Náměšť nad Oslavou

Řekla bych, že už většina Čechů viděla fotografii zámku v Náměšti nad Oslavou v popředí s barokním kamenným mostem ozdobeným barokními sochami. Je to velmi malebný pohled. I já jsem už tento obrázek viděla, ala ještě nikdy jsem v Náměšti nebyla. Protože město je tak říkajíc od nás "trochu z ruky", rozhodla jsem se pro třídenní výlet s tím, že si neprohlédnu jen město a zámek, ale i další zajímavosti v okolí. A viděla jsem toho skutečně hodně. Všechno, co jsem dnes viděla, se ale nedá dát do jednoho článku, a tak začnu až závěrem prvního dne pobytu.

Po návštěvě Mohelenské hadcové stepi a Kralic jsem přišla do Náměště nad Oslavou až navečer. Objednala jsem si ubytování v Zámeckém penzionu hned u vchodu do zámku, a udělala jsem moc dobře. Ubytování v klidném prostředí bylo za dobrou cenu a dala se přiobjednat i velmi dobrá a vydatná snídaně. Budova penzionu původně sloužila jako obytný dům pro zámecké služebnictvo.

Chvíli jsem si odpočinula a pak se vypravila do města. Nejprve jsem ale zašla do zámeckého parku. Říkala jsem si, že až se budu vracet, mohla by už být tma, a tak si park prohlédnu raději nyní. Při procházce jsem zašla až mohutné kamenné věži, která je pozůstatkem původního hradu. Vedla kolem ní úzká pěšina. Právě po ní přicházeli nějací lidé ze zdola, a tak jsem po ní pokračovala dál. Nejprve jsem přišla k altánu s pěkným výhledem na město a pak už pěšina spadala poměrně ostře dolů. Přes kamenný barokní most jsem došla na náměstí s kostelem sv. Jana Nepomuckého, výstavnou farou, bývalou radnicí a dalšími památkami.

Barokní most se zámkem, zahradní altán, kostel sv. Jana Křtitele, náměstí s kostelem sv. Jana Křtitele - v pozadí fara

Barokní most v Náměšti nad Oslavou je 62 metru dlouhý a 8 metrů široký obloukový silniční most, který nechal vystavět majitel náměšťského zámku Václav Adrian z Enckenvoirtu roku 1737 na místě původního mostu, strženého povodní v roce 1706. Barokní sochařská výzdoba mostu je dílem Josefa Winterhaldera staršího a dalších umělců ze 40. let 18. století. Tuto výzdobu už objednali další majitelé panství, jimiž byli Marie Františka a Hanuš Leopold z Kufštejna. Byli velmi zbožní, a tak nechali most osadit dvaceti sochami svatých a andělů z mušlového vápence. Most je někdy nazýván, stejně jako jiné mosty se sochami, "malý Karlův most".

Hned kousek za mostem stojí na místě románského kostela, který byl zničen při velkém požáru města, raně barokní kostel barokní kostel sv. Jana Křtitele. Byl vybudován v letech 1639-1641. Kostel s půdorysem kříže se dochoval do dnešní doby téměř v původní podobě.

Na severní straně hlavního Masarykova náměstí zaujme výstavná budova farního úřadu. Ten ve městě fungoval již v roce 1345. V polovině 18. století byla vystavěna nová prostorná budova v barokním stylu. Dnes v budově sídlí farnost a Základní umělecká škola.

Další zajímavou památkou a dominantou náměstí je sousoší Nejsvětější Trojice. To nechala postavit v roce 1715 Marie Isabella, manželka tehdejšího majitele panství Jana Filipa z Wardenbergu. Autorem sochy je Antonín Riga. Sousoší vyjadřuje díkuvzdání za to, že se městu vyhnula morová epidemie.

Z náměstí jsem se vrátila k mostu a po promenádě kolem řeky zdobené moderními kovanými měsíčními znameními se vypravila k technické památce – k Schulzovým biofiltrům. Je to v podstatě technický unikát, který se v Evropě nachází pouze v Náměšti a na jednom místě v Anglii. Jedná se o biologicko-mechanickou čistírnu odpadních vod. Tato čistírna byla ve městě postavena v letech 1957-8 a sloužila až do roku 2006, kdy ji nahradila modernější čistička s větší kapacitou. Schulzovy filtry jsou téměř deset metrů vysoké a 1,6 metrů široké válce vyplněné kamenivem. Kameny jsou pokryty vrstvou mikroorganismů, které za přítomnosti vzduchu čistí odpadní vodu.

Schultzovy biofitry, bývalý špitál s kaplí sv. Anny, podvečerní pohled na zámek a nakonec ještě socha koně ze zábradlí  zámeckého mostu

Filtry leží trochu stranou od historického centra, a proto jsem se k nim vypravila nejdříve a teprve pak se znovu do centra vrátila. Prohlédla jsem si nejen náměstí, ale zašla jsem i ke kapli sv. Anny s bývalým špitálem. Tento objekt založili majitelé panství Kufštejnové a byl postaven v letech 1743 – 1745. Odtud jsem pokračovala k hrobce Haugwitzů, což je empírová čtvercová hřbitovní kaple s pravoúhlou předsíní z let 1822–25, vybudována podle plánů vídeňského architekta Josefa Kornhäusela.

Nakonec bych měla přidat ještě další informace o městě. Náměšť nad Oslavou s necelými 5 tisíci obyvatel leží na řece Oslavě. Historické jádro je městskou památkovou zónou. První zmínka o městě pochází z roku 1234, kdy náměšťský hrad patřil do majetku rodu Meziříčských z Lomnice. Z této doby zřejmě pochází okrouhlá věž v areálu zámku.

Z dalších majitelů panství je třeba vyzdvihnout Jana staršího ze Žerotína, za jehož vlády byl tehdejší hrad přestavěn na zámek. Jan starší ze Žerotína nechal přesunout tiskárnu českých bratří z Ivančic do Kralic nad Oslavou, kde byla později vytištěna tzv. Bible kralická. Jeho syn Karel po bitvě na Bílé hoře musel odejít do exilu, a proto v roce 1628 prodal panství svému švagrovi Albrechtovi z Valdštejna. Ten přenechává nabytý majetek svobodnému pánu Janu Křtiteli Verdovi z Verdenberka. V době vlastnictví Verdenberků byl například na náměstí postaven kostel