Most
Dříve než budu popisovat dnešní cestu, zmíním se o městě Mostě, ve kterém v současnosti žije asi 63000 obyvatel. První historické zmínky o osídlení místa, na kterém dnes stojí město Most, pocházejí podle latinské Kosmovy kroniky české z 11. století, kdy přes zdejší močálovitou krajinu vedla stezka po dřevěných mostech. Odtud také pochází název města. Stezku využívali především kupci, putující mezi Prahou a Saskem. Na této obchodní cestě založil Hněva z rodu Hrabišiců tvrz. Tento rod ovládal osadu až do roku 1228, kdy zemřel její poslední majitel z mostecké větve rodu Hrabišiců, Kojata IV. Hrabišic. Podle jeho závěti přešla tvrz do vlastnictví kláštera Křižovníků Božího hrobu na Zderaze u Prahy. Český král Václav I. nechal toto dědictví vyvlastnit, čímž si zde zajistil mocenskou pozici, zdůrazněnou výstavbou kamenného hradu na Hněvíně. Záznamy z roku 1238 ukazují, že v této době byla již osada majetkem Přemyslovců. Za jejich vlády se Most stal městem (městská privilegia mu udělili postupně Přemysl Otakar II., Jan Lucemburský a Karel IV.), které bohatlo nejen díky obchodu, ale také pěstováním vinné révy na vinicích zakládaných v okolí města již na počátku 13. století. Z doby vlády Přemyslovců se také dochovala nejstarší městská pečeť pocházející z roku 1257.
Po vlně ničivých požárů mezi lety 1455 a 1515 došlo k přestavbě a modernizaci městského centra. Z této doby pocházela renesanční radnice nebo pozdně gotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož architektem byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu.
Během třicetileté války bylo město i hrad Hněvín dobyt Švédy. Hrad byl poté rok a půl obléhán císařskými vojsky, ale dobýt zpět se ho nepodařilo. Tato událost vyvolala v místních obyvatelích pocit, že hrad, který svým významem vždy přitahoval k městu pozornost nepřátel, je zdrojem veškerého jejich utrpení. Na jejich žádost proto roku 1651 císař Ferdinand III. povolil hrad zbořit. Město poničené třicetiletou válkou i vlastními obyvateli tak ve druhé polovině 17. století ztratilo svůj hospodářský i politický význam. Až o dvě stě let později začala nová etapa rozvoje města, když byly v jeho okolí objeveny obrovské zásoby uhlí.
Přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě - pohled z Hněvína, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, hlavní oltář, klenba kostela Nanebevzetí Panny Marie
Podle sčítání lidu v roce 1921 žilo ve městě asi 27 tisíc obyvatel, z nichž zhruba 62,5 % se hlásilo k německé národnosti a 32,3 % k československé národnosti. Za druhé světové války bylo město značně poničeno nálety amerických bombardérů při jejich nepřesných útocích na rafinerii v Záluží u Litvínova. Po válce byla většina německého obyvatelstva vysídlena.
V letech 1954–1965 došlo k rozšiřování těžby uhlí. Za 12 let se těžba zpětinásobila na hodnotu 50 milionů tun uhlí za rok, ještě více stoupla těžba zeminy z 10 milionů na 120 milionů kubických metrů zeminy. Bylo tak rozhodnuto o výstavbě nového moderního bydlení pro dělníky a horníky, jelikož město údajně nedrželo krok s hospodářským vývojem. V této době se ještě nejednalo o zlikvidování starého města, pouze o výstavbu nových sídlišť. V srpnu roku 1963 proběhla osudová jednání o likvidaci města, která vešla v platnost usnesením vlády č. 180 z 26. března 1964. Zbouráním a likvidací města nad ložisky uhlí měl stát získat přes čtyři a půl miliardy korun a tím získat i po výstavbě nového města a zbourání starého zisk přes jednu miliardu korun. První etapa počítala se zbouráním zástavby na úpatí vrchu Hněvín. Druhá etapa pak měla být vedena od okrajových částí s postupným pokračováním do středu města. Demolice starého Mostu, který by se dnes mohl významem historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, začaly v roce 1965. V témže roce se rozhodlo o přesunu kostela Nanebevzetí Panny Marie po umělé dráze (plány byly dokončeny počátkem roku 1967). A tak byl 60 metrů dlouhý, 31 metrů široký a 30 metrů vysoký kostel vyztužen ocelovou konstrukcí, aby mohl být po kolejích přesunut o zhruba 840 metrů. Se zdviháním a nakládáním se začalo v polovině září roku 1975 a samotný přesun byl zahájen dne 30. září. Kostel se posunoval ve dne i v noci rychlostí nejvýše 3,2 centimetru za minutu, z důvodu sklonu trati měl dokonce brzdy. Do cíle dorazil 27. října 1975 ráno.
