Krupka-Bohosudov

Před časem jsem navštívila poutní místo v Horní Polici a tam jsem se dozvěděla o dalším velmi významném poutním místě v severních Čechách. A tím místem byl Bohosudov. Musím říct, že jsem o něm dřív nikdy neslyšela. A sem jsem se vypravila právě dnes. Výlet jsem chtěla spojit s návštěvou Krupky, která byla jako Hornická krajina Krupka, součást Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, zapsána v roce 2019 na seznam dědictví UNESCO. Krupka je nejstarším rudným revírem na území Čech.

Na internetu jsem zjistila, že poutní areál v Bohosudově je během návštěvních hodin otevřen celoročně. Když jsem ovšem k jeho vchodu přišla, dovnitř jsem se nedostala. Ve vstupní bráně byla pro tento případ informace s telefonním číslem, ale ani na něj jsem se nedovolala. Rozhodla jsem se tedy pokračovat v prohlídce dalších míst, která jsem dnes chtěla vidět, a pokusit se zavolat později.

Dalším cílem dnešního výletu byla křížová cesta, ležící severně od centra Bohosudova na úbočí zalesněného vrchu. Nejstarší stavbou křížové cesty z poloviny 18. století, dnes již kulturní památkou, je barokní kaple Božího hrobu. Později k ní přibylo 14 kapliček, na nichž jsou vyobrazena jednotlivá zastavení Krista na jeho cestě k ukřižování. Sousoší Kalvárie, stojící na skále nad kaplí Božího hrobu, se sochami Krista, Panny Marie a Máří Magdalény pochází z roku 1905.

Křížová cesta začíná jen kousek od dolní stanice lanovky na Komáří vížku. Kolem jednotlivých kapliček křížové cesty jsem došla ke Kalvárii, a právě tady mi zatelefonovala paní z poutního místa. Nechtěla se kvůli zimě v kostele příliš zdržovat, a tak mi nezbylo nic jiného, než se vrátit.

Bazilika Panny Marie Bolestné v Bohosudově s ambity a bývalou jezuitskou rezidencí stojí přímo na náměstí v centru města. Je významným poutním místem a je jedním z hlavních severočeských poutních kostelů. V počátku 20. století (v roce 1911) byla druhým nejnavštěvovanějším poutním místem litoměřické diecéze a pátým v Čechách. Před vznikem baziliky ve Filipově v roce 1885 se jednalo dokonce o nejnavštěvovanější mariánskou svatyní v severních Čechách. Poutě na toto místo jsou aktuální i ve 21. století. Každoročně mj. přichází přibližně 500 Lužických Srbů ze sousední německé Lužice na společné setkání.

Původní drobná, snad dřevěná kaple, byla v místě postavena roku 1426. V roce 1507 byla rozšířena, avšak před rokem 1620 zpustla. Stavba byla znovu postavena v letech 1621–1624. Dnešní stavba, od roku 1924 bazilika minor, byla započata roku 1701 Giuliem a Octaviem Broggiem a byla dokončena roku 1708, kdy byly dostavěny obě věže v západním průčelí kostela.

Poutní místo Bohosudov s bazilikou Panny Marie Bolestné, interiér baziliky Panny Marie Bolestné, ambit kostela

V ambitu bohosudovské baziliky je na nástěnných malbách z let 1701–1706 znázorněna následující legenda o vzniku tohoto poutního místa: Od roku 1227 býval v blízkém Světci u Bíliny klášter sester strážkyň sv. Hrobu. Husité tento klášter přepadli a vypálili. Část řeholnic byla pobita a část se zachránila útěkem. Na útěku s sebou sestry vzaly nejcennější předmět svého kláštera – malou sochu Bolestné Panny Marie, která byla již dlouho zbožně uctívána. Jeptišky se skrývaly v lesích v místech nynějšího Bohosudova, ale postupně tam podlehly útrapám těžkého a nezvyklého života. Podle legendy poslední z nich ukryla těsně před smrtí sošku do vykotlané staré lípy, stojící poblíž studánky. Na svátek Narození Panny Marie v roce 1425 přišlo do těchto míst místní děvče žít trávu. Dívku však náhle napadl jedovatý had a ovinul se jí kolem ruky. Had se však místo toho, aby zaútočil, otočil proti nedaleké lípě a začal neobyčejně silně syčet. Náhle zcela ochromen spadl na zem, a aniž dívce ublížil, zmizel v trávě. Dívka běžela domů a hned o tomto podivuhodném příběhu vyprávěla. Na místo se poté vypravili lidé a při prohlídce lípy nalezli v dutině sošku Bolestné Panny Marie. Sošku odtud přenesli do krupského farního kostela. Ale došlo k tomu, že soška z krupského kostela zmizela a byla nakonec opět nalezena ve vykotlané lípě. Když se to opakovalo několikrát, byla v tom spatřována Boží vůle. Podle legendy vystavěli pak zbožní lidé na místě nálezu první dřevěnou kapli.

