Milá a Písečný vrch

Vždycky když vidím České středohoří si říkám, že bych ho mohla lépe prozkoumat. Už jsem sice některé vrcholky zdolala (Milešovka, Lovoš, Hazmburk, Oltářík, Košťálov a snad i pár dalších), ale stále je ještě několik z těch opravdu známých vrcholů, kde jsem ještě nebyla. Dnes jsem se vypravila na vrchol Milé (510 m).

Cestu jsem začala v obci Bělušice a po modré turistické značce se vydala na cestu. Pod horu vede stromová a křovinatá alej s cestou. Z ní jsem odbočila na vrchol. Už několik dní je slunečné počasí a teplo, a tak jsem předpokládala, že cesta na vrchol už bude vyschlá. Ale mýlila jsem se. Cesta vede převážně po severním úbočí, a tak byla ještě hodně blátivá, a v některých strmějších úsecích jsem musela jít velmi opatrně. Nakonec se mi naštěstí jak výstup, tak i sestup podařil bez uklouznutí.

Z vrcholu musí být krásný výhled do okolí, ale dnes se mi to nepodařilo. Bylo sice jasno, ale byl také silný opar. I tak ale stál výstup za to. Na vrcholu jsem si vyfotografovala rozkvétající hlaváček jarní, a nakonec jsem na jižní stráni u cesty našla i jeden už kvetoucí.

Výhled z Písečného vrchu na vrch Milou se stejnojmennou vesnicí, ležící pod ním, začátek cesty k vrcholu, vrchol, Hlaváček jarní

Vrch Milá je typickým osamoceným kopcem Ranského středohoří. Jedná se o skalnatý čedičový vrch kuželovitého tvaru se zaobleným vrcholem, který je z části zalesněn. Horu obklopují pole.

Přírodní rezervací byla Milá vyhlášena 25. února 1958. Důvodem ochrany je výskyt teplomilných rostlinných společenstev, která porůstají zejména jihozápadně exponované svahy kopce a vyznačují se řadou chráněných druhů rostlin. Mezi významné a zvláště chráněné druhy rostlin patří hlaváček jarní, divizna brunátná, bělozářka liliovitá, koniklec luční český, či kavyl Ivanův. Druhy jako violka obojetná a česnek tuhý zde mají nejzápadnější stanoviště v Evropě. V roce 2008 byl na tomto území popsán nový druh stromu: jeřáb milský. Pro zachování vysoké rostlinné diverzity se doporučuje návrat k pastvě ovcí a koz.

Předmětem ochrany je také klimaxové stadium lesa, který pokrývá zejména severně exponované svahy. Klimaxový les je v daných podmínkách nejproduktivnější les, který se vyznačuje maximální akumulací biomasy. Bývá i nejstabilnějším typem ekosystému, jaký se v daných podmínkách může vytvořit a je konečným přirozeným rostlinným společenstvem, které zde za současného klimatu může vzniknout. Jedinečnost lesa na Milé spočívá především v tom, že se uprostřed agrárně využívané krajiny dochoval, i když je zdejší oblast člověkem využívána od období neolitu. Ostatní lesy v této části středohoří musely ustoupit intenzivní pastvě. Druhová bohatost rostlin a živočichů je na Milé dána zejména pestrým sledem biotopů – od štěrbinové vegetace skal, přes travinné a keřové formace stepního a lesostepního charakteru, až po listnatý les. Z živočišné říše je zde nejvýznamnější třída hmyzu. Saranče Stenobothrus eurasius bohemicus je endemitem Českého středohoří a jeho výskyt byl důvodem zařazení Milé do seznamu evropsky významných lokalit Natury 2000.

Ze savců zde žije například rejsek obecný nebo muflon, jehož výskyt zde není přirozený, a dále prase divoké, z ptáků skřivan polní nebo pěnkava obecná. V roce 2019 byla pod vrchem Milá v lokalitě Hliniště, necelé dva kilometry od silnice Louny – Most nově vysazena kolonie sysla obecného, který je u nás přísně chráněn a v současné době je na pokraji vyhubení.

Po sestupu z vrcholu jsem pokračovala křovinatou alejí po modré turistické značce do obce Milá a dál k druhému cíli dnešního výletu – k Písečnému vrchu, kde byl objeven nejstarší středoevropský lom na křemenec z doby kamenné. Vrch je travnatý. Leží na něm různě veliké bílé kameny křemence, které z dálky vypadají jako pasoucí se ovce. Mezi dvěma vrcholy kopce (318 m a 316 m) se nacházel lom, využívaný až do roku 1993. Takže to, co zde nyní vidíme, nemá s tím pravěkým lomem kromě křemence nic společného. Poté, co se přestalo těžit, bere si lom pomalu příroda. Dnešní výlet byl krátký, měla jsem čas, a tak jsem se na Písečném vrchu na chvíli posadila dívala se kolem. Je to moc hezké místo.

