Hrad Houska

Hrad Houska, ležící na nepřístupné skále uprostřed kokořínských lesů, je opředen řadou pověstí. Asi ta nejznámější je ta, že byl hrad postaven nad vstupem do pekla a měl bránit vstupu pekelných bytostí, které by mohly na zemi škodit nejen lidem, ale i zvířatům a přírodě.

Dnes jsem hrad navštívila poprvé. Byla jsem trochu překvapená, že se jedná o docela malou stavbu. Hrad stojí na vrcholu téměř kolmé skály a jeho budovy leží kolem trochu nepravidelného čtvercového nádvoří. Skála byla dokonce zakomponovaná i do stavby jižního křídla. Místo bylo částečně přístupné pouze z jihu. Z této strany chránil hrad obranný příkop a parkán, ale příkop je nyní zasypán. V dnešní podobě se hrad sice podobá víc renesančnímu zámku než středověké stavbě, a to proto že byl několikrát přestavován. Poprvé to bylo v 16. století, a naposled v roce 1823, kdy dostal dnešní nízké střechy. Přesto však je možné pod tímto klamným vzhledem nalézt původní středověkou dispozici.

Cestu jsem začala v obci Tubož a odtud jsem se po cyklostezce vydala k hradu. Obec je od roku 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. V jejím historickém jádru je možné zahlédnout zachované zástavby lidové architektury, konkrétně přízemní či patrové roubenky. Já jsem si vyfotografovala Tubožský mlýn s pěkným štítem. Z začátku vedla cesta mezi mokřinami, které jsou součástí přírodní památky Prameny Pšovky. Předmětem ochrany je soubor mokřadů s výskytem vzácných bezobratlých živočichů. Přírodní památku vyhlásila Správa CHKO Kokořínsko s účinností od 11. dubna 1995. Prameny Pšovky byly společně s Mokřady horní Liběchovky, Mokřady dolní Liběchovky a Osinalickými bučinami zapsány na seznam světově významných mokřadů Ramsarské úmluvy pod názvem Mokřady Liběchovky a Pšovky. Přírodní památka Prameny Pšovky je součástí evropsky významné lokality Kokořínsko. Tato lokalita má celkovou rozlohu 9 679,8 hektarů.

Vstupní brána na vnější nádvoří hradu Houska, Tubožský mlýn a část mokřadů Pšovky

Cestou jsem míjela ještě jednu přírodní památku, která chrání mokřadní louku na dně hlubokého pískovcového údolí. Na vlhké lučině se vyskytuje několik zvláště chráněných druhů rostlin - prstnatec májový, hadí jazyk obecný nebo vachta trojlistá. Z fauny zde najdeme drobného plže vrkoče bažinného, který dorůstá jen délky cca 2 milimetry. V nově zbudovaných tůňkách se líhnou larvy skokana štíhlého či čolka horského.

Pohodlná cesta stále do kopce začala ke konci stoupat prudčeji, ale naštěstí vedla po serpentinách, a tak nebyla namáhavá. Na hradě jsem se zúčastnila komentované prohlídky, při které nás pan průvodce provedl nejzajímavějšími částmi hradu. Jsou prázdniny, a tak tady bylo dnes mnoho rodičů s dětmi, a prohlídka byla proto zaměřená hlavně na děti, na peklo a čerty…

Podle několika pramenů byl původně gotický hrad Houska založen Přemyslem Otakarem II. na konci 1. poloviny 13. století téměř současně s blízkým Bezdězem. Postaven byl stejnou stavební hutí. Uvádí se také, že je záhadou, proč byl vůbec postaven, protože stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. V knize České hrady Dobroslavy Menclové jsem ale nalezla i jiný názor. Píše se zde, že z rozboru stavby vyplývá, že hrad byl postaven až v letech 1280 – 1290, tedy v době braniborské okupace. V té době byl král Přemysl Otakar II. mrtev a malý Václav byl vězněn Otou Braniborským na Bezdězu. Nabízí se vysvětlení, že se královského území, na kterém hrad leží, nelegálně zmocnil Jindřich z Dubé, jeden z nejhorlivějších odpůrců Oty Braniborského, snažícího se rovněž o vyproštění mladého kralevice Václava z vězení, a postavil zde hrad jako protiváhu k jen 12 km vzdáleného Bezdězu. Dalo se proto předpokládat, že později král Václav II. proti němu nezakročí. Král Václav II. si opravdu služeb Jindřicha z Dubé velmi cenil a roku 1292 ho jmenoval nejvyšším komorníkem a později i purkmistrem Pražského hradu.

