Mělník a Hořín

Před několika týdny jsem šla od Štěpánského mostu u obce Obříství k soutoku Labe a Vltavy. Od zámku jsem už soutok viděla mnohokrát, ale přímo ze břehu ještě nikdy. Cestu jsem sice zakončila v Mělníku, ale na prohlídku města jsem tehdy už neměla moc sil, a tak jsem odjela domů. Dnes jsem se sem proto vypravila znovu.

Mělník s asi 20 tisíci obyvatel s historickým centrem, ležícím na opukové vyvýšenině obtékané ze severovýchodu potokem Pšovkou, je bývalé královské věnné město. Jeho předchůdcem bylo raně středověké hradiště postavené nejspíše na přelomu devátého a desátého století. Rozsahem se krylo přibližně areálem středověkého města a hradu. Předpokládá se, že v prostoru města bývalo předhradí, zatímco akropole se nacházela v místech zámku. Od středověku je Mělník centrem vinařství v Čechách, kdy podle legend již sv. Václav okopával vinohrady při návštěvách babičky sv. Ludmily. Název "Mělník" je původně slovanské pojmenování kopce z mělnících se hornin (např. z opuky).

První zmínky osídlení této oblasti pochází už z neolitu, ale první písemné zprávy pocházejí až od Kosmy. Podle něho byl zdejší kmen Pšovanů připojen ke knížectví rodu Přemyslovců sňatkem Bořivoje s Ludmilou, dcerou posledního pšovského knížete Slavibora. Hrad Pšov nahradil koncem 10. století nový kamenný hrad Mělník. Manželka Boleslava II. Emma zde razila denáry s nápisem Emna regina – civitas Melnic. V tomto období se začala na Mělníku pěstovat vinná réva.

Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a pozdější trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25. listopadu 1274, kterou byl Mělnickým darován k dobudování obce podíl na výnosu labského obchodu. Ottův slovník naučný uvádí: "Město Mělník založeno bylo po způsobu jinozemských měst za krále Přemysla Otakara II. roku 1274. Od tohoto času nazýváno bylo městem královským. Po smrti Přemysla II. náleželo královně Kunhutě a bylo ho odtud od královen českých napořád jako věna užíváno."

Mělník – ulice od zámku k náměstí Míru, bývalý kapucínský klášter – nyní muzeum, zachovalé opevnění, Pražská věž

Za královské věnné město prohlásil Mělník natrvalo až Karel IV. Ten sem dal přivézt z Burgundska a z Champagne také vinnou révu a zvelebil tak mělnické vinařství. V době husitských válek zůstával Mělník ve spolku s Pražany. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad město hospodářsky prosperovalo a po jeho smrti se Mělník stal sídlem královny vdovy Johanky z Rožmitálu. Ta darovala zdejší kapitule sv. Petra a Pavla vskutku královský dar, a to 1,5 tuny stříbra s přáním být po smrti pochována v místním kostele sv. Petra a Pavla, kde byla 14. listopadu poté, co 12. listopadu 1475 na Mělníce zemřela, skutečně pohřbena. Po roce však v kostele začaly probíhat velké přestavby, a tak syn Hynek nechal převézt ostatky královny do Prahy.

Období po husitských válkách se stalo zlatým věkem pro mělnické vinaře. Rozšiřovaly se vinice, bohatí měšťané financovali stavbu kostela sv. Ludmily a kostela Nejsvětější Trojice na Chloumku. Avšak od konce 15. století město stagnovalo a později upadalo. Situace se zhoršila zejména po potlačeném protihabsburském odboji českých měst a části šlechty roku 1547. Král Ferdinand I. Habsburský zabavil městu všechen majetek, postihl ho citelnou finanční pokutou, zrušil cechy, dosadil do města císařského rychtáře. Třicetiletá válka velmi těžce zasáhla i Mělník. Časté pobyty vojsk, švédská okupace, drancování, požáry, mor. Odchodem mnoha řemeslníků a vinařů do emigrace se město téměř vylidnilo. V 17. a 18. století Mělník ničily požáry, morové epidemie, selská povstání a řada neúrodných let. Od konce 18. století se Mělník stal součástí zemědělského zázemí pro pražskou aglomeraci a také průchozí stanicí dálkového obchodu a exportu. Jen málo se ho dotkla průmyslová revoluce. Někdejší královské věnné město se změnilo na téměř provinciální městečko. Továrny zde vznikaly jen v souvislosti s vývojem zemědělství.

Chtěla jsem si prohlédnout nejen zámek a historické centrum města, ale chtěla jsem zajít i k Hořínskému jezu a zámku. A tam jsem se vypravila nejdřív. Od zámku vede do Hořína cesta přes labský most a pak lužním lesem po modré turistické značce. Po ní jsem došla až k mostku přes mlýnský náhon, který se ale v těchto dnech právě opravoval, a tak jsem pokračovala ke zdymadlu podél náhonu.

Zdymadlo Hořín projektoval František Sander. Bylo uvedeno do provozu v roce 1905. Překonává spád 8,5 m, čímž je nejvyšším plavebním stupněm v úseku Praha - Mělník. Zdymadlo se skládá ze dvou plavebních komor a je technickou památkou. V roce 1996 bylo doplněno malou vodní elektrárnou o výkonu 30 kW.

