Flájský kanál

Před několika měsíci (18. 6. 2024 – výlet Fláje) jsem šla od hráze Flájské přehrady přes bývalou obec Fláje do Nového Města: Při tomto výletě jsem se poprvé dozvěděla o Flájském plavebním kanále a také o kostelíku sv. Jana Křtitele, který ve Flájích stával, a který byl později přenesen do Českého Jiřetína. Musím říct, že se mi krajina v okolí Flájské přehrady moc líbí, a tak jsem si naplánovala další, tentokrát poměrně krátký, výlet od přehrady podél plavebního kanálu do Českého Jiřetína.

K přehradní hrázi jsem přijela autobusem z Litvínova. Přešla jsem hráz a odtud pokračovala k plavebnímu kanálu. Měla jsem trochu smůlu, protože právě teď v září, kdy jsem zde byla, probíhají kolem kanálu nad Českým Jiřetínem těžební práce a část cesty podél něho je uzavřená. Úsek se obcházel po náhradní trase směrem na červenou turistickou značku.

Flájský plavební kanál (též Nový plavební kanál, německy Neugrabenflöße) je název zaniklého vodního kanálu v Krušných horách, který sloužil k plavení dřeva. Vedl z Flájí do saského města Clausnitz. Kanál byl postaven v letech 1624–1629 a byl v provozu až do roku 1872. Dnes se z něj dochovaly na obou stranách hranice pouze části. Patří k nejstarším technickým vodním památkám v České republice. Je o více než 160 let starší než oba známé plavební kanály na Šumavě. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.

Saské město Freiberg bylo ve středověku a raném novověku centrem zpracování stříbra a dalších rud, které se těžily na německé straně Krušných hor. K jejich zpracování v hutích bylo zapotřebí dřevěného uhlí, ale nejbližší lesy se nacházely až na hřebenech Krušných hor. O výstavbě plavebního kanálu uvažovalo město Freiberg již během 16. století. K dohodě mezi saským kurfiřtem a Lobkovici došlo však až na podzim roku 1623, kdy Lobkovicové souhlasili s vybudováním kanálu na svém území. Se stavbou Nového plavebního kanálu se začalo v roce 1624. Nový se mu říkalo proto, že na saské straně Krušných hor už existovaly starší kanály – Marienberský (1556), Annaberský (1564–1566) a kanál Görsdorf–Blumenau (1566).

Na začátku cesty byl kanál suchý, další úsek kanálu (tentokrát už s vodou), v těchto místech je kanál vytesán do skály

Nový kanál začínal za vsí Fláje v nadmořské výšce 696 metrů a pokračoval přes Český Jiřetín do Saska, kde minul vesnici Cämmerswalde a končil za městem Clausnitz, kde se vléval do Freiberské Muldy. Dál pokračovalo plavení po jejím přirozeném toku až do Freibergu. Stavební práce prováděli horníci, kteří vykonávali odborné řemeslnické práce, na hrubé stavební práce v těžkých podmínkách však byli nasazováni také trestanci. Při budování plavebního kanálu se musel překonat výškový rozdíl 150 m. Spád Flájského potoka mezi Flájemi a Českým Jiřetínem byl 1 m na 53 m toku a u Muldy 1m na 65 m. Délka kanálu byla 18,2 km a hloubka 120 cm. Na počátku byl kanál široký 280 cm a postupně se zužoval až na 180 cm. Plavební míra polen činila 127cm. Nad Českým Jiřetínem byl kanál v jednom místě vytesán do skály. Práce byly dokončeny 8. března 1629 a náklady činily 4959 tolarů. Dnes je první úsek kanálu od Flájí zaplaven přehradou, a tak začíná až kousek pod její hrází.

Plavení dřeva probíhalo převážně jen na jaře, když bylo dostatek vody. Po většinu roku nebyl kanál splavný. Napájen byl z Flájského potoka a také z rybníků na české i německé straně. Během zimy se nařezané dříví svezlo a připravilo na louce u plavebního kanálu. Uvádí se, že plavení trvalo jen 8–14 dní. Poté byl kanál vyčištěn a jeho případná poškození opravena.

V roce 1729 sice pražské místodržitelství vydalo zákaz vývozu dřeva za hranice, dřevo se přesto plavilo dál. Další podobný zákaz vydala císařovna Marie Terezie. Poslední plavba v kanále proběhla v roce 1872 (některé zdroje uvádějí rok 1874).

