Karlín

Karlín mám ráda. Na jaře všude voněly bezy z Karlínského náměstí, tady se mi podařilo zrekonstruovat první byt, pod okny nám ale také běhávaly krysy,… Dodnes, když jedu vlakem na Hlavní nádraží, nezapomenu se podívat do naší bývalé ulice. Karlín je místo, kde začal můj skutečný dospělý život. Žila jsem zde jen 9 let a byla jsem tu šťastná. Vždycky, když si vzpomenu na Karlín, vybaví se mi písnička Hany Hegerové "Mám vanu plnou fialek". I já jsem ji měla – plnou fialových fialek…

V roce 2002 nám povodeň byt zničila. To už v bytě bydlel jen můj syn a já už žila jinde. Po povodni se začala měnit celá čtvrť – mnoho domů se zbouralo a mnoho dalších domů bylo postaveno. Rohanský ostrov, kde bývaly jen sklady, se změnil k nepoznání. Dnes je už Karlín jiný, i já jsem zestárla, ale stále mám na tuto čtvrť nostalgické vzpomínky. Dnes jsem se sem vypravila, abych se podívala na stará místa a také zjistila, jak se čtvrť změnila. Chtěla jsem také zajít na komentovanou prohlídku do Invalidovny, kde jsem ještě nikdy nebyla.

Karlín leží na severním úpatí vrchu Vítkov v údolní nivě Vltavy mezi Libní a Novým Městem.Nivní oblast dnešního Karlína nebyla po dlouhá staletí prvního tisíciletí trvale obývána kvůli pravidelným záplavám, které oblast předurčily pro hospodářskou činnost. Zlom přišel na začátku 16. století se stavbou kostela Obrácení sv. Pavla a přilehlého špitálu pro chudé a nemocné, ze kterého pramení název Špitálská pole.

Klíčovou stavbou pro charakter Karlína je Invalidovna (postavena mezi lety 1731 až 1737), která měla dle původních plánů ubytovat přes 4 000 starých a invalidních vojenských vysloužilců a jejich rodiny. Dokončena však bylo pouze devítina původního plánu, jelikož nadaci, založené mecenášem projektu florentským hrabětem Petrem Strozzim ze Schrattenthalu, došly finance. Přesto vybudovaná část dala vzniknout svébytnému správnímu celku, který kvůli vzdálenosti od města (téměř dva kilometry od hradeb) zahrnoval například dvoutřídní školu, nemocnici, vězení, pivovar, prádelnu, pekárnu či hasičský sbor. V jejím okolí se pak během 18. a začátku 19. století začaly objevovat hospodářské usedlosti (například Palmovka či Putovka) a papírny.

Rozrůstající se zástavba na území Špitálska vedla radu města v roce 1816 k ustanovení urbanistického plánu, který vymezil prostory pro zástavbu a přiřkl oblasti statut příměstí. Špitálsko bylo přejmenováno na počest manželky císaře Františka I. Karolíny Augusty na Karolinenthal, vedle německého názvu se brzy vžilo české označení Karlín.

Další stavební rozvoj probíhal pomalu, zvláště kvůli nadále existující možnosti nařízení demoličního reverzu, nicméně, příchod bující industrializace nebylo možné odvrátit. V roce 1822 byl vybudován přístav v rameni Vltavy mezi Karlínskými ostrovy, ve kterém, přestože původně byl určen pouze pro plachetnice, byl spuštěn v roce 1841první český parník Bohemia. Železniční dráha do Drážďan pak vedla ke stavbě Negrelliho viaduktu. Roku 1847 zde byla postavena první pražská plynárna, která zásobovala svítiplynem 200 lamp v centru města. Od konce první poloviny devatenáctého století se Karlín stal sídlem okresu. Mezi lety 1854 a 1863 byl postaven kostel sv. Cyrila a Metoděje podle plánů Vojtěcha Ignáce Ullmanna, na který byla uspořádána sbírka měšťanstva v roce 1850. Paralelně s kostelem byla vystavěna také Karlínská synagoga. V letech 1864-1865 byl podle projektu Petra Lukáše Holečka postaven klášter Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se školou a kaplí.