Vstup na vnější nádvoří hradu, vnější nádvoří před vstupem do hradu, pohled z vyhlídky na hradní kapli hradu Houska,  vnitřní nádvoří hradu (pohled z horní pavlače)

Hrad údajně vyrostl v místě kdysi dřevěného, později kamenného hradiště z konce 9. století, které vévoda Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka. V roce 1590 byl pak přestavěn na renesanční zámek. Během své existence prošel tento nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Zejména zásahy renesanční určily aktuální podobu stavby i nejbližšího okolí hradu. Renesanční zámek na půdorysu gotického hradu s jeho zachovalou dispozicí a mnoha původními gotickými prvky je zřejmě ta nejvýstižnější charakteristika pro jeho nynější podobu.

Houska má čtyřúhelníkový půdorys s vnitřním nádvořím. Nejzajímavější středověkou stavbou je hradní kaple. Pod ní by se měl údajně nacházet právě vstup do pekla. Kaple se nachází v severním křídle a zabírá jak přízemí, tak první patro. K vidění jsou tu cenné nástěnné malby z let okolo 1330 zobrazující biblické výjevy. O těchto vzácných freskách se dlouhou dobu nevědělo. Odkryty byly až v období první republiky během úprav, jež nechal provádět tehdejší majitel Josef Šimonek. Své místo tu má i vyobrazení archanděla Michaela, jemuž byla pravděpodobně kaple zasvěcena. Zajímavá je také skutečnost, že se kaple nápadně podobá kapli na Bezdězu. Známou je pak tzv. Zelená světnice s malbami ze 16. století a další prostory, mezi které patří lovecký salon, rytířský salon, jídelna nebo taneční sál.

Pokud by hrad nenechal postavit sám Jindřich z Dubé, dostal by se do držení tohoto bohatého a mocného rodu z rukou Václava II. Páni z Dubé v období své největší slávy rozhodovali o důležitých záležitostech státu. Jako vlastníci hradu se na Housce později vystřídali, vedle již zmíněných pánů z Dubé i Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.

Hradní kaple, Zelená světnice, další obrázek z interiéru, taneční sál

Po dožití střech byly položeny nové. Později zde bylo plánováno noční sanatorium Spolany Neratovice. To však nebylo dokončeno. Hrad byl po změně režimu v roce 1989 vydán v restitucích původním majitelům. Těmi jsou pan Ing. Jaromír Šimonek a paní MUDr. Blanka Horová, kteří dnes velice úspěšně napravují výsledky čtyřicetileté péče státu o památku, která je zejména díky původní gotické hradní kapli hodnocena jako přinejmenším středoevropský unikát. Malby pocházejí z počátku 14. století. Teprve až současnými majiteli byl hrad Houska v roce 1999 zpřístupněn nejširší veřejnosti. Dnes žije kulturními akcemi. Můžete navštívit jarmarky, shlédnout šermířská klání či středověké tance, zpěváky a hudebníky, nebo se seznámit se středověkými řemesly a jinými aktivitami. Konají se zde však také svatební obřady.

Koncem roku 1974 zde nahrála svou nejstarší dochovanou nahrávku undergroundová skupina The Plastic People of the Universe, z níž bylo vybráno deset skladeb pro desku Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (vydané v spolu s knihou The Merry Ghetto roku 1978). Umožnil jim to tehdejší správce hradu Svatopluk Karásek.

V mnoha pramenech se píše, že je záhadou, proč byl vůbec hrad Houska postaven, protože stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky a ani neplnil funkci hraničního hradu. Byl postaven v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Podle těchto pramenů tedy neexistuje žádný důvod pro jeho stavbu. Objevují se proto názory, že podle dispozice budov to vypadá, jako by byl celý obranný systém zaměřený proti "vnitřnímu nepříteli", jako by se zde střežilo "něco", co se nesmělo dostat ven. Je ale možné, že místo, na kterém hrad stojí, bylo natolik zvláštní, že připoutávalo pozornost lidí.

Podle legendy byl hrad vybudován na skále, ve které se nacházela puklina vedoucí do horoucích pekel. Lidé se ji snažili zasypat, a ačkoliv se díra zdála být bezednou, nakonec se jim to podařilo a vznikla tak jakási zátka. Nacházet by se měla v místech, kde dnes stojí hradní kaple. O Housce se také říká, že pod ní vede několik tajemných chodeb, v nichž mají být pohřbeny "jisté věci" a kostry "nelidí". Jedna z chodeb by měla údajně sahat až na nedaleký Bezděz vzdálený od Housky asi 12 kilometrů.

