Mohelenská hadcová step

Hned první den třídenní cesty do Náměště nad Oslavou jsem se zajela podívat na Mohelenskou hadcovou step. O hadci - hornině s velmi zvláštními vlastnostmi jsem se poprvé dozvěděla při výletě z Kremže podél Kremžského potoka ke zřícenině hradu Dívčí kámen. Při levém břehu potoka leží borový les, součást Přírodní rezervace Holubovské hadce, který je svým způsobem "trochu podivný". Je to velice čistý les, kde rostou jen stromy a na zemi nízká tráva. Hadce jsou totiž pro mnohé rostliny jedovaté. Obsahují vyšší množství hořčíku, niklu, chromu a kobaltu a přeměnou a zvětráváním vzniká uhličitan hořečnatý. A právě ten mnohé rostliny nesnášejí.

V televizi jsem už několikrát slyšela o Mohelenské hadcové stepi, a proto jsem byla na toto území velmi zvědavá. Z Mohelna, kam jsem přijela autobusem, jsem nejprve došla na návrší, kde původně leželo mohylové pohřebiště z doby halštatské. Na vršku velké mohyly stojí boží muka sv. Antoníčka, ale jiné mohyly jsem neviděla.

Pravěké mohylové pohřebiště v Mohelnu je známé především kvůli velké mohyle, v níž lze předpokládat hrob nebo hrobku místní společenské elity z doby halštatské, zachované díky božím mukám sv. Antoníčka, vystavěným na jejím vrcholu. Nedávno bylo archeologicky podchyceno v terénu již neznatelné, ale původně mohylové pohřebiště západně od mohyly, které tvoří hroby s kamennými konstrukcemi obsahujícími žárové pohřby. Občasné archeologické výzkumy vyvolané stavebními pracemi odkryly několik hrobů, nicméně vzhledem k malé míře poznání daného prostoru zatím nelze potvrdit předpoklad, že šlo o jednu rozsáhlou, souvislou nekropoli. Mohylové pohřebiště je součástí národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step, jejíž dominantou je hluboce zaříznutý kaňon řeky Jihlavy.

Mohyla s kapličkou sv. Antoníčka, Mohelenská hadcová step, tyto rostliny rostou na stepi - pravděpodobně Máčka ladní

Od pohřebiště jsem se vydala po místní turistické značce nejprve na vyhlídku, ze které je pěkně vidět celé území hadcové stepi, ale i údolní nádrž Mohelno, která je součástí přečerpávací elektrárny Dalešice. Za jezerem se vypínalo 8 chladících věží jaderné elektrárny Dukovany.

Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step představuje unikátní stepní louky a až 120 m vysoké skalní ostrohy nad meandrem řeky Jihlavy, lidově nazývaným Čertův ocas. Území je tvořeno převážně hadcem. Místy se zde vyskytují i granulity a jurské štěrky. Kvůli rozmanitosti fauny a flory, kterou způsobuje hadcové podloží, byla oblast vyhlášena za chráněné území už 31. prosince 1933. Hadec neboli serpentinit je silně bazická tmavozelená či černozelená hornina dobře akumulující teplo. Hadcové půdy jsou bohaté na hořčík, ale velmi chudé na živiny. V kombinaci s nedostatkem srážek má tento substrát nepříznivé účinky na mnoho druhů rostlin a způsobuje například nanismus. Pro návštěvníky je v území zřízena naučná stezka. Mimo ni je vstup zakázán! Mohelenská hadcová step patří k nejpozoruhodnějším a nejcennějším přírodním rezervacím v ČR. Nadmořská výška rezervace o rozloze 108,94 ha kolísá od 260 m n. m. do 385 m n. m. Mohelenská step se kvůli rozdílné vegetaci, vzhledu a ekologickým předpokladům dělí na tři části: na pastvinnou step, skalní step a zalesněné stráně.

Na pastvinné stepi, nacházející se na náhorní plošině, bylo zjištěno ve 20. letech 20. století největší množství trpasličích forem rostlin (nanismů). Mikroklima je zde výrazně teplejší a sušší kvůli častějším větrům a silnějšímu oslunění. Tyto okolnosti způsobují rychlejší vysychání a po celý rok zde převládá sucho. Primárním porostem jsou trávy, kostřava ovčí (Festuca ovina), ostřice nízká (Carex humilis) a kavyl vláskovitý (Stipa capillata). Během roku tu můžeme spatřit dále křivatec žlutý (Gagea lutea) a diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum). Pozoruhodné jsou lišejníky, které v období sucha svinou své stélky do klubka, odpadnou a odvalí se na vyhovující místo, kde začnou znovu růst.

Druhou částí je tzv. skalní step. Mikroklima typické pro tuto oblast je dáno několika faktory. Hluboké údolí tvaru podkovy s jižní orientací, které je chráněno od severních a západních větrů, spolu s jednou z hlavních vlastností hadce, akumulací tepla, způsobuje, že na step dopadá několikanásobně více slunečního záření. V letních měsících to způsobuje ohřívání povrchu skal téměř o 25 °C více, než je teplota vzduchu, a také zimní měsíce jsou zde teplejší. Dohromady s rychlým vysycháním půd vzniká velmi suché mikroklima, které je zcela odlišné od klimatu okolí. Typickými rostlinami zde rostoucími jsou mahalebka obecná (Prunus mahaleb), mochna písečná (Potentilla arenaria), tařice horská (Alyssum montanum) aj.

