Český Dub

První víkend v červenci se konala v Liberci a nedaleko Světlé pod Ještědem Veteraniáda ČR v orientačním běhu, kterého jsem se také zúčastnila. Po sobotním závodě jsme se vypravili do Českého Dubu, kde nás hlavně zajímala nedávno znovu objevená Johanitská komenda.

Český Dub leží na jih od Ještědu, asi 20 km jižně od města Liberce. Stal se přirozeným centrem Českodubska a významným místem Podještědí. Žije zde asi 3000 obyvatel. Historické jádro Českého Dubu je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Významnou památkou je johanitská komenda (opevněný klášter) z 1.poloviny 13. století, která byla znovu objevena a zpřístupněna v 90. letech 20. století.

Město je jedním z nejstarších sídel v severních Čechách. Vzniklo jako tržní osada na vyvýšenině obtékané dvojicí potoků Ještědkou a Rašovkou již někdy v románském období. První údajnou zmínkou o tomto místě je listina z roku 1115, ale skutečně potvrzená zmínka o této osadě pochází až z 24. srpna 1291, kdy krakovský biskup Pavel uděluje odpustky všem osobám, které se kály nebo navštívily některý z kostelů náležejících v Čechách řádu sv. Jana Jeruzalémského v těchto místech: v Praze, Žitavě, ve Světlé, v Boleslavi, Kadani, Horažďovicích a Strakonicích. Zmíněnou Světlou však nebyla Světlá pod Ještědem, ale osada dnes nazývaná Český Dub.

Majitelem tohoto kraje se stal roku 1237 rod Markvarticů, který velmi štědře podporoval právě řád johanitů. Často se za zakladatele českodubské johanitské komendy považují Havel I. z Lemberka a jeho žena Zdislava (později svatořečená), je však také možné, že ji založil až jejich syn Havel II. Někdy kolem poloviny 13. století tak na daném místě vznikla opevněná komenda řádu s kostelem zasvěceným sv. Duchu a blízkým špitálem (ve kterém prý nemocným pomáhala svatá Zdislava). Město založené kolem tohoto sídla se nazývalo Světlá, postupně však patrně převzalo jméno starší osady, na jejichž pozemcích bylo založeno. Tak je v letech 1291 – 1359 osada označována jako Světlá, v letech 1370 a 1373 je však již jmenována jako "Dub jinak Světlá". Svůj znak – zelený dub ve stříbřitém poli – získala obec někdy před rokem 1349.

V 15. století se hrad a město staly opěrným bodem husitů. Někdy kolem 6. června 1425 obsadilo sirotčí vojsko Jana Čapka ze Sán hrad Michalovice u Mladé Boleslavi a krátce poté dobylo také Dub. Během útoku sice komenda vyhořela, byla však opravena a město s hradem se staly bezpečným zázemím pro další husitské posádky.

Za vlády Jiřího z Poděbrad byl okolní kraj vystaven nájezdům lužických vojsk. V Dubě tehdy shořelo množství památek na jeho nejstarší dějiny. Na konci 15. století byl Dub ve vlastnictví rodu Vartemberků. Jejich správa znamenala pro Dub období hospodářského rozvoje a došlo během ní k přestavbě kostela sv. Ducha a také hradu. Vartemberkům byl ale Dub konfiskován po roce 1547 za účast ve stavovském odboji a roku 1552 ho koupil slezský šlechtic Jan z Oprštorfu. Za něj rozvoj města pokračoval, město mimo jiné získalo právo várečné. Za Oprštorfů byla postavena radnice a hrad byl v letech 1564–1565 přestavěn na renesanční zámek. Bylo také rozhodnuto užívat v Dubě pro úřední styk český jazyk. Příznivý vývoj pokračoval i když panství Dub a Frýdštejn koupil roku 1591 Zikmund Smiřický ze Smiřic a Dub se tak stal majetkem jeho rodu. Po bitvě na Bílé hoře získal velkou část Smiřických statků Albrecht z Valdštejna. V době války se Dub těšil poměrnému klidu, zdejší pláteníci a soukeníci byli zaměstnáni rozsáhlými zakázkami pro císařskou armádu. Po vévodově smrti se však situace změnila, hned na jaře roku 1634 obsadily Dub dvě kompanie císařské pěchoty a 11. dubna vznikl ve městě požár, při kterém bylo zničeno 41 domů, pivovar a sladovna. O Podještědí se Švédové a císařští přetahovali po celý zbytek třicetileté války. Druhá polovina 17. století znamenala v oblasti především násilnou rekatolizaci.

