Hrad Bezděz

Hrad Bezděz patří mezi nejvýznamnější české hrady a možná je i nejznámější. Snad téměř každý Čech ho někdy navštívil, nebo ho alespoň zpovzdálí viděl. I já jsem zde už několikrát byla, ale je to už hodně dávno.

Dnes jsem sem přijela vlakem a od zastávky Bezděz jsem po modré turistické značce došla do stejnojmenné obce. Nejdříve jsem se zastavila u původně románského kostelíka sv. Jiljí. Ten byl sice v letech 1764-69 barokně přestavěn, ale částečně si dochoval svoji románskou podobu. Z obce jsem se poté vydala nahoru na hrad po červené turistické značce.

Prohlídka hradu je sice zpoplatněná, ale každý návštěvník dostane text se stručnými informacemi a pak si může hrad prohlížet, jak dlouho chce. Součástí prohlídky je hradní kaple, královský palác, velká věž s vyhlídkou, purkrabství i manský palác. Jediné místo, kam se nedalo jít, byla Čertova věž. Ve všech objektech byly ještě dodatečné informace. Takový druh prohlídky mi vyhovuje, protože si ráda všechno prohlížím a fotografuji a někdy na to nemám při komentovaných prohlídkách dost času.

První nepochybná historická zmínka o Bezdězu pochází z roku 1264. Král Přemysl Otakar II. vydal tehdy listinu, jíž zakládá v bezdězských lesích město, neuvádí však které. Neví se, zda to byl Bezděz nebo Doksy. Hrad byl postaven jako pevnost a jako reprezentační místo krále, bez jakýchkoliv hospodářských budov. I když se během stavby původní koncepce poněkud měnila a upravovala, byl Bezděz postaven v průběhu nemnoha let koncem třetí a počátkem čtvrté čtvrtiny 13. století a představuje tudíž jednotný výtvor vyspělé rané gotiky, jak k nám byla přinesena cisterciáckou stavební hutí z Burgundska přes severní Německo. Stavitelé hradu vytvořili na vrcholu hory pevnost prakticky nedobytnou a přitom umělecky vysoce působivou, hodnou krále ""železného a zlatého"".

Hrad z cesty do obce Bezděz, hlavní nádvoří hradu (vlevo královský palác, vpravo purkrabství, v pozadí velká věž), královská kaple, model hradu (z výstavy na hradě)

Hrad má silně protáhlý půdorys, táhnoucí se podél hřbetu hory. Na samém vrcholu stojí hlavní okrouhlá 35 metrů vysoká věž, střežící nejen celý Bezděz, ale i vstup z hradu dolního (západně od věže) do hradu horního (vlastního sídla panovníkova na východ od věže). Věž měří v průměru 10,5 metru a její zdi jsou ve spodní části 4 metry silné. Směrem vzhůru se místnosti v každém podlaží zvětšují a stěny ztenčují. Do věže se vstupovalo portálem asi 9 metrů nad zemí z ochozu hradby, oddělující horní a dolní hrad. Od dolního hradu se táhne k západu mohutná 180 cm silná hradba ke třetí bráně, hlavnímu vstupu do hradu.

Přemysl Otakar II., král "železný a zlatý", se snažil stavbou nedobytných hradů a zakládáním královských měst upevnit moc proti šlechtě. I zde využil 604 m vysoký dominantní vrch nad starším dvorcem a nechal na něm vystavět pevný kamenný hrad na obranu obchodní cesty a také proti rozpínavosti sousedních rodů Ronovců a Markvarticů. V roce 1278, po smrti Přemysla Otakara II. byl hrad už nepochybně obyvatelný, neboť téhož roku byl obsazen braniborskou posádkou.

Hrad, který měl být důstojným místem pobytu našich králů, se stal krátce po Přemyslově smrti (26. srpna 1278) v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli vězením jeho sedmiletého syna Václava a ovdovělé královny Kunhuty. Oba je sem převezl v noci z 25. na 26. ledna 1279 kralevicův poručník Ota Braniborský, který byl správcem této země, ale který se k ní choval jako dobyvatel.

Na konci vlády Václava II. získal hrad do zástavního držení za vícerou pomoc králi Hynek Berka z Dubé. Za něho bylo se souhlasem krále započato a přenesením městských práv z Bezdězu na nově založený Nový Bezděz. Tato osada byla později přejmenována na Bělou pod Bezdězem a veškerá městská práva na ni byla přenesena v roce 1337.

Do přímé správy panovníkovy se hrad znovu vrátil po nástupu Karla IV. na královský trůn. Český král a římský císař Karel IV. se snažil získat všechen zastavený majetek zpět, a dát zemi pevný zákoník tzv. Maiestas Carolina. V tomto zákoníku bylo ustanoveno, že královský majetek už nikdy nesmí být zastavován a mezi výslovně jmenovanými statky byl také Bezděz. Karel IV. rád na hradě pobýval. V roce 1366 se svým purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna založil Velký rybník, který byl později na počest K. H. Máchy přejmenován na Máchovo jezero.

