Hrad Veveří

Dnešní dvoudenní výlet s přenocováním V Tišnově jsem začala v Brně u brněnské přehrady. Odtud jsem se vypravila po červené turistické značce po břehu přehradního jezera k hradu Veveří. Brno už trochu znám. Před časem jsem zde byla na několikadenním výletě. Jeho centrum jsem si dost podrobně prohlédla, a tak o něm dnes psát nebudu. Zmíním se jen o přehradě a hradě Veveří, které jsem dnes viděla poprvé.

Brněnská přehrada s hydroelektrárnou byla vybudována na řece Svratce v letech 1936-1940 jako zásobárna pitné vody pro město Brno. Přehrazením řeky Svratky vzniklo největší vodní dílo na této řece, ale byla při tom zatopena obec Kníničky, podle které se přehradě také občas říká. Délka hráze činí 120 metrů a výška dosahuje 34 metrů. Vodní nádrž má rozlohu 252 ha a maximální hloubku 23,5 m. V současnosti se již přehrada nevyužívá pro pitnou vodu, ale slouží pouze rekreaci a k výrobě elektrické energie.

Cesta po břehu jezera byla příjemná, i když bylo dnes velmi teplo. Šla jsem převážně lesem. Cestou jsem procházela i chráněnou Přírodní památkou Kůlny. Jedná se o skalnatý svah kopce, který se nachází nad levým břehem Brněnské přehrady, v místní lokalitě Obora. Důvodem ochrany je lesní společenstvo, bohatá květena a chráněné druhy plazů. Skalnaté stráně spadají až do vody jezera. Cesta je tudy vedená po visuté dřevěné lávce. A z ní už byl pěkný výhled na hrad Veveří.

Výhled na hrad Veveří z dřevěné lávky, jezero brněnské přehrady, dřevěná lávka kolem skalnatých strání Přírodní památky Kůlny

Prohlídka hradu je zpoplatněná a zahrnuje celý rozsáhlý areál, skládající se z vlastního hradu a předhradí. Součástí prohlídky byl i výstup na dvě věže – Prašnou věž v centrální části a jednu ze západních obranných věží předhradí – ze kterých byl pěkný výhled na celý areál. U jednotlivých objektů byly informace jak o stavbě, tak i o jeho historii. Bylo to zajímavé.

Hrad Veveří je jedním z nejrozsáhlejších hradních areálů v České republice, který vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Původně zřejmě malý lovecký hrádek či pouze dvorec moravských markrabat je v pramenech poprvé připomínán roku 1213. Veveří jako opravdový kamenný hrad vzniká pravděpodobně až před polovinou 13. století, mimo jiné jako místo královského dohledu nad osídlováním území vzhůru proti toku řeky Svratky. Velmi výrazně byl hrad - v podstatě do dnešního rozsahu – rozšířen po polovině 14. století za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha (mladšího bratra císaře Karla IV.), který z Veveří učinil jedno ze svých hlavních sídel. Dnešní podobu hrad získal v polovině 18. století. Po roce 1870 bylo výrazně upraveno hradní okolí, přičemž byl na jižní stráni založen rozsáhlý anglický park. Zajímavostí je, že v roce 1908 zde strávil část své svatební cesty Winston Churchill.

Vstup do hradu, pohled na hrad  z obranné věže předhradí, předhradí  - pohled z obranné věže

Dvacáté století však hradu příliš nepřálo. V červnu 1928 sice navštívil hrad Veveří prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk a objevily se plány na využití hradu jakožto prezidentské rezidence na Moravě, ale z nich nakonec sešlo. V letech 1942–1945 byl hrad zabaven pro potřeby Wehrmachtu a SS. V té době vznikl v okolí hradu rozsáhlý výcvikový prostor. Koncem druhé světové války zasáhly hrad boje při osvobozování Brna. Tehdy byly poškozeny střechy, fasády i nedaleký kostelík Nanebevzetí Panny Marie na Předhradí. Průchod armád vedl také ke zničení či ztrátě velké části hradního mobiliáře. Již v letech 1947 a 1948 byly opraveny alespoň střechy a ztracený mobiliář doplněn ze sbírek státního zámku Konopiště a hradu Křivoklát. Hrad byl poté nakrátko opět zpřístupněn, ale počátkem 50. let byl velmi necitlivě upraven pro potřeby Lesnického učiliště, které zde sídlilo přes 20 let. V letech 1953 až 1954 přesídlila do objektu i Správa lesního hospodářství v Rosicích a její závodní škola práce. Pro jejich potřeby byly opět zcela necitlivě upraveny interiéry na obytné místnosti a učebny. V letech 1972–1999 byl objekt ve správě Vysokého učení technického v Brně, což však také nevedlo ke zlepšení jeho stavu. Po roce 1972 vznikl projekt přestavby hradu na mezinárodní studentské a kongresové centrum. Z přestavby byly nakonec realizovány pouze první etapy, při nichž byl položen nový vodovod a kanalizace. Bylo také neodborně provedeno tzv. statické zajištění pomocí betonových injektáží a nástřiků, které vedly k těžkému poškození hradu. Tyto neodborné úpravy přerušila až Sametová revoluce roku 1989. Od roku 1999 je hrad Veveří ve správě Národního památkového ústavu v Brně, který zde od té doby provádí postupnou rekonstrukci celého značně zdevastovaného areálu. Hrad byl po dlouhé době znovu trvale otevřen pro veřejnost v létě 2002. V průběhu roku se zde koná řada výstav nebo hudebních festivalů.

