Hradiště Semín
Dlouho jsem si myslela, že vesnice se jménem Semín, kde jsem vyrostla a v současnosti žiju, je jen jedna. Je ale ještě jedno místo, které se jmenuje stejně. Není to sice žádná obec, jen místo, kde nyní stojí několik domů, ale kde kdysi bývalo nejrozsáhlejší (sice asi nedostavěné) keltské hradiště a které bylo později osídleno i ve středověku. Leží poblíž obce Troskovice nedaleko zříceniny hradu Trosky. Na výlet jsem se dnes nevypravila sama jako obvykle, ale protože jsou vánoční svátky, jeli jsme se sem podívat s celou rodinou.
Hradiště Semín je největší doložené keltské hradiště v Česku. Díky konfiguraci okolních skal a těžko prostupnému terénu bylo místo výhodné pro zbudování šíjové fortifikace. Okolní lesy, skály a jeskyně splňovaly kritéria keltského posvátného lesa. Například v nedalekém údolí Plakánek byly v jeskyních nalezeny střepy keltských keramických nádob.
Plocha, na kterém keltové budovali opevnění, leží na rozsáhlém pískovcovém skalním bloku nad soutokem potoků Jordánky a Žehrovky. Blok je po většině obvodu chráněn skalními stěnami. Nejsnazší přístup vede od východu úzkou šíjí a jediné další přístupy vedou roklemi. Takto vymezená plocha zabírá úctyhodných 180 ha. Díky ideální přírodní konfiguraci tak stačilo přehradit úzkou šíji na východě a plocha se dala považovat za opevněnou. Archeologické nálezy prokázaly osídlení hradiště v období kolem 2. století př.n.l.
Východní šíjová fortifikace
sestávala ze tří valů a vnějších příkopů. Podle informací z internetu by
především vnitřní valy měly dosahovat ještě dnes impozantních rozměrů, ale já
jsem bohužel nijaké "opravdu" impozantní opevnění nenašla. Píše se zde: Střední
val vede od dnešní cesty k severní rokli směrem severozápad-jihovýchod. Za ním
se nachází druhý lépe dochovaný val. Od rokle vede paralelně s vnějším a poté
je přerušen cestou, která se do něj hluboko zařezává. Jižně od cesty se stáčí k
jihu až jihozápadu a podélně se napojuje k hraně kolmé skály. Menší archeologický výzkum tohoto
přepažení zachytil kamennou destrukci spadající do příkopu a několik zlomků
keltské keramiky s typicky černým nátěrem datované do doby laténské (3. – 1.
století př. n. l.). Hradba o výšce 10 m nade dnem příkopu měla čelní zeď
postavenou z čedičových kamenů, dovezeného z vyvřeliny Trosek. Je však
možné, že hradby měly více stavebních fází a úprav. Příkop byl vydlabán
do pískovcového podloží.
I když je popis poměrně podrobný, stejně mi to moc nepomohlo. Viděla jsem jen část valu, vedoucí od silnice jihozápadním směrem k rokli. Val je zarostlý křovinami, takže ani fotografie toho moc neřeknou. Val, který by měl vést po pastvině od silnice k severozápadu se mi vůbec nepodařilo rozpoznat. Chystám se sem na jaře nebo v létě zajít ještě jednou, a tak se mi snad podaří objevit víc.
Pohled z hradiště na hrad Trosky (Hradiště na vrcholové planině bylo velmi rozlehlé. Jeho plocha dosahovala 180 ha. Dnes je území využíváno zemědělsky.), val na východní straně planiny (v současnosti jím prochází silnice), model Hradiště Semín – na rozlehlou vrcholovou planinu vedou tři rokle – z jihu, jihozápadu (nyní po jejím úbočí vede zelená turistická značka k Podsemínskému mlýnu), a ze severu (poblíž této rokle vede nahoru z Věžického údolí zelená turistické značka). U Podsemínského mlýna leží v JZ části údolí pod skalami Podsemínský rybník, v severní části údolí pak na potoku Jordánka Věžický rybník, a v severozápadní části údolí se kolem potoka Jordánka, vytékajícího z Věžického rybníka, vytvořila mokřina. Plošina je pohodlně přístupná jen z východu, kde bylo vybudované opevnění. (obrázek z internetu), "Keltské oppidum" vybudované v roce 2018
Nad soutokem Jordánky a Žehrovky, na nejzápadnějším cípu tohoto skalního bloku se nachází další fortifikace. Od šíjového opevnění je vzdálená téměř 2 km, bez ní by však neměla smysl. Leží v lese na klesajícím výběžku a po hranách skalního bloku se vrací k severovýchodu a jihovýchodu. Jedná se patrně o obvodové opevnění, které se podél obvodu mělo napojit na šíjové opevnění, ale nebylo dokončeno (další krátké úseky nad hranou skály se nalézají v jižní části). Val byl konstruován z hlíny a kamene, bez příkopu. K této části opevnění jsme dnes vzhledem k rodinné výpravě také nešli. I tuto část si musím nechat na další návštěvu. Je zajímavé, že ani u jedné ze tří roklí, kterými se dá na skalní blok vystoupat z údolí říček, se žádné opevnění nenalézá.
