Hrad Rýzmburk

Na hrad Rýzmburk jsem se vypravila po komentované prohlídce oseckého kláštera. Z centra Oseka k němu vede červená turistická značka. Cesta mě na okraji města přivedla k pomníku obětem katastrofy na dole Nelson, připomínající největší důlní neštěstí, ke kterému došlo na dole Nelson III na počátku roku 1934. Tehdy při výbuchu uhelného prachu přišlo o život 144 osob, jejichž jména jsou zaznamenána na sedmi bronzových deskách. Ty jsou doplněny neoklasicistním sousoším, které znázorňuje truchlící ženu s mužem hledící do zasypaného hrobu. Pomník, vytvořený Karlem Pokorným, byl zařazen mezi památkově chráněné objekty.

Pokračovala jsem dál po silnici stále nahoru obcí Hrad Osek a poté podél Oseckého potoka až k odbočce k hradu. Hrad je volně přístupný a opravdu rozsáhlý, ale dá se velmi dobře projít a jednotlivé objekty si prohlédnout. Cestou k hradu je umístěno několik tabulí, informujících jednak o historii hradu, ale je zde uveden i plánek celého areálu, což pomůže k rozeznávání jednotlivých budov.

Hrad Rýzmburk (též Osek) je zřícenina gotického hradu nad vesnicí Hrad Osek asi 2 km severozápadně od města Osek v Ústeckém kraji. Stojí na vrcholu ostrožny v nadmořské výšce 525-550 m n. m. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Hrad byl postaven před polovinou 13. století. Zakladatelem hradu byl pravděpodobně král Václav I. Královské založení je naznačeno velkým rozsahem hradního areálu (délka zhruba 200 m a šířka 70 m) s malým množstvím vnitřní zástavby. Dílem krále byly pravděpodobně především věže, hradby a brány, poté nejspíš stavbu převzal Boreš z Oseka, jehož dílem může být nevelký palác v jádře. Boreš z rodu Hrabišiců hrad získal do svého držení a roku 1250 se po něm poprvé psal. Stavba rozsáhlého hradu však pokračovala dále a byla dokončena až Boršovým stejnojmenným vnukem na počátku 14. století.

Obytná věž v nejsevernějším cípu hradního jádra, stavbička hradu Rýzmburk nedaleko nádraží Osek město

Pánům z Oseka (či Rýzmberka) patřil hrad až do roku 1398, kdy jej zadlužený Boreš ml. prodal bez potřebného svolení krále míšeňskému markrabímu Vilémovi a jeho manželce Alžbětě. To zapříčinilo letité spory o jeho vlastnictví. Českému králi Jiřímu z Poděbrad bylo trnem v oku, že významný hrad uvnitř českého území je v cizích rukách a snažil se ho získat zpět. To se mu podařilo roku 1459. Následujícího roku král postoupil hrad do zástavního držení svému věrnému přívrženci a častému věřiteli Prokopovi z Rabštejna. Hrad byl ale prokazatelně dobyt až roku 1473, když saským knížatům došla trpělivost s nájezdy Prokopova nástupce Jindřicha z Rabštejna. Knížata Arnošt a Albrecht odevzdali dobytý hrad královně Johance.

Za vlády krále Vladislava II. Jindřich z Rabštejna prodal zástavní osecké zboží Pavlovi Knížeti ze Sulevic. Ještě roku 1488 se páni ze Sulevic psali seděním na Oseku, krátce poté však přesídlili na svou novou tvrz v Duchcově a hrad opustili. Roku 1523 prodal Jan Kaplíř ze Sulevic oseckou zástavu Děpoltovi z Lobkovic, jehož synové o sedm let později získali od krále Ferdinanda Osek do dědičného držení. Lobkovicové však již natrvalo sídlili na tvrzi a později zámku v Duchcově a opuštěný hrad v průběhu 16. století zcela zpustnul. Před polovinou 17. století zdědili duchcovské panství i s pustým hradem Valdštejnové, kterým patřilo až do poloviny 20. století, kdy byl hraběti Karlu Arnoštovi z Valdštejna jeho majetek vyvlastněn.

