Hradiště Budeč a Minice

Před nedávnem jsem zveřejnila článek o tajemném hřbitově v Noutonicích a o hradu Okoři, což byla první část cesty z Noutonic do Kralup nad Vltavou. Dnes se zmíním o druhé části cesty, která pokračovala přes přemyslovské hradiště Budeč a halštatské hradiště Minice.

Hradiště Budeč se rozkládá na katastru obce Kováry v nadmořské výšce kolem 260 až 280 metrů na ostrožně, ukončující několik kilometrů dlouhé návrší, které se táhne od Brandýska k Zákolanům. Pouze na šíji návrší na jihozápadní straně postrádá hradiště přirozenou ochranu; ostatními směry, zvláště pak k jihovýchodu, terén prudce klesá do údolí. Převýšení mezi vrcholovou částí hradiště, obtékaného z jižní a východní strany Zákolanským a ze severní a západní strany Týneckým potokem, dosahuje kolem 60 metrů.

Na hradišti Budeč si v 9. století vybudovali Přemyslovci hrad, který byl jedním z center jejich státu. Z písemných pramenů vyplývá, že v 10. století už patřila Budeč k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. založil v místě někdejší akropole rotundu svatého Petra (rozšíření patrocinia o sv. Pavla je doloženo teprve v 16. století). Hned přes cestu se nacházel druhý budečský kostel, kostel Narození Panny Marie z 10. století. Směrem na sever se pak táhlo rozsáhlé předhradí. Přemyslovské opevnění je dodnes patrné v podobě výrazných valů. Podle svatováclavských legend pobýval v mládí na Budči kníže Václav a učil se ve zdejší škole. Od roku 1962 je areál budečského hradiště prohlášen národní kulturní památkou.

Podle archeologických nálezů byl vrch obýván už v pravěku. Nejstarší doklady osídlení jsou z období mohylové kultury střední doby bronzové a knovízské kultury pozdní doby bronzové. Do knovízského období spadá také výstavba prvního kamenného opevnění. První hradba ve slovanském období byla postavena právě na zbytcích pravěké hradby někdy v 9. století našeho letopočtu, snad za knížete Bořivoje. Nová, druhá hradba, byla k první přistavěna někdy v průběhu 10. století. Někdy koncem 10. či počátkem 11. století byla druhá hradba nahrazena třetí, nejmladší a nejmohutnější hradbou o tloušťce až 11 metrů s předsunutým příkopem. Koncem 11. století už ale byla i tato třetí hradba neudržovaná a rozpadala se. Funkce hradiště jako pevnosti v této době zanikala. Absence písemných zmínek o Budči ve 12. století, kdy se nepřipomíná ani ve výčtu důležitých hradů a ani nejsou jménem zmiňováni žádní hradní správci, výmluvně naznačuje, že zdejší hradiště už v tehdejší státní správě nehrálo roli. Osídlení sice pokračovalo ještě několik století, ale návrší se postupně vylidňovalo, až zbyly jen kostely se hřbitovem a zbytky valů.

Obrázek z cesty na hradiště Budeč – moderní kaplička Včelí boží muka sv. Václava v místě Na Týnici a v pozadí rotunda sv. Petra a Pavla, rotunda sv. Petra a Pavla, v tomto místě stával kostel Narození Panny Marie

Rotunda, původně zasvěcená pouze sv. Petru, byla postavena z příkazu knížete Spytihněva I. někdy po roce 895. Zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní a dnes představuje jedinou zachovalou a dodnes funkční předrománskou stavbu a nejstarší stojící kamennou architekturu v Čechách. Hranolová věž na severní straně přibyla někdy ve 2. polovině 12. století. Uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna s datem 1585. Přístavba sakristie pochází z roku 1663. Vnitřek kostela byl 2. srpna 1876 poškozen požárem a většina výzdoby včetně hlavního oltáře je tak novodobá.

Do druhé poloviny 10. století je kladeno založení druhého budečského kostela, zasvěceného Narození Panny Marie. Po staletí se na Budči pohřbívalo právě u tohoto kostela. Po zboření kostela byl roku 1836 v těsném sousedství rotundy sv. Petra a Pavla zřízen nový hřbitov. Nějaký čas se o Budči uvažovalo jako o možném místě ke zřízení národního pohřebiště zasloužilých osobností. Tato myšlenka však byla nakonec realizována na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Místu jihozápadně od akropole, přibližně tam, kde dnes stojí moderní kaplička Včelí boží muka sv. Václava z roku 2018 (podle informací s úlem uvnitř???), se říká Na Týnici. Archeologický výzkum zde odkryl raně středověké osídlení a pohřbívání, a především hromadný hrob až šesti desítek těl mužů, naházených do opuštěného zahloubeného obydlí. Na kostrách byly nalezeny četné stopy po sečných a bodných zraněních. Archeologické datování tohoto nálezu spadá od konce 1. třetiny do konce 1. poloviny 10. století a teoreticky je snad možné tento nález spojit s převratem po zavraždění knížete Václava roku 935 a počátkem vlády Boleslava I.

