Hořín

Před časem jsem byla na výletě v Mělníku a zašla jsem se podívat také do Hořína na zdymadlo a zámek (výlet Mělník z 13. září 2023). Až doma, když jsem si o výletě psala, jsem si uvědomila, že jsem se nezastavila u Lobkovické hrobky. Mám takovou divnou vlastnost, že když při nějakém výletě na něco, co jsem chtěla vidět, zapomenu, musím se tam vrátit. Nechce si mi ale jít stejnou cestou, a tak si musím vymyslet jinou trasu. Dnes jsem se do Hořína vypravila znovu a cestu jsem začala v Mlčechvostech.

Po cestě od železniční stanice jsem po chvíli došla k Vltavě, kde se nad jezem odděluje plavební kanál. A právě podél tohoto kanálu jsem chtěla dojít do Hořína. Dnes mělo být krásné počasí, a asi i někdy bylo, ale v místech, kudy jsem šla, byla mlha a nízké mraky, ale i tak to byla hezká cesta. Na stromech i travách byla jinovatka a krajina se zdála taková pokojná.

Plavební kanál Mělník – Vraňany je průplav mezi Vraňany a Mělníkem. Jeho účelem je umožnit velkým říčním lodím plout po klidné hladině a vyhnout se nebezpečnému proudu v posledních peřejích na Vltavě před soutokem s Labem. Kanál je 10,1 km dlouhý.

Bílá postel se "vzkazem" na břehu kanálu, začátek plavebního kanálu nad jezem Vraňany, cesta podél kanálu

Kanál se stavěl v letech 1902-1905. Kromě jeho samotného prokopání a vyzdění byl současně postaven i Vraňanský jez s vorovou propustí, u kterého kanál začíná. Přes kanál bylo počátkem 20. století vybudováno osm mostů a dvoukomorové zdymadlo u Hořína. Zdymadlo Hořín projektoval František Sander. Bylo uvedeno do provozu v roce 1905. Překonává spád 8,5 m, čímž je nejvyšším plavebním stupněm v úseku Praha - Mělník. Zdymadlo se skládá ze dvou plavebních komor a je technickou památkou. V roce 1996 bylo doplněno malou vodní elektrárnou o výkonu 30 kW.

Zdymadlo Hořín kanál rozděluje na horní a dolní část. Horní část kanálu má šířku 18 až 36 m, délku přes 6 km a hloubku 2,4 až 3 m. Po jeho délce jsou rozmístěna čtyři obratiště. Na začátku kanálu jsou 20 m široká vrata pro jeho uzavření v případě velké vody. Provoz v kanálu je jednosměrný a je řízen světelnou signalizací s výhybnou v Lužci nad Vltavou. Dolní plavební kanál v úseku Hořín - Mělník má šířku 18 až 40 m a minimální hloubku 2,5 m.

Horní část kanálu je příležitostně využívána pro závody ve veslování na dlouhé trati a i při vodní turistice k návratu z Mělníka do Vraňan. Na Vraňanském jezu byla v letech 2004 - 2006 vybudována malá vodní elektrárna s vodorovně umístěnou Kaplanovou turbínou a špičkovým instalovaným výkonem 2,75 MW.

V letech 2019 až 2021 proběhla rekonstrukce všech přemostění plavebního kanálu tak, aby mohly projíždět lodě s nástavbami až 7 m nad hladinou, což umožní kromě přepravy větších nákladů především také přístup velkých turistických lodí až do Prahy bez demontáže vrchních částí. Bylo přestavěno 7 pevných mostů a čtyři byly zrekonstruovány jako zdvižné. Silniční zdvíhací mosty jsou ve Vrbně a v Lužci, unikátním řešením jsou zdvižný kamenný mostní oblouk v Hoříně a železniční zdvihací most u obce Lužec nad Vltavou. Všechny jsou ovládány dálkově ze zdymadla Hořín.

Musím se tady zmínit o něčem, co mě cestou velmi překvapilo a co jsem tady vůbec nečekala. Šla jsem podél kanálu a už zdálky jsem uviděla bílou postel. Nejdřív jsem si myslela, že ji sem někdo vyhodil, ale jak jsem přicházela blíž, viděla jsem, že je v moc dobrém stavu, a navíc místo pod ní bylo vydlážděné. Na jejím roštu ležel kámen. Šla jsem blíž a všimla si, že je na kameni něco napsáno. Stálo tam:

NECHAL JSEM ZEMŘÍT,

TIS, OD SVÉHO UČITELE,

ZEMŘELA I CHTIVOST MÁ…

A TEĎ … POKORA SE ZRODILA…

Bylo to skutečně zvláštní, obzvlášť v dnešním mlhavém počasí – takové přízračné.