Není pochyb o tom, že toto mimořádně rozsáhlé opevnění zbudovali Keltové, nicméně jeho funkci by mohl stanovit až větší archeologický výzkum. Pokud by vůbec bylo opevnění dokončeno, mohlo se jednat o odlehlé útočiště (refungium), využívané jako ohrazené shromaždiště v rámci pravděpodobně posvátné krajiny Českého ráje, či shromaždiště vojenské hotovosti. Nebo zde mohlo dokonce vznikat oppidum, které bylo z neznámých důvodů opuštěno. Mohlo však plnit všechny účely. Vzhledem k absenci archeologických nálezů z plochy lze ale předpokládat, že opevnění dokončeno nebylo.
Auty jsme dojeli až k novostavbě
"keltského oppida", postaveného v roce 2018 na části území keltského hradiště.
Bohužel se uvnitř o Keltech nic nedozvíte. Uvnitř je možné za poměrně vysoké
vstupné vidět výstavu obrazů, velkoplošných fotografií Českého ráje, achátů,… a
je tu také střelnice.
Ve středověku se v místech bývalého keltského hradiště nacházelo slovanské hradiště. První zmínka o něm pochází z roku 1356. Jako první známý majitel území bývá uváděn Jan ze Semína, jehož potomci zde nechali vystavět tvrz. Semínští později prodali ves Smiřickým ze Smiřic. K tomuto kroku došlo v roce 1525 a od té doby patřila ves k panství Hrubá Skála. Zdejší tvrz byla zničena zřejmě až za třicetileté války, a to tak důkladně, že dnes neznáme ani přesné místo její polohy.
Od "oppida" jsme se vydali po zelené turistické značce dolů k Podsemínskému rybníku, u jehož hráze stojí Podsemínský mlýn. Rybník napájí potok Žehrovka, přes který pod hrází vede Podsemínský kamenný most.
Podsemínský most, cesta skalnatým údolím Žehrovky, Věžický rybník se skálami, známými z filmu "Jak dostat tatínka do polepšovny", hrad Trosky z cesty po zelené značce z Věžického údolí
Podsemínský mlýn byl založen pravděpodobně Janem ze Semína v roce 1544. Později byl na jeho místě postaven barokní mlýn. Mlýn fungoval také jako pila a v roce 1918 zde byla zřízena pekárna, vyhlášená po celém okolí. Ve 30. letech 20. století došlo k jeho přestavbě do zhruba současné podoby. Po přestavbě byl roku 1947osazen dodnes funkční turbínou, která nahradila mlýnské kolo.
Podsemínský jednoobloukový kamenný most z roku 1856 vede přes Žehrovku k Podsemínskému mlýnu. Jedná se o historicky cennou památku, která je v neposlední řadě také výjimečnou ukázkou místního mostního stavitelství poloviny 19. století. Most v krásném prostředí Českého ráje často využívají filmaři, objevil se například v rodinné komedii Jak dostat tatínka do polepšovny nebo dobrodružném filmu Kletba bratří Grimmů.
Z Podsemína jsme pokračovali krásným a romantickým údolím Žehrovky, lemovaným vysokými skalami, které bránily z jihu přístupu na keltské hradiště.
Po červené značce jsme došli až na křižovatku se žlutou turistickou značkou. Po ní jsme pokračovali kousek po silnici, obcházející hradiště ze severozápadu, až k Věžickému rybníku. Hradiště bylo nejen chráněno vysokými skálami, ale i mokřinami v údolí a neposlední řadě rybníky (ale ty zde v té době být nemusely). Po žluté turistické značce jsme došli na křižovatku se zelenou turistickou značkou, která nás se severu přivedla opět na hradiště.
Romantický Věžický rybník leží v srdci Českého ráje. Má písčité pláže a pískovcové skály vystupující přímo z vody. Natáčel se zde film Jak dostat tatínka do polepšovny.
Když jsem se dnes ráno probudila,
byla celá zahrada ojíněná, ale svítilo slunce. Říkala jsem si, že to je na
výlet moc dobré počasí. Ale už během cesty jsme vjeli do husté mlhy, a tak jsem
dostala trochu strach, že výlet nebude stát za nic. Naštěstí se za Jičínem mlha
rozplynula a začalo svítit sluníčko. Byla sice zima, ale výlet se nám vydařil.
A naštěstí se všem líbil. Musím říct, že jsme měli na počasí vlastně velké
štěstí, protože při zpáteční cestě jsme už před Jičínem vjeli do mlhy opět, a
ta nás provázela až domů. Jen během výletu nám svítilo slunce. Na zpáteční
cestě jsme se ještě zastavili v Chlumci nad Cidlinou
na dobrou večeři. Takže nezbývá než říct, že to byl moc hezký rodinný výlet.
Hradiště Semín – 26. prosince 2024