Jestřebí-Staré Splavy

Od zříceniny hradu Jestřebí jsem byla před pár lety při cyklistickém výletě jen pár kilometrů, ale bála jsem se cesty k němu po hlavní silnici. Pak jsem hrad ještě několikrát viděla z autobusu, když jsem tudy projížděla, ale navštívila jsem ho až dnes. Měli jsme nedaleko České Lípy závody orientačního běhu a po nich jsme se s kamarádkou Janou rozhodly na hrad zajít a pak odtud pokračovat do Starých Splavů, kde jsme byly ubytované.

Dnešní obec Jestřebí s asi 850 obyvatel je nástupcem původního městečka Krušina, které leželo přímo na úpatí hradního kopce a dodnes se z něj dochovala jen uprostřed hřbitova stojící zvonice původního, později rovněž zaniklého kostela.

Z centra obce se jde ke hradu kolem tohoto hřbitova se zvonicí. Zvonice s malou márnicí v přízemí je v jádře gotická stavba, později doplněnou novější fasádou. Dnes se zde nachází jediný zvon s velice příjemným zvukem, který nechal pro neznámý kostel ulít hrabě Jakub Černín z Chudenic. Dodnes se nezjistilo odkud a jak se tento zvon do Jestřebí dostal. Při západní zdi hřbitova se nachází sedm barokních výklenkových kapliček Svaté cesty, zasvěcených Panně Marii Sedmibolestné. Větší kaple uprostřed se sochou Panny Marie bývá nazývána "Lurdskou jeskyní″. Svatá cesta je podstatě krátká křížová cesta, rozšířená o zastavení s vyobrazeními důležitých momentů z Ježíšova života, počínaje jeho dětstvím (např. Útěk do Egypta nebo Dvanáctiletý Ježíš v Chrámě). Svatá cesta spolu se zvonicí a hřbitovem je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Hřbitov pod hradem se zvonicí, Svatá cesta

Zřícenina hradu Jestřebí se tyčí v dominantní poloze na pískovcovém skalním suku nad obcí. Jedná se o částečně do skály vysekaný hrad s dosud dobře zachovalou rozsáhlou prostorou ve středu skály. Pozoruhodná je rovněž absence klasických hradeb. Vrchol skalního bloku byl opatřen cimbuřím.

Hrad nechal vybudovat Jindřich Berka z Dubé na konci 13. století a patří mezi nejstarší hrady na Českolipsku. Hrad stál na dvou stupňovitých skalních plošinách, které byly přístupné pouze po dřevěných schodech. V případě ohrožení byly schody odstraněny. V 16. století byl již hrad pustý a v 18. století bylo zdivo rozebíráno na stavbu domů. V současnosti se na hradní plošinu dostanete po schodišti, vedoucí bývalou studnou. Zajímavé je, že ve středověku stával hrad uprostřed těžko prostupných močálů. Podle pověsti se pod hradem ukrývá poklad.

Vrcholová plošina hradu, válcovou částí vede schodiště na vrcholovou plošinu, skála, na které stával hrad, výhled z vrcholové plošiny směrem k Bezdězu

Během 18. století zdivo začali rozebírat vesničané a poté došlo i k odpadávání narušených skalních bloků. Existuje záznam z roku 1825, kdy musely být kvůli padajícím skalám odstraněny z podhradí tři domky. Také v druhé polovině 19. století bylo zaznamenáno několik zřícených skal a přístup na hrad byl popisován jako životu nebezpečný. Kolem roku 1830 byly provedeny úpravy této romantické stavby, ale rozpadání skalního podloží pokračovalo i po celé 20. století. Jako příčina je uváděna nevhodná činnost lidí, zejména těžba pískovce a také prorůstání puklin ve skalách náletovými dřevinami. Lze očekávat, že proces rozpadu bude pokračovat.

Vystoupaly jsme na vrcholovou plošinu, udělaly si několik fotografií a vydaly se na další cestu. Z hradu toho moc nezbylo, ale z vrcholové plošiny je moc pěkný výhled do kraje. V Jestřebí jsme se zastavily ještě u kostela sv. Ondřeje, který byl vybudován v letech 1780–1781 jako náhrada za původní vyhořelý kostel. Po zelené turistické značce jsme pak vyrazily ke Starým Splavům. Asi po třech km pěkným lesem jsme došly na křižovatku s červenou turistickou značkou. Ta nás poté skalnatým údolím dovedla až do Starých Splavů.