Pohled z oken hradu Houska na rozsáhlé lesy a také na hrad Bezděz, obrázek z cesty do Konrádova (nedaleko Zkamenělého hrádku)

Zda se pekelná brána nachází opravdu pod kaplí, jinde poblíž hradu, či zda je tu vůbec, je jen na naší představivosti. Jisté je, že je hrad Houska jednou velkou záhadou, která nemusí být nikdy zcela rozluštěna. A můžeme si i myslet, že zde snad i existoval nebo existuje přestup do jiného světa, jehož obyvatelé mohou být od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel. Dočetla jsem se, že některým návštěvníkům hradu se prý během návštěvy hradu dělá nevolno. Podle některých je na hradě tajemná negativní energie.To nedokážu posoudit, nejsem na takové vnímání citlivá. Jediné místo, kde jsem se cítila trochu zvláštně a kde se podle pověstí měly podobné síly vyskytovat, byl vrch Bacín nedaleko obce Vinařice. Na vrcholu Bacína bývalo obětiště a v kolmé a úzké jeskyní – jakési štěrbině – byly nalezeny pozůstatky lidských obětí. Možná to ale tehdy bylo tím, že jsem tady tenkrát byla úplně sama. Na Housce jsem nic takového nepociťovala.

Zpáteční cestu z hradu jsem začala nejprve po modré turistické značce, která mě přivedla do osady Houska. Odtud jsem pak pokračovala po červené značce až ke křižovatce se zelenou turistickou značkou a po ní jsem pak došla do obce Konrádov. Cestou jsem míjela výraznou skálu se zbytky skalního hrádku, kterému se nejčastěji říká Zkamenělý zámek. Skutečné jméno hrádku je však neznámé, a i o jeho dějinách zatím historici mlčí. Je to místo opředené tajemstvím s pěkným výhledem do okolí.

Do Tubože, kde jsem cestu začínala, jsem cestovala z Prahy přes městečko Dubá. Tady jsem měla téměř hodinu času, a tak jsem si městečko trochu prohlédla. Dubá je město v okrese Česká Lípa. Nachází se na hranici Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj v nadmořské výšce 266 m. Je obklopeno členitou krajinou, bohatou na lesy, rokle a pískovcové skály.

První písemná zmínka o městě pochází z listiny z roku 1253, která dosvědčuje nadání Dubé a dalších vesnic králem Václavem I. a dalších šlechticů nově založenému řádu křížovníků s červenou hvězdou. Dubský statek byl však pro řád příliš odlehlý, a proto jej po roce 1257 prodali rodu Ronovců, kteří Dubou drželi téměř 400 let.

Město bylo založeno kolem roku 1300. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 poslední zdejší z Berků Václav propadl majetkem i hrdlem, městečko bylo konfiskováno a stalo se majetkem Albrechta z Valdštejna. Po jeho násilné smrti při atentátu roku 1634 v Chebu se panství i s hradem a zámkem dostalo do vlastnictví jeho vraha Richarda Waltera Butlera. Původní obyvatelstvo bylo české, až během 17. století sem přišli němečtí kolonisté. Po řadě dalších majitelů správu nad městečkem převzal v letech 1723 až 1806 hrabě Karel Rudolf Sweerst-Sporck (z rodiny Šporků). Měl umělecké sklony a jeho zásluhou se zde začaly stavět barokní stavby, chrám, kaple a sochy ve městě.

Z autobusového nádraží jsem se nejprve vypravila kekostelu Nalezení sv. Kříže. Přes Dubou jsem už cestovala mnoho krát, a když jsem kostel viděla poprvé, připomínal mi kostel na Makové hoře, postavený Carlo Antonio Canevallem. Ale tento dubský kostel navrhl jiný architekt.

Kostel Nalezení sv. Kříže byl postaven nákladem hraběte Františka Karla Sweert-Sporcka v letech 1744–1760 pravděpodobně architektem Anselmem Luragem. Barokní báně věží shořely při požáru v roce 1845 a byly následně zastřešeny jen nízkými stříškami. Kostel byl poškozen i při bombardování v roce 1945. Zařízení je rokokové, hlavní oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od F. J. Richtera z roku 1729 pochází ze staršího zrušeného kostela, původně zasvěceného sv. Kateřině. Nedaleko kostela stojí farní budova z roku 1736.

Kostel Nalezení sv. Kříže, náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice a budovou městského úřadu, skalní sklípky v městečku Dubá

Od kostela jsem pak kolem farní budovy došla na náměstí s městským úřadem. Uprostřed náměstí stojí sloup Nejsvětější Trojice se sochami světců z roku 1726. Z náměstí jsem se ještě zašla podívat na unikátní soubor památkově chráněných skalních sklípků. Nacházejí se v ulici Sadová a v ulici Jana Roháče. Jedná se o více než 50 sklípků vytesaných do skály v letech 1839-1856, které jsou stále využívány. V ulici Jana Roháče jsou sklípky místy situovány i ve dvou řadách nad sebou. Já jsem však byla jen v ulici Sadová. Pomalu jsem se odtud vracela zpátky na autobusové nádraží. Za chvíli mi měl odjet autobus do Tubože.

Tenhle výlet na tajemný hrad Housku byl jen takovým krátkým výletem, ale výletem krásnou krajinou Kokořínska. Mám to tady moc ráda.

Hrad Houska – 23. srpna 2023