Lázně Bohdaneč

Městečko Lázně Bohdaneč nejsou jen pěknými lázněmi nebo místem, kde prožil dětství a mládí kubistický architekt Josef Gočár, ale naleznete zde i řadu dalších zajímavostí. Já jsem se sem dnes vypravila, abych se podívala na mostek, postavený podle náčrtu legendárního renesančního umělce a vynálezce Leonarda da Vinciho. Tento mostek, dřevěná lávka z modřínového dřeva, je pojmenovaný jako "Lávka majora Aubrechta".

Na internetu jsem našla následující informaci, která ale není zcela pravdivá. "Přes Opatovický kanál nedaleko Lázní Bohdaneč vede unikátní dřevěná lávka. Ptáte se, co je na ní tak speciálního? Není spojena jediným hřebíkem ani šroubem – díky důmyslné konstrukci do sebe totiž jednotlivé díly jednoduše zapadají. Najdete ji v blízkosti golfového resortu Lázně Bohdaneč. Unikátní dřevěná lávka se navíc nachází na tzv. Cestě legionáře, která pomocí informačních tabulí připomíná významné odbojáře z 2. světové války spojené s touto oblastí – podplukovníka Karla Tillera a majora Franja Aubrechta. Výletem k lávce tak můžete spojit cesty rovnou do dvou historických období najednou. Lávka nese jméno po majorovi Franjovi (Františku) Aubrechtovi, československém legionáři a účastníkovi druhého domácího odboje, mimo jiné spolupracovníkovi paraskupiny Silver A. Jako bývalý důstojník československé armády patřil k nejdůležitějším spolupracovníkům agentů-parašutistů. Za druhé světové války i po ní se F. Aubrecht osvědčil v boji proti oběma totalitám jako statečný muž.

Ani výběr místa, kde lávka stojí, není náhodný. Na její druhé straně navazuje na malou pěšinku, která před 80 lety vedla kolem chaty podplukovníka Tillera. Ta stála mezi rybníky Zábranský Nový a Zábranský Dolní a dnes již neexistuje. Shořela koncem 2. světové války a byla symbolem spolupráce podplukovníka Karla Tillera a majora Franja Aubrechta, dvou významných bohdanečských osobností, legionářů a důstojníků československé armády. Oba prošli boji 1. světové války a stali se italskými legionáři. V armádě sloužili i mezi válkami až do rozpuštění armády. V Auberchtově jednotce v Bohdanči se objevil Alfréd Bartoš, který pak tohoto kontaktu využil během působení výsadku SILVER A na Pardubicku a v Tillerově chatě našel krátký azyl. Oba důstojníci byli během nacistické okupace sledováni, Aubrecht byl opakovaně gestapem vyslýchán a Tiller zatčen a vězněn až do konce války. Ani jejich další osudy nebyly jednoduché, Tiller byl nucen emigrovat a Aubrecht byl ve vykonstruovaném procesu uvězněn a propuštěn až v roce 1960 na amnestii prezidenta Antonína Novotného. Jeho rozsudek byl uznán jako nezákonný. Franjo Aubrecht zemřel v Praze 23. ledna 1985 ve věku 88 let."

Lávka majora Aubrechta přes Opatovický kanál, jeden ze Zábranských rybníků (Dolní)

Konstrukčně vychází lávka ze stavebních návrhů renesančního umělce, stavitele a vynálezce Leonarda da Vinciho. Lávka vede přes Opatovický kanál, středověké technické dílo, dobudované na přelomu 15. a 16. století. V té době, od roku 1491, vlastnil pardubické panství nejvýznamnější člen rodu Pernštejnů, Vilém II. z Pernštejna. Ten kromě toho, že nechal dobudovat Opatovický kanál a založil zdejší rybniční soustavu, dal po požáru v roce 1507 nově vystavět celé město Pardubice a podle návrhu Albrechta Dürera také přestavět pardubický zámek. Pardubicko a okolí lázní Bohdaneč je právě spojeno s jeho vodním hospodářstvím.