Velký sál, objevený v roce 1991, novodobá socha sv. Zdislavy ve výklenku Velkého sálu, ostatkový kříž, nalezený v ženském hrobě na hřbitově komendy, bývalá kaple komendy

Název Český Dub se sice ojediněle objevuje již kolem roku 1600, běžně se však používá až na sklonku 18. století. V druhé polovině 19. století došlo ve městě k prudkému rozvoji textilního průmyslu. První textilní podnik zde založili roku 1802 bratři Slukové, avšak po úspěšných počátcích museli svou činnost v roce 1843 ukončit. Po krachu podniku Slukových zahájil ve městě výrobu nový textilní podnik Franze Schmitta. Tato firma se později stala jedním z významných podniků monarchie. Dne 28. července 1858 došlo ve městě ke katastrofálnímu požáru, který zničil panský pivovar, úřednické domy, a nakonec i zámek. Zničený zámek už nebyl nikdy obnoven a dnes z něj zbývá jen torzo.

Vznik českého státu přivítal Český Dub s radostí. Při sčítání osob roku 1910 se zde počet Čechů a Němců vyrovnal, ale po roce 1918 se k české národnosti začalo hlásit víc obyvatel: v roce 1921 se k české národnosti hlásilo už 2364 osob z 3429 obyvatel.

Dne 10. října 1938 vpochodoval do Českého Dubu útvar SS-Germania a zahájil tak jeho okupaci. Město bylo přejmenováno nejprve na Aicha a později na Deutsch Aicha. Dub byl osvobozen 9. května 1945. Historické jádro města bylo v roce 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou.

Johanitská komenda v Českém Dubu je částečně zachovalým komplexem budov ze 40. let 13. století, vystavěných rytířsko-špitálním řádem Rytířů sv. Jana Jeruzalémského (Johanité). Byla založena pravděpodobně roku 1237 významným českým šlechticem Havlem z Lemberka a jeho ženou sv. Zdislavou. Dnes patří k nejstarším dochovaným středověkým objektům na severu Čech.

Z dochovaných částí jsou nejvýznamnější pozdně románská kaple sv. Jana Křtitele a tzv. "Velký sál" románsko-gotické klášterní budovy, v němž mohou návštěvníci dodnes spatřit původní klenutí s klenebními pasy, středověká okna a další historické stavební detaily. O dobovém významu zdejší komendy svědčí i několikadenní pobyt císaře Karla IV. v roce 1357. Činnost johanitů v Českém Dubu končí na počátku 15. století v období husitských válek. Následné přestavby objekt architektonicky zcela přehodnotily a komendu pro historii "ztratily". K objevu domněle zaniklého "Ztraceného kláštera" došlo v roce 1991, na základě bádání tehdejšího ředitele Podještědského muzea, PhDr. T. Edela. Od roku 1993 je johanitská komenda součástí expozic Podještědského muzea.

Komenda v Českém Dubu byla součástí systematického sledu míst spravovaných johanity. Tento řád měl, vedle ryze náboženské složky, za povinnost vojensky chránit svěřené území a poskytovat špitálnické služby, k nimž se řadilo také občerstvení poutníků a poskytnutí noclehu. Aby byla zajištěna bezpečnost stezek a dostupnost poskytovaného zázemí, byly johanitské komendy stavěny ve vzdálenosti cca 50 km od sebe, což odpovídalo jednodenní pouti obchodníků. Na kupecké stezce procházející zdejší krajinou plnily uvedený účel komendy v Praze, Mladé Boleslavi, Českém Dubu a v Žitavě. Současně se založením zdejší johanitské komendy vznikla na jejím předpolí osada nazývaná (Nová) Světlá, která se stala základem pozdějšího města Český Dub.

V následujících dobách však českodubská komenda postupně ztrácela na významu a svého definitivního zániku se dočkala za husitských válek. V roce 1425 komendu opustili poslední řeholníci.