Šlechta však nikdy zákoník Maiestas Carolina nepřijala a neuznala, protože omezoval její práva. Karlovo ustanovení o nezastavitelnosti Bezdězu nebylo respektováno příliš dlouho. Již v roce 1398 ho dal Václav IV. do zástavy, a na začátku husitských válek král Zikmund zastavil hrad Janovi z Michalovic, oddanému jak sobě, tak i katolické straně. Tím se stal hrad v husitských válkách nejmocnější oporou katolické církve na severu Čech. Jeho nedobytnosti bylo důvěřováno natolik, že sem byly převezeny z Prahy Zemské desky a značný církevní a světský majetek. Od roku 1419 se již hrad nikdy nedostal pod přímou správu panovníka. V roce 1588 Rudolf II. Bezděz odprodal Janovi z Vartemberka. Později přešel sňatkem na Václava Berku z Dubé a Lipé, který byl v roce 1618 jedním z vůdců stavovského povstání. Proto mu byl po porážce povstání majetek zkonfiskován. Život si zachránil jen tím, že uprchl hned se "zimním králem" Fridrichem Falckým ze země.

Jedna z kapliček, v pozadí Čertova věž, výhled z velké věže směrem k Čertově věži (vlevo zrekonstruovaný jižní manský palác, vpravo ruiny severního manského paláce), Máchovo jezero, mokřiny

Berkovo zkonfiskované panství získal roku 1622 Albrecht z Valdštejna. Přes značné poškození hradu se Valdštejn rozhodl přebudovat hrad na nedobytnou pevnost. Jeho stavitelé začali přípravné práce a z té doby jsou zachovalé trojúhelníkové bastiony na severní hradební zdi a čtyřhranný bastion na východním okraji hradu. Současně však na hrad přivedl augustiniány, aby tam zbudovali klášter. Po devíti letech v roce 1633 byli řeholníci posláni do kláštera v Bělé a Valdštejn na hradě založil nový klášter ke cti Panny Marie Montserratské. Zamýšlel také vybudovat nový chrám s klášterem pro mnichy dole v Bezdězu, z nichž však mělo 12 z nich žít poustevnickým životem na Malém a Velkém Bezdězu. Velkolepé plány byly ukončeny Valdštejnovým zavražděním v roce 1634. Klášter zůstal jen na hradě., Hrad byl však bohužel v roce 1642 odsazen Švédy a při jejich odchodu vypálen. K opravám hradu pro klášterní účely došlo až v šedesátých letech 17. století. V purkrabském paláci býval refektář a v podkroví cely řeholníků, v královském paláci býval byt převora a pokoje pro vzácné hosty. Hradní kaple sv. Michaela byla nově zasvěcená Panně Marii a v roce 1666 byla do ní přenesena kopie sochy Panny Marie Montserratské. Pověst o zázračné Panně Marie se rozkřikla a na Bezděz přicházelo mnoho poutníků. V roce 1679 odprodal opat kláštera bezdězský statek a pro účely kláštera si ponechal jen hrad. Krátce na to přešlo panství na Valdštejny. V roce 1686 nechala Anna z Valdštejna vybudovat při cestě k hradu 15 kapliček křížové cesty. V následujících letech se počet poutníků k Panně Marii ještě zvětšil. V roce 1778 byl však hrad obsazen pruskými vojáky, kteří ukořistili všechno cenné, co zde našli. Krátce na to, v roce 1785, byl klášter Josefem II. zrušen. Socha Panny Marie Montserratské byla přenesena do kostela v Doksech, kde je dosud.

Pozdější zlatokopecká horečka hledačů pokladů hrad dost poničila a hrad pustnul. Právě v době, kdy hrad zpustl a proměnil se ve zříceninu, šířil se v uměnímilovné části společnosti romantismus, obracející se s obdivem k památkám zašlé národní slávy. S tímto myšlenkovým proudem souvisí i trvalé spojení Bezdězu se jménem Karla Hynka Máchy. Naštěstí tato vlna romantismu 19. století vedla alespoň částečně k záchraně hradu. Bezděz zůstal ve vlastnictví Valdštejnů do roku 1932. Poté přešel za symbolickou cenu do majetku Československého svazu turistů a nyní je státním hradem. Od roku 1965 je hrad i s křížovou cestou zapsán do seznamu kulturních památek, a od roku 1978 je chráněn jako národní kulturní památka.

Po prohlídce hradu jsem sestoupila po červené značce dolů do obce Bezděz a pokračovala po ní dál až do Doks. V Doksech jsem měla před odjezdem vlaku chvíli čas, a tak jsem se zašla podívat k Máchovu jezeru a také do chráněné oblasti Swamp nedaleko břehyňské zátoky. Z mostu přes zátoku je moc pěkný výhled na mokřady.

Národní přírodní památka (NPP) byla vyhlášena při východní (Břehyňské) a severní zátoce Máchova jezera v roce 2009, ovšem zdejší bažinaté úseky (Swamp znamená v angličtině bažina) byly částečně chráněny již od roku 1972.

Byl to krásný výlet. Prohlédla jsem si hrad, prošla krásnou cestou nejprve bukovým, pak borovým lesem do Doks, viděla jsem mokřady, a navíc bylo krásné počasí.

Hrad Bezděz – 15. září 2023