Keltské oppidum Třísov

Oppidum Třísov, nejjižnější a také nejvýše položené keltské oppidum v Čechách, proslulé výrobou tuhové keramiky, jsem navštívila již podruhé. Poprvé jsem tady byla v roce 2020 a pokračovala odtud do kláštera Zlatá Koruna Dnes jsem měla v plánu jít opačným směrem a dojít po červené turistické značce podél Vltavy do Boršova nad Vltavou.

Do Třísova jsem přijela vlakem. Jen kousek od nádraží se nachází vstup do oppida. Na cestu jsem se vydala po červené a místní turistické značce vně valu až k západní bráně a dál po místní značce k severní akropoli. Na tomto místě se nachází malá kamenná mohyla. Prošla jsem si celé návrší akropole a pak pokračovala po severním okraji oppida až do místa, kde se mi podařilo sejít přes val a příkop nazpět na červenou turistickou značku. Po ní jsem pak sestoupila do údolí Kremžského potoka pod zříceninu rozsáhlého hradu Dívčí kámen.

Oppidum Třísov, bylo důležitou stanicí na Vltavské obchodní stezce, po které se přes Vyšebrodský průsmyk dovážela sůl ze solných polí v oblasti Alp. Stezka vedla podél Vltavy kolem keltských oppid Nevězice, Hrazany, Závist a dále přes Podkrušnohoří až na germánská území. Pozůstatky oppida jsou od roku 1961 chráněny jako kulturní a archeologická památka ČR. Oppidum je umístěno v hrdle meandru Vltavy nedaleko soutoku s Křemžským potokem. Od hladiny Vltavy jej odděluje velmi příkrý 120 metrů vysoký svah. Návrší bylo velmi vhodné pro vybudování hradiště nejen z důvodu dobré strategické polohy, ale i z důvodu nedalekého naleziště grafitu a železné rudy.

Nejstarší doklady o osídlení území okolo Třísova pocházejí z doby bronzové (cca 2200-750 př. n. l.) a jsou zastoupeny nálezy keramických nádob, bronzových zbraní a šperků. V polovině 2. století př. n. l. zde již existovalo keltské osídlení v podobě výšinného sídliště nad břehem Vltavy, ale bez jakéhokoli opevnění. Teprve kolem roku 120 př. n. l. byla zahájena stavba hradeb s kamenným lícem. Postupem času se sídlo rozrůstalo a svůj největší rozkvět zaznamenalo v 1. století př. n. l., kdy celková opevněná osídlená plocha zaujímala 26 hektarů. V době největšího rozkvětu byl Třísov důležitým regionálním centrem, ale netěšil se takové důležitosti jako jiná oppida, například Stradonice, Závist nebo Hrazany. Hrál však významnou roli v dálkovém obchodu i v náboženském životě keltské společnosti.

Celé opevněné oppidum má dva vrcholky, na kterých byly vybudovány dvě akropole, severní a jižní. Severní akropole, která byla zřejmě místem kultu, byla ještě samostatně opevněna. Od okolního prostoru byla dřevěným hrazením oddělena neobvyklá osmiboká svatyně, jejíž půdorys je vyznačen kůlovými jamkami. Výjimečnost tohoto místa dokládá i nález části bronzové pánve, která se na oppidu objevila jako import z Itálie.

Jižní akropole byla pravděpodobně sídlem vládnoucí vrstvy. V sedle se pak nacházela různá hospodářská i obytná stavení. O obytné zástavbě se toho ví jen velmi málo. Podle nemnoha dochovaných fragmentů a nálezů osídlení ostatních keltských hradišť můžeme usuzovat, že i na Třísově stávaly obytné stavby, polozemnice či stavby s kamennou podezdívkou. Nejrozšířenější byla pravděpodobně hospodářská stavení s kůlovou konstrukcí o přibližných rozměrech 7-9 × 3-4 metrů.

Val oppida v místě západní brány, pohled od severní akropole do prostoru oppida směrem k východní bráně, jižní akropole, severní akropole - kultovní okrsek

Zánik Třísova byl podobný jako u severněji položených Hrazan. Oppidum bylo sice osídleno ještě v první polovině 1. století př. n.l., kdy byla ostatní oppida již opuštěna a "keltské" osídlení z celých Čech mizelo, ale i tady nakonec obyvatelé po polovině 1. století př.n.l. oppidum opustili a odnesli sebou téměř všechen majetek. Důvodem byla s největší pravděpodobností expanze germánských kmenů na české území, kterému už nebyla tehdejší vyspělá keltská společnost schopna čelit. Tím se historie třísovského oppida uzavřela.

Místo, kde se hrad Dívčí kámen nachází, bylo osídleno již v pravěku. Původně se v obvodu dnešní hradní zříceniny rozkládalo výšinné sídliště, osídlené v několika pravěkých obdobích. Bohužel centrum sídliště bylo při budování hradu zničeno. Dodnes se dochovaly pouze zbytky na severním a severovýchodním svahu.

Pohled na hrad Dívčí kámen z údolí Kremžského potoka, Vltava nedaleko hradu Dívčí kámen, pohled na Vltavu z ostruhu nedaleko obce Jamné a další fotografie řeky cestou k Boršovu

Hrad zde byl založen rodem Rožmberků v roce 1349. Výstavba proběhla velmi rychle. První zmínky o purkrabství se objevují již roku 1360. Roku 1394 zde byl krátce vězněn také král Václav IV. V roce 1420 byl hrad obležen vojskem Jana Žižky, které pobořilo podhradní městečko, ale samotný hrad odolal. Poté se tady roku 1426 usadil Jindřich z Rožmberka, který si z hradu udělal své sídlo. Poslední úpravy provedl Petr z Rožmberka roku 1506, ale nadále už hrad neudržoval a ten byl už roku 1541 uváděn jako pustý. Zhruba po 500 letech přešel hrad do vlastnictví obce Křemže. V jeho prostorách se pravidelně konají koncerty, historická, šermířská a divadelní vystoupení, středověké trhy, přednášky a výstavy. V současné době se jedná o jednu z nejlépe zachovaných památek svého druhu na našem území.