V Hoříně jsem se zašla podívat na Lobkovickou hrobku na místním hřbitově. Hrobka na vyvýšeném místě hřbitova je tvořená pohřební kaplí Nejsvětějšího jména Ježíšova z let 1826–1849 a přiléhajícího pohřebiště knížecího rodu Lobkoviců z konce 19. století. Je v majetku mělnických Lobkoviců a je památkově chráněná.

Cesta ke zdymadlu Hořín, v pozadí v mlze mělnický zámek a věž kostela sv. Petra a Pavla, kaple lobkovické hrobky, pohřebiště

Pohřebiště vzniklo na konci 19. století (1895–1897) podle návrhu českého architekta Josefa Schulze mezi kaplí a novou obvodovou zdí. Schulz, který už měl tehdy za sebou významné stavby, jakými byl například projekt úpravy Národního divadla, nebo stavba Rudolfina (spolu s Josefem Zítkem) a stavba Národního muzea, připravil pro zadavatele Jiřího Kristiána z Lobkovic několik variant pohřebiště. Ambiciózní návrh krytého neorenesančního půlkruhového ambitu, ve kterém by byly umístěny hrobky, nebyl z důvodu vysokých nákladů přijat. Schválen byl jednodušší plán s architektonicky členěnou ohradní zdí. Dne 10. září roku 1897 byly z krypty hřbitovní kaple za církevního pohřebního obřadu přeneseny ostatky příslušníků rodu Lobkoviců do nově zřízených hrobek. Církevní obřad celebroval pražský arcibiskup František kardinál Schönborn.

Centrální osmiboká hřbitovní kaple, která leží na vyvýšené terase, má plechovou kopuli s vikýři, kterou na vrcholku zdobí kříž. Ke kapli vedou dvě kamenná schodiště, jejichž balustráda z prolamovaných kamenných desek stylově navazuje na ohrazení terasy před kaplí. Mezi rameny venkovního schodiště jsou schody vedoucí dolů k pohřebním komorám pod kaplí. Před kaplí je dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem. Poblíž kaple stávaly do roku 1981 barokní sochy sv. Notburgy a sv. Wolfganga z let 1747–1748 od Ignáce Františka Platzera, které byly v roce 1981 umístěny v lapidáriu u státního zámku v Mnichově Hradišti.

Kapli v půlkruhu obklopuje pohřebiště členů mělnické větve rodu Lobkoviců od dob knížete Augusta Antonína Josefa. Podél zdi s černými náhrobními deskami je 18 hrobových komor. Hrobky mají kamenné orámování a vypouklé krycí desky s křížem. Do jedné hrobové komory je obvykle uložena jedna až tři rakve. Seznam vychází z nápisů na náhrobních deskách.

Po únorovém puči 1948 mělničtí Lobkovicové odešli do emigrace a hrobka v době komunistické zvůle začala chátrat. V roce 1992 hrobku zrestituoval Otakar Lobkovic (1992–1995), a ten majetek převedl na svého syna Jiřího Lobkovice (* 1956). Hrobka, kromě opravené hřbitovní kaple, působí velmi zanedbaně. Pravděpodobně k tomu přispěla i povodeň v roce 2002, která narušila statiku stavby a další velká povodeň v roce 2013. Od roku 2017 se hrobka opravuje a doplňuje o nové prvky. Musím říct, že mě to, jak je místo zanedbané, dost překvapilo. Kaple se sice zdá už opravená, ale prostor s hroby mezi ohradní zdí a kaplí je zarostlý vysokou trávou a jsou tu i náletové dřeviny. Chápu, že obnova staveb je nákladná, ale vysekání náletových rostlin stojí jen trochu práce.

Od hřbitova jsem pak pokračovala kolem hořínského zámku do Mělníka. Z mostu se mi konečně povedlo vyfotografovat si celý mohutný "trojsoutok", nejdříve Labe s Vltavou a pak Labe s plavebním kanálem. Ještě nikdy předtím jsem ho takhle neviděla, ale teď v zimě jsou stromy bez listí, a tak je ničím nezastíněný.

"Trojsoutok" - v pozadí soutok Labe (vlevo) a Vltavy a vpravo za keřem soutok už řeky Labe s plavebním kanálem, soutok Labe s Vltavou, soutok Labe s plavebním kanálem (v pozadí zdymadlo Hořín)

Mělník jsem už navštívila několikrát, a tak jsem se zde nezdržovala a hned odjela domů. Navíc bylo dnes docela zima.

Mlčechvosty - Hořín – Mělník – 30. ledna 2024