Hrad Týřov

V osmdesátých letech minulého století jsme bydleli v Kladně. Děti byly malé, a tak jsme s nimi o víkendech jezdívali na výlety. A na hradě Týřově jsme byli také několikrát. Ale od té doby jsem tam už nikdy nebyla. Letos, když jsem procházela lesy severně od Zbirohu, mě napadlo se sem zajít znovu podívat. Ale není to zas tak jednoduché, když musíte do nějakého místa přijet veřejnou dopravou a po výletě se zase dostat domů. Při výletech upřednostňuji cesty po turistických značkách, ale někdy se mi to nepodaří. Dnes mi jako nejlepší varianta přišla cesta z obce Mlečice podél Vejvanovského potoka do údolí Zbirožského potoka a pak už pokračovat do Skryjí a na hrad Týřov po turistických značkách.

Obec Mlečice s asi třemi sty obyvatel je poměrně stará. V písemných pramenech se objevuje poprvé roku 1227, kdy byla v majetku pražského svatojiřského kláštera. Koncem 13. století byly Mlečice, tehdy zvané Bnečice, královským majetkem připojeným k Týřovu. Ve vsi stojí kostel Nejsvětější Trojice, což je jednolodní obdélná stavba s pětibokým závěrem a věží v průčelí ze 14. století. Kostel byl po požárech několikrát přestavěn, a v roce 1886 regotizován. Loď má plochý strop, v presbytáři jsou křížové klenby. Z původního kostela se zachovaly profilované portály (jižní vchod a vchod do sakristie), 5 dřevěných barokních soch a několik obrazů z 18. století. Ostatní zařízení pochází z 19. století.

Cesta z Mlečic údolím Vejvanovského potoka tento potok na mnoha místech křižovala. Už doma jsem si říkala, že zde asi nebudou lávky, ale jen brody, přes které mohou projet lesnické stroje. Ale člověk je někdy velký optimista a tak si myslí, že přejde na druhou stranu po kamenech, nebo bude možné dojít k dalšímu brodu po břehu, a nebo, že tam budou dokonce i ty lávky,… Nic z toho tam ale nebylo – musela jsem potok šestkrát brodit. Naštěstí v něm bylo jen asi 15 cm vody.

Hrad Týřov - donjon, kostel Nejsvětější Trojice v Mlečicích, krásné údolí Vejvanovského potoka, jeden z šesti brodů

Podle Vejvanovského potoka jsem došla až do krásného údolí Zbirožského potoka a po modré turistické značce pokračovala směrem k malému vodopádu a Skryjským jezírkům. Jezírky protéká Zbirožský potok, který je po několika km přítokem Berounky. Horní jezírko leží těsně nad Skryjským vodopádem, zčásti je sevřeno mezi skalami a zčásti je k němu přístup otevřený. Dolní pak leží o několik metrů níže mezi stromy. Ve stinném údolí a na vlhkých stráních v okolí jezírek rostou např. kapradiny, udatna lesní a vraní oko čtyřlisté. Součástí rezervace Skryjská jezírka je také stejnojmenný vodopád. Jeho atraktivitu zvyšuje jeho skalnaté okolí, kterým se potok prodírá.

Jezírka, vodopád, potok a okolí je chráněno v rámci přírodní rezervace Jezírka o rozloze 59,5 ha, patřící do CHKO Křivoklátsko. Nedaleká obec Skryje spolu se svým půvabným okolím jsou také velmi známé jakožto významné paleontologické naleziště zkamenělin, které proslavil věhlasný francouzský badatel a inženýr Joachim Barrande. Ve Skryjích je tomuto tématu věnován Památník Joachima Barranda.

Údolí Zbirožského potoka nedaleko Jankovského mlýna, Skryjský vodopád a jezírka, cestou ze Skryjí ke skryjskému mostu jsem šla kolem téhle malé vyhlídky

Od jezírek vedla modrá značka nad údolí a dál do obce Skryje. Tady jsem se napojila na červenou turistickou značku a po ní došla ke skryjskému mostu a odtud pokračovala po žluté turistické značce na hrad Týřov. Hrad patří mezi nejstarší české hrady. První zmínka o něm pochází již z roku 1249. V tomto roce zde zajal svého syna Přemysla Otakara II. král Václav I. Z hradu se zachovalo mnoho obvodových zdí a romantické nádvoří, ale celkově je hrad ve špatném technickém stavu. A proti tomu, jak si ho pamatuji, je dnes hustě zarostlý vegetací.

