Dolní Chabry-Draháň

Dnes jsem se vypravila na krátký výlet do okolí Prahy. Sice jsem stejnou cestou už před lety šla, ale bylo to přece jen dávno. Dnes mělo být veliké teplo, a tak jsem se na cestu, kterou jsem začala u kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech, vypravila poměrně brzy ráno.

Dolní Chabry jsou městská čtvrť na katastrálním území Prahy v městském obvodu Praha 8. Žije zde přes čtyři tisíce obyvatel. Dolní Chabry zahrnují celé původní Chabry, které byly od poloviny 16. století tvořeny dvěma osadami. Dolní Chabry měly centrum v okolí Bíleneckého náměstí a ulice Na Dolíku, Horní Chabry u dnešního Hrušovanského náměstí, původně návsi obklopené velkými usedlostmi, a ulic Na pěšině a Kobyliská. Do roku 1951 patřila do chaberského katastrálního území i část dnešních Kobylis, včetně závěrečného úseku tramvajové tratě u vozovny Kobylisy.

Nejcennější památkou Dolních Chaber je nevelká stavba románského kostela sv. Jana Křtitele z 12. století s pravoúhlou apsidou a románskými malbami. Archeologickým průzkumem bylo zjištěno, že na místě kostela stály už dříve tři starší sakrální stavby.

Kostel stojí na mírném návrší mezi vzrostlými stromy v místech, kde leželo původní jádro vesnice Dolní Chabry. Obklopuje ho kamenná zeď, za kterou se původně nacházel hřbitov se starobylou zvonicí. Při pohledu zdáli nejde přehlédnout vyčnívající věžičku s křížem. Je to moc hezký kostelík, který se v současné době opravuje. Brána v kamenné ohradní zdi, vedoucí na původní hřbitov, byla zavřená, a tak jsem si kostel vyfotografovala jen z vnějšku.

Kostel sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech, zvonice stojí v místech bývalého hřbitova za kamennou ohradní zdí, barokní Knorův statek na Bíleneckém náměstí

Archeologickým výzkumem v letech 1973-1974 bylo zjištěno, že se jedná již o čtvrtou sakrální stavbu na tomto místě. Z nejstaršího kostela byly odkryty drobné zídky z opukových kamenů na nich se dochovaly zbytky spáleného dřeva, snad dřevěné hrobní kaple. Jeho výstavba je odhadována na počátek 11. století. Této dataci odpovídají i nejstarší hroby v blízkosti kostela. Druhou stavbou byl podélný kostelík s půlkruhovitou apsidou na východní straně. Byl postaven z lomového kamene technikou klasového zdiva.

Třetí stavbou byla rotunda s apsidou ve východní části z doby před polovinou 12. století o průměru 12,60 m. To znamená, že se jedná po rotundě svatého Víta na Pražském hradě o druhou největší známou románskou rotundu na území Čech. Podlaha rotundy byla vyskládána románskými reliéfními dlaždicemi s asi 20 různými reliéfy s geometrickým, rostlinným a zvířecím dekorem, ale i s reliéfy postav. 

Čtvrtou stavbou je současná románská podoba kostela ze 3. čtvrtiny 12. století vystavěná kvádříkovou technikou. Hlavní část kostela má pravoúhlý půdorys o rozměrech přibližně 8×13 metrů s osou orientovanou od východu na západ. Východní strana je zakončena půlkruhovou apsidou. Na severní straně poblíž apsidy přiléhá malá čtvercová sakristie o rozměrech asi 5×5 metrů. Ze sedlové střechy vyčnívá uprostřed štíhlá věžička. Apsida je zastřešena odděleně. Hlavní vchod do kostela s malým portálem se nachází na jižní straně budovy.

V apsidě kostela byly v roce 1905 objeveny vzácné románské malby Krista v mandorle a průvod apoštolů z let 1230-40. Z roku 1250-60 se dochoval nejstarší nástěnný mariánský cyklus v Čechách. Nad vstupem do kostela se nachází renesanční malba mísy s uťatou hlavou svatého Jana Křtitele.

Kostel byl poškozen během husitských válek, kdy mimo jiné shořela střecha. Po válkách byl kostel pozdně goticky opraven a střecha zvýšena. Na půdě kostela se ukrývá kamenická značka s letopočtem A.D.1439. Znovu byl kostel opravován také po třicetileté válce, v jejímž průběhu farnost v Dolních Chabrech zanikla a kostel je od té doby filiálním k farnosti u kostela svatého Václava na Proseku. V barokní době byla zbudována nová kruchta a po roce 1729 byl proti dveřím kostela namalován iluzivní oltář Panny Marie.

Současný stav kostela vyžaduje náročnou rekonstrukci. Je narušena statika zdiva. Naštěstí krovy napadené škůdci byly opraveny již koncem roku 2010. Základy starších staveb byly postaveny z opukových kamenů spojovaných hliněnou nezpevněnou maltou. Po jejich odkrytí při archeologickém výzkumu docházelo z důvodu kolísání teploty a zemní vlhkosti k jejich degradaci a hrozila celková destrukce základů. Proto bylo v září a říjnu 2014 podzemí kostela pod odborným vedením památkářů zpětně zasypáno drceným štěrkem a viditelná zůstala pouze románská patka sloupu empory. O získání finančních prostředků na další opravy se snaží Občanské sdružení na ochranu památek v Dolních Chabrech a Pražské arcibiskupství.

