Hřbitov Noutonice a hrad Okoř

Nedávno jsem se dozvěděla o tajemném hřbitově v Noutonicích. Měla jsem naplánovanou cestu z Okoře do Kralup nad Vltavou, a tak jsem si ji jen o pár km prodloužila, abych si hřbitov také prohlédla.

Hřbitov s kostelem Narození sv. Jana Křtitele stojí na mírném návrší jihovýchodně od obce. Když jsem k němu přicházela, vybavila se mi další místa, která jsem kdysi navštívila, například Chvojen nebo Chvojínek, a kde také hřbitov s kostelem stojí trochu stranou obce. Nevím proč, ale vždycky, když podobné místo vidím, vzpomenu si na Erbenovu báseň Svatební košile.

Noutonice leží asi třináct kilometrů severozápadně od centra hlavního města Prahy. Ve vsi se nachází původně gotický kostel Narození sv. Jana Křtitele z poloviny 14. století. Kostel patřil klášteru benediktinek sv. Jiří na Pražském hradě. Koncem 17. století (roku 1682) dala jeho abatyše kostel přestavět v raně barokním slohu. Další úpravy proběhly v letech 1744, 1795 (zvýšení věže) a 1895, kdy kostel získal svou konečnou, dnešní podobu. Areál kostela je kulturní památkou. Oltářní obraz sv. Jan Nepomucký jako almužník namaloval Jan Heřman roku 1895. Z téhož roku pocházejí i nové varhany.

Hřbitov obklopuje kostel od středověku. Bývalo to místo pusté, zvané Na Horkách nebo Na Horouni, kde byly nalezeny pohřby s "kostrami skrčenců" z doby dávno před založením kostela. V současnosti pocházejí nejstarší dochované hroby a náhrobky z přelomu 18.-19. století. Hřbitov byl rozšířen roku 1862 a dosud se na něj pohřbívají také obyvatelé sousedních obcí.

Náhrobek manželů Poláčkových, kostel v Noutonicích, hrob Petra Hapky

Někteří návštěvníci hřbitova tvrdí, že v místě, kde nikdo nebyl, slyšeli kroky, nebo že za bezvětří byly patrné závany vzduchu. Nad některými hroby se údajně vznášel mlžný opar - a co bylo nejděsivější - bylo slyšet dětské naříkání. Údajně některé hroby, ač kamerou nasnímány, se při prohlížení materiálu neobjevily.

Nejvíce negativní energie se má vyskytovat u podivného sousoší manželů Poláčkových, ženy a muže z pískovce, které se zcela vymyká ostatní funerální architektuře. Muž sedí v jakémsi zadumání, za ním stojí z kamene vytesán velký pletený úl, žena hledí slepýma očima kamsi do dáli.

Já jsem asi málo citlivá, a tak jsem na hřbitově nic zvláštního nepociťovala. Vzpomínám si ale na návštěvu obětiště na Bacíně nebo na Obří hrad, kdy jsem měla velmi zvláštní pocity. Přičítala jsem to tehdy počasí, ale přesto si na tato místa stále pamatuji. Dnes jsem se ale v klidu prošla hřbitovem, vyfotografovala si pomník manželů Poláčkových a zašla do nejzazšího rohu hřbitova, kde stojí prostý náhrobek hudebníka, skladatele a zpěváka Petra Hapky, a vydala se na další cestu.

Vrátila jsem se do obce a po silnici zamířila do Okoře se stejnojmennou zříceninou hradu. Podle archeologických výzkumů byl hrad založen ve druhé polovině 13. století. Z té doby pochází hradbou opevněná polygonální věž s kaplí. Vzhledem k existenci náročně provedené kaple lze předpokládat, že zakladatelem byl panovník nebo vysoce postavený představitel církve.

