Milešovka

Na začátku tohoto roku jsem poprvé přijela do Milešova, a ještě během cesty jsem zvažovala, zda se vypravím na Milešovku nebo zvolím ne tak namáhavou cestu přes hrady Ostrý a Oparno do Malých Žernosek. A tehdy jsem si vybrala druhou možnost. Říkala jsem si, že si nejprve důkladně prostuduji mapu a možná najdu jiný výchozí bod, odkud vede cesta na vrchol Milešovky s menším převýšením, a kam se dá také dojet autobusem. A to se mi skutečně podařilo. Dnes jsem přijela autobusem do stanice Kostomlaty, Pod Březinou a odtud se vydala k vrcholu. Převýšení je odtud na vrchol jen 338 m, ale z Milešova 461 m. A to už je opravdu znát.

Po pěkné cestě jen s mírným převýšením a následným sestupem jsem došla do obce Černčice. Další cesta už vedla jen nahoru. Serpentiny se klikatily krásným svěžím lesem. Před několika dny pršelo, a to bylo na okolní přírodě ještě znát.

Milešovka (837 m), výrazná vulkanická kupa, se pyšní hned několika "nej". Je nejen nejvyšší horou Českého středohoří, ale na vrcholu je každoročně zaznamenáno nejvíce bouří na našem území. Proto se jí také často přezdívá Hromová hora. Výskyt bouřkového počasí na Milešovce meteorologové zaznamenávají až 30 dní v roce.

Rozhled z vrcholu je považován za jeden z nejkrásnějších nejen v Česku. Své okolí Milešovka převyšuje o úctyhodných 350 m, a tak nabízí ideální kruhový rozhled. Na vrcholu se nachází rozhledna, meteorologická stanice a stálé pracoviště Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Ve vrcholových partiích hory se nachází Národní přírodní rezervace Milešovka se specifickým mikroklimatem. Strmé svahy jsou pokryté sutí, na světlejších místech a skalních výchozech můžeme najít řadu chráněných rostlin - například lilii zlatohlávek, kapradinku skalní nebo kosatec bezlistý. Jinak je oblast porostlá především dubovým lesem s příměsí buku, javoru a smrku. Z živočichů zde můžete narazit na mloka skvrnitého, výra velkého, plšíka lískového nebo netopýra velkého. Národní přírodní rezervaci Milešovka je rovněž evropsky významnou lokalitou soustavy NATURA 2000.

Milešovka z cesty do Černčic, cesta k vrcholu a výhled z ní do kraje, budovy na vrcholu Milešovky

Turistika na Milešovce ožila v roce 1825, kdy hostinský z Milešova Antonín Weber zbudoval na vrcholu hory občerstvovnu – chýši z roští a větví, kterou navíc vybavil mechovými lůžky pro případné nocležníky. Proslulá "mechová chýše" byla však zanedlouho nahrazena zděnou stavbou. V roce 1905 byla na vrcholu zřízena meteorologická stanice a u ní pak 19 metrů vysoká rozhledna s vyhlídkovou plošinou. O její zbudování se zasloužil teplický průmyslník a nadšený alpinista Reginald Czermack, čestný předseda Horského spolku pro severozápadní Čechy v Teplicích. Na návrh stanice bylo vypsáno výběrové řízení, v němž zvítězil projekt architekta J. Hocka v romantickém duchu.

Observatoř na vrcholu, v současnosti stálé meteorologické pracoviště Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, zde plní svoji funkci dodnes a je zároveň nejstarší českou horskou meteorologickou stanicí.Dočetla jsem se, že za příznivého počasí je možné rozhlednu navštívit a ve věži si prohlédnout stálou expozici. To jsem si ale dnes neověřovala. Na vrcholu se též nachází významný telekomunikační bod, užívaný zejména pro dálkový přenos dat. Pro zajištění provozu na vrcholku hory byla od severu zřízena malá nákladní lanová dráha. Materiál se přepravuje v jakémsi velkém podélném sudu, jak jsem viděla při zpáteční cestě.