Hrad stojí na ostrožně nad soutokem Úpořského potoka a řeky Berounky v nadmořské výšce okolo 310 metrů. Okolí hradu je chráněno jako národní přírodní rezervace Týřov. Od roku 1965 je hrad chráněn jako kulturní památka.

Týřov je hrad kastelového typu postavený ve 13. století podle importovaného francouzského vzoru. Hrady kastelového typu mají pravidelný půdorys a hradby jsou osazeny větším počtem věží. V době svého postavení byl tento typ hradu ve střední Evropě ojedinělý a výjimečný a notně předběhl dobu. V západní Evropě se podobné hrady stavěly běžně, protože hrady byly často obléhány a dobývány, ale v Česku neměly obdoby. Podobná hradní architektura se začala uplatňovat až v 15. století. Ve vrcholném středověku spočívala obrana hradu v pasivním kladení překážek nepříteli. Hrady kastelového typu jsou naproti tomu schopny aktivní obrany.

Hrad založil na počátku své vlády král Václav I. První zmínka o Týřově pochází ze září 1249, kdy zde král zajal vzbouřeného syna Přemysla (budoucího krále Přemysla Otakara II.) a jeho stoupence. Hrad stál nad brodem důležité zemské stezky na pravém břehu řeky Berounky. Od počátku měl hrad dvě jména, jedno české a druhé německé - Angerbach.

Král Jan Lucemburský hrad zastavil Vilému Zajíci z Valdeka, který na králův pokyn ve zdejší věži věznil od října 1315 do dubna 1316 Jindřicha z Lipé. Týřov byl jedním z prvních hradů, které Karel IV. po svém návratu do Čech vykoupil v roce 1333 zpět ze zástavy ke koruně a ve svém zákoníku Majestas Carolina jej zařadil mezi statky podmínečně zcizitelné.

Hrad Týřov - donjon na západní straně horního hradu, bergfrit, výhled z Týřova do údolí Berounky

Týřov se těšil velkému zájmu českých králů pro své mimořádné vojenské kvality. Za husitských válek byl hrad v zástavním držení Aleše Holického ze Šternberka, předního přívržence císaře Zikmunda, ale vzhledem k jeho výjimečnému obrannému systému se Týřova bouřlivé události této doby, jako jediného hradu v širokém okolí, nedotkly. V 16. století přestal být ale hrad udržován a postupně zchátral. Roku 1575 se již uvádí jako pustý, ale přesto za něj Jan starší z Lobkovic zaplatil v roce 1578 12 500 kop. Hrad však neobnovil a panství bylo brzy připojeno ke Křivoklátu.

Dispozice hradu je dvojdílná. Východní stranu chránil šíjový příkop protažený i podél jižní strany, kde před ním byl ještě mohutný val. Přístupová cesta přicházela od východu a do hradu vstupovala kulisovou branou, kterou chránil padací most. Hned za první branou se nacházel úzký příkop, za kterým stála dovnitř hradu zatažená věžová brána se stěžejkovým padacím mostem (to je typ padacího mostu zvedaný pomocí dlouhých rovnoramenných pák - stěžejek, které zapadají do dlouhých, úzkých štěrbin patrných na fasádě brány nad či pod portálem). Dolní hrad má obdélný půdorys a jeho obrana spočívala na šesti flankovacích věžích, které stály ve středech jižní a severní strany a v nárožích s výjimkou severozápadního, kde byla věž s ohledem na blízkost bergfritu posunuta na východ. V severovýchodní věži zesílené mohutným dvojbřitem se nacházela studna. Zástavbu dolního nádvoří tvořily dvě budovy přistavěné k hradbám. U jižní hradby stála kamenná budova s roubenou horní částí a kamenná budova podél severní hradby vznikla teprve ve 14. století. V severozápadním nároží se pod bergfritem nacházel velký příhrádek.

Dolní hrad byl s horním hradem propojen malým palácem, jeho přízemím vedl pouze průjezd brány, před kterým stálo předbraní. Palác měl dvě patra a obě nároží zpevněná věžicemi. Část místností v horních patrech byla klenutá. Týřov je jediným českým hradem, na kterém byl tento typ předbraní použit. Severně od paláce stojí mohutný bergfrit a naproti němu byl v polovině 13. století přistavěn podsklepený donjon o rozměrech 12 × 12 m, který tvoří současnou dominantu hradu. Jeho sklep, přízemí a první patro byly opatřeny vlastními vstupy. V rohu nádvoří pod bergfritem stála zemnice s kuchyní vybavenou chlebovou pecí. Na zemnici navazovaly provozní objekty lehčí konstrukce a v západní části nádvoří se nacházela cisterna. Ve 14. století byla na jejich místě postavena rozměrná roubená budova.