Kostel sv. Ondřeje v Jestřebí, skalnaté údolí z cesty do Starých Splavů, roubený statek na náměstíčku ve Starých Splavech

Staré Splavy jsou lázeňské a rekreační městečko na severozápadním břehu Máchova jezera, v současnosti část obce Doksy. Na přelomu 19. a 20. století se jednalo o jednu z proslulých dovolenkových destinací v Českých zemích a v celém Rakousku-Uhersku. I v době první Československé republiky byly Staré Splavy oblíbeným rekreačním místem. Obec byla tehdy známá jako "České Lido".

První historicky doložená zmínka o obci "Ves pod Dogsy" je v listině krále Jiříka z Poděbrad z roku 1460, ale obec je pravděpodobně starší. Již roku 1222 byl na tomto místě postaven mlýn s náhonem. Za husitských válek byla obec zpustošena. Od roku 1850 jsou Staré Splavy součástí města Doksy. V současnosti zde žije asi 500 stálých obyvatel.

Máchovo jezero, hovorově Mácháč, ještě po 1. světové válce známý jako Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník, je velký rybník s rozlohou 284 hektarů. Je to šestý největší rybník v Česku a největší český rybník mimo jižní Čechy. Byl založen v roce 1366 Karlem IV. v rašelinné pánvi na Robečském potoku (přítok Ploučnice). Okolnosti založení rybníka doložil pražský kanovník Beneš Krabice z Veitmile, kde je uvedeno založení v říjnu 1366, ale existují i tvrzení, že rybník byl založen již roku 1272. Ve 30. letech 19. století u něho opakovaně pobýval básník Karel Hynek Mácha, který do jeho bezprostředního okolí umístil děj známé lyrickoepické skladby Máj. V dnešní době je využíván zejména k rekreaci. V jeho okolí se nachází mnoho rekreačních zařízení a kempů.

Před rokem 1920 patřil Velký rybník k velkostatku hrabat z rodu Valdštejnů. Roku 1896 vyšel Ernest hrabě Valdštejn obecnímu úřadu vstříc tím, že povolil přístup k rybníku a na následujících 12 let v něm povolil koupání, avšak pouze na vyhrazených místech. V roce 1920 koupila obec Doksy od hraběte Adolfa z Valdštejna, který byl k prodeji nucen pozemkovou reformou, pozemky na pobřeží Velkého rybníka, s tím že prodávající měl nárok na 40% účast v zamýšlené akciové společnosti. Zároveň město získalo právo provozovat na rybníce koupání a plavbu loděk. Již od června 1920 zajišťoval parníček pravidelnou dopravu mezi Doksy a Starými Splavy. Do pláží investovalo město s Valdštejny poměrem půl na půl. Po roce 1928 byl Velký rybník plně otevřen rekreaci. Již od počátků se však dbalo i na ochranu přírody, hlavně omezením vodní dopravy v některých zátokách.

Máchovo jezero, přístaviště ve Starých Splavech, výtok Robečského potoka z Máchova jezera skrz uměle vytesanou průrvu ve skále

Turistická sláva Doks, Starých Splavů a Máchova jezera propukla až ve třicátých letech, kdy se město ve svém prospektu nazývá největšími lázněmi pod širým nebem v Československu a v průvodcích je toto místo přirovnáváno k nejznámějším světovým letoviskům - Riviéře, Sv. Mořici či Itálii. Roku 1934 vyšel v novinách článek Máchovo jezero – perla České země, jehož autor vyzýval i k zimnímu rekreačnímu využití. Roku 1930 bylo evidováno téměř 4 tisíce návštěvníků, kteří zde strávili alespoň dva týdny. Po roce 1945 muselo být Máchovo jezero vyčištěno od zbraní a dalšího materiálu, který tam naházela ustupující německá armáda. Také pobřeží bylo upraveno.

Už ráno jsme si šly s kamarádkou Staré Splavy prohlédnout, ale nevzala jsem si tehdy foťák, a tak jsem se zašla znovu ještě teď navečer podívat do míst, která mě ráno zaujala. Ve středu obce je jakési náměstíčko s parkem, kolem něhož stojí moc hezké roubenky, dnes převážně penziony. Pokračovala jsem ještě kousek na hráz Máchova jezera. Ráno jsme se tady na chvíli posadily, dívaly se na jezero a daly se tu do řeči s jedním z místních starousedlíku. Bylo to hezké zastavení. Teď jsem si jezero jen vyfotografovala a vrátila se. Byla jsem už dost unavená, a zítra nás čekal ještě jeden závod.

Jestřebí – Staré Splavy – 29. června 2024