Jiné Nové Hrady

Dnešní výlet měl dva cíle. Nejprve jsem chtěla vidět kostel Boží Lásky v Budislavi a pak křížovou cestu a ruiny bývalého gotického hradu v Nových Hradech.

Obec Budislav s necelými 500 obyvatel se nachází v okrese Svitavy v Pardubickém kraji. Leží na okraji Hornosvratecké vrchoviny a je známá hlavně jako místo, ležící na okraji přírodní rezervace Toulovcovy Maštale s labyrintem pískovcových skal a skalních městeček, a i přímo v ní se nachází několik pískovcových útvarů (Velké a Malé Hradisko). Vesnice je velmi stará, vznikla asi už ve 13. století.

Ekumenický kostel Boží Lásky, kvůli kterému jsem do Budislavi přijela, slouží lidem všech církví, a vznikl ze soukromé iniciativy. Stojí na skalní vyhlídce na místě bývalého pískovcového lomu. Myšlenka postavit v Budislavi něco výjimečného se zrodila už v devadesátých letech minulého století. Investor svěřil celý projekt budislavské rodačce a budoucí kancléřce Hradu, ing. Janě Vohralíkové, která vybrala právě tento pozemek s vyhlídkou. Stavba má podobu lidského srdce se střechou ve tvaru lipového listu. Okna nemají výhled do krajiny, ale směřují k pískovcové stěně bývalého lomu.

Základní kámen kostela se světil v roce 1994 a stavba byla zahájena v roce 1995. Později ale nastaly problémy s financováním a soukromý investor daroval hrubou stavbu obci. Ta dokončila Kostel Boží lásky s pomocí dotací Pardubického kraje, města Litomyšl a dalších dárců. Kostel, který není zasvěcen žádnému svatému, vysvětil v srpnu 2004 arcibiskup Dominik Duka.

Kostel Boží lásky má i netradiční vnitřní výzdobu. Křížová cesta na stěnách kostela je z keramiky, a jejím autorem je výtvarník Jiří Dudycha z Litomyšle. K dominantě svatostánku patří kamenný opukový oltář z ateliéru Petra Váňy. Tělo Kristovo je dílem S. Macháčkové. Uměleckým kováním interiér doplnil kovář Karel Píša. Zvon kostela nese jednoduchý nápis "…Největší z nich je Láska" a dodala ho pražská zvonařská firma Manoušek. Kostel neslouží jen církevním obřadům, konají se v něm také koncerty, svatby, vítání občánků i poslední rozloučení.

Vstupní brána do zámku v Nových Hradech, kostel Boží lásky v Budislavi, z cesty lesem z Budislavi do Roudenského údolí, Boží muka věnovaná sv. Anežce České v Roudenském údolí

Z Budislavi jsem se vydala pěkným lesem po červené turistické značce směrem na Nové Hrady. Zastavila jsem se u studánky Pod Cikánkou a kousek za Panským rybníkem jsem z červené značky odbočila na neznačenou cestu, po které jsem sešla do údolí Voletínského potoka na žlutou turistickou značku. Po ní jsem pokračovala dál.

Cesta mě přivedla do Roudenského údolí pří říčce Novohradce. Tady jsem se zastavila u sochy Panny Marie a čtyř Božích muk věnovaných třem českým světicím – sv. Ludmile, sv. Anežce a sv. Zdislavě. Čtvrté je věnováno Elišce Přemyslovně. Snažila jsem se zjistit, kdo nechal tato Boží muka postavit a proč jsou tu hned čtvery, ale žádné informace jsem nenašla. Jediné, co mohu říct je, že to je hezké místo.

Z Roudenského údolí jsem do Nových Hradů pokračovala po cyklostezce. Nebyla jsem v tomto kraji poprvé. Už při bývalých výletech jsem navštívila Toulovcovy maštale, a i Roudenským údolím jsem kdysi procházela. Tehdy jsem do Nových Hradů, které jsem už také několikrát navštívila, šla po žluté turistické značce. Dnes jsem proto zvolila jinou cestu.

Do Nových Hradů jsem se dnes vypravila kvůli bývalému gotickému hradu a křížové cestě, ale to, co sem přivádí množství turistů, je výstavný rokokový zámek a jeho krásné zahrady. Proto se o něm zmíním také. A i já jsem sem poprvé přišla, abych zámek a jeho zahrady viděla. A od té doby jsem tady byla už několikrát.

Rokokový zámek Nové Hrady stojí ve stejnojmenné obci v Pardubickém kraji. Zámek nechal v letech 1773–1777 vystavět hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré. Základní podobu zámku navrhl hrabě osobně a stavební plány vytvořil tyrolský architekt Josef Jäger po vzoru letních sídel ve Francii. Nový zámek byl založen na svahu pod starým zámkem, který vznikl přestavbou gotického hradu zvaného původně Boží dům. Materiál z něho byl použit při budování nového zámku. V západním křídle zámku byla zřízena zámecká kaple svatého Aloise s hlavním oltářem z let 1776–1777 od řezbáře J. Procházky a obrazem J. Nivelta. Roku 1779 byl přistavěn pozdně barokní špýchar. Po dokončení hlavní budovy byl v letech 1778–1783 vybudován čestný dvůr s bočními křídly určenými pro kanceláře a byty úředníků panství. Poslední etapou realizovanou v letech 1786–1804 byly úpravy prostranství severně od zámku s francouzskou zahradou.