V 16. století nechal na místě bývalé komendy majitel českodubského panství Jan z Oprštorfu vystavět renesanční zámek s pivovarem. Zámecké budovy bohužel zanikly při devastujícím požáru Českého Dubu v roce 1858. Na počátku 20. století byl na místě původního východního křídla komendy vystavěn městský činžovní dům.

Pozůstatky ztracené středověké komendy, byly znovuobjeveny teprve v roce 1991. Tento doslova senzační "objev" tehdy učinil ředitel místního muzea PhDr. Tomáš Edel. Stalo se tak po dlouhých letech jeho historického i fyzického pátrání, s přispěním štěstí, které přeje připraveným, zejména však díky jeho vytrvalosti a neutuchajícímu nadšení a zápalu pro věc. Pod nic neříkající novodobou zazdívkou jednoho z místních sklepů tehdy narazil na dávno ztracený svět, a skrze provedenou sondu poprvé zahlédl jím tolik let hledanou, dlouhá staletí nezvěstnou komendu dubských johanitů. Místo očekávaného malého fragmentu nebo klenbičky se za několik týdnů práce objevila celá místnost se třemi mohutnými křížovými klenbami.

Překvapení kolem nalezení domněle již dávno zaniklé komendy však ještě nemělo být konečné. V roce 2003, při archeologických vykopávkách v areálu, byl učiněn další nevšední nález. V jednom z hrobů uprostřed johanitského areálu byl nalezen vzácný románský ostatkový kříž zdobený drahokamy, emaily a plastikou korunovaného Krista. Vloženou relikvií byla část dřeva Svatého kříže. Velkou záhadou českodubské komendy zůstává, komu patřil hrob, v němž byla tato vzácnost nalezena. Šokujícím poznatkem je totiž skutečnost, že hrob uprostřed mužského kláštera nepatřil žádnému z johanitských rytířů, nýbrž ženě!

Mimořádný nález pozdně románského dvoupodlažního paláce a kaple českodubské johanitské komendy a současně ztotožnění jejího zakladatele s výraznou osobností markvartického velmože Havla, manžela sv. Zdislavy, představovalo v roce 1991 zásadní obrat v nazírání na význam Českého Dubu a od roku 1992 bylo historické jádro města prohlášeno za městskou památkovou zónu.

Těmito dveřmi se vstupuje do objevených částí komendy. Nad gotickým prostorem byl v počátku 20. století postaven nájemní dům, dřevěná plastika v místě hrobu, ve kterém byl nalezen ostatkový kříž, kostel sv. Ducha, náměstí s radnicí

Po prohlídce opravdu fascinujících dochovaných částí komendy jsme se ještě zastavili u kostela Seslání sv. Ducha, založeného v blízkosti johanitské komendy ve 2. polovině 13. století. Kolem kostela se rozkládal městský hřbitov (tzv. Starý). Na jeho severní straně býval špitál, ve kterém pravděpodobně působila sv. Zdislava. Kostel byl přestavěn v roku 1490, pak v 16. století během renesanční přestavby prodloužen, a nakonec po požáru v roce 1595 barokizován.

Od kostela jsme pokračovali na hlavní náměstí města s radnicí, přestavěnou do současné podoby roku 1907. Tehdy byla přistavěná jižní část s obřadní síní a balkonem. Radnice je sídlem Městského úřadu. Původní renesanční radnice s dominantní osmibokou hodinovou věží byla na tomto místě postavena, roku 1565 za významného majitele panství Jana z Oprštorfu.

V Českém Dubu se nachází ještě více památek, mimo jiné i městské opevnění. Částečně zachované městské hradby z lomového kamene - hrubě opracovaného pískovce a opuky - pocházejí z konce 15. století. Původně bylo opevněné město přístupné dvěma vstupními branami, jižní byla s příjezdovou cestou do města spojena padacím mostem. Podstatná část městských hradeb se dochovala na západní části města v blízkosti kostela sv. Ducha a dále na východní straně města, u tzv. Hlásky. Hradby ani další památky jsme ale neviděli. Na výlet jsme se vydali po závodě, a tak jsme byli trochu unavení. Zašli jsme proto raději do cukrárny na kávu a zákusek.

Český Dub – 1. července 2023