Klecany

Na dnešek jsem si sice naplánovala jiný výlet, ale vzhledem k nejistému počasí jsem se rozhodla jinak a vypravila se jen do okolí Prahy. Mým cílem bylo hradiště Pravý Hradec, o kterém jsem až dosud nikdy neslyšela. Z Bohnic jsem sešla k Vltavě a podél ní se vydala do Klecan, kde se hradiště nacházelo. Kousek za klecanským jezem k němu vede nahoru cesta, částečně vytesaná ve skále, tzv. Čertovka. Je značená místní turistickou značkou.

Cesta podél Vltavy směrem do Klecan, na pravém obrázku skály v údolí Vltavy vpravo od cesty podél Vltavy do Klecan. Lemují ostrožnu, kde stávalo v 8. a 9. století slovanské hradiště, jedno z center osídlení v Pražské kotlině. Ze tří stran bylo chráněno vysokými skalnatými svahy, jediný přístup byl od východu po šíji široké 30 metrů. Hradiště bylo osídleno už v době kamenné lidmi řivnáčské kultury a následně v době bronzové a železné.

Pravý Hradec je raně středověké hradiště v lokalitě Na Hradisku na jihozápadním okraji Klecan v okrese Praha-východ. Od roku 1958 je chráněno jako kulturní památka ČR. Toto slovanské hradiště z 9.a 10.století, považované za hledaný Pravý Hradec, by mělo být komunikační spojnici mezi Levým Hradcem a Pražským hradem.

Hradiště má téměř oválný tvar o velikosti 300x200m, na východní straně ledvinovitě vykrojený. Plocha hradiště dosahuje téměř 6 hektarů. Ze dvou stran bylo chráněno strmými roklemi potoků, a od Vltavy skalnatým srázem. Původně bylo pravděpodobně opevněno po celém obvodu, ale kromě terénní vlny v místě čelního valu, za kterým se nacházel příkop, se však stopy fortifikace téměř nedochovaly. Na severní straně mohl být součástí opevnění chráněný přístup k vodě.

O historii klecanského hradiště toho doposud známe velmi málo. Poprvé bylo popsáno na konci 19. století (Píč v roce 1891) a bylo mylně datováno do 12. století. Proto nebylo zpočátku dáváno do souvislosti s protějším Levým Hradcem, a který už ve 12. století ztratil svůj význam, a bylo považováno za nevýznamnou, i když rozsáhlou fortifikaci sloužící k vojenským účelům. Hradiště nebylo nikdy systematicky archeologicky prozkoumáno – drobný průzkum tu proběhl jen v polovině šedesátých let. Průzkum pomohl určit podobu opevnění, odkryl sídlištní jámu únětické kultury a pozůstatky několika staveb a datoval existenci hradiště do dvanáctého století. Zlom přinesl až výzkum N. Profantové a I Krutiny z roku 2000, který prokázal existenci hradiště v 10. století. Odkryto tu bylo slovanské pohřebiště z první poloviny 10. století s 38 bohatě vybavenými hroby příslušníků tehdejší elity. Toto pohřebiště bylo významem srovnatelné s obdobnými pohřebišti na Levém Hradci a Pražském hradě, a nález oživil myšlenku, že klecanské hradiště je archeology předpokládaný Pravý Hradec.

Místo, kde leželo hradiště, část valu, cesta "Čertovka"

Podle archeoložky Nadi Profantové musel na hradišti stát na přelomu desátého a jedenáctého století dřevěný či kamenný kostel a na základě výsledků geomagnetického průzkumu bylo hradiště rozčleněné na více částí. Ani jedna skutečnost však nebyla archeologicky prokázána.

Sever hradiště je poškozen moderní výstavbou. Část čelního valu leží v oplocené zahradě. Od Vltavy – pravděpodobně od zaniklého brodu – vede na hradiště cesta Čertovka, z části prokopaná ve skále. Začátek cesty směřuje kolmo k Vltavě, po chvíli se stočí a jde rovnoběžně s Vltavou. Cesta, místy až 2 metry zařízlá, umožňovala obráncům nepozorovaně sestupovat z hradiště až k řece. Cesta pochází ze stejné doby jako hradiště samo.

Historie místa je však ještě starší než hradiště Pravý Hradec. Ostrožna byla osídlena již ve starší době bronzové v období únětické kultury. V raném středověku na ní vzniklo hradiště s nejasnou funkcí. Blízký Levý Hradec byl lépe chráněný přirozenými svahy, poskytoval dostatečnou rovnou plochu vhodnou k osídlení a dostatek stavebního materiálu. Kromě toho byl tradičním knížecím sídlem spojeným s počátky křesťanství. Předpokládá se, že toto hradiště mělo strategickou souvislost s brodem přes Vltavu a tvořilo přes tento brod s protějším Levým Hradcem mocenský komplex. Kromě toho umožňovalo přímou viditelnost na Pražský hrad. To jsem si i ověřila. Ze SV okraje hradiště byl viditelný jak Levý Hradec, tak Pražský hrad.

Bohužel je nyní místo, na kterém se hradiště nacházelo, celé zarostlé vysokými rostlinami a křovinami. Kdyby zde nebyla informační tabule, člověk by řekl, že zde bývala nějaká skládka.Pokračovala jsem odtud dál do centra Klecan. Kdysi jsem pracovala v Řeži a přes Klecany jsem jezdívala autobusem do práce, ale městečko jsem si prohlížela dnes poprvé.