Po zbourání městských hradeb v 70. letech 19. století patřily pozemky v dnešním Karlíně k nejlevnějším. Proto zde také rychle vyrostla řada průmyslových závodů a obytných domů, přičemž na někdejším Rohanském ostrově byly vybudovány nové výrobní podniky a blíže k Vítkovu potom obytné domy.

Lilith, Karlínské náměstí s kostelem sv. Cyrila a Metoděje, Negrelliho viadukt (část, vedoucí přes Vltavu) Invalidovna – severní průčelí

Na popud Františka Křižíka se v roce 1896 plynové lampy nahrazovaly elektrickými a byla založena elektrická tramvajová dráha mezi Karlínem a Libní, kterou však Křižík roku 1907 z provozních důvodů odprodal městu Praze.

Vrcholem proměn je zisk titulu města v roce 1903. Karlín se však  k Praze nepřipojil. Údajně to bylo kvůli vyšší činžovní dani. Nastává tak kuriózní situace, kdy je Karlín ze tří stran obklopen pražskými částmi (Holešovicemi, Libní a Novým Městem) a ze čtvrté svahem Vítkova. Napojení Libně se zbytkem Prahy tak oklikou tvořilo mostní provizorium v místě dnešního Libeňského mostu do Holešovic. Situaci samostatného města ležícího mezi pražskými čtvrtěmi rozřešil zákon z roku 1920, který Karlín začlenil s platností od počátku roku 1922 do Velké Prahy. Karlín se stal její X. městskou čtvrtí.

Základní charakter čtvrti je dán plánovaným klasicistním městem na šachovnicovém půdorysu pravoúhlých ulic s velkým centrálním Karlínským náměstím s hlavní dominantou čtvrti, neorománským kostelem sv. Cyrila a Metoděje, a hlavní podélnou osou tvořenou Sokolovskou ulicí. Nyní je tranzitní doprava svedena do ulice Rohanské nábřeží, která odděluje historickou část města od prostoru bývalého Rohanského ostrova s postupně vznikající zástavbou převážně administrativních a obytných budov. Na východní straně Karlína se nachází experimentální sídliště Invalidovna z 60. let 20. století. Na východě pobřežní části Karlína, která patří k nejrozlehlejším nezastavěným oblastem širšího centra Prahy, má v rámci projektu Rohan City vzniknouti přírodní park.

Z Florence jsem šla k Invalidovně pěšky. Tuhle část města znám dobře. Bydleli jsme nedaleko a zas tolik se toho nezměnilo. Negrelliho viadukt je sice opravený, ale budova kasáren je stále zanedbaná.

Kasárna Karlín postavil podnikatel Vojtěch Lanna starší v letech 1846–1849 a ve své době se jednalo o největší objekt tohoto druhu v celé Praze. Ve 40. letech 19. století se množily stížnosti na nízkou kvalitu ubytování vojáků v hlavním městě českého království. Vojáci byli často ubytováni v budovách bývalých klášterů, které potřebám armády nevyhovovaly. Proto se dvorská válečná rada roku 1842 rozhodla, že budou v Praze postavena nová kasárna s kapacitou 2000 mužů. Expertní skupina vybrala pozemek za městskými hradbami v blízkosti Poříčské brány. Při jeho výběru hrál roli i fakt, že se nacházel nad tehdy dobře zaznamenaným nejvyšším stavem Vltavy. V současnosti se kasárna využívají pro kulturní účely. Pořádají se zde koncerty, je zde kino, ale také stylová kavárna, beach volejbal, sauna nebo dětské hřiště. Budu se sem muset zajít někdy podívat. My jsme tehdy bydleli hned u kasáren, ale tehdy zde ještě byli vojáci.

