Kostomlaty pod Milešovkou

Už v několika článcích jsem psala, že mě velmi zajímá Podkrušnohoří a to, jak zde dochází k rekultivacím. Už jsem navštívila několik zrekultivovaných výsypek, a dnes jsem se vypravila na další z nich – na Radovesickou. Cestu jsem začala v Kostomlatech pod Milešovkou, a odtud jsem pokračovala po modré turistické značce až do Bíliny. V Kostomlatech jsem si ještě před cestou přes výsypku prohlédla náměstí s kostelem sv. Vavřince a zámkem a pak se vypravila k hradu.

Kostomlaty pod Milešovkou jsou poměrně malá obec. Žije zde necelých 1000 obyvatel. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1333. Dne 17. května 1671 ve vsi vypukl požár, při němž shořelo 32 selských usedlostí, tvrz označovaná jako starý zámek a většina hospodářských budov u ní. Oheň zasáhl také kostel svatého Vavřince.

Kostel sv. Vavřince byl založen před rokem 1230 jako pozdně románský. Roku 1657 byl prodloužen západním směrem o novou barokní loď. Dalšími úpravami prošel objekt roku 1737. Ve zvonici jsou zavěšeny tři zvony, z nichž nejstarší je z roku 1548. Zařízení kostela pochází většinou z poloviny 18. století. Hlavní oltář je barokní s obrazem z 19. století.

Původně raně barokní zámek s dominantními nárožními věžicemi v Kostomlatech nechal postavit Humprecht Jan Černín z Chudenic v letech1670-1684. Vznikal pod dohledem italského stavitele Francesca Ceresolla. Budova vznikla na místě staršího renesančního objektu. V roce 1888 byl zámek přestavěn na nápravný ústav pro ženy, a obdobným účelům slouží dodnes. Byla přistavěna severní trojkřídlá část a menší křídlo s půdorysem písmene L na jižní straně. Zámek je obehnaný vysokou zdí. Teprve, když jsem došla až k němu, zjistila jsem, že je v něm výchovný ústav pro mládež -"pasťák". To vysvětlovalo i zamřížovaná okna v dolním patře.

Náměstí v Kostomlatech pod Milešovkou s kostelem sv. Vavřince a zámkem, hrad Kostomlaty, pohled z cesty přes Radoveseckou výspku na Milešovku - vlevo od ní vyčnívá nad lesem věž hradu Kostomlaty

Z náměstí jsem pak po zelené značce pokračovala k zřícenině hradu Kostomlaty. V turistických průvodcích a mapách bývá někdy hrad – s odkazem na Václava Hájka z Libočan – nesprávně nazýván Sukoslav. Ve své kronice vypráví Hájek vymyšlený příběh o předáku Sukoslavovi, který bojoval s knížetem Hostivítem. Tento Sukoslav měl v roce 880 poblíž Bíliny založit hrad, který pojmenoval podle svého jména. Hostivít ani Sukoslav nejsou historické postavy, a ani hrady se koncem 9. století ještě nestavěly. Ztotožnění Sukoslavi s Kostomlaty neuvádí ani Hájek, a ani v soudobých písemných pramenech se tento název nevyskytuje. Používat se začal až v 19. století.

Ve skutečnosti hrad založili někdy po roce 1300 páni z Rýzmburka, nazývaní také páni z Oseka, původně Hrabišici. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1333. Mezi další majitele patří například král Karel IV., páni ze Žerotína nebo Jindřich škopek z Dubé. Za husitských válek byl hrad několikrát oblehán. Cílem husitů bylo získat významný opěrný bod a zadržet vojska severočeské katolické šlechty před účastí v bitvě u Lipan. Husité hrad sice poničili, ale nedobyli.