Komplex hradu tvořilo dvoupalácové obytné jádro s nádvořím, okrouhlá věž, dělostřelecké bašty, hospodářské budovy a rozsáhlé podhradí., které zajišťovalo provozní zázemí hradu. Do jeho centra se přicházelo několika za sebou jdoucími branami. Touto dvoupalácovou konstrukcí hradu vykročil vývoj hradní architektury na cestu přeměny hradu v zámek, což bylo sice reprezentativní řešení, ovšem poněkud na úkor obranyschopnosti hradu. Proto Rožmberkové hrad opevnili mohutným vnějším opevněním.

Nedaleko odtud se nachází pomníček, připomínající smrt dvou amerických pilotů - kap. Raymonda F. Reutera, jehož stroj byl zasažen a v místech památníku se dne 17.4.1945 zřítil. Ve stejný den byl sestřelen další pilot por. William R. Preddy, který zemřel po převozu do nemocnice.

Socha Štěstí u památníku amerických letců (postava vypouštějící motýla), Zahrada hlaholice, kostel sv. Jakuba Staršího v Boršově nad Vltavou, České Budějovice - Železná panna  a hospůdka Staré časy na nábřeží Malše

Od pomníku jsem se vrátila opět k řece a po červené značce směřovala do Boršova nad Vltavou, což je obec s asi 2 tisíci obyvatel. Na začátku obce, na pravé straně řeky, stojí velký mlýn těstáren Bratří Zátků. Tato průmyslová továrna postavena v roce 1884 bývala největší továrnou na výrobu těstovin v tehdejším Rakousku-Uhersku. V současnosti na tradici rodinné firmy navazuje společnost Bratři Zátkové, kterou založil management Mlýnů a těstáren Březí spolu s dědici rodiny Zátků. Dnešní majitel firmy je třetí největší výrobce těstovin na světě.

Mlýn pracuje dál stejným postupem - výrobní proces stejně jako odkaz bratří Zátků vydržel. Je zde stále mlýn, ve kterém startuje proces, na jehož konci jsou hotové těstoviny. V průběhu času se mění pouze moderní technologie, které s výrobou pomáhají. Díky nim dokáže být současný mlýn tak produktivní - ročně zpracuje až 60 tisíc tun pšenice a 10 tisíc tun žita. Část mouky ze mlýna míří do velkých pekáren, část na pulty lokálních obchodů a část posílá firma do více než 300 kilometrů vzdáleného moravského města Litovle. Tam se pak pokračují ve výrobě Zátkových těstovin.

Cesta pokračovala dál obcí a dovedla mě nejprve k malému parčíku se sochami, vytvořenými z betonových částí po demolici průmyslových staveb. Z internetu jsem se dozvěděla, že se jedná o edukační parčík věnovaný slovanským věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi s názvem Zahrada hlaholice. Parku dominují dva zhruba tři metry vysoké královské trůny z hrubě opracovaného betonu. Podle starosty Boršova pana Zemana se jedná o kusy bývalé jímky z nedalekého zemědělského družstva. Je to skutečně zvláštní místo.

Odtud to bylo jen kousek do centra obce s kostelem sv. Jakuba Staršího. Ten byl postaven na konci 15. století, kdy nahradil původní dřevěný kostel, zmiňovaný již v roce 1290. Stalo se tak v době, kdy Boršov patřil rožmberskému vrchnímu písaři Mikuláši z Pelhřimova, který byl tedy pravděpodobně jeho fundátorem. Obdélníkové kněžiště s gotickými okny na jihovýchod se dochovalo velmi dobře, klenba kostelní lodi se ale propadla a byla v rámci přestavby v roce 1703 nahrazena rovným stropem. V kostele se nachází velká freska svatého Kryštofa na jihovýchodní stěně kostelní lodě, která pochází z 15. století.

Dne 18. června 1620 došlo v kostele k tragické události, kdy přes Boršov táhlo uherské vojsko, jehož vojáci během mše vtrhli dovnitř, kněze rozsekali na kusy a věřící povraždili. Zničili také všechno vnitřní vybavení kostela s výjimkou kamenné křtitelnice. Proto je dnešní vybavení podstatně mladší než kostel sám.

Z Boršova jsem poté odjela autobusem do Českých Budějovic, kde jsem byla ubytovaná. Trochu jsem si v hotelu odpočinula a pak se vydala na procházku po městě. O historii Českých Budějovic jsem už psala v článku "Římov -křížová cesta" a tak se nebudu znovu rozepisovat. Jen musím znovu podotknout, že se mi město moc líbí a považuji ho za úžasné místo k životu. Dnes bylo pěkné slunečné počasí a tak bylo v centru a u vody, obzvláště na ostrově, plno lidí, kteří se jen tak procházeli nebo posedávali u řeky a povídali si... Mezi nimi občas někdo projel rychle na kole či koloběžce, ale podle reakcí lidí to nikomu nevadilo. Vládla tu pohoda. Dalo se tady koupit i něco k pití, a dnes bylo v oblibě malinové pivo. Alespoň mnoho lidí ho pilo. Co mě ale opravdu trochu překvapilo, byla skutečnost, že ve městě proslulé světoznámým Budvarem, lákala téměř každá restaurace hosty na Pilsner urquel.