V roce 1978 bylo rozhodnuto o stavbě automobilového okruhu (dnes Autodrom). V téměř roce započala také stavba kulturního domu v centru města s planetáriem a dále okresní knihovny. Demolice v Mostě skončily k prvnímu dubnu 1987, kdy z původního města s výjimkou přesunutého kostela a původní městské čtvrti Zahražany nezůstalo nic.
Do Mostu jsem přijela z Prahy autobusem a hned jsem se vypravila ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, Chtěla jsem se dnes zúčastnit komentované prohlídky. Turistická sezóna sice už začala, ale byla jsem dnes jediným turistou.
Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěný po požáru města v roce 1515 podle plánů Rejtova žáka Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu. Předchůdcem dnešního kostela byla raně gotická trojlodní bazilika založená mezi lety 1253 až 1257, jak dokládá nepřímo listina papeže Bonifáce VIII. z roku 1296. Z původního kostela se zachovala jen jeho východní krypta a vnitřní obvodové zdivo západní věže.
Stavba nového chrámu byla zahájena roku 1517 a trvala až do začátku 17. století. Jedná se o velké halové trojlodí s tzv. vtaženými pilíři a s věncem jednotlivých obvodových kaplí, nad kterými se nachází ochoz, zdobený polychromovanými renesančními reliéfy s biblickými výjevy.
Krypta kostela Nanebevzetí Panny Marie, schodiště na kůr, renesanční kazatelna a část renesanční výzdob
Východní chór kostela byl uzavřen monumentálním hlavním oltářem z let 1735–1739. Jeho plastická výzdoba pochází z dílny sochaře Bartoloměje Edera. Velký oltářní obraz od Josefa Kramolína byl vytvořen roku 1773. Protiváhou oltáře se staly velké varhany v západní části empory. Optickou spojnicí oltáře a západní empory tvoří soubor soch Krista a apoštolů od lobkovického sochaře Jana Adama Dietze z třicátých let 18. století, osazených ve výši empory na vnitřní straně pilířů lodi. Původní projekt stavitele kostela se tak postupně měnil v duchu nových názorů, až se v konečné symbióze uplatnilo pozdně gotické, renesanční i barokní cítění.
Zvlášť pozoruhodná je pozdně gotická klenba kostela s čistě dekorativními žebry, která se místy dokonce oddělují od klenby do volného prostoru. Mistrovské kamenické dílo představují i obě schodiště. Po předprsni empory probíhá kolem celého kostela renesanční polychromovaný vlys s biblickými výjevy.
Proslulost získal kostel především v roce 1975, kdy byl přesunut po kolejích o zhruba 840 metrů, aby byl zachráněn z města, které bylo srovnáno se zemí kvůli těžbě uhlí. V Guinnessově knize rekordů je zapsán jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Kostel je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. Kostel se stal 8. února 2010 národní kulturní památkou.
Opětovného otevření se kostel dočkal 4. listopadu 1988, avšak restaurátorské práce v interiéru pokračovaly i nadále a zakončeny byly dohotovením 17 metrů vysokého barokního oltáře. Kostel byl opětovně slavnostně vysvěcen ve dnech 19. a 20. června 1993.
Na začátku prohlídky mě pan průvodce pustil krátký film, který dosti podrobně seznamoval s přesunem kostela, a hlavně s technickým řešením tohoto přesunu. Poté jsme se vypravili do kostela, kde jsem se seznámila s historií kostela a také s nejzajímavějšími částmi interiéru. Pak jsem si mohla celý kostel v klidu projít. Je to nádherná stavba s mnoha zajímavými detaily. Na mně například kromě klenby a renesanční výzdoby předprsně empory zapůsobila schodiště – nejprve šnekovité schodiště na kůr a poté dvojité schodiště v presbytáři.
