Chotouň - Vrbčany

Na dnešní výlet z Chotouně do Peček bych asi moc turistů nenalákala. Krajina, kterou jsem procházela je taková "obyčejná". Cesta dokonce vedla v několika poměrně dlouhých úsecích po silnici. ALE, a to je důležité říct, během tohoto asi 16 km dlouhého výletu, jsem viděla opravdu mnoho zajímavého. Cestu jsem začala v Chotouni na návsi s kostelem sv. Prokopa, postaveného podle návrhu Jana Blažeje Santiniho Aichela, a se studánkou sv. Prokopa, Studánka je spojena s prvním světcovým zázrakem. Prý jako malý chlapec zarazil do země hůl, a ze země vytryskl pramen. Voda z pramene teče i dnes, ale podle informací není pitná.

Nejprve jsem zašla ke kostelu sv. Prokopa. Jižně od něho stojí Prokopský dvůr, který je považován za místo, kde se v roce 970 narodil sv. Prokop. V 15. století u něho vznikla kaple sv. Prokopa. Dvůr prošel mnoha proměnami až do dnešní klasicistní podoby z 19. století. Kdysi stávaly před branou dvora dvě sochy sv. Františka a sv. Floriána, dnes po nich zbyla jen ozdobná zídka se dvěma podstavci.

Chotouň má charakter zemědělské vsi. Rozkládá se v úrodné, rovinaté krajině Středolabské tabule s převahou zemědělsky využívané půdy. Archeologické nálezy kladou první osídlení na katastru obce do doby bronzové. První písemná zmínka, týkající se přímo vesnice, pochází z roku 1249. V 18. století ve vsi bývaly lázně.

O prvním kostele ve vsi toho moc nevíme, ale z toho, že nebyl zasvěcen svatému Prokopovi, se zdá, že musel být postaven před rokem 1204, kdy byl svatý Prokop svatořečen. Stavba současného kostela sv. Prokopa byla vyměřena za účasti Jana Blažeje Santiniho-Aichela na jaře 1708. Dokončený kostel byl svěcen roku 1710. Mobiliář byl postupně pořizován v následujících letech, a to i po roce 1715, kdy panství koupil Jan Ignác Mladota ze Solopysk. Roku 1807 kostel zakoupila obec a upravila ho na filiální kostel. Úpravy trvaly do roku 1816 a nejvýznamnější změnou byla výstavba nové věže se zvonicí na západní straně kostela.

Kostel sv. Prokopa v Chotouni - vlevo Prokopský dvůr, studánka sv. Prokopa, Homole sv. Prokopa

V interiéru je loď oválná, členěná dórskými pilastry. Stěny kněžiště jsou do prostoru konvexně vypjaté a řazené v obkročném rytmu jako širší a užší. Santini zde používá pozoruhodnou, později často využívanou myšlenku "volných" a "nosných" polí. Širší "volná" pole vyplňují okna a vítězný oblouk, římsa je v těchto úsecích přerušena. Užší pole s úseky římsy fungují po způsobu jakýchsi "pilířů" jako pole nosná. Pozoruhodný optický efekt zesiluje šestiúhelný půdorys a konvexní vypnutí stěn.

Kvalitu Santiniho návrhu žel snižuje poněkud rustikální provedení, dané zřejmě použitím místních zednických sil, a navíc pravděpodobně ještě umocněné opravou po roce 1807. Přesto stavba vykazuje řadu motivů, které jsou pro Santiniho typické a později se objeví v jeho významnějších stavbách.

Po prohlídce staveb na návsi jsem se vydala na cestu. Na konci obce jsem se ještě zastavila u Homole sv. Prokopa. Dnes víme, že tato 3 m vysoká pravěká mohyla skrývá hrob významného velmože ze 7. – 6. století před naším letopočtem z období bylanské kultury. Středověké legendy však vyprávějí zcela jiný příběh. Rodákem z Chotouně byl sv. Prokop, opat Sázavského kláštera, který jak známo zapřáhl čerta a vyoral s ním Čertovu brázdu. Ta vedla ze Sázavy právě k Prokopově rodišti, k Chotouni. Zde světec ďábla vypřáhl a přinutil ho radlici očistit. Tam, kam dopadla oškrabaná hlína, vznikla Homole sv. Prokopa. Od roku 1808 stojí na jejím vrcholu kamenný kříž, který nahradil předchozí kříž dřevěný.

Další cesta k obci Vrbčany vedla po silnici mezi poli. Dnes bylo větrno, a tady skutečně dost foukalo. Ve Vrbčanech jsem se zašla podívat ke kostelu sv. Václava. Kostel se zvonicí stojí na výrazném návrší a je už zdálky viditelný. Vrbčany jsou malá obec s asi 400 obyvatel. Jejím severovýchodním okrajem protéká říčka Výrovka, která je levostranným přítokem Labe. Do Labe se vlévá pod Nymburkem.

Kostel sv. Václava ve Vrbčanech, val kolem kostela, říčka Výrovka, přírodní rezervace Stráně u splavu (údolím Výrovky vede trať)

Prošla jsem obcí a hned se vypravila na návrší s kostelem sv. Václava. Jeho současná podoba pochází z novověkých přestaveb na konci 17. a v první třetině 18. století, ale kostel je mnohem starší. Prvním kostelem sv. Václava na tomto místě byl předrománský kostel otonského typu, který založil ve Vrbčanech dle tradice kolem roku 990 sv. Vojtěch. Tato původní stavba byla přestavěna po roce 1150 v románském slohu. Tehdy byla loď doplněna o emporu. Kvádříkové zdivo kostela pochází ze 12. století a pod podlahou byly objeveny základy kostelíka už z konce 10. století. Na konci 14. století bylo přistavěno gotické kněžiště se sakristií na jižní straně. Interiéru dominuje raně barokní portálový oltář zhotovený v roce 1677 kutnohorským sochařem Kašparem Eiglerem, doplněný sochami sv. Václava a sv. Víta. Kostel je obehnán zdí, příkopem a valem. Do prostoru se hřbitovem mezi zdí a kostelem se vchází průchodem v dvoupatrové hranolové barokní zvonici, postavené v letech 1727-28.

Z valu kolem kostela, jehož stáří není zatím známé, jsem si vyfotografovala další val východně od kostela, což byla asi část původního slovanského hradiště z mladší doby hradištní (druhá polovina 10. století n. l. až první polovina 12. století n. l.). Dávné hradiště zřejmě sahalo směrem na východ od kostela.

Z Vrbčan jsem pokračovala po zelené turistické značce údolím Výrovky do Chroustova. Procházela jsem podél Přírodní rezervace Stráně u splavu, tvořené skalnatými stráněmi údolí po pravé straně Výrovky. Rezervace je významná svým výskytem teplomilných a suchomilných druhů rostlin a živočichů. Jedná se například o kriticky ohrožený trýzel rozkladitý, silně ohrožený křivatec český pravý či koniklec luční český.

Tady povídání o dnešním výletě ukončím. Při další cestě přes Radim do Peček jsem viděla ještě mnoho zajímavého, ale povídání o těchto zajímavostech si nechám na nějaký další článek.Bylo by toho na jeden článek asi moc.

Chotouň – Vrbčany – 8. března 2024