Negrelliho viadukt,pojmenovaný po svém staviteli Aloisi Negrellim, je železniční most přes Vltavu a viadukt v Karlíně, který spojuje Masarykovo nádraží v Praze přes ostrov Štvanici s Bubny. Je historicky prvním pražským železničním mostem a druhým nejstarším dochovaným pražským mostem přes Vltavu. S délkou 1120 m je nejdelším železničním a celkově čtvrtým nejdelším mostem v Česku. Do roku 1910 byl nejdelším mostem Evropy a dosud je to nejdelší železniční most ve střední Evropě. Viadukt byl postaven jako součást drážďanské větve projektu Severní státní dráhy Olomouc–Praha–Drážďany, o jejíž stavbě rozhodlo ředitelství státních drah v roce 1842. Byl budován od jara roku 1846, dokončen roku 1849 a uveden do provozu 1. června 1850. Po svém dokončení měl 87 kamenných oblouků. Ve světovém měřítku šlo o ojedinělou stavbu, mnohde se v té době stavěly obdobné mosty ještě ze dřeva.

Stavba měla být svěřena Janu Pernerovi, který již vedl stavbu trati mezi Olomoucí a Prahou. Spolupůsobil při navrhování trasy do Drážďan a zřejmě navrhl i současné vedení Negrelliho viaduktu. Při nehodě však zemřel. Proto stavbu řídil inženýr Alois Negrelli. Dodavatelem byly firmy bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny.

Podobně jako Karlův most, přestál i Negrelliho železniční viadukt v plném provozu srpnovou povodeň roku 2002, při níž byl zatopen téměř celý Karlín. Viadukt byl totiž navržen na základě čerstvých zkušeností z povodně v roce 1845. Tehdy hladina Vltavy dosáhla jen o několik desítek centimetrů níže. Povodeň z roku 2002 nepřekročila rezervu, plánovanou v projektu mostu. Poslední rekonstrukce začala 4. července 2017 a byla dokončena během první poloviny roku 2020 a 1. června 2020 byl most otevřen pro dopravu. Železniční most – Negrelliho viadukt, s viaduktem v Královské oboře a hradlem je registrován jako kulturní památka. Viadukt se zčásti nachází též v památkové zóně Karlín.

Kolem kasáren jsem došla ke kostelu svatých Cyrila a Metoděje. Kostel, zbudovaný v polovině 19. století, patří mezi největší církevní stavby 19. století v Čechách, a řadí se rovněž k nejvýznamnějším architektonickým památkám novorománského slohu. Je postaven ve stylu pozdně románské baziliky se silně převýšenou hlavní lodí a dvěma věžemi. Stavba je 75 metrů dlouhá a 31 metrů široká. Není orientovaná, sleduje pravoúhlou uliční síť, takže presbytář směřuje k jihojihovýchodu. Průčelí zdobí tři portály, na kterých jsou umístěny reliéfy od Václava Levého. Na výzdobě interiérů se podíleli další současní umělci. Zmíním se zde jen o postranním oltáři sv. Václava s obrazy českých patronů sv. Vojtěcha, Radima, Ludmily a Prokopa od Josefa Mánesa.

Od kostela jsem se zašla podívat k nové stavbě, k AFI Karlín či Butterfly Karlín. Je to kancelářský komplex tvořený dvěma šestipodlažními budovami. Vyznačuje se netradičními zaoblenými tvary, které z ptačí perspektivy připomínají motýlí křídla. Budovy mají zelenou fasádu i střechu. Celý komplex má certifikát BREEAM Excellent, označující energetickou úspornost a trvalou udržitelnost stavby.

A odtud jsem už zamířila k Invalidovně. Bohužel jsem si nepozorně přečetla informace o otevírací době a dnes měli zavřeno. Prohlídky se zde konají jen o víkendech. Znovu jsem se sem tedy vypravila jiný den, a zmíním se o této zajímavé stavbě později.