Výhled z naučné stezky na hráz údolní nádrže Mohelno a elektrárnu Dukovany, cesta podél řeky Jihlavy a řeka Jihlava

Třetí a poslední částí jsou zalesněné stráně nalézající se na opačném břehu toku. Podloží této oblasti je převážně tvořeno rulami oproti jižně orientovaným svahům z hadců. Severní orientace svahů zapříčiňuje menší dopad slunečního záření, a tudíž je tato oblast chladnější a je pokryta souvislejším lesním porostem. Mikroklima oproti jiným částem stepi zde není tak extrémní a příliš se neliší od širšího okolí. Roste zde např. pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea) a žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica), jež jsou typickou podhorní vegetací.

Z vyhlídky jsem viděla hráz údolní nádrže Mohelno, která je součástí přečerpávací vodní elektrárny, která byla uvedena do provozu v od dubna do prosince roku 1978. V roce 2007 byla dokončena rekonstrukce všech turbín a výkon byl zvednut z původních 450 MW na 480 MW. Z klidové fáze se rozjede na plný výkon za 55 sekund, díky čemuž je to nejrychleji nabíhající PVE v ČR. Pro úplné vypuštění nádrže v případě potřeby slouží původní štola, kterou byla při stavbě odváděna voda z řeky. Nádrž by byla vypuštěna zhruba za dva týdny.

Nad vodní hladinou nádrže Mohelno se tyčí chladící věže (je jich celkem 8) jaderné elektrárny Dukovany. Tato elektrárna je první jadernou elektrárnou postavenou na českém území. V elektrárně jsou 4 výrobní bloky s tlakovodními reaktory typu VVER 440. První reaktorový blok byl uveden do provozu v květnu 1985 a od července 1987 jsou v provozu všechny čtyři výrobní bloky. V rámci zvyšování účinnosti a využití výkonových rezerv došlo ke zvýšení instalovaného výkonu z původních 4 x 440 MW na současných 4 x 510 MW.

Prošla jsem po naučné stezce dolů k řece Jihlavě a podél ní po modré a červené turistické značce došla k rozcestí pod hrází údolní nádrže Mohelno. Dnes bylo veliké teplo, a tak jsem až na hráz nešla, i když jsem to měla původně v plánu. Vracela jsem se do Mohelna po modré turistické značce, která mě dovedla až téměř k mohylovému pohřebišti. V Mohelně jsem si ještě vyfotografovala původně raně gotický, později klasicistně přestavěný kostel, barokní faru z roku 1775 faru a původně renesanční budovu radnice.

Městys Mohelno s asi 1400 obyvateli leží zhruba 11 km jižně od Náměště nad Oslavou. Je to poměrně malé městečko, poprvé zmiňované v roku 1234, ale osídlení oblasti je mnohem starší a velmi zajímavé. Proto se o něm zmíním.

První doklady o pohybu člověka jsou již známy ze starší doby kamenné. Na Mohelensku se podařilo doložit přítomnost paleolitických lovců a sběračů hned na více různých místech. Nejvíce je v okolí Mohelna doloženo období neolitu (mladší doba kamenná), kdy došlo k intenzivnímu rozvoji zemědělství. Lidé se poprvé začali usazovat na trvalých sídlištích. Nejintenzivnější osídlení je však doloženo až z kultury s moravskou malovanou keramikou (též lengyelská kultura, 5 000 – 4 000 let př. n. l.). Své pojmenování dostala podle typických nádob zdobených barevnou výzdobou. Poměrně běžným inventářem jsou různé keramické plastiky (venuše), jejichž zlomky také na Mohelensku nacházíme. Asi nejzajímavějším projevem této kultury jsou takzvané "rondely", kruhové příkopové areály, o jejichž významu se zatím spekuluje (jeden z nich se nalézá SZ od středu obce v místě Panský žlíbek). Starší doba železná je nazývána dobou halštatskou. Na katastru Mohelna je tato doba doložena rozsáhlým pohřebištěm na okraji hadcové stepi, které dodnes vévodí největší mohyla, na níž stojí Boží muka sv. Antonína. V roce 2014 bylo záchranným archeologickým výzkumem zjištěno pokračování pohřebiště až do místa Na Černých západně od hadcové stepi. Osídlena byla již tradičně Skřipina, a to i v mladší době železné (laténu). Laténská kultura je spojována se známým etnikem Keltů.

K dalšímu cíli dnešního výletu jsem se vydala opět autobusem z Mohelna do stanice Vlčí kopec. Od ní jsem pokračovala po modré turistické značce alejí k loveckému zámečku. Její stáří je odhadováno na 180 let. Alej, podle jejího zakladatele nazvaná Haugwitzova alej, je tvořená převážně skutečně majestátními buky, ale i duby, javory a lipami. Co mě ale překvapilo, bylo, že poměrně dost z nich bylo vyvráceno nebo zlomeno. Vichr, kterému se to podařilo, musel být strašný. Stromy byly následně rozřezány a podle stavu dřeva, se zdály být zdravé.

Haugwitzova alej, vyvrácené a polámané stromy, zámeček Vlčí kopec, řeka Oslava pod Vlčím kopcem

Po modré turistické značce jsem došla až k loveckému zámečku Vlčí kopec, v současnosti obklopeném ještě dalšími stavbami v pěkně upraveném areálu. Zámeček, který sloužil jako zázemí při honech, nechal vybudovat v roce 1830 v empírovém slohu hrabě Jindřich Vilém Haugwitz. Dnes prostory využívá energetická společnost jako školící středisko.

Po modré turistické značce jsem došla k můstku přes řeku Oslavu, přešla ji, a po červené značce pokračovala k autobusové zastávce u Skřípinského mlýna. Autobusem jsem pak odjela do Kralic nad Oslavou, což byl další cíl dnešního výletu. Po návštěvě městečka Kralice jsem konečně dorazila do Náměště nad Oslavou. A o tomto městě jsem už psala.

Mohelenská hadcová step - 20. srpna 2024