Pomník obětem katastrofy na dole Nelson,  Velká věž u hradby mezi vnějším a vnitřním předhradím, Obytná věž z nádvoří hradního jádra

Hrad Rýzmburk byl na svou dobu opravdu rozlehlý hrad. Skládal se ze čtyř částí seřazených za sebou na vrcholu kopce. Jeho nejvyšší plochu zaujalo přibližně trojúhelné jádro s věžemi při každém nároží. V severním nejchráněnějším cípu to byla nejstarší budova hradu, mírně lichoběžná obytná věž o rozměrech cca 10,5x7 metrů. V jihozápadním nároží to byla čtverhranná věž, ke které bylo od severu přistavěno obytné křídlo a na počátku 14. století podél čelní hradby jádra obdélná kaple zaklenutá dvěma poli křížové klenby s pětibokým závěrem. V posledním jihovýchodním nároží chránila vstupní bránu proraženou v hradbě vysoká okrouhlá věž o průměru 9 metrů. Před bránou byl od východu malý lichoběžný dvorek s maximálně jednou nevelkou budovou.

Boky jádra obíhal parkán, který se před jeho čelem rozvíral do rozlehlého vnitřního předhradí (třetí nádvoří) s čelní hradbou zpevněnou čtverhrannou věžicí. Z jeho zástavby známe pouze rozlehlou obdélnou budovu při východní hradbě sloužící nejspíše hospodářským účelům. Toto nádvoří bylo spojeno bránou v hradbě mezi hospodářskou budovou a dvorkem jádra s nižším druhým nádvořím. V čele tohoto nádvoří stála druhá mohutnější a mírně konická okrouhlá věž (průměr 10,5 metrů). Hradby tohoto nádvoří k severu opět obíhaly jako parkán výše položené části hradu. V nejjižnější části hradního areálu se pak nachází vnější přehradí (první nádvoří) s protáhlou obdélnou budovou vstupní brány v čele. K ní vedl přes čelní příkop padací most.

Poté jsem šla kolem skály tzv. Krušnohorského zlomu. Krušné hory patří k pohořím, která vznikla vyzdvižením zemské kůry a jejím následným rozlámáním. Jsou tvořeny nakloněnou deskou, jejíž jižní okraj byl vyzvednut podél zemského zlomu. Proto směrem k severu klesají pozvolně, zatímco na jihu jsou značně členité s prudkými zalesněnými svahy krušnohorského zlomu s příkrým 500-700 m vysokým svahem. Rulová skalní stěna, kolem které jsem šla, má úklon 60-70 stupňů. Jedná se o tzv. skluznou plochu krušnohorského zlomu. Zlom je viditelným projevem vzájemného pohybu zemských ker.

Po zelené místní turistické značce jsem došla k přírodní památce Salesiova výšina se skalním útvarem Letohrádek. Je to zvláštní místo. Salesiova výšina je od 29. srpna 1986 chráněna jako přírodní památka. Zdejší křemencové bloky vznikly jako naplaveniny třetihorní řeky, která ústila do severočeské uhelné pánve. Lze na nich pozorovat tisíce otisků sladkovodních mlžů rodu velevrub. V okolí skalního města je velmi zajímavý i lesní porost, tvořený převážně letitými buky, které díky stanovištím na kamenných blocích mnohdy rostou do bizarních tvarů.

Odtud jsem pokračovala po žluté turistické značce kolem pěkného Oseckého rybníka na nádraží. Všechno vycházelo dobře. Na nádraží jsem přišla pár minut před odjezdem vlaku a už se těšila na cestu domů. Dnes se mi ale nevyplatilo, že se na výlety připravuji jen ledabyle. Jaksi mi uniklo, že v Oseku jsou nádraží dvě, a z toho kam jsem přišla, můj vlak nejel. Musela jsem se vypravit na to druhé, které bylo téměř 3 km vzdálené. Jediné, co mě potěšilo bylo, že na nádraží Osek město, kam jsem přišla, měli postavený malý hrad Rýzmburk. Vyfotografovala jsem si ho, a když jsem si pak doma porovnávala fotografie s modely hradu, které jsem našla v knihách, v podstatě stavbička modelům odpovídala a dávala docela dobrou představu o tom, jak hrad vypadal.

Hrad Rýzmburk - 22. září 2022