Milešov-Ostrý-Oparno

Nějak mě ten kraj kolem Lovosic přitahuje. Už jsem sem podnikla několik výletů a tento je dalším z nich. Původně jsem sice chtěla jít na Milešovku, ale nakonec jsem si výlet nechala na stálejší počasí. Předpověď na dnešek byla takové neurčitá - od slunečného dne po občasné přeháňky. Rozhodla jsem se tedy pro jiný výlet, který jsem také měla v plánu a který nebyl tak fyzicky náročný.

Cestu jsem začala v obci Milešov, ležící na jižním úpatí nejvyšší hory Českého středohoří Milešovky. Sem jsem přijela autobusem z Lovosic. Nejprve jsem se zašla podívat ke kostelu sv. Antonína Paduánského, postavenému na mírném návrší jihovýchodně od středu obce. Kostel byl vybudován v letech 1675-80 pravděpodobně podle návrhu Antonia della Porty nákladem Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic jako rodinná hrobka. V 18. a 19. století byl upravován a po roce 1945 byl postupně opuštěn. Je pravdou, že k němu nevede ani pořádná cesta.

U kostela, před zadním průčelím presbytáře, stávala dřevěná zvonice na kamenné podezdívce, postavená současně s kostelem. Postupně byla vybavena třemi zvony, které byly ale rekvírovány během 1. světové války. Poslední opravy se zvonice dočkala v roce 1867, v červnu 1984 ji však strhla vichřice.

Od kostela jsem se vrátila do středu obce a vypravila se k zámku. Zámek Milešov, tyčící se nad obcí, býval původně gotický hrad, který nechali v 16. století Kaplířové ze Sulevic přestavět na zámek. Místo si oblíbili natolik, že v polovině 17. století jej nechal Zdeněk Kašpar Kaplíř rozšířit o nový barokní zámek a Milešov se stal centrem jejich panství. Za pozornost stojí nástropní malby v kapli nebo zahradní altán z 18. století s freskovou výzdobou. Prostory zámku jsou od roku 2001 využívány pro potřeby domova pro seniory.

Zámek Milešov - nad ním Milešovka, zámek v Milešově - vpravo původní hrad a poté renesanční zámek, vlevo čtyřkřídlý barokní zámek, zahradní letohrádek,  kostel sv. Antonína Paduánského

Stáří původního hradu nelze přesně určit. Vznikl pravděpodobně v průběhu 14. století. Vzhledem k dochovanému torzu válcového bergfritu, ukrytého mezi novějšími zámeckými stavbami, lze uvažovat o bergfritové dispozici sídla. Do husitských válek patřil Milešov rytířské rodině s přídomkem "ze Sulevic", což byli předkové Kaplířů ze Sulevic. Kaplířové získali Milešov a blízký Velemín někdy po roce 1420.

Jádro gotického hradu bylo vhledem k velikosti skály zřejmě velmi malé. Dochovala se z něj spodní část bergfritu, ale celý zbytek jádra zabral jednokřídlý renesanční zámek, k jehož stavbě došlo nejspíš za Jiřího Kamarýta Kaplíře, který vlastnil Milešov v letech 1583-1603. Je ale možné, že ke stavbě došlo až později, v prvních letech 17. století. Dnes má tato část podobu dvoupodlažní budovy přiléhající k novému baroknímu zámku. Její přízemí je propojeno s druhým patrem nové zámecké budovy. Budova obdélníkového půdorysu má na JZ pět a na JV tři okenní osy. Na SZ je dole kulatá, nahoře pětiboká věž, která bývala původně vyšší.

Protože třicetiletou válkou zámek značně utrpěl, provedl jeho tehdejší majitel Karel Kaplíř na tehdy renesančním zámku nejnutnější opravy. Snesl hradní věž do současné výšky a zámek zvýšil o jedno patro. Další stavební aktivity jsou spojené až se Zdeňkem Kašparem Kaplířem ze Sulevic, který nechal postavit nový čtyřkřídlý zámek s nádvorní arkádou. S pracemi se začalo v letech 1662-1663 a po přerušení opět roku 1669, zároveň se stavbou místního kostela. Dokončení stavby spadá nejpozději do roku 1682. Za autora projektu barokního zámku je považován Antonio della Porta. Zároveň s novostavbou zámku nechal Zdeněk Kašpar Kaplíř zřídit u zámku park. Není vyloučené, že navazoval na starší, renesanční zahradu. V letech 1701-1708 byl na vyvýšené terase v parku postaven zahradní letohrádek.

Vrch Ostrý, vstup do hradu Ostrý, hrad Ostrý

Vznik hradu Ostrý spadá do husitského období. Založil ho kolem roku 1430 Václav Kaplíř ze Sulevic. Spolu s Košťálovem byl Ostrý opěrným bodem kaplířovského dominia na Lovosicku. Poprvé je v písemných pramenech hrad zmíněn roku 1436, kdy se uvádí Václav ze Sulevic seděním na Ostrém. Mezi další majitelé patřil Albrecht Libštejnský z Kolovrat a po něm Valdštejnové. Ještě v roce 1535 byl hrad obýván, ale když v roce 1565 prodával Jan mladší z Valdštejna část svého majetku Janu Černínovi z Chuděnic, uvádí se v kupní smlouvě zámek pustey Vostrey.