Hrad Okoř

První písemná zpráva o hradu pochází až z roku 1359, kdy ho získal bohatý měšťan (patricij) Starého Města pražského František Rokycanský. Ještě před tím byl hrad výrazně goticky přestavěn. Rodina Rokycanských zde zůstala téměř 50 let, pak se hrad dostal do držení jiných měšťanů z Prahy. V roce 1421 se hradu bez boje zmocnili husité. V první polovině 15. století pak byl znovu přestavěn. V 16. a 17. století se stal majetkem významného panského rodu Martiniců, který držel nepříliš vzdálené panství Smečno. V 16. století na hradě sídlila vedlejší protestantská linie martinického rodu. Hrad byl velmi vážně poničen během třicetileté války. Noví majitelé, tuchoměřičtí jezuité z jezuitské koleje svatého Klimenta, kterým hrad na sklonku války věnoval významný politik hrabě Jaroslav Bořita z Martinic, jej pak dle svých potřeb barokně upravili a používali ho jako své letní sídlo.

V roce 1773 po zrušení jezuitského řádu papežem Klementem XIV. dal správce hradu strhnout střechy a materiál začal rozprodávat. Tím odstartovala přeměna hradu v malebnou zříceninu. Kolem roku 1800 se kvůli neúdržbě zřítila polovina mohutné velké věže. V 19. století se na hradě nacházela také nouzová obydlí chudiny, ale hrad se stal rovněž cílem řady turistů či malířů. Koncem 20. století se hrad dostal do majetku obce Okoř, jež ho nyní zpřístupňuje návštěvníkům.

Došla jsem k hradu, který je otevřený jen o víkendech, udělala si několik fotografií a pokračovala dál údolím Zákolanského potoka. V roce 2011 došlo rozšířením původního přírodního parku Okolí Okoře k vyhlášení přírodního parku Okolí Okoře a Budče. Území nového parku, zahrnující celé údolí Zákolanského potoka, je cenné zachovaným krajinným rázem.

Cestou podél Zákolanského potoka jsem míjela dva pěkně opravené bývalé mlýny. U Nového mlýna jsem podcházela kamenný dvouobloukový viadukt, který se klene nad cestou a Zákolanským potokem. Viadukt byl postaven Pražsko-duchcovskou dráhou v roce 1873. Výška mostu je 19,31 m, v roce 2005 byl rekonstruován. Železničáři mu říkali U Hermanky podle místa, kam se jezdila rekreovat herečka Ljuba Hermanová. Vede přes něj železniční trať Hostivice - Podlešín. A u této trati bych se na chvíli zastavila, protože tak trochu "ujíždím" na technických památkách.

Viadukt "U Hermanky" , cesta údolím Zákolanského potoka, údolí Zákolanského potoka nedaleko obce Kováry

Železniční trať Hostivice - Odbočka Jeneček - Podlešín (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 121) je jednokolejná železniční trať, část celostátní dráhy. Vede z Hostivice přes odbočku Jeneček do Podlešína. Provoz na trati byl zahájen v roce 1873. Trať vybudovala společnost Pražsko-duchcovská dráha, která na ní v letech 1873-1884 provozovala dopravu, od roku 1884 provoz převzaly státní dráhy. Při rozšiřování ruzyňského letiště v roce 1960 byla přeložena část trati mezi Hostivicí a Středokluky.

V roce 2004 byla na trati sice zastavena pravidelná osobní doprava, ale od roku 2007 na ní byly zavedeny sezónní cyklovlaky, a od roku 2014 Cyklohráček (Praha hl. nádraží - Slaný). Od roku 2015 byla v souvislosti s vybudováním skladu Amazonu v Dobrovízi obnovena pravidelná doprava v úseku Hostivice-Středokluky, a od roku 2017 byla prodloužena do Noutonic. O mimosezónních víkendech, kdy nejezdí Cyklohráček, jezdí místo něj linka S54 až do Slaného, takže provoz v úseku Noutonice-Podlešín je též provozován celoročně. Jsem ráda, že se po trati jezdí a asi se po ní také svezu. Teď v zimě odjíždí vlak z nádraží Hostivice do Slaného v sobotu a v neděli z v 10.34 a 13.31.

Po červené turistické značce jsem došla až na silnici nedaleko obce Kováry a pokračovala dál na přemyslovské hradiště Budeč. Tady ale o povídání a o dnešním výletě přeruším. Jeho další část přes přemyslovské hradiště a haštalské hradiště Minice si nechám na další článek.

Tajemný hřbitov v Noutonicích a hrad Okoř -7. února 2023