Od Invalidovny jsem se začala pomalu vracet zpátky novou částí Karlína s názvem River City Praha, vystavěné podél Vltavy v místech Rohanského ostrova a tam, kde stával v 19. století a začátkem 20. století Karlínský přístav. Projekt této části Karlína začal v 90. letech 20. století. Jde o komplex několika budov administrativních, residenčních a hotelu. Budovy se vyznačují mimo jiné složitě strukturovanými fasádami se širokou škálou barev a použitých materiálů. Většina budov komplexu je pojmenována po světových veletocích. Tento areál se nachází v oblasti, kterou v roce 2002 postihly ničivé povodně., ale nové budovy by už měly být proti příštím povodním chráněny. Oblast současného River City bývala kdysi dost nevábné místo, ale dnes je to jiné. Mezi budovami jsou pěkně upravená odpočinková místa a celý komplex je oddělen od řeky parčíkem, ohraničeným ze severu protipovodňovým valem.

Lilith, nová zástavba v místech bývalého Rohanského ostrova, Main Point Karlín, výhled na "nový" Karlín z Hlávkova mostu.

Hned nedaleko Invalidovny jsem se zastavila u bytového domu, podpíraného dvacet čtyři metrů vysokou sochou ženy od Davida Černého. Znázorňuje Lilith. Socha je průhledná a otáčí hlavou.

Lilith neboli Černá Luna patří do skupiny tří démonů v sumerské a mezopotámské mytologii, ovšem ani Sumerové se na přesném zrodu příběhu o životě Lilith nemohou shodnout. Zmínky o Lilith jsou znatelné i v jiných náboženstvích. "Stvořena z prachu země, stejně jako Adam. Není řeč o Evě, ale o té druhé. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně tak jako vůli Boží!" Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků, kabalistů, mystiků, astrologů a spiritistů byla Lilith první žena. Tak jako Adam byla stvořena ze země. Z jejího spojení s Adamem vzešlo nesčetně démonů, kteří sužují lidstvo. Vypráví se však, že spolu Adam a Lilith nedokázali žít v míru. Po nedlouhé době Lilith pochopila, že s ní Adam nebude nikdy jednat jako s rovnocennou bytostí, a zmizela. Adam se však nehodlal jen tak vzdát a požádal Boha o pomoc. Ten jeho prosby vyslyšel a vyslal své tři anděly, aby Lilith přivedli zpět. Našli ji v blízkosti Rudého moře, kde se spustila s démony, a předali jí boží vzkaz. Varovali ji, že pokud se nevrátí, zemře denně sto jejích démonických dětí. I přesto se Lilith rozhodla, že se nevrátí. Aby se pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky.

Dle legendy byla Lilith oním pověstným hadem, který podal Evě jablko ze stromu poznání. Proto v umění mnohdy můžeme Lilith najít jako ženu, jejíž tělo vykazuje hadí prvky. Další z tváří zmiňované temné ženy je mocná sexuální energie a obrovská moc svádět ve snech muže. Údajně z nich vysávala životadárnou energii, připravovala je o rozum, anebo je dokonce zabíjela. Nakonec se prý Lilith stala ženou Lucifera, jednoho ze tří padlých temných andělů. Lilith bylo a je připisováno mnoho jmen i významů. Většinou je vnímána velice temně, zvláště pak v křesťanství.

Pokud bychom Lilith srovnali s poslušnou a poddajnou Evou, kterou si křesťanská církev pěstovala po dlouhá staletí jako vzor, nenalezli bychom zřejmě mnoho shod. Lilith je totiž vnímána také jako zdroj prapůvodní ženské síly, samostatnosti a především nepodřízenosti. Proto se také stala symbolem mnoha feministických skupin a organizací.

Zastavila jsem se cestou ještě u kancelářské budovy s názvem Main Point Karlín. Navrhla ji česká architektonická kancelář DaM architekti, výstavba probíhala mezi lety 2009 až 2011. Budova získala mnohá zahraniční ocenění. Dozvěděla jsem se, že součástí budovy je Galerie Kooperativa, bezplatně přístupná veřejnosti, která vystavuje výtvarná díla ze sbírek pojišťovny Kooperativa. Pravidelně se zde obměňují výstavy výtvarných děl českých umělců od baroka po současnost.

A tady byl už konec dnešní procházky.

Praha Karlín - 21. června