S rozvojem dělostřelby v 15. století byl hrad upravován. Návrší severně od hradu zajistila předsunutá bašta. Hradby byly vybaveny roubenými nebo hrázděnými ochozy se střeleckými chodbami a flankovací věže byly upraveny pro použití děl a zvýšení jejich počtu umožnil nově postavený parkán na jižní a východní straně.

Dočetla jsem se, že 17. července 2015 se po dešti sesunula část zdi donjonu. Po návštěvě hradu jsem se vrátila po žluté značce znovu k mostu a odtud odjela autobusem do Skryjí. Není to sice daleko, mohla jsem jít pěšky, ale moc se mi do kopce jít nechtělo. Ve Skryjích jsem měla ještě chvíli čas do odjezdu autobusu do Berouna a tak jsem si obec trochu prohlédla. Vyfotografovala jsem si kostel sv. Michaela a prošla se také vesnickou památkovou zónou.

První zmínky o obci Skryje jsou z přelomu 12. a 13. století. V listině papeže Řehoře IX. je uváděna jako majetek benediktinského kláštera v Kladrubech také ves Skryje, v latinském originále "Scringe".

Památková zóna byla vyhlášena v roce 2005. Tvoří ji dvě jádra, oddělená údolím potoka. Dochoval se zde poměrně rozsáhlý soubor roubených a poloroubených chalup a usedlostí z konce 18. a počátku 19. století. Ty jsou doplněny novější zděnou zástavbou. Mezi další cenné stavby patří zdobený barokní kostel Archanděla Michaela.

Kostel svatého Michaela archanděla je doložen od poloviny 14. století, ale zasvěcení sv. archandělu Michaelu ukazuje na jeho velmi starý původ. První konstrukce kostela byla dřevěná. Původní dřevěný kostel byl vypálen švédskými vojsky koncem Třicetileté války. Na počátku 18. století, roku 1713, byl kostel přestaven do své současné barokní podoby. Kostelní loď má vnitřní výšku 7,5 m, na délku měří 15 m, na šířku 10,7 m. Loď má rovný strop a dva vchody - z jižní a západní strany. Z východní strany na loď navazuje presbytář, k němu je pak na severní straně přistavěna sakristie. Nad západním průčelím s portálem a obloukovou římsou stojí nízká čtyřboká věž s atikou po obou stranách.

Kostel sv. Michaela ve Skryjích a jedna z chalup v památkové zóně Skryje

Vesnice uprostřed hlubokých lesů Křivoklátska patří mezi proslulá naleziště fosilií. Pomohla tomu náhoda: když se v první polovině 19. století plánovala stavba koněspřežky z Prahy údolím Berounky do Plzně, projektování a vyměřování prováděl francouzský inženýr Joachim Barrande. Na železnici nakonec nedošlo, ale Barrande objevil v okolí Týřovic a Skryjí půl miliardy let staré zkamenělé zbytky mořských živočichů. Jejich průzkumem se zabýval pak až do konce života a položil tak základy české paleontologie. Jeho objevům se věnuje skryjský Památník Joachima Barranda, pobočka Muzea T.G.M. v Rakovníce.

Trilobita, jednoho z vyhynulých prvohorních živočichů, si neprohlédnete jen v památníku. Objevuje se i na obecním znaku, v názvu skryjského penzionu a po stopě trilobita vede dokonce i okružní naučná stezka. Začíná v centru Skryjí u kostela sv. Archanděla Michaela a prochází přes lokality, kde dodnes můžete objevit nejrůznější zkameněliny. Informační panely doplňují komiksy, prolézačky, kukátka a jiné atrakce pro děti.

Po procházce obcí jsem ještě chvíli čekala na autobus do Berouna, přes který jsem se vracela do Prahy. Autobus projížděl obcemi Kublov a Broumy, mezi kterými leží tak nádherné lesy, že pro tu krásu nenacházím slov. Je to tady tak nádherný kraj …

Hrad Týřov – 24. května 2023