Kutná Hora - Sedlec

Kutná Hora je už od roku 1995 na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve městě se nachází mnoho významných památek i dalších zajímavostí, ke kterým patří například České muzeum stříbra ve středověkém paláci - Hrádku se stříbrným dolem. Řekla bych, že jeden den na důkladnou návštěvu ani nestačí. Město jsem navštívila už tolikrát, že se mi dnes do centra jít nechtělo a zastavila jsem se jen v jeho východní části, v části Sedlec.

Sedlec je nyní součástí Kutné Hory, ale původně je tato obec starší než Kutná Hora. Již v roce 1142 zde byl totiž založen první cisterciácký klášter v Čechách. Klášter byl sice za vlády císaře Josefa II. zrušen, ale do dnešních dnů se zde zachovala pozoruhodná katedrála zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie a hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí. I když jsem už obě tyto památky také navštívila, dnes mě zajímala jednak rekonstrukce kostnice, která už probíhá několik let, ale i katedrála, přestavěná do současné podoby Janem Blažejem Santini-Aichelem, Je to opravdu úžasná stavba, která se tak říkajíc "neokouká".

Kostnice je podzemní kaplí hřbitovního kostela Všech svatých, který byl původně součástí cisterciáckého opatství v Sedlci, založeného v roce 1142 panem Miroslavem z Markvartic. Kostelík byl vystavěn ve 14. století jako karner - skládá se ze dvou kaplí postavených nad sebou. Podzemní kaple sedleckého kostelíka je mimořádně podobná podzemní kapli na jeruzalémském poli Hakeldama, kam byli pohřbíváni zemřelí poutníci. Těla zemřelých se v hakeldamské půdě údajně rozložila během pouhých 24 hodin.

Ve 14. století byla Kutná Hora s téměř 80 tisíci obyvateli (??? tím si ale nejsem stoprocentně jistá) jedním z největších měst tehdejšího světa. Lidé zde nejen žili, ale i umírali. Většina mrtvých byla pohřbívána právě na klášterních pozemcích v Sedlci, kde se nacházel jediný křesťanský hřbitov, který na konci 14. století měřil neuvěřitelných 3,5 ha. Jedním z důvodů popularity sedleckého hřbitova byla pověst o opatu Heidenreichovi a jeho cestě jako vyslance krále Václava II. do Jeruzaléma. Podle této pověsti přivezl opat z hakeldamského pole hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově, který se poté stal takzvaným Svatým polem, nejstarším ve střední Evropě. To vyvolalo o pohřeb v Sedlci veliký zájem, a tak se sedlecký hřbitov začal ještě více rozrůstat. Po morové ráně roku 1318 zde bylo pochováno na 30 tisíc zesnulých, dalších 10 tisíc mrtvých pojal hřbitov během husitských válek.

Kostnice, kostel Všech svatých v Sedlci s kostnicí

V roce 1421 byly objekty sedleckého kláštera zasaženy požárem založeným husity, a požár částečně zasáhl také stavbu hřbitovního kostelíka. Po zrušení části hřbitova na konci 15. století byly exhumované kosti uloženy vně i uvnitř podzemní kaple, kde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid.

Dalším důležitým historickým mezníkem byl přelom 17. a 18. století, kdy se podařilo tehdejšímu opatovi sedleckého kláštera Jindřichovi Snopkovi sehnat dostatek financí na opravu poničené katedrály Nanebevzetí panny Marie. K její obnově se přistoupilo až po skoro 300 letech, kdy z původního gotického chrámu zbyly jen obvodové zdi. Snopek přizval k obnově největší umělce tehdejší doby včetně geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Ten katedrálu renovoval v duchu barokní gotiky a opravil i kostel Všech svatých s kostnicí. Stavbu kostela Všech svatých bylo nutné staticky zajistit, proto Santini vestavěl štít mezi věže západního průčelí a stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně. Barokní štít mezi věžemi nese sochu Panny Marie - Neposkvrněné početí (Immaculata) od Matěje Václava Jäckela z roku 1709. Od téhož autora je i socha sv. Jana Nepomuckého, stojící před kostnicí. Tento monument je doplněn plastikami dalších čtyř světců: Václava, Vojtěcha, Prokopa a Floriána. A Santini je také považován za autora současné hlavní kostní výzdoby dolní kaple. Z této doby pravděpodobně pocházejí čtyři pyramidy z kostí a lebek s korunami nad nimi, vyjadřující naději na vzkříšení. Původně snad mělo být v dolní kapli pyramid šest, dvě z nich však měly byt rozebrány v 19. století a druhotně použity na další výzdobu dolní kaple.

Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenberků z Orlíka. V 19. století velmi výrazně zasáhl do původních barokních principů Santiniho kostní výzdoby František Rint, který do kostela Všech svatých přišel právě na pozvání patronů kostela – rodiny Schwarzenberku. František Rint pozměnil původní striktně duchovní Santiniho koncepci v duchu tehdejšího módního romantismu. Je autorem lustru, kříže, kalichů, monstrancí, girland nebo erbu rodu Schwarzenbergů včetně dekorací z lidských lopatek a kyčlí. Tato výzdoba zdůrazňovala téma smrti. Smyslem Rintovy kostní výzdoby je Memento mori – pamatuj na smrt. Jedná se o křesťanskou výzvu k pamatování na poslední věci člověka. Člověk tváří v tvář zemřelým by si měl uvědomit konečnost života a žít v souladu s bohem i lidmi, jelikož po smrti už nemá možnost cokoli napravit.

Po návštěvě kostnice jsem se vypravila do katedrály Nanebevzetí Panny Marie, hlavního kostela nejstaršího cisterciáckého kláštera v Čechách, založeného v roce 1142. Na místě dnešního kostela stával románský chrám založený v roce 1142, který byl však v poslední čtvrtině 13. století zničen. V letech 1290-1320 byla vystavěna nová gotická, dnes pětilodní, bazilika s trojlodním transeptem, katedrálním polygonálním chórem s ochozem a věncem kaplí. Celková délka chrámu činí 87 m. Katedrála byla vystavěna neznámým tzv. Mistrem sedleckého chrámu a kombinuje severofrancouzskou gotickou katedrální architekturu s německými prvky. Jedná se o styl, který zvýrazňuje výšku a subtilnost stavby, čemuž odpovídá také jedinečný skrytý opěrný systém. Stavba tohoto chrámu začala po roce 1282 za opata Heidenreicha, kdy došlo k ekonomickému růstu cisterciáckého kláštera. Ten vyplýval především z rozvoje dolování stříbra na pozemcích kláštera, které zcela změnilo hospodářské postavení kláštera i celého kraje, a kdy v bezprostředním sousedství kláštera bleskově vyrostlo středověké velkoměsto Kutná Hora.

Sedlecký chrám se stal první stavbou katedrálního typu a zároveň největší sakrální stavbou na území Čech a Moravy. Původní podoba mohutné kamenné stavby v raně gotickém slohu ve tvaru latinského kříže se nedochovala, neboť v roce 1421 byl zdejší cisterciácký klášter i chrám vypleněn a vypálen husitským vojskem. Z chrámu zůstaly jen obvodové zdi. V troskách zůstal chrám 279 let. I přes svůj žalostný stav však působila stavba natolik monumentálně, že získala v roce 1681 označení SPLENDISSIMA BASILICA - nejskvostnější bazilika.

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci - freska v křížení lodí katedrály, úžasná klenba hlavní lodi katedrály (pohled směrem k oltáři), samonosné šnekovité schodiště, Sedlecká monstrance

Za opata Jindřicha Snopka (1700) došlo k obnově chrámu. Architektem první etapy obnovy byl Pavel Ignác Bayer z Jihlavy, který provedl statické zajištění a přisuzuje se mu i koncepce pětilodního uspořádání chrámu. Nástupcem Bayerovým se stal geniální Jan Blažej Santini - Aichel (*1677 +1723), který realizoval na sedleckém chrámu své ideje barokní gotiky. Jeho dílem je originální řešení hlavního průčelí s předsíní a celková jedinečná úprava chrámového vnitřku s mimořádně působivou klenbou hlavní lodi, presbytáře a ramen příčné lodi (transeptu). Santini do stavby také vetkl světově unikátní stavební prvky – samonosnou klenbu zvanou česká placka a samonosné točité schodiště.