Po prohlídce kostela jsem se vydala na další cestu po cyklostezce vedoucí po stráni nad jezerem Most. O tomto jezeře jsem už dost podrobně psala v článku "Růžodolská výsypka" a tak sem dnes uvedu jen fotografie. Tehdy jsem šla po jeho břehu a vzhledem k husté mlze jsem ho v celé jeho velikosti neviděla. To se mi podařilo až dnes. Od jezera Most jsem chtěla pokračovat k jezeru Matylda. Mezi těmito jezery leží dva dopravní koridory – nejprve 2 regionální trati a rychlostní silnice do Litvínova a druhý, s hlavní trati Praha - Cheb a rychlostní silnicí do Chomutova. Naštěstí je přechod bezpečný.
Jezero Matylda je uměle vytvořené neprůtočné rekultivační jezero. Vodní nádrž vznikla při rekultivaci zatopením bývalého lomu Vrbenský. Na některých mapách je proto uváděna jako Vodní nádrž Vrbenský, jak se nádrž zpočátku jmenovala. Nyní se jmenuje Matylda, podle původního jména dolu z doby první republiky a jezero Vrbenský je označení pro menší plochu zhruba 500 metru severně od Matyldy. I k této vodní ploše jsem se ještě před přechodem druhého dopravního koridoru vypravila. Jezero Vrbenský vzniklo samovolně v důsledku důlní činnosti poklesem terénu a jeho postupným zaplavením. Dnešní vodní plocha vznikla spojením třech menších. Do jezera byly vysazeny ryby a od roku 2003 funguje jako rybářská lokalita. Bohužel je jezero od cesty obehláno vysokým plotem, ale nakonec se mi toto jezero také podařilo vyfotografovat.
Jezero Most, jezero Matylda, hrad Hněvín
Stavba vodní nádrže Matylda byla zahájena v roce 1986, kdy byly upraveny těsnící vrstvy na dně budoucí nádrže. V roce 1992 se začala napouštět vodou z Nechranického přivaděče. Tento přivaděč slouží ke každoročnímu dopouštění vody. Vodní nádrž má rozlohu 38,7 ha a průměrnou hloubku 3,5 až 4 metry a břehy nádrže mají plážovou a parkovou úpravu.
Měla jsem v plánu se kolem jezera projít. Rozhodla jsem pro západní směr, kde je jezero obklopené jen lesem bez nějakých staveb a odkud byl také pěkný výhled na Hněvín, a dokonce i na vrch Bořeň. Obešla jsem jezero tak ze dvou třetin a poté se vypravila po pěšinách nahoru k červené místní značce, která mě přivedla k poslednímu cíli cesty, k hradu Hněvín.
První zmínka o hradu Hněvín pochází z roku 1248. Během třicetileté války byl dobyt Švédy, po jejím skončení v roce 1651 zbourán a materiál použit na opravu poničeného města. Koncem 19. století se ale výlety na kopec staly čím dál populárnější, a tak zde byla v roce 1889 postavena dřevěná vyhlídková věž po vzoru Eiffelovy věže v Paříži. Poté, co ji o rok později strhl silný vítr, byla v roce 1900 postavena nová kamenná věž. V roce 1906 byla podle návrhu architekta Adolfa Schwarzera dokončena také restaurace v gotizujícím stylu. V současnosti hrad slouží jako hotel s restaurací. Kromě výhledu z věže nebo návštěvy hvězdárny zde na vás čeká i zážitková expozice o životě alchymisty Edwarda Kelleyho, který byl na hradě vězněn a kde také zemřel.
Vystoupala jsem na věž a odtud se porozhlédla po okolí Mostu s vrchy Českého středohoří, jezery Most i Matylda, a také s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kde jsem dnes byla. Byl to pěkný závěr dnešního výletu. Z Hněvína už mi zbýval jen poslední úsek cesty do centra Mostu na autobusovou zastávku. Byl to moc pěkný a velmi poučný výlet a jsem ráda, že jsem viděla téměř všechno, co jsem si naplánovala. Nepovedlo se mi zajít jen na Kopistskou výsypku.
Most – 5. dubna 2023