Hrad Michalovice

Kdysi jsem jela vlakem do Turnova a před Bakovem nad Jizerou jsem se podívala z okna a uviděla velkou zříceninu hradu. Byly to Zvířetice. Po čase jsem si sem udělala výlet, který se mi velmi líbil. Když jsem po této trati jela znovu, už od Mladé Boleslavi jsem se dívala z okna, abych hrad opět uviděla a byla jsem velmi překvapená, že jsem místo jednoho hradu, uviděla hned dva. Hrad blíže Mladé Boleslavi se jmenuje Michalovice, a právě sem jsem se dnes vypravila.

Na výlet jsem se vydala pěkným borovým lesem po modré turistické značce od vlakové stanice Bezděz. Ta mě dovedla na rozlehlou mýtinu, které se říká Valdštejnsko. Dočetla jsem se, že v první polovině 18. století zde uprostřed lesů vznikl zámecký komplex pro odpočinek lovců. Z původních pěti objektů zůstal stát dodnes jen jeden - myslivna, a dochovaly se také dvě sochy granátníků na cestě ve směru od Pankráce. Ty zde nechal postavit František Arnošt z Valdštejna na památku roty granátníků, která za něj bojovala za války o rakouské dědictví (1740 - 1746). Granátníci jsou ustrojeni v hraběcích valdštejnských barvách, modré a žluté. Uprostřed loveckého areálu se nachází pahorek, na kterém stával kdysi altán a ke kterému směřovaly od osmi průseků v lese lipové aleje. Z těch už ale zbyly také jen torza. Udělala jsem si zde několik fotografií a pokračovala v cestě. Z informační tabule jsem se dozvěděla, že v lesích kolem Valdštejnska roste kvalitní ekotyp borovice lesní. A skutečně jsem cestou viděla několik opravdu majestátních borovic.

Valdštejnsko - sochy granátníků, jedna z velikých borovic, hrad Bezděz - výhled z cesty za obcí Plužná, údolí k Hrdlořezům s bramborovým polem

Po modré turistické značce jsem pak pokračovala až do Koňského dolu nad obcí Březinka. Na konci údolí jsem vystoupala dosti příkře k silnici a po ní došla do obce Plužná. Další cesta vedla kus po silnici a pak po dlouhé polní cestě k dalšímu lesu. Z cesty byl pěkný výhled na hrad Bezděz a také na jakousi horu, připomínající svým tvarem horu Říp. Vrch sice ležel ve směru, kde by se Říp mohl nacházet, ale tím, že by se opravdu o Říp jednalo, si opravdu nejsem jistá.

V obci Hrdlořezy jsem došla na rozcestí s červenou turistickou značkou a po ní pokračovala dál. Prošla jsem pod vysokým silničním mostem až k trati a podél ní směřovala k obci Michalovice a konečně k cíli své cesty, ke zřícenině hradu Michalovice. Musím říct, že jeho návštěva mě stála dost úsilí - ušla jsem od začátku cesty až sem ke hradu téměř 19 km. Možná by se někdo divil, proč jsem si vybrala tak dlouhou cestu, ale některá místa, která chci vidět, jsou sice lehce dostupná, ale cesta, která k nim vede není nijak zajímavá, a tak hledám další možnosti. A v tomto případě se mi jako nejhezčí cesta zdála právě ta od zastávky Bezděz.

Vstup do zříceniny hradu Michalovice je zpoplatněný, ale návštěva určitě stojí za to, protože je možné vystoupat na věž Putnu, ze které je pěkný výhled do okolí. Na chvíli jsem se na vrcholové plošině posadila, odpočívala a rozhlížela se. A pak se znovu vydala na cestu.

Zřícenina hradu Michalovice je památkově chráněný areál s pozůstatky panského sídla, které bylo zbudováno v druhé polovině 13. století rodem Markvarticů. Hrad svou rezidenční funkci plnil do poloviny 15. století, následně byl zanedbáván a zcela opuštěn. Dodnes se dochovaly relikty vnějších a vnitřních hradeb, nakloněné válcové věže a zbytky šíjového příkopu.