V těsné blízkosti kostela se nachází polodřevěná zvonice postavená po roce 1500. Uvnitř jsou zavěšeny dva zvony, větší z roku 1870 a druhý pocházející z roku 1843. V roce 1905 byl zrušen zdejší hřbitov, pohřbívat se začalo na nově zřízeném hřbitově v ulici Pod Zámečkem.

Kousek od kostela stojí také pěkně opravený barokní Knorův statek, někdy také nazývaný Duchoslavův statek. Tento barokní statek z 2. poloviny 18. století s dekorativním průčelím je příkladem honosných statků pražského venkova v 18. století. Statek je tvořen obytnou budovou, bývalým špejcharem, stodolou a hlavní bránou s brankou a zdí. Nad bránou spatříte sochu sv. Jana Nepomuckého. Budova špýcharu a obytné budovy jsou pojaty velmi podobně. Mají vykrajované štíty se štukovým dekorem a kapkovitými dekoračními okénky. Obytná budova se na delší straně otevírá do dvora arkádami se segmentovými oblouky, v patře pak opatřenými kamenným vykrajovaným zábradlím.

Obešla jsem kostel, udělala si několik fotografií a kolem Prostředního rybníka došla k výchozímu místu do Drahanského údolí.

Drahanské údolí (někdy Drahaňské údolí, Drahaň) se nachází na severním okraji Prahy na pravém břehu Vltavy. Rozkládá se podél Drahanského potoka, který pramení v Dolních Chabrech, teče západním směrem přes katastrální území Čimice a Bohnice a ústí do Vltavy v katastrálním území Zdiby mezi obcemi Zámky a Klecánky. Údolí je součástí přírodních parků Drahaň-Troja a Dolní Povltaví.

Údolí potoka lze rozdělit na tři části: horní v oblasti Dolních Chaber, střední v širším údolí po Drahanský mlýn a dolní rokli. V horní části se potok proplétá zástavbou včetně barokního statku a významného románského kostela Jan Křtitele. Střední část přírodního údolí začíná u konečné zastávky autobusu Dolní Chabry pod výrazným skalním ostrohem. Silnice údolím končí u čistírny odpadních vod a vodní nádrže. Údolí pod ní je zarostlé rákosinami s vrbami a zvolna se zužuje. V místě, kde cesta přechází na pravý břeh potoka je blízko můstku Prdlavá studánka. Pod cestou se nachází Drahanský mlýn s letopočtem 1676 a oblast domků a chat, které jsou místní komunikací propojeny s obcí Brnky.

Mlýn v Drahanském údolí, horní část údolí - kousek za Drahanským mlýnem, dolní část údolí - Drahanská rokle, cesta podél Vltavy

V další, nejdelší dolní části, je údolí úzké a nazývá se také Drahanská rokle. Je pro ni charakteristické prolínání divoké přírody s místy hůře schůdnou stezkou, s produkty lidské činnosti, souvisejícími s chatkami roztroušenými v údolí. Podél této části potoka také probíhá hranice města Prahy. Potok, vytékající z údolí, ústí do Vltavy potrubím pod vltavskou navigací (hrubými kameny zpevněný břeh s pobřežní cestou). Plánovaná jižní varianta trasy Pražského okruhu probíhá jižně od údolí a přetíná ho mezi čistírnou odpadních vod a zastávkou autobusu.

Prošla jsem údolím k Vltavě a po cyklostezce, vedoucí po navigaci, došla do obce Zámky. Tenhle kus cesty patří k mým oblíbeným. Mnohokrát jsem už tudy šla. Cestou do kopce jsem pak ze Zámků přišla na okraj sídliště Bohnic, kde bydlíme. Byla to moc hezká ranní procházka. Sice jsem šla místy, která znám, ale i tak jsem se dozvěděla něco nového, například o dynamitce při ústí Zámecké rokle. To, že tam dynamitka stála, vím dlouho, ale až dnes jsem se zastavila u informační tabule a dozvěděla se i něco víc.

První továrnu na výrobu dynamitu v Rakousku-Uhersku otevřel Alfred Nobel v roce 1870 právě zde na pravém břehu Vltavy. Kromě provozních budov byly vystavěny také budovy s byty pro dělníky a další personál. Bohužel krátce po zprovoznění došlo k několika tragédiím, kdy byly objekty zničeny. A tak musela být továrna vybudována znovu. Na začátku 20. století s rozvojem výstavby města byla výroba přesunuta do alpských údolí a do okolí Pardubic. Nicméně nejrůznější pyrotechnika se zde vyráběla i poté.

Po skončení 2. světové války se areál stal součástí národního podniku Zbrojovka Brno, později národního podniku Jiskra, který zde znovu začal vyrábět pyrotechniku. Zábavní pyrotechnika se zde vyráběla až do 90. let 20. století. Dnes je areál v soukromém vlastnictví. Majitel by jej rád přeměnil na místo odpočinku a rekreačního vyžití.

Dolní Chabry - Drahanská rokle – 9. července 2024