Zdymadlo Hořín, zámek Hořín, pohled na zámek a kostel sv. Petra a Pavla od plavebního kanálu, vinice sv. Ludmily

Od zdymadla jsem pak obcí Hořín pokračovala k zámku. Ten patří stejně jako mělnický zámek rodu Lobkoviců. Je veřejnosti nepřístupný. Dozvěděla jsem se, že byl velmi poničený povodní v roce 2002 a v současné době je nabízen k prodeji. Původní barokní lovecký zámeček nechal vybudovat Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic roku 1696 podle návrhu architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Později byl upraven v rokokovém stylu F. M. Kaňkou. Zámeček vyzdobili malíři F. M. a Antonín Schifferovi. U zámku byla také zřízena zahrada s kašnou. V roce 1705 byly přistavěny stáje s jízdárnou. Sňatkem Černínovy vnučky Marie Ludmily z Černína s Augustem Antonínem knížetem z Lobkovic přešel zámek do majetku Lobkoviců, jimž patřil kromě let druhé světové války, kdy byl zámek převzat německými okupanty do nucené správy, až do roku 1948, a kteří zde také sídlili.

Od zámku jsem se vrátila ke zdymadlu, ale bohužel jsem se nezastavila u nedaleké hrobky Lobkoviců. Od zdymadla jsem se vracela do Mělníka podél plavebního kanálu s krásnými výhledy na mělnický zámek a kostel sv. Petra a Pavla.

Cestou od mostu k zámeckému areálu jsem si všimla otevřené branky do vinice sv. Ludmily a tak jsem se tam zašla podívat. Vinice byla sice velmi zanedbaná a zarostlá, ale bylo to takové romantické místo. Po schodech s několika průchody jsem došla až nahoru pod zámek a tady cesta končila zdí. Dolů se mi jít nechtělo, a tak jsem pokračovala podél zdi až k místu, kde nebyla moc vysoká, a dala se přelézt. Odtud to byl jen kousek do zámku, kde jsem se zúčastnila komentované prohlídky.

Mělnický hrad, původně románský a gotický, zůstal v držení královské koruny až do roku 1542, kdy jej král Ferdinand I. zastavil Zdislavu Berkovi z Dubé a Lipé. Ten hrad přestavěl na pohodlné sídlo v renesančním slohu. Při přestavbě vzniklo také severní křídlo s věží. Po třicetileté válce, kdy zámek zpustl, byl roku 1646 zastaven Černínům z Chudenic, kteří na mělnickém panství hospodařili pět let. Poté zámek od císaře Leopolda I. koupili a v letech 1685–1686 provedli barokní úpravy, čímž zámek získal dnešní vzhled. Roku 1753 mělnický zámek přešel sňatkem Marie Ludmily, poslední dědičky z rodu Černínů, za Augusta Antonína z Lobkovic (1729–1803) na dnešní majitele zámku. Lobkovicové vlastnili zámek až do roku 1938, kdy jim jej nejprve konfiskovali nacisté a po roce 1948 byl komunisty znárodněn. V roce 1992 byl zámek v restituci vrácen zpět rodu Lobkoviců, konkrétně Jiřímu Janu z Lobkovic a prošel další rekonstrukcí. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Cesta k mělnickému zámku, kostel sv. Petra a Pavla, jediný obrázek z interiéru zámku, nádvoří zámku

Na zámku jsou dodnes patrné prvky historických slohů románského, gotiky (pozdně gotická zámecká brána), renesance (severní křídlo zámku s dvoupatrovou lodžií) a baroka. Severní křídlo zámku v renesančním slohu s dvoupatrovou lodžií pokrývají sgrafita z roku 1553, patřící mezi nejstarší v Čechách. V ochozu jsou pak vyobrazeny čtyři rodové erby, (zleva: Jiřího Jana z Lobkovic (z roku 2003), Jiřího Kristiána, knížete z Lobkovic (z roku 1931), Ruprechta Jana, hraběte Černína z Chudenic a čtvrtý patří taktéž Černínům z Chudenic (oba z roku 1677). Některé části zámku jsou přístupné veřejnosti, zejména pak ty, kde jsou shromážděny umělecké sbírky mělnické větve Lobkoviců. Zde jsou k vidění malby českých barokních mistrů, např. Karla Škréty, Petra Brandla, Jana Jiřího Heintsche, Jana Kupeckého, Jana Kryštofa Lišky, Jana Petra Molitora, Ignáce Viktorina Raaba, Václava Vavřince Reinera ad. Jako zajímavost jsme se od paní průvodkyně kromě jiného například dozvěděli, že na zámku nejsou žádná kamna, protože rodina Lobkoviců zde nebydlela, ale bydlela na zámku v Hoříně.

Po prohlídce zámku jsem si šla prohlédnout město. Viděla jsem kostel sv. Petra a Pavla, kostel Čtrnácti sv. pomocníků, kostel sv. Ludmily i novorenesanční evangelický kostel z konce 19. století, hradby, Pražskou věž i hlásku, ale vše jen zvnějšku. Všechny kostely byly zavřené a nedalo se do nich nahlédnout ani přes mříž ve dveřích. Ani kostnice pod kostelem sv. Petra a Pavla nebyla otevřená. Je to škoda, protože toho je v Mělníce k vidění mnoho. Řekla bych, že by město bylo atraktivní i pro zahraniční turisty, ale muselo by být víc otevřené, aby zde měli co obdivovat.

Chtěla jsem tento dnešní výlet nějak hezky zakončit, a tak jsem se vrátila do zámku a dala si skleničku vína – Ludmily. Seděla jsem na nádvoří, upíjela víno a bylo mi dobře.

Mělník a Hořín - 13. září 2023