Po skončení třicetileté války získal bohosudovský kostel závětí Anny Marie Regnierové von Bleyleben značný odkaz, která mu odkázala své soběchlebské panství. Díky tomu mohlo být již roku 1652 započato s novostavbou jezuitské rezidence, později zvanou stará budova. Tato stará budova se však brzy ukázala příliš malá, a proto byla určena pro přicházející poutníky. Nová jezuitská rezidence byla postavena roku 1677 a současně při ní byl otevřen i ústav se školou pro zpěváky a ministranty. Bohosudovský kostel vlivem jezuitů opět ožil.

Protože starý kostel brzy přestal stačit návalu poutníků, bylo rozhodnuto o novostavbě. Základní kámen byl položen 3. července 1701 a 1. září 1706 byl nový chrám slavnostně vysvěcen. Dominantou interiéru je 21 m vysoký baldachýnový oltář z let 1707 - 1714. Pod baldachýnem je na oltáři v pozlacené skříňce uložená 15 cm vysoká dřevěná soška Panny Marie Bolestné, kterábyla do kostela přenesena ve slavnostním průvodu. Sloupy baldachýnu jsou zdobeny lístky lípy a odkazují na lípu, v níž byla soška nalezena. Podle pověsti stojí oltář právě na místě tohoto stromu. Stavební práce však dále pokračovaly a v roce 1722 byl dokončen oválný ambit se sedmi již dříve vybudovanými kaplemi, které pořídila města i jednotlivci, kteří putovali k Panně Marii Bohosudovské: Od roku 1964 je bazilika chráněna jako kulturní památka a v roce 2018 byla prohlášena národní kulturní památkou České republiky.

Musím říct, že je celý poutní areál rozsáhlý a opravdu majestátní, ale také velmi zanedbaný. Interiér kostela je v pořádku, ale omítky kostela, a hlavně ambitů a kaplí, potřebují opravu. Na mnoha místech opadává omítka a také některá okna jsou rozbitá. Paní, která má otevírání kostela na starosti, mi řekla, že se snad v krátké budoucnosti plánuje jeho rekonstrukce. Pokud by se to podařilo, bylo by to skutečné nádherné poutní místo, dle mého soudu dokonce srovnatelné se Svatou horou u Příbrami.

Křížová cesta, Kalvárie, kostel sv. Anny

Po prohlídce kostela a ambitů jsem se vypravila do historické části Krupky. Město je známé především svou hornickou minulostí. Po celá staletí se v Krupce těžil cín, po třicetileté válce byly v oblasti i dva stříbrné doly. V novodobé historii se dále těžil molybden, živec, wolfram, fluorit (Vrchoslav). Horské svahy, porostlé buky a jehličnany, ukrývají četné odvaly a štoly. Štola Starý Martin, která se nachází při silnici z Krupky na Komáří vížku, je zpřístupněná veřejnosti.

Výskyt cínu a jeho snadné získávání z naplavenin přivedl na území Krupky první osídlence již v době bronzové. První, i když nepřímé, zmínky o těžbě cínu v oblasti pocházejí z roku 965–966 z pera Ibráhíma ibn Jákúba. Další zmínkou je zpráva kronikáře Matouše Pařížského z roku 1241.

V písemných pramenech z roku 1305 se o Krupce stále hovoří jako o místě, "kde se kope". Tedy nikoli jako o městě. O Krupce jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hrady Rosenburg (krupský hrad) a Kyšperk. Město Krupka tedy pravděpodobně muselo vzniknout mezi roky 1305 a 1330. K zajímavostem patří, že na konci 14. století patřil hrad Kyšperk pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna, který se zde pak po smrti Jana Nepomuckého v následujících letech ukrýval před zlobou krále Václava IV.

Na začátku 15. století se Krupky a okolních obcí, tak jako většiny Čech, dotkly husitské války. Po husitských válkách se město dočkalo nebývalého rozkvětu. Původní získávání rudy z naplavenin rýžováním vystřídala těžba ve skále, a to nejprve povrchová, ale od 15. století již hlubinná. Dne 13. ledna 1478 udělil král Vladislav II. Jagellonský městu znak, pečeť, právo pečetit červeným voskem, výroční trh, dosazovat purkmistra, radu, městské úředníky a celní svobodu. To byla zásadní městská práva, přestože Krupka zůstávala dál poddanským městem.