Po několika dalších majitelích se stali posledními majiteli až do začátku stavovského povstání Kostomlatští z Vřesovic. Jako všechny středověké hrady se ale v průběhu 16. století stal i hrad Kostomlaty pro své majitele neobyvatelný. Postupně si vystavěli nové sídlo pod hradem v městečku Kostomlaty. V roce 1606 už na hradě, který postupně chátral, nikdo nebydlel. Po stavovském povstání roku 1618 byl tehdejším majitelům, Petrovi a Oldřichovi Kostomlatským z Vřesovic, majetek zkonfiskován. Pak ho i s panstvím koupili Černínové z Chudenic.

Kostomlaty jsou typickým příkladem hradu bergfritového typu. Dispozice hradu je od založení dvojdílná. Horní hrad se skládal z věže (bergfritu) a dvou protilehlých paláců, mezi nimiž leželo nádvoří na půdorysu nepravidelného lichoběžníku. Dolní hrad tvořilo rozlehlé předhradí, do něhož se vstupovalo hranolovou branou, kterou chránila válcová věž. V předhradí byly umístěny hospodářské budovy. Dnešní cesta ke hradu respektuje původní přístup. Ještě před vstupem do předhradí přetínala cestu kulisová brána. Ta byla součástí parkánové hradby, ze které se dochovala část zdiva. Druhá brána, sloužící k vstupu do předhradí, měla čtvercový půdorys. Okrouhlá věž nad ní má čtvercový interiér, zakončena byla podsebitím na kamenných konzolách.

Přístupová cesta k hradu – v místě zdi bývala první kulisová brána, válcová věž chránila druhou bránu – vstup do Dolního hradu, Horní hrad s bergfritovou věží (nyní vyhlídkovou věží) 

Horní hrad byl od dolního oddělený příčným příkopem a hradbou. V té byla třetí brána umístěná pod bergfritem. V jihovýchodní části opevnění horního hradu pak byl vstup do nádvoří, vymezeného dvěma protilehlými paláci. V polovině 15. století byl západní palác přestavěn a o jedno patro zvýšen. Tuto přestavbu dokumentují tři velká okna. Vchod do bergfritu byl pak možný z prvního patra západního paláce. Bergfrit byl zakončený užší nástavbou, kolem které obíhal ochoz.

Hrad byl chráněn dvěma hradebními okruhy: parkánovým a vnitřním. V polovině 15. století byla ochrana hradu zesílena dvěma čtvercovými, dovnitř obrácenými baštami, které se staly součástí jižní parkánové hradby horního hradu. V téže době byla rovněž postavena dvouprostorová budova před východní parkánovou hradbu horního hradu. Od roku 1964 je hrad chráněn jako kulturní památka.

V polovině 19. století bylo ve věži vybudováno točité dřevěné schodiště. Roku 1841 začal Josef Fenzel z Kostomlat v místě dolního hradu stavět výletní restauraci. Vystavil v ní předměty nalezené při planýrce a kopání základů. Tím byla do budoucna zmařena nebo alespoň omezena možnost archeologického průzkumu. Hostinec spolu s rozhlednou ve velké věži zanikl v padesátých letech dvacátého století. Z hostince zbyla jen část zdí a sklep.

V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty, které o památku pečuje. Podařilo se mu získat finanční prostředky od Ministerstva kultury České republiky na opravu a konzervování části horního hradu. V roce 2014 sdružení dokončilo opravu velké věže, ve které byla opět zřízena rozhledna.

Po prohlídce hradu jsem se konečně vypravila na cestu přes výsypku. Dnes bylo veliké teplo, a tak jsem měla z výletu z počátku trochu strach. Věděla jsem, že půjdu převážně otevřenou krajinou a bude na mě pražit slunce. Ale dopadlo to dobře, jak jsem už psala v článku Radovesická výsypka. Viděla jsem všechno, co jsem vidět chtěla, a to mi udělalo radost. Takže opět jako vždy: "Byl to pěkný výlet."

Kostomlaty pod Milešovkou – 28. srpna 2024