Člověk navštěvoval Milešovku odedávna, o čemž svědčí archeologické nálezy keramiky mladší doby kamenné. Pravěké doklady o přítomnosti člověka na Milešovce pocházejí z období neolitu (cca 5600–4200 př. n. l) a mají podobu kamenných seker. Bronzové předměty pocházející z mladší a pozdní doby bronzové (cca 1300–750 př. n. l.) se ve větším měřítku nalezly na kopcích Českého středohoří, mj. na Hradišťanech, Deblíku, Plešivci a také na Milešovce, kde byla nalezena rovněž keramika z té doby. Zřejmě se jedná o doklady jakéhosi kultu hor. Prostřednictvím střepů doložili archeologové na Milešovce také pobyt Keltů. Žádná z pravěkých kultur, ani Keltové, však na hoře nevytvořila opevnění nebo sídliště, což může souviset s jejím využitím jako signálního bodu nebo kultovního místa. Nejstarší archeologický materiál spojený se Slovany jsou střepy ze starší doby hradištní (cca 650–800 n. l.).

Nejstarší písemná zmínka o hoře pochází z roku 1521. Tehdy je v deskách dvorských vypsaný nemovitý majetek Václava Kostomlatského z Vřesovic, jemuž patřily mj. i Černčice. V zápisu se uvádí "les v Milessowske horze... s rybníčkem, kterýž leží pod Milessowskú horú". Hora získala pojmenování podle názvu vesnice Milešova, doložené písemně od konce 14. století. Jméno Milešov zřejmě pochází z vlastního jména Mileš, které ve staročeštině znamenalo "milý".

Milešovku popsal ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého) učený jezuita Bohuslav Balbín, který v roce 1679 na horu vystoupal hned několikrát. Balbín Milešovku nazval královnou Českého středohoří. Zachytil i zvyklost obyvatel okolí předpovídat podle hory počasí. Pokud je vrchol Milešovky, píše Balbín, zahalen mraky, přijde s jistotou déšť. Naopak jsou-li mraky nad ostatními kopci a nad Milešovkou nikoliv, pršet nebude. Ve vsích v okolí hory se tento způsob předpovědi používá často i v současnosti.

Les ze zpáteční cestě do Vilémova, Milešovka od Vilémova, tvrz v Bílém Újezdě, pohled na Milešovku z Vilémova

Na vrcholu jsem si koupila v bufetu kávu a sedla si s ní na vyhlídku a chvíli se kochala krásným výhledem. Po chvíli jsem se vydala na další cestu po modré turistické značce směrem k Vilémovu.

Ve Vilémově jsem měla ještě chvíli čas před odjezdem autobusu, a tak jsem se zašla ještě podívat do nedalekého Bílého Újezdu na bývalou tvrz, připomínanou už rokem 1276. V následujících dobách však byla několikrát přestavována. Jedná se o dvoukřídlou jednopatrovou budovu se zachovanými terasami s pilíři na jižní straně, se zbytky renesančních sgrafit a portálem a sklepy s valenou klenbou. Interiér je nově přestavěn pro kulturní účely.

Myslela jsem si, že dojdu až k tvrzi a prohlédnu si ji, ale v jejím areálu je stále ještě staveniště. A tak jsem si ji vyfotografovala jen zpovzdálí a vrátila se do Vilémova na autobus. Odtud jsem se pak přes Lovosice vrátila do Prahy. Byla jsem ráda, že se mi dnes podařilo na Milešovku vylézt, protože jsem měla před cestou trochu strach z velkého převýšení. Nakonec to ale nebylo tak strašné. A navíc byl krásný slunečný den. Takže nezbývá než říct, že dnešní trochu namáhavý výlet byl krásný, na který si vždycky vzpomenu, až zas někdy při nějaké cestě Milešovku uvidím.

Milešovka – 19. května 2023