V té době byli krupští občané horlivými katolíky. To se projevilo i na stavbě kostelů. K městskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie přibyl v roce 1454 špitál s kostelem sv. Ducha. Od 15.století do 18.století stával severně nad městem dnes již neexistující klášter minoritů s kostelem Všech svatých. Roku 1479 celé město vyhořelo. Kostely však byly postaveny znovu a v roce 1516 k nim přibyl hřbitovní kostel svaté Anny. V 16. století začalo do města pronikat luteránství. Proto byli do bohosudovského kostela roku 1587 povoláni chomutovští jezuité, aby čelili luteránům v Krupce.

V roce 1579 obec koupila celé krupské panství i s hradem a stala se na čas svobodným městem. Nabytá svoboda však neměla dlouhého trvání. Již v roce 1615 daroval král Matyáš Habsburský Krupku Adamovi ze Šternberka. Třicetiletá válka město zasáhla několikrát. Švédové dobyli také krupský hrad. Největší škody však napáchali ustupující Sasové (1631), kteří v Krupce zapálili 60 domů. Nelze se proto divit, že po skončení války byla třetina domů prázdných, a i doly byly zpustlé. Násilná rekatolizace také vyhnala z města mnohé luteránské odborníky. Lépe se vedlo Bohosudovu. V roce 1665 získali toto panství na základě závěti jezuité, kteří nově získaný majetek použili k financování rezidence a gymnázia (založeno 1679) a stavbě bohosudovské baziliky v letech 1701–1706. Pokoušeli se i o podnikání, ale neúspěšně. Přesto se Bohosudovu dařilo dobře. Poutí se účastnilo mnoho lidí. Odhaduje se, že v letech 1720–1730 se poutí účastnilo až 100 000 věřících. Poutní místo získalo nový název Mariaschein (Mariina záře). Bohosudov se stal centrem náboženského života až do roku 1773, kdy byl jezuitský řád zrušen a s ním skončila i činnost gymnázia.

Ještě větší pohroma, než byla třicetiletá válka, postihla Krupku roku 1680. Tehdy ve městě vypukla morová epidemie zavlečená z Prahy. Zemřela celá třetina obyvatel (celkem 327 lidí). Ve dnech 29. a 30. srpna 1813 byla svedena u nedalekého Chlumce bitva mezi napoleonskými vojsky a spojenci, které tvořily vojska rakouská, ruská a pruská. Francouzi byli poraženi a císař Napoleon, který v rámci tohoto tažení navštívil horské Habartice, musel ustoupit zpět do Saska. Krupky se bitva nijak nedotkla, ale Bohosudov byl vypleněn paradoxně spojeneckými (tedy vlastními) vojáky.

Pohled na krupský hrad z historického centra Krupky, Krupka – historické centrum s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, za ním zvonice z 15. století - (pohled z hradu), výhled z hradu směrem k Bohosudovu – dole kostel sv. Ducha

Počátkem 19. století se v okolí Krupky objevily první uhelné doly jako předzvěst nových časů. Krupka se také stala oblíbeným cílem mnoha tehdejších turistů, kteří obdivovali nádheru bohosudovské baziliky i středověkých uliček Krupky. A tak 27. května 1813 Krupku navštívil i básník Johann Wolfgang von Goethe. Nebyl sám, Krupku několikrát navštívil skladatel Richard Wagner a v roce 1872 i spisovatel Jan Neruda.

Důlní činnost byla v Krupce ukončena roku 1922. S nástupem nacistů v sousedním Německu se situace vyhrotila i v Krupce. V roce 1934 pořádali henleinovci demonstrace proti otevření české školy v Bohosudově, přestože v Krupce a Bohosudově žilo v té době asi 1000 Čechů. Když 9. října 1938 Krupku obsazoval wehrmacht, většina obyvatel ho nadšeně vítala. Během okupace zůstávala většina obyvatel loajální nacistickému režimu. Ne však všichni. Působili zde i němečtí antifašisté. Nejznámější byla Herta Lindnerová, popravená nacisty 29. března 1943. Během německé okupace se na čas obnovila i těžba cínu a wolframu.

Na samém konci války (24. 4. 1945) zastavil na bohosudovském nádraží transport vězňů z koncentračního tábora Ossendorf. Celkem 313 vězňů krátce na to zemřelo na tyfus a zápal plic. Po válce byli pohřbeni u zbytků kostela svatého Prokopa, kde se nachází i památník této události. Další památník se nachází u Fojtovic, kde bylo při pochodu smrti ubito mnoho vězňů.

Po skončení druhé světové války bylo německé obyvatelstvo vysídleno. V roce 1947 bylo obnoveno bohosudovské gymnázium. Ne však nadlouho. V roce 1950 bylo změněno na internační tábor pro řeholníky. V roce 1952 areál dostala československá armáda, kterou v roce 1968 vystřídala armáda sovětská. Ta město definitivně opustila v roce 1991. Činnost gymnázia byla obnovena 1. září 1993.