Sochařské práce provedl Matěj Václav Jäckel (*1655 +1738). Většina originálů těchto soch je nyní umístěna v prostoru chrámu. Obnovený chrám byl v roce 1708 znovu vysvěcen. Období obnovené prosperity však netrvalo dlouho. Za necelých osmdesát let po obnově, v období panování císaře Josefa II., byl v roce 1784 sedlecký klášter zrušen a jeho majetek vydražen. Z chrámu se stalo skladiště mouky a v budovách kláštera byla v roce 1812 zřízena tabáková továrna, která je zde dosud. V současnosti je továrna majetkem koncernu Philip Morris. Chrám byl vrácen k církevnímu užívání v roce 1806.

Od jara roku 2009 je katedrála znovu zpřístupněna veřejnosti po rozsáhlé rekonstrukci započaté v roce 2001, kdy byla zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR. Na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je však katedrála zapsána již od roku 1995. Kromě statického zajištění, které bylo stěžejní, bylo provedeno mnoho dalších prací tesařských, klempířských, kamenických, restaurace omítek i výmalby a také rekonstrukce interiérů. Celkem bylo během osmi let proinvestováno přes 70 mil. korun, z toho více než 30 mil. korun z prostředků farnosti Kutná Hora - Sedlec. Dne 24. října 2009 byla katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci znovu vysvěcena.

Katedrála má přístupné první podkroví, jímž je možné vystoupit na kůr západního průčelí, což dává ojedinělou možnost obdivovat dílo starých řemeslníků. Hodné obdivu jsou i vzácné výtvarné památky - např. obrazy Petra Brandla či Michaela Leopolda Willmanna. Chrámová klenotnice ukrývá jeden z nevzácnějších klenotů střední Evropy – originál sedlecké monstrance. Podle posledních poznatků se jedná o nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě vyrobenou před rokem 1389.

Katedrála - pokled na klenbu směrem ke vchodu, oltář - vpředu relikviáře, západní průčelí katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie je nádherná stavba. Většina turistů přicházejících do Kutné Hory, navštěvuje katedrálu sv. Barbory, která samozřejmě stojí za návštěvu také, ale tato sedlecká katedrála je trochu opomíjená. A to je škoda.

V Sedleci se nachází ještě bývalý zámek. Ten vznikl v 19. století přebudováním budovy proboštství. Původní gotické prvky byly potlačeny a stavba získala podobu klasicistního paláce. Majiteli byl až do roku 1945 rod Schwarzenbergů. Později, v roce 1993, jim byl tento objekt vrácen, ale dnes jsou budovy bohužel nepřístupné a chátrají.

Součástí tohoto výletu byla i návštěva nedaleké obce Malín. Obec leží zhruba 3 km severovýchodně od Kutné Hory a od roku 1961 je její součástí. Malín se proslavil hlavně slavným malínským křenem. V místě se kdysi nacházelo slavníkovské hradiště, kde v letech 985 – 995 Slavníkovci razili stříbrné mince – denáry. V obci se nalézají dva velmi staré kostely. Jako první jsem navštívila kostel sv. Štěpána, což je původně románský kostel z 12. století. Ve 14. a koncem 15. století byl goticky přestavěn. V letech 1660 a 1710 prošel barokní přestavbou. Před kostelem sv. Štěpána stojí čtyřboká stupňovitá dřevěná zvonice. Zvonice pochází z roku 1818 a její bedněné zvonové patro dokonce z 16. století.

Kostel sv. Štěpána se zvonicí, kostel sv. apoštolů Jana a Pavla v Malíně

Dalším kostelem, který jsem v Malíně dnes navštívila, je kostel svatých apoštolů Jana a Pavla (původně Kostel svatého Jana Křtitele). Kostel byl postaven v lokalitě původního hradiště Slavníkovců. Patří mezi nejstarší dochované sakrální stavby v Česku. Kostel byl postaven pravděpodobně už koncem 10. století v románském slohu. Tato datace ale nebyla během průzkumu kostela jednoznačně potvrzena. Ve 12. století byl kostel přestavěn a poté v roce 1922 opraven. Je to jednolodní, obdélný kostel s okny s lomenými oblouky, s apsidou a se severozápadní hranolovou věží s barokně-gotickou stanovou střechou. Věž byla přistavěna později a následně v 18. století upravena. Kolem kostela je hřbitov, obklopený zdí se zdobenou bránou. Současný vlastník kostela je Církev československá husitská. Objekt je chráněn jako kulturní památka.

I návštěva Malína stojí za to. Dva takhle staré kostely v tak malé obci hned tak nenajdete.

Kutná Hora – Sedlec – 9. května 2023