Hrad je zajímavým příspěvkem k vývoji hradního opevnění v jeho závěrečné fázi. Měl dvoudílnou dispozici. První, spodní část tvořil opevněný vstupní koridor s velkou polygonální baštou. V tomto prostoru se dochoval 11,5 m dlouhý sklep s valenou klenbou. Druhou, obytnou část tvořil hradní palác, situovaný na vrcholu skály. Počet bran, které chránily přístup do hradního jádra, zatím není jasný. Z první brány, kterou se vcházelo do předhradí, se při původní přístupové cestě dochovaly malé zbytky zdiva. Lépe dochována je druhá brána sklenutá lomeným obloukem. Přichází se k ní po schodišti, které zřejmě pochází až z 19. století, nicméně respektuje původní přístup. Z paláce, který stál na nejvyšším místě skalního ostrohu, zůstaly nadzemní části zdiva. Dochovány jsou rovněž zbytky bašty chránící na západě přístupovou cestu. Bašta byla z hradu přístupná po můstku.

Prohlédla jsem si jednotlivé části hradu, udělala si pár fotografií a po modré turistické značce pokračovala v cestě do obce Březno. Odtud jsem si cestu zkrátila po silnici do Velemína, kde jsem se napojila na jinou modrou značku. Údolím Milešovského potoka jsem pokračovala směrem k Oparnu. Procházela jsem pod dálničním mostem, což je moc pěkná a impozantní stavba. U Oparenského mlýna jsem odbočila na zelenou turistickou značku, která mě přivedla ke zřícenině hradu Oparno.

Hrad Oparno založil před rokem 1344 Smil z Vchynic a Vchyničtí ho posléze odprodali jiným majitelům, a to včetně celého Vchynického panství. Hrad sloužil svému účelu až do roku 1502. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka.

Oparno patřilo ke hradům s plášťovou zdí. Vlastní hrad se skládal ze tří částí, řazených za sebou v jedné linii - z horního předhradí na jihozápadě, odděleného od zbytku ostrožny a hradního jádra příkopy vysekanými ve skále, z obdélníkového jádra uprostřed dispozice se zaoblenými nárožími a přibližnými rozměry 40 × 20 metrů, a níže položeného dolního předhradí na severovýchodě. Uvnitř jádra stály minimálně dvě stavby.

Výhled z vrchu Ostrý, Opárenské údolí s Milešovským potokrm, hrad Oparno

Jižní horní předhradí, oddělené od předpolí šíjovým příkopem, a jádro hradu po bocích obíhají přihrádky. Jižní předhradí se skládalo z vyvýšeného hřbetu s čelním sukem a zadní plošinou. Jádro hradu, sevřené plášťovou zdí, leží ve dvou výškových úrovních. Tak tomu snad bylo i u hradby, která jádro obíhala. Obě části jádra měly pravděpodobně rozdílné využití. Zatímco jižní mělo evidentně obytnou funkci, severní část mohla být zcela prázdná s čistě obrannou a komunikační funkcí. Jižní část jádra obsahovala prostorově skromný palác při východní straně vybavený klenutými sklepy a trojdílným přízemím - severní komnatou s prevétem, střední síní a světnicí s vloženým srubem. Další stavby při západní a jižní straně jsou pouze hypotetické. V severní (zadní) části dodnes spatřujeme relikty trojdílného domu, který mohl mít vzhledem k půdorysným rozměrům i výstavnější podobu. Nacházely se zde patrně i další stavby (nejistě snad pivovar), a možná mohl severní oddíl sloužit jako hospodářské zázemí. Kolem hradeb vedla cesta, jíž se vstupovalo do severní části hradu. V severní části hradu stála dnes již nezachovaná věž. Za původní přístupovou komunikaci k hradu je považována cesta běžící po vrcholu hřbetu. Ta na hraně je spojována spíše s mladšími obdobími.

I na tomto hradě byla spousta lidí, jak rodin s dětmi a psy, tak tu byla i veliká skupina dětí, které si na ohništi uprostřed hradního jádra opékaly buřty. Moc se mi toho bohužel vyfotografovat nepodařilo, ale jakýsi úsudek o tom, jak hrad vypadal, jsem si snad udělala.

Přes severní předhradí jsem sestoupila dolů k Černodolskému mlýnu. V něm funguje restaurace a dá se sem přijet i autem, což byl asi hlavní důvod velké návštěvnosti. Parkoviště bylo téměř plné. Od mlýna jsem pokračovala Oparenským údolím do Dolních Žernosek na vlak. Neměla jsem už moc času a tak jsem opravdu spěchala. Údolím jsem už jednou šla cestou z Lovoše a tak mi ani moc nevadilo, že se namůžu na chvíli zastavit a trochu víc si to tady prohlédnout. Naštěstí jsem přišla na nádraží včas a vlak jsem chytila. Byla to moc pěkná a zajímavá cesta. Jen mě trochu mrzí, že se pěkné slunečné počasí z rána trochu pokazilo, a tím pádem ani výhledy na České středohoří z vrchu Ostrý nebyly tak pěkné, jak bych si bývala přála. Tak se to snad jednou podaří z Milešovky.