Krupka a její okolí bylo 6. července 2019 zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO jako součást Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří. Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří je přes 800 let utvářená krajina průmyslových památek, ležící v příhraniční oblasti mezi německou spolkovou zemí Sasko a severními Čechami. Vyznačuje se množstvím historických, převážně originálních, technologických památek, stejně jako četnými jednotlivými památkami a sbírkami souvisejícími s historickým těžebním průmyslem regionu. Na seznam z tohoto významného historického regionu dostalo celkem 22 lokalit, z nichž 17 se nachází v Sasku a 5 vesměs větších celků nachází na území České republiky. Kromě Krupky jsou to města Abertamy, Boží Dar, Horní Blatná a Jáchymov.

Kolem pěkně opraveného kostelíka sv. Anny ze 16. století jsem došla do cenné historické části městečka Krupka, charakteristického svou středověkou urbanistickou strukturou s hodnotnými měšťanskými domy a sakrálními stavbami. Centrem městečka je stoupající široká ulice, jakési dlouhé náměstí, obklopené historickými domy, bývalou radnicí a dvěma kostely – původně gotickým špitálním kostelem sv. Ducha z 15. století, a hlavně městským kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v druhé polovině 14. století. První zmínka o tomto farním kostele pochází z roku 1331, kdy kostel figuruje i v soupise papežských desátků. Kostel v roce 1429 vyhořel a o padesát let později lehl popelem znovu. Obnovován byl mezi léty 1479—1488. Později byl upravován v letech 1672 a 1733. V letech 1909—1935 proběhla jeho rozsáhlá puristická obnova podle projektu Maxe Loose von Losimfeldt.

Uvnitř kostela Nanebevzetí Panny Marie je možné obdivovat oltáře z roku 1684, kazatelnu, kostelní varhany, či tzv. "svaté schody" se souborem plastik "Ecce homo" pocházející z roku 1735. Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého a busta rodáka z Horní Krupky, očního lékaře MUDr. Ferdinanda Arlta. Za kostelem se nachází městská zvonice z 15. století. Ale ani do jednoho z kostelů nebylo možné nahlédnout. Možná to je dané roční dobou. Teď v zimě sem asi moc turistů nezavítá. Paní v bazilice mi řekla, že jsem první návštěvník za posledních asi 7 dní.

A nad tímto historickým centrem se tyčí ruiny bývalého strážního a obranného hradu ze 14. století, založeného pravděpodobně králem Václavem II. Hrad je památkově chráněný. Poprvé je zmiňován roku 1330, kdy ho od Jana Lucemburského získal Těma z Koldic. V té době došlo rovněž k obrovskému rozmachu města v souvislosti s rozvojem důlní činnosti. Gotický hrad se čtvercovou věží, baštou a bergfritem utrpěl nejvíce škod v průběhu husitských válek. Během staletí se na hradě vystřídalo několik majitelů, ale od roku 1621 už zůstal neobydlený a pravděpodobně ho využívala různá vojska během třicetileté války. V letech 1695–1697 nechali Šternberkové ve zřícenině postavit s využitím materiálu z trosek hradu úřední dům zvaný Horský zámek. Dnes v něm naleznete penzión s restaurací.

Došla jsem až téměř k nejvyššímu konci náměstí, odbočila vlevo, a pak se souběžnou ulicí vracela k hradu. Když jsem si cestu připravovala, dočetla jsem se, že hrad není přístupný, ale při mém dnešním výletě jsem se dostala až na hradby Možná to bylo proto, že penzion v areálu hradu (bývalý Horský zámek) je v těchto dnech zavřený.

Po modré turistické značce, vedoucí pod hradem kolem Horského potoka, jsem se vracela zpátky do centra Bohosudova. Cestou jsem si ještě vyfotografovala nejmladší kostel v této oblasti, secesní kostel sv. Václava z roku 1906. Před jižním průčelím byla představena osmiboká věž, kterou kryje zvonovitá helmice. Kostel spravuje od roku 1945 pravoslavná církev. Z Bohosudova jsem pak odjela přes Teplice domů.

Když se nad dnešním výletě zamýšlím, mám trochu rozporuplné myšlenky. Viděla jsem mnoho zajímavého, ale celkově na mě Bohosudov, který je nyní součástí městečka Krupky, i Krupka samotná, připadaly trochu zanedbané, a tak nějak opuštěné. Samozřejmě, že jsem viděla pěkně opravené domy, i domy zcela nové, ale celkový dojem byl trochu smutný. Možná tomu také dopomohlo dnešní pochmurné počasí.

Bohosudov – Krupka – 5. ledna 2024