části Brd v jejich východní části, kterou jsem částečně dnes procházela, jsem už psala v minulém článku. Proto tentokrát kromě fotografií opravdu nádherné přírody zmíním jen výstražné tabule, které jsem kolem cesty viděla. Ty z předešlého výletu varovaly před vstupem do lesa kvůli možné munici, ty dnešní upozorňovaly přímo na možné ohrožení života. Naštěstí oblastí po okraji současného vojenského prostoru vedou značené cesty a cyklotrasy, takže není žádný důvod se výstrahami neřídit.

Vrchol Toku, začátek cesty, v těchto místech stávala hájovna Carvánka – dnes tu stojí malá lovecká chata

Vrchol Toku je velmi plochý, ze západní strany odkud jsem přišla, vystupuje z návrší jen nepatrně. Je to rozsáhlá náhorní plošina, ve vrcholové partii opravdu krásná.

Na východním úbočí Toku se nachází někdejší dopadová plocha vojenské střelnice, zřízená v roce 1931. Kopec ležel do 31. prosince 2015 ve vojenském újezdu Brdy, nyní se nachází v chráněné krajinné oblasti Brdy. Vrcholem prochází hranice dopadové plochy, kolem které vede široký protipožární příkop, jehož úkolem bylo zabránit rozšíření častých požárů, vzniklých v důsledku ostřelování dělostřeleckou municí. 

Pokud jde o vznik názvu vrcholu, existuje několik možností. Jednou z nich je, že je jméno odvozeno od toku jako milostného zpěvu tetřeva hlušce, což ovšem není podle vědců příliš přesvědčivé – hory v Evropě podle zpěvu nebo křiku ptáků nikde jména nenesou. Přesto je pro brdský Tok volání tetřevů dosti charakteristické. Na začátku sedmdesátých let dvacátého století sice tetřevi nitro Brd opustili, aby se sem počátkem tisíciletí opět vrátili (byli sem dovezeni a odchováni).

Po odlesnění vrcholové plošiny hory během zřízení cílové plochy střelnice se postupně na tomto území vyvinula zajímavá rostlinná i živočišná společenstva, která byla předtím krytá lesem. Vrcholová plošina je nyní pokrytá mnohde nezapojeným smrkovým lesem a zejména vřesovišti s borůvkou a brusinkou. Nalezneme tu například rosnatku, vzácnou masožravou rostlinu, vytvářejí se zde rašelinná oka a nalezneme zde i památky z doby ledové – kamenné polygony a mrazové trhliny – jevy, které se v České republice vyskytují už jen v Krkonoších a Jeseníkách. Z živočišné říše stojí za to jmenovat opětovný výskyt tetřeva hlušce.

Nedaleko vrcholu Toku dříve stála hájovna Carvánka , která byla ve své době nejvýše položeným obydlím uvnitř České kotliny. Ta však musela ustoupit vojenské střelnici. Před několika lety vyrostla v blízkosti původního stavení malá dřevěná lovecká chata, která je však veřejnosti nepřístupná.

Cesta k vrcholu Toku, na bývalé dopadové ploše jsou už vzrostlé stromy, bývalá dopadová plocha Tok

Dolů do obce Obecnice jsem se vydala po červené turistické značce přes bývalou dopadovou oblast Tok. Na podzim to tady musí být krásné, protože tu je všude spoustu vřesu, a když kvetou, musí to být nádherné. Cestou z vrcholu jsem musela v jednom místě sejít z plochého návrší poměrně strmě dolů. Naštěstí byl svah opatřen kamennými stupni, ale dnes, kdy celý den mrzlo, na nich byl led. Místu se říká "Kamenné schody". S trochou opatrnosti to nakonec dobře dopadlo.

Další cesta vedla kolem vrchu Klobouček (705 m). Vrch skutečně vypadá jako buřinka. Klobouček se jmenuje i přírodní rezervace na východním úbočí tohoto vrchu. Jeho východní svah vyplňuje soustava příkrých slepencových skalních stěn o přibližné výšce patnáct metrů. Skalní útvar s názvem Skalní stěna vznikl mrazovým zvětráváním a následným odnosem. Geomorfologickou terminologií je označován jako mrazový srub. Lesy v okolí tvoří zejména druhová směs buku, jedle, javoru klene a smrku.

Území rezervace zahrnuje kromě bučiny i suťový les, kde rostou i staré mohutné lípy, kleny, jasany a jilmy. Výskyt vzácných hub je umožněn i existencí dostatečného množství mrtvého dřeva, které zde bylo a je záměrně ponecháváno. V lokalitě se nachází více než dvě stě starých, mnohdy rozpadajících se stromů, které hostí rozmanité druhy rostlin, živočichů a hub. Nedílnou součástí přírodní rezervace je i smilkový trávník na malé loučce, kde je stanoviště několika druhů vzácných hub. Ty jsou totiž svým výskytem typické právě na chudých podhorských trávnících.

Obrázek z cesty po červené turistické značce do obce Obecnice, studánka pod vrchem Klobouček, pomník padlým v obci Obecnice

Na východní straně svahu leží hezky upravená studánka s poměrně silným pramenem. Voda z ní vytéká do malého jezírka a pak do potůčku. Podle internetu jde o velmi kvalitní studenou a velmi čistou vodou. Já jsem ji ale nepila.

Odtud to už bylo jen kousek do obce Obecnice. Vedou tam dvě turistické značky – kratší červená po zpevněné cestě a asi o půl km delší zeleně značená turistická cesta lesem. Já jsem pokračovala po té červené, ale asi to byla chyba. Cesta lesem mohla být hezčí.

Z Obecnice jsem pak odjela autobusem do Příbrami a odtud do Prahy. Dnes ráno, když jsem se do Brd chystala, jsem měla z výletu trochu strach. Jednak z toho, že cesta byla poměrně dlouhá se značným převýšením, a pak také z celodenního mrazu, který meteorologové předpovídali. Mráz sice byl celý den, ale svítilo slunce, a pohled na krásný zasněžený les byl nádherný. Jsem ráda, že jsem nakonec jela.

V Obecnici jsem měla před odjezdem autobusu čas, a tak jsem se chvíli procházela. Zastavila jsem se u pomníku padlým a pročítala si jména. Zarazilo mě, že mezi padlými je několik skupin osob se stejným příjmením. Může jít jen o shodu jmen, ale pokud byli z jedné rodiny, muselo to být pro přeživší strašné, když se nikdo nevrátil.

Brdy – Tok – 19. února 2025