Klecany jsou nejmenší město v okrese Praha-východ. Leží asi 5 km severně od okraje Prahy na pravém břehu Vltavy, v nadmořské výšce asi 180–280 m. Centrální část městečka se nachází na skále nad Vltavou, zástavba se ale přelévá až k vltavskému břehu, stejně tak jako k okolním obcím a rozsáhlým chatovým oblastem. Žije zde přibližně 3 800 obyvatel.

Ačkoliv je osídlení oblasti doloženo již od starší doby kamenné, první písemná zmínka o Klecanech pochází teprve z roku 1309 ze jména Lobka z Klecan, svědka při koupi Václavic. Koncem 14. století byla ve vsi doložena tvrz. V roce 1507 král Vladislav Jagellonský povýšil ves na město. Během třicetileté války městečko několikrát vyhořelo a bylo poničeno, a následně status města opět ztratilo. Městem jsou Klecany znovu až od roku 1994. Na severní straně obce bylo v meziválečném období zřízeno polní vojenské letiště, které mělo určitý význam i během druhé světové války. Bylo zrušeno na počátku 60. let 20. století.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, oltář kostela Nanebevzetí Panny Marie a zámek v Klecanech

V Klecanech jsem se nejprve zastavila u římskokatolického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tento původně gotický kostel ze 14. století byl silně poškozen za třicetileté války. Po válce byl v letech 1748–1749 přestavěn v barokním slohu a v letech 1889–1892 dostal po přestavbě architektem Janem Vejrychem novorenesanční podobu. Byla jsem se podívat i uvnitř. Kostel je poměrně jednoduše vybaven, ale překvapil mě jeho hlavní oltář. Tvoří ho blok starohorní břidlice z klecanského lomu a oltářní obraz je tvořen závěsným art protisem od Běly Korčákové - Madona v rajské zahradě z roku 1981. Takovýto oltář jsem viděla poprvé, ale musím říct, že se mi líbil. A také mě zaujala cedule na klice kostela, oznamující, že je kostel otevřený.

V letech 1876–1884 zde jako kaplan působil spisovatel Václav Beneš Třebízský. Jeho působení a pobyt připomínají dva pomníky, jeden od Josefa Václava Myslbeka z roku 1894 a druhý od Ladislava Šalouna z roku 1898 a pamětní síň na faře. Před vstupem do areálu kostela stojí dvě sochy: sloup se sochou svatého Václava z 2. poloviny 17. století, který sem byl v roce 1896 převezen z nedalekého Přemyšlení a barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 1. čtvrtletí 18. století.

Od kostela jsem se zašla podívat k nedalekému zámku. Ten je veřejnosti nepřístupný, a tak jsem si ho jen vyfotografovala přes zámeckou bránu. První zmínka o zámku pochází z počátku 17. století, kdy původní tvrz prošla stavebními úpravami. Za majitele Václava Vojtěcha ze Šternberka vznikl trojkřídlý objekt uprostřed hospodářského dvora. Hlavní průčelí, orientované na jih, bylo dvoupatrové s velkým sálem, boční křídla byla patrová. Vysoké náklady na přestavbu ale přinutily majitele zámek postoupit věřitelům. V roce 1727 se dostal do držení rodiny Clam-Gallasů. Zajímavostí je, že za jejich vlastnictví ho dvakrát navštívila císařovna Marie Terezie.

Po roce 1803 zámek ještě několikrát změnil majitele, až jej v roce 1942 koupila nacistická organizace Hitlerjugend. Po skončení 2. světové války prostory využívala Ústřední škola Československého svazu mládeže, od roku 1950 armáda. V současnosti je objekt v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Dnešní podoba zámku je výsledkem stavebních úprav po požárech, které vypukly v letech 1827, 1857 a 1924. Autorem obnovy v empírovém slohu je Kašpar Předák.

Má další cesta vedla do Klecanského háje. V něm jsem se nejprve zastavila u studánky Alenka s poměrně silným pramenem. Má vydatnost kolem 0,5 l/s a napájí nedaleký rybníček. Potok začínající od studánky vytváří hluboké údolí a pod jezem v Klecánkách se z pravé strany vlévá do Vltavy. U rybníčku stával pivovar, pro který byl tento pramen hlavním zdrojem vody, a rybník dole sloužil v zimě jako ledárna. Budovy pivovaru byly zbourány někdy počátkem 20. století, a na jejich místě byla vystavěna hájovna. Tu jsem tu ale dnes také neviděla. Za pobouraným plotem byla jen hromada kamení. Pokračovala jsem tedy dál, a po místní turistické značce došla až na pěknou vyhlídku do údolí Vltavy.

Výhled z vyhlídky v Klecanském háji

A to už byl konec mé dnešní "průzkumné cesty". Vrátila jsem zpátky do údolí Vltavy a stejně jako ráno jsem se po jejím pravém břehu vracela domů. Myslela jsem si, že to bude jen malá procházka, ale ušla jsem přes 14 km. Naštěstí i počasí bylo dobré. Sice nesvítilo slunce, ale nepršelo. Takže nezbývá než říct. "Byl to hezký výlet".

Klecany – Pravý Hradec - 14. prosince 2023