Významný starobylý šlechtický rod rod Markvarticů získal jméno po prvním doloženém předkovi - královském komořím Markvartovi (1159), který panoval nad rozsáhlým uzavřeným územím na severu Čech na řece Jizeře. Na tomto území zakládají později členové rodu panská sídla, města, tvrze a hrady. Postupně tím vznikají jednotlivé známé větve rodu, jako jsou Vartenberkové, Valdštejnové, Lemberkové, páni ze Zvířetic či páni z Michalovic. Jsou to také Markvarticové, kteří se stávají správci nedalekého královského hradu v Mladé Boleslavi. Předchůdcem boleslavského hradu bylo slovanské hradiště, založené koncem 10. století knížetem Boleslavem II. To zaujímalo ostrožnu dnešního hradu a Starého Města. Původně zřejmě dřevěné stavby částečně nahradily v 11.-12. století objekty zděné, zachycené archeologickým výzkumem. V polovině 13. století vznikl na špici ostrohu královský hrad, ostatní území hradiště bylo opuštěno, začalo se nazývat Hroby. Posledním známým kastelánem hradu byl roku 1262 Jaroslav z rodu Markvarticů (Jaroslav z Hruštice).

Prvním předkem rodu pánů z Michalovic se stal Beneš Okrouhlý, syn Beneše Markvartice a bratranec Jaroslava z Hruštice. Beneš Okrouhlý měl syna Beneše Pyšného s hradem Velešín, po kterém se tento šlechtic psal Beneš z Velešína. Benešovým synem byl Jan I. z Velešína (později nazývaný Jan I. z Michalovic). Zakladatelem hradu Michalovice byl buď Beneš z Velešína nebo jeho syn Jan z Velešína, který se také poprvé uvádí s přídomkem z Michalovic. Poprvé se s uváděným jménem setkáváme v dokumentu z roku 1281, kde se již píše Jan z Michalovic.

Zřícenina hradu Michalovice s věží Putna

Rod Michaloviců vlastnil hrad Michalovice do roku 1468, kdy vymřel po meči. Sestra posledního pána z Michalovic, Magdaléna, byla provdaná za Jana z Tovačovského z Cimburka mladšího. Tovačovští ale na hradě nesídlili, ani jej neudržovali, a tudíž se o Michalovicích již v roce 1513 píše jako o opuštěném pustém hradě, který byl poté připojen k Mladé Boleslavi.

Předhradí hradu Michalovice bylo čtverhranné a chránil ho příkop. Zástavbu neznáme, pouze v jihozápadním nároží se dochoval malý fragment zdiva. Přístupová cesta do hradního jádra překonala druhý příkop, prošla úzkým parkánem a vstoupila na hradní nádvoří. Jeho dominantou je dochovaná věž zvaná Putna, za kterou stál palác na půdorysu písmene L, v jehož jižní stěně se dochovaly pozůstatky dvou prevétů. Zadní a obě boční strany jádra obíhal široký parkán.

Věž Putna měla původně dva vstupy. Jeden vedl do prvního patra, odkud bylo možné otvorem v podlaze vstoupit do přízemí. Druhý vstup vedl do druhého patra, odkud vedla chodbička v síle zdi do třetího patra. Místnosti v prvním a druhém patře byly zaklenuté kupolí. Náklon věže je způsoben podkopáním v 19. století. Věž se potom roztrhla a naklonila. Říká se, že to zavinili hledači pokladů v 19. století. Podle pověsti byl někde u věže zakopán poklad. V roce 1935 pracovníci Československých drah spojovali oba díly roztržené věže a přímo pod ní našli váček se zhruba 470 stříbrnými mincemi z dob třicetileté války. Od roku 1911 slouží věž jako rozhledna.

Národní přírodní památka Radouč, Staroměstské náměstí v Mladé Boleslavi, Boleslavský hrad

Od hradu jsem pokračovala do Mladé Boleslavi po žluté turistické cestě vedoucí kousek podél řeky Jizery. Přešla jsem most a značka mě přivedla do Národní přírodní památky Radouč. Jedná se o oblast s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Patří sem například vzácná devaterka poléhavá, netřesk výběžkatý, rozchodník ostrý, hlaváč žlutavý a další. Ze zvířat můžeme vidět sysla obecného, majku fialovou, otakárka fenyklového a další. Já jsem ale žádného sysla nezahlédla. Cesta mě po dřevěném chodníku přivedla k rozcestí s modrou turistickou značkou, po které jsem se vydala do centra Mladé Boleslavi. Toto město jsem už několikrát navštívila a poměrně podrobně o něm psala v jiném článku a tak zde uvedu jen několik fotografií z dnešního dne. Mladá Boleslav je moc pěkné a moc pěkně upravované a opravované město. Je vidět, že tu lidé i magistrát mají peníze a o domy i veřejná prostranství se dobře starají.

Michalovice - 24. srpna 2022