Chvíli jsem se na akropoli zdržela a poté se vydala po červené značce dolů do Zákolan. Cesta vedla místy, kde byly stále ještě zřetelné pozůstatky původních valů. Ze Zákolan jsem pokračovala údolím Zákolanského potoka do Otvovic a kousek za touto obcí jsem došla k odbočce k hradišti Minice. Rozhodla jsem se vystoupat na akropoli z údolí Holubického potoka. Zpočátku jsem šla po pohodlné cestě, ze které ale nakonec odbočovala nahoru poměrně strmá stezka po skalní hraně.

Hradiště Minice bývalo trojdílné. Na západní straně se nacházelo vnitřní hradiště s akropolí o rozměrech 40 × 40 metrů. Východně od ní bývalo hlavní hradiště s plochou 200 × 50 metrů a severně od něj se nacházelo předhradí. Další předhradí se mohlo nacházet na východě, kde současně s hradištěm vznikla osada, která přetrvala až do časné doby laténské.

V prostoru severního předhradí byly doloženy polozemnice, zásobní jámy a jamky po kůlech. Severní stranu hradiště vymezovala více než dva metry vysoká mez. Výzkum prokázal její přirozený původ, protože jádro meze tvoří žíla buližníku.

Z opevnění vlastního hradiště se dochoval rozoraný val, který je pozůstatkem tři metry široké kamenné hradby, která chránila přístupnou východní stranu. Před hradbou býval příkop čtyři metry široký a dva metry hluboký. Příčné opevnění navazovalo na hradbu, která bez příkopu chránila jižní stranu. Hradba, jejíž výška byla odhadnuta na tři metry, byla založena pod okrajem ostrožny na buližníkových balvanech, které nesly stěnu z nasucho kladených břidlicových ploten. Prudký svah pod jižní hradbou je upraven do tří výrazných teras, které nebyly zkoumány. Severní terasovitá strana hradiště nebyla opevněna, a chránilo ji pouze předhradí.

Akropole byla od hradiště oddělena šedesát metrů dlouhým, tři metry hlubokým a až šest metrů širokým příkopem. Severní, západní a jižní stranu chránila tři metry široká hradba tvořená dvojicí zdí. Prostor mezi nimi byl zasypán kameny. Terén severní části ostrožny byl uměle zarovnán. V navážce, která se opírala o vnitřní stranu hradby, byly nalezeny artefakty kultury šňůrových pohárů a únětické kultury. Na území akropole byly odkryty dvě zvláštní kameny vydlážděné plošiny o rozměrech 12x6 a 6x3 m, patrně součásti velkých staveb nejspíše kultovního charakteru.

Cesta od Holubického potoka k akropoli hradiště Minice, východní část hradiště Minice, na třetím obrázku je místo, kde by se měla "snad" nacházet akropole, kostel sv. Jakuba Staršího v obci Minice - kostel byl původně založen ve 14. století, ale zničen za třicetileté války. Současná podoba pochází z roku 1888.

Hradiště je datováno do doby halštatské – od poloviny 6. století do poloviny 5. století před naším letopočtem. Zaniklo ve stejném období přibližně po sedmdesáti letech existence. Pravděpodobnou příčinou zániku byl požár. Funkce hradiště je nejistá, ale předpokládá se, že bylo sídlem tehdejších elit a plnilo i funkci kultovního centra.

V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století probíhal na jeho území archeologický výzkum, během kterého bylo získáno několik desítek tisíc nálezů tvořených především zlomky keramiky a zvířecími kostmi. K výjimečným nálezům patří nejstarší keramika v Čechách vyrobená pomocí hrnčířského kruhu, trojbřitá bronzová šipka, část náhrdelníku z mořského korálu nebo bronzový jehelníček a spona. Zbytky hradiště jsou chráněné jako kulturní památka ČR.

Trochu jsem se v místě hradiště porozhlédla a vypravila se dolů do obce Minice (od roku 1960 je tato obec částí Kralup nad Vltavou), kde jsem se opět napojila na červenou turistickou značku a po ní kolem kostela sv. Jakuba Staršího pokračovala na nádraží do Kralup. Budu se muset na hradiště zajít podívat ještě jednou, abych si místo prohlédla podrobněji. Obvykle bývá první návštěva jen orientační, abych si vůbec udělala nějakou představu.

V Kralupech nad Vltavou jsem se nikde nezastavovala a šla jsem přímo na nádraží, i když město jistě stojí za návštěvu. Navíc se zde v současnosti nedaleko nádraží provádí archeologický průzkum, při kterém byly objeveny nálezy z období od pravěku (5. tisíc let př. n. l.) téměř do současnosti, ale dnes o městě psát nebudu. Dnešní výlet byl dlouhý a bohatý na spoustu nových informací, a tak jsem byla ráda, když jsem konečně došla na nádraží a odjela domů.

Hradiště Budeč a Minice – 7. února 2023