V letech 1882–1883 byla v Českém Jiřetíně vybudována továrna na lepenku, která využívala plavební kanál jako náhon pro vodní turbínu. O nedělích, kdy továrna nevyráběla, byla voda vypouštěna z kanálu do Flájského potoka po skále vedle tovární vily. Vznikl tak umělý vodopád, který byl na začátku 20. století oblíbeným výletním místem a objevil se i na několika dobových pohlednicích.

Tato technická památka - Flájský plavební kanál - se vrátila do širšího povědomí české veřejnosti na začátku 21. století díky publikační práci učitele a přírodovědce litvínovského muzea Zdeňka Bárty, který na historii plavebního kanálu upozorňoval už v 70. letech 20. století.

Cesta podél kanálu vedla po jeho vnější hrázi. Zpočátku byl kanál suchý, až později, poté, co do něho ústily potoky z hor, v něm byla voda. Na dvou místech v úseku, kudy jsem šla, byly vybudovány výpustě. Spád kanálu je velmi malý a tak, když jsem šla po jeho hrázi, měla jsem dokonce pocit, že jdu mírně do kopce, ale voda tekla opačným směrem.

Jak už jsem psala, část cesty podél kanálu byla uzavřená, ale náhradní cesta na červenou turistickou značku byla dobře značená. Po červené turistické značce jsem pak došla do Českého Jiřetína. Tady jsem se chtěla hlavně zastavit u přeneseného kostela sv. Jana Křtitele. Při návštěvě Flájí jsem viděla jen kamenné základy, na kterých stával.

Výhled ze skalní vyhlídky, kostel sv. Jana Křtitele v Českém Jiřetíně, hrázděný dům v Českém Jiřetíně a nakonec ještě pohled na Flájskou přehradu z přehradní hráze, kde jsem cestu začínala

Kostel sv. Jana Křtitele je dřevěný roubený kostel, pocházející ze 2. poloviny 17. století. Jedná se o jednolodní stavbu s trojbokým presbytářem a věžičkou na střeše. Kostel stával původně v obci Fláje, ale roku 1969 byl při budování Flájské přehrady přemístěn právě sem, do Českého Jiřetína. Významnými částmi mobiliáře jsou gotická socha Piety z doby po roce1450 a pozdně gotická Kalvárie z doby kolem roku 1500.

Obešla jsem kostel, udělala si několik fotografií, a před odjezdem autobusu se zašla ještě podívat na hrázděný dům, kterého jsem si cestou do centra obce všimla. Dům pochází pravděpodobně z 1. poloviny 19. století a je příkladem krušnohorského venkovského domu. Myslela jsem si, že uvidím ještě nějaké další hrázděné domy, ale tento byl jediný.

Český Jiřetín je horská příhraniční obec ležící na soutoku Flájského a Bystrého potoka v nadmořské výšce 610–740 m. Vznikl jako dřevorubecká osada ve druhé polovině 16. století za vlády Lobkoviců. Později přešla obec do majetku Valdštejnů jako součást panství Horní Litvínov–Duchcov.

Obyvatelstvo bylo tradičně německé národnosti, proto bylo většinou po druhé světové válce odsunuto. Počet obyvatel se velmi snížil. Tento úbytek se již nepodařilo nikdy dorovnat, takže dnes nemá Český Jiřetín ani 100 obyvatel a mnoho domů slouží k individuální rekreaci.

V současnosti je Český Jiřetín horským střediskem, kde se provozují jak zimní sporty (sjezdovky, Krušnohorská lyžařská magistrála), tak je rekreačním místem i v létě. Obcí procházejí turistické stezky, např. Naučná stezka Flájská hornatina a na německé straně hranice cyklotrasa. Turistický ruch podporuje i hraniční přechod do sousedního Saska. Před odjezdem autobusu jsem si také do Německa zašla – stačilo jen přejít most přes Flájský potok.

Dnešní výlet byl velmi krátký, protože jsem se potřebovala co nejdřív dostat do Teplic, kde jsme měli třídenní sraz s bývalými spolužáky ze střední školy. Ale i tak byl výlet hezký. Jen mi mohlo trochu víc přát počasí. Téměř celou cestu mírně mrholilo. Až v Jiřetíne začalo přes mraky prosvítat sluníčko.

Flájský plavební kanál – 10. září 2024