Po prohlídce hradu jsem pokračovala dál po červené turistické značce. Vyšla jsem z hradu horní bránou a hned za ní se mi otevřel výhled na kapli Matky Boží na Veveří, zvanou také kaple Matky Boží veverské, přesně kaple Nanebevzetí Panny Marie. Tento původně farní kostel pochází pravděpodobně z 12. století, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1240. V okolí se rozkládala středověká vesnice, která tvořila předhradí hradu Veveří. Zanikla za husitských válek. Vesnice obklopovala zeměpanský dvorec velmi starého původu.

Původně dvoulodní románská kaple byla později částečně přestavěna v gotickém slohu. Věž byla zbořena Švédy během třicetileté války a do dneška se dochovala pouze malá věžička se dvěma zvony. Jižní románský portál je na tympanonu ukončen řeckým křížem se dvěma lvy a vede do boční, gotické lodi. Vstup do hlavní románské lodi vede přes gotický západní vchod. Na štítě na východní straně kostelíka je zřetelný pozdně gotický reliéf lidského obličeje.

Vnitřní vybavení kaple je strohé. Obzvláště cenný originál obrazu Madony Veverské, který je některými badateli připisován Mistru vyšebrodského oltáře činnému kolem roku 1350, byl odvezen v roce 1938 z důvodů restaurování do Národní galerie v Praze a už se nevrátil. Po restaurování byl po několik desetiletí vystaven v tamní expozici. V prosinci 2015 rozhodl pravomocně městský soud v Praze, že má být vrácen vlastníku obrazu - římskokatolické farnosti ve Veverské Bitýšce, která ho zapůjčí do expozice Diecézního muzea v Brně. Jde o dílo mimořádné umělecké i historické hodnoty. Jeho kopie byla z kaple ukradena v říjnu 1993. U kaple stávala také poustevna, v roce 1797 byla však kvůli neutěšenému stavu zbourána a její základy rozebrány.

Ve výklenku kůrového schodiště byl 27. února 1837 pochován sesazený švédský král Gustav IV. Adolf. Gustav IV. Adolf zemřel tři týdny předtím, 7. února v St. Gallen ve Švýcarsku. Do Veveří, kde na svém hradu sídlil jeho syn, korunní princ Gustav (Vasa), bylo tělo k pohřbu převezeno. O půlstoletí později, poté co byla jeho rodina částečně rehabilitována, byly jeho ostatky v roce 1884 vyzdviženy a přeneseny do mauzolea švédských králů Riddalskyrkan ve Stockholmu. Prostranství okolo kaple sloužilo také jako hřbitov pro okolní vesnice. Například nebožtíci z Veverské Bítýšky zde byli pohřbíváni až do roku 1837, kdy byl v Bítýšce založen nový obecní hřbitov. Poslední pohřeb se u kaple konal až v roce 1880.

Kaple Matky Boží na Veveří, Madona z Veveří, portál kostela Nanebevzetí Panny Marie v klášteře Porta Coeli v Předklášteří, radnice v Tišnově

V současné době se v kapli sice konají bohoslužby, ale nepravidelně. Církevním účelům slouží kaple pouze při některých křesťanských svátcích. Je však oblíbeným místem církevních sňatků a pravidelných poutí. Kaple a její nejbližší okolí se nachází na území přírodního parku Podkomorské lesy.

Po lesní pěšině Přírodní rezervací Krnovec, vedoucí nejdříve do kopce jsem došla do osady Mečkov. V rezervaci v podrostu dubohabřin na prudkých členitých svazích je možné spatřit brambořík nachový, pryšec mandloňovitý, kyčelnici devítilistou, oměj vlčí a další druhy. Roste zde i chráněný dřín jarní. Během procházky lze slyšet ťukání datla černého a strakapouda prostředního. Z Mečkova jsem přišla opět k jezeru přehrady. Tady už to ale bylo víceméně jen širší koryto řeky Svratky. Došla jsem téměř až k silničnímu mostu a tady jsem si na chvíli odpočinula. Na protějším břehu leželo přístaviště Veverská Bítýška, a právě v době, kdy jsem tady odpočívala, přijela výletní loď z Brna. Odtud se zase vracela zpátky.

Až do Veverské Bítýšky se mi jít nechtělo a pro cestu do Tišnova, kde jsem měla nocleh, jsem zvolila autobusovou zastávku Přístav nedaleko odsud. V Tišnově jsem bydlela v penzionu kousek od nádraží. Trochu jsem si odpočinula a vpodvečer se ještě vypravila do nedalekého Předklášteří s klášterem Porta Coeli. Na prohlídku už bylo pozdě, ale chtěla jsem si celý areál v klidu prohlédnout. A to se mi podařilo.

Při zpáteční cestě jsem se ještě v Tišnově zastavila u úzkých uliček, kterých jsem si při poslední návštěvě v Tišnově před několika lety nevšimla. Prošla jsem centrem města přes náměstí s radnicí, kostelem a pěkným mariánským sloupem, a zastavila se tady také na večeři. Ještě chvíli jsem se procházela, ale pomalu přicházel večer, a tak jsem se vrátila do penzionu, abych si trochu odpočinula. Zítra mě čeká další výlet.

Hrad Veveří – 13. července 2023