Zámek v Nových Hradech, deváté zastavení křížové cesty, část obranné zdi starého hradu

Příslušníci rodu Harbuval-Chamaré zámek od druhé poloviny 19. století téměř nevyužívali. Posledním majitelem z jejich rodu se stal Leonard Harbual-Chamaré, který zámek roku 1903 prodal obchodníkovi Štěpánu Bergerovi z Prahy, který nechal podle návrhu Zdeňka Fierlingera zrekonstruovat především interiéry. Poté zámek vystřídal několik majitelů, až ho roku 1936 získal Cyril Bartoň z Dobenína. Také on využil služeb Zdeňka Fierlingera a v v letech 1936–1939 nechal zámek opravit a následně rozšířit anglický park. V roce 1948 byl zámek znárodněn a jeho vybavení doplněno o inventář přestěhovaný z jiných zámků. V šedesátých a na začátku sedmdesátých let dvacátého století proběhly udržovací práce. Po roce 1989 byl zámek vrácen vnukům posledního majitele. Poté, co ho od nich roku 1997 koupili manželé Petr a Magda Kučerovi, prochází zámek i jeho okolí rekonstrukcí.

Koupila jsem si vstupenku do zámeckého parku a hned se vydala ke křížové cestě a podél jednotlivých zastavení vyšla až nahoru na kopec, kde kdysi stával hrad.

Unikátní rokoková křížová cesta byla zřízena roku 1767 nákladem 500 zlatých hraběnkou Annou Barborou Chamaré. Vede od kostela svatého Jakuba Většího horním zámeckým parkem ke zřícenině hradu zvaného původně Boží dům. Jednotlivá zastavení jsou vytesaná do pískovce, jen dvanácté je nahrazeno dřevěným křížem. Autory sochařské výzdoby jsou nejspíše bratři Bartoloměj a Václav Hendrichovi z Litomyšle. Křížová cesta je chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky.

Zřícenina hradu Nové hrady, původně Boží dům, leží na návrší nad vsí Nové Hrady. Jeho pozůstatky jsou chráněny jako kulturní památka. Hrad byl založen v patnáctém století Zdeňkem Kostkou z Postupic a první písemná zmínka o něm pochází z let 1468–1471. Kostkům z Postupic zůstal až do vymření rodu v polovině šestnáctého století. Poté vystřídal řadu majitelů, k nimž patřili například Lobkovicové, až jej získal hrabě Pavel Sixt z Trautsonu. Jeho potomek Josef z Trautsonu zadlužené panství prodal Janu Antonínovi Harbuval Chamaré, který nechal hrad zbořit a materiál z něj použil při stavbě novohradského zámku. Z hradu se proto dochovaly jen terénní relikty opevnění a budov s několika nevelkými fragmenty zdiva.

Nové hrady patří svým založením ve druhé polovině patnáctého století k nejmladším hradům v Česku a jsou dokladem skutečnosti, že i přes tehdy dobře známé systémy aktivní dělostřelecké obrany mohla vznikat sídla, která tuto schopnost postrádala. Poloha na osamoceném návrší s prostorným plochým vrcholem však byla z hlediska obrany výhodná a poskytovala prostor pro utáboření početného vojenského oddílu.

Vnější opevnění hradu tvořil val a příkop, které obepínaly tři čtvrtiny obvodu. Na jižní straně se nacházel parkán, kterým vedl poslední úsek přístupové cesty. V prostoru první brány (v místech sedmého zastavení křížové cesty) k jihu vystupuje polookrouhlý baštovitý výstupek. Druhá brána stávala za čtrnáctým zastavením. Vcházelo se jí na vrchol obehnaný původně 1,4 metru širokou hradbou postavenou z opuky, z níž se na severozápadě dochoval dvacet metrů dlouhý fragment. Pozůstatky hradby jsou v reliéfních náznacích patrné po většině obvodu, přičemž na vstupní straně stávala podél hradby budova.

Hradní jádro stávalo v severovýchodní části opevněného prostoru. Dochovalo se jen v podobě valovitých útvarů s fragmenty zdí. Na východní straně bylo navíc narušeno budovou vodárny z roku 1929, a na jihu dokonce ve třicátých letech dvacátého století bylo území zplanýrováno Cyrilem Bartoněm z Dobenína při parkových úpravách.

Bývalá barokní sýpka zámku, kde je nyní Muzeum motokol, severní strana zámku se zeleninovou zahradou - zelenina se pěstuje uvnitř keříky ohraničených záhonů, kaskády v zámecké zahradě

Zámek Nové hrady je obklopen krásnými zahradami. Není zde jen anglický park, jaký můžeme vidět kolem mnoha zámků, ale je zde italská zahrada, bílá zahrada, rozálium, ale i zeleninová zahrada, bludiště nebo přírodní amfiteátr. Nebo se můžete procházet travnatými cestami mezi loukami. Člověk by tu mohl strávit hodiny. Já jsem bohužel tolik času neměla. Jsem turistka, který cestuje veřejnou dopravou, a tak jsem často vázána na odjezdy autobusů. Obzvlášť, když cesta domů je komplikovaná a s několika přestupy. Přesto jsem byla spokojená, že jsem všechno, co jsem chtěla vidět, nakonec také viděla. A i počasí bylo krásné.

Budislav-Nové Hrady – 10. května 2024