Písečný vrch je geologicky, archeologicky a botanicky významný kopec ležící 1,4 km jihozápadně od vesnice Milá. Jedná se o plochý kopec s rozlohou 100 ha, který má při výšce 318 m převýšení nad okolní krajinou asi 55 m. Geologicky se podobně jako u Řípu jedná o pozůstatek jádra třetihorního vulkánu, značně sníženého erozí. Na Písečném vrchu se nachází významná lokalita výskytu vzácných rostlin a živočichů a zároveň archeologické naleziště, kde byly objeveny doklady lidské činnosti od paleolitu (nejstarší a nejdelší období lidské prehistorie před 2 500 000-12 000 lety) po střední dobu bronzovou.

Při těžbě křemence zde na přelomu 60. a 70. let 20. století probíhal záchranný archeologický výzkum. Ten zde odhalil nejstarší známý křemencový lom v Evropě. Archeologický výzkum byl sice v roce 1972 z finančních důvodů přerušen, ale Písečný vrch byl od roku 1974 vyhlášen archeologickou kulturní památkou. V roce 2005 zde proběhl další archeologický výzkum.

Lidé doby kamenné používali jemnozrnný sedimentární křemenec cukrovitého vzhledu k výrobě nástrojů, neboť se dobře štípal a měl ostré hrany. Nástroje vyráběli sbíjením kamene o kámen. Hrubší druhy křemence ze západní strany kopce se těžily ještě v době bronzové jako surovina k výrobě ručních rotačních drtidel na obilí – žernovů.

Písečný vrch, pozůstatky novodobého lomu na Písečném vrchu, pozůstatky lomů pod vyšším (západním) vrcholem Písečného vrchu, výhled z Písečného vrchu na Ranou a Oblík

Z doby staršího paleolitu (z doby přibližně před 250 tisíci let) zde byly odkryty pozůstatky lidského příbytku zahloubeného pod zem s ohništěm uprostřed. Patrně zde přebývali neandertálci. Příbytek je považován za nejstarší lidské obydlí v České republice. Nejprozkoumanější je osídlení Písečného vrchu z doby středního paleolitu. Z té doby bylo odkryto velké množství nálezů – kamenných nástrojů nebo jejich úštěpů. V mladším paleolitu byly na Písečném vrchu odkryty dílny a polotovary, kdy se ze zdejšího křemence vyráběly čepele nožů dlouhé 20–30 cm. Ty byly nalezeny až v oblasti Durynska. Zbraně a nástroje z Bečovského křemence mívají hnědožlutou až hnědočervenou patinu zasahující do hloubky až 3 mm. Tloušťka patinované vrstvy může sloužit pro odhad stáří nalezených artefaktů.

Lokalita je silně poznamenána těžbou surovin ve dvacátém století. V polovině 20. století byla na severní straně kopce zřízena pískovna. V šedesátých letech pak začala průmyslová těžba křemence, užívaného při výrobě polovodičů a laboratorních skel. Těžba probíhala do roku 1993, kdy byl křemenec na Písečném vrchu prakticky odtěžen.

V roce 1996 zde byla na ochranu zbylé lokality vyhlášena přírodní rezervace s názvem Písečný vrch. Vyhlásil ji v roce 1996 Okresní úřad v Mostě z důvodu ochrany teplomilných rostlin i živočichů a k zachováni významné geologické lokality. Z chráněných rostlin zde rostou kavyly a kozince. Je zde rovněž kolonie sysla obecného a též se zde vyskytuje kalous pustovka.

Zbýval mi poslední úsek cesty na nádraží do obce Břvany. Břvany s asi 320 obyvateli jsou stará obec. Její nejstarší dějiny jsou spojeny s postoloprtským klášterem Porta Apostolorum. První písemná zmínka o vesnici je ale pozdní: pochází z roku 1381. V obci se kromě kostelíka sv. Martina z roku 1501 nachází také minerální pramen Praga. Ale ani kostel a ani pramen jsem dnes neviděla. Když jsem došla na nádraží byla jsem už dost unavená, a tak jsem jen čekala na příjezd vlaku.

Budova nádraží je poměrně veliká, což napovídá, že obec musela být důležitá a dost bohatá, když si mohla dovolit takovou stavbu. V současnosti však nádraží funguje bez obsluhy. Kdekoli jsem čekala na vlak, a to i na prázdném nádraží, vždy se před příjezdem vlaku ozvalo hlášení, že vlak přijíždí a kam jede. Tady příjezd vlaku signalizoval jen nedaleký železniční přejezd a jeho klinkání, připomínající zvon. Celé to místo mi připadalo takové opuštěné. Před budovou kdosi kdysi vysázel okrasné keříky, ale o ty se už teď nikdo nestará. Na nádraží sice někdo pracuje, ale místo už asi nikoho nezajímá.

Milá a Písečný vrch – 6. března 2025