Vilém z Pernštejna a Leonardo da Vinci byli současníky - Vilém byl sice o 14 let starší a zemřel později - ale i když žili v různých zemích a s největší pravděpodobností se nikdy nesetkali, jejich produktivní život spadá do stejné přelomové epochy. A právě lávka, postavená podle Leonardova návrhu samonosného parabolického mostu, vedoucí přes Opatovický kanál, dobudovaný spolu s rybniční soustavou Vilémem II. z Pernštejna, vytváří symbolické spojení těchto dvou děl. Podle informací by lávka neměla být spojena žádným hřebíkem nebo šroubem. Ale tak tomu není. Hlavní nosné trámy jsou asi kvůli bezpečnosti sešroubované, ale i tak je lávka opravdu velmi hezká. Z informační tabule jsem se dozvěděla, že se do budoucna uvažuje o trvanlivějším kamenném mostě, postaveném za pomocí středověkých postupů a technologií tak, jak to Leonardo da Vinci roku 1502 zamýšlel.

Na cestu jsem se vydala z Lázní Bohdaneč. Město s asi 3500 obyvatel je prvně zmiňováno ve 14. století. Z jeho historie, která se propsala až do současnosti, stojí za zmínku, že panství s městem koupil 8. ledna 1491 Vilém II. z Pernštejna. Jeho vláda znamenala pro Bohdaneč dobu největšího rozkvětu. Obci byla udělena různá významná privilegia, rozkvetl obchod a řemeslná výroba, ale nejvýznamnějším počinem pana Viléma bylo založení rybničního hospodářství, jehož byl Bohdaneč střediskem. Dodnes je z tohoto hospodářství zachováno a nadále udržováno 44 rybníků.

Od lávky přes Opatovický kanál jsem pokračovala k cyklostezce po pěšině mezi Novým a Dolním Záhranským rybníkem, kde kdysi stávala chata podplukovníka Tillera. Po cyklostezce jsem se vracela nazpět k městečku.

Cesta mezi Zábranskými rybníky (jsou celkem 3) a Bohdanečským rybníkem, jedním z největších zachovalých rybníků někdejší pernštejnské rybniční soustavy napájené Opatovickým kanálem, je lemovaná lesem, rákosinami a loukami. Na celé oblasti kolem Bohdanečského rybníka a rybníka Matka je vyhlášena Národní přírodní rezervací Bohdanečský rybník. Je to nejvýznamnější ornitologická lokalita na Pardubicku s výskytem běžných i kriticky ohrožených druhů vodních a mokřadních druhů ptáků, jak hnízdících, tak migrujících (za všechny například bukač velký, bukáček malý, chřástal kropenatý, moták pilich. Rezervace zahrnuje jak rybníky Bohdanečský a Matka, tak přilehlé rákosiny a mokřady, kde roste řada chráněných rostlin a hemží se to tam živočichy. Rozprostírá se na ploše zhruba 250 hektarů severně od Lázní Bohdaneč.

Vilém z Pernštejna založil na počátku 16. století i Bohdanečský rybník. Podle urbáře z roku 1783 bylo na pardubickém panství 213 rybníků o celkové rozloze cca 5486 ha, z čehož byla polovina plochy všech rybníků závislá na vodě přiváděné z Opatovického kanálu. Opatovický kanál je v současnosti významná stavebně-technická, ale i přírodní památka srovnatelná s mladší jihočeskou Novou řekou či Zlatou stokou. A k napájení rybníků jej nechal dobudovat v rozmezí let 1498 – 1514 právě Vilém z Pernštejna.

Opatovický kanál začíná u Opatovic nad Labem a do Labe se zpět vlévá u obce Semín. Vytváří tak přeponu pardubického oblouku Labe. Kanál dosahoval délky 34,42 km, dnes je jeho současná délka 32,69 km a spád 18,5 m. Plocha povodí cca 50 km². Byly vybudovány i dva akvadukty. Menší se nachází u obce Neratov, kde kříží potok Bukovka. Větší u obce Semín křižuje Sopřečský potok. I na začátku 21. století zásobuje kanál vodou mnohé rybníky (jsou to kromě jiných rybník Buňkov, Pohránovský rybník, Bohdanečský rybník, Zábranské rybníky, a za pomoci odbočného Sopřečského kanálu též Černý Nadýmač a Sopřečský rybník, …).

V současnosti zbývá už jen desetina původní plochy rybníků, kterou měla celá někdejší pernštejnská soustava. Řada ze zbylých rybníků je chráněna jako významný krajinný prvek, buď jako malá zvláště chráněná území nebo jsou zařazeny do evropské soustavy NATURA 2000. K pozorování ptáků v rezervaci slouží dřevěná rozhledna na konci Polákova poloostrova. A to byl další cíl dnešního výletu.

Ptačí pozorovatelna na konci Polákova poloostrova, výhled z pozorovatelny

Z pozorovatelny je nádherný výhled na rybník. Dnes na něm bylo mnoho labutí a cestou k pozorovatelně jsem zahlédla i hejno divokých husí. Je to moc krásné místo. Chvíli jsem se na pozorovatelně zdržela a pozorovala ptáky a pak jsem se stejnou cestou vrátila na hráz rybníka.

Po hrázi rybníka jsem pokračovala k západní výpusti Bohdanečského rybníka. Voda z této výpustě vtéká do potoka Čertůvka. Rybník má ale dvě výpustě. Voda z jihovýchodní výpustě, ležící blíže k Opatovickému kanálu, teče do Černské strouhy, která se s potokem Čertůvka po chvíli stéká, podtéká silnici a Opatovický kanál a pokračuje směrem k Labi.

Došla jsem až na západní okraj hráze rybníka a za potokem Čertůvkou přešla hlavní silnici a pokračovala podél něho k menším rybníkům pod hrází Bohdanečského rybníka. Leží jich tady celkem pět a jmenují se Nadýmače. Protože i nedaleko místa, kde bydlím, je rybník se jménem Černý Nadýmač, zajímalo mě, co "Nadýmač" znamená. Dočetla jsem se, že to je rybník vybudovaný nad pramenem nebo studánkou. To asi v mnoha případech platí, ale jiné Nadýmače jsou napájeny kanály. I tyto rybníky jsou napájeny. Dva východní mezi silnicí a Čertůvkou jsou napájeny přímo z Bohdanečského rybníka, západní tři rybníčky jsou napájeny přes stavidlo z Opatovického kanálu. Všech těchto pět mělkých rybníčků slouží jako komorové rybníky pro chov rybí násady do produkčních rybníků, jako jsou Bohdanečský rybník, rybníky Rozhrna, Skříň a další rybníky v okolí.

Cesta mezi rybníčky  a jeden z pěti "Nadýmačů"

Po hrázi mezi rybníčky vede pěkná pěšina s hezkými výhledy na jejich hladinu. Tudy jsem došla na silnici. Měla jsem sice původně v plánu pokračovat dál až do Živanic, ale začaly mě bolet nohy, a tak jsem se rozhodla vrátit se do města a odjet odsud autobusem. Měla jsem před odjezdem čas, a tak jsem zašla do lázeňského parku. Chvíli jsem si tady odpočinula a také si vyfotografovala nejvýznamnější místní Gočárovu stavbu. Je jí kubistická stavba pavilonu místních lázní s názvem Gočárův lázeňský pavilon, Gočárův lázeňský dům či jen pavilon Gočár. Pavilon je největší stavbou, které Josef Gočár pro město vyprojektoval. Slavnostní otevření budovy proběhlo 1. května 1913. Jednotný architektonický styl budovy byl narušen přístavbou druhého mansardového patra podle návrhu Antonína Hilseho v roce 1926. Přízemí stavby s předsunutou krytou kolonádou slouží k léčbě rašelinou, první a druhé patro je určeno k ubytování lázeňských hostů.

Gočárův lázeňský pavilon, náměstí v městečku Lázně Bohdaneč s renesanční radnicí a vodotryskem - vlevo jedna z budov lázní

Pro zajímavost uvádím, že Česká národní banka vydala v letech 2001–2005 cyklus deseti zlatých mincí pojmenovaný Deset století architektury. Devátá zlatá mince, vydaná v roce 2005, byla věnována období kubismu a objevil se na ní právě Gočárův lázeňský dům v Lázních Bohdanči. Autorem výtvarného návrhu mince je akademický sochař Jiří Věneček.

Z parku jsem se vypravila na nedaleké autobusové nádraží. A stalo se opět to, co se mi teď stává často. Autobus měl, vzhledem k dopravní nehodě, téměř 50 minut zpoždění. Nakonec ale přijel, a tak jsem se domů dostala.

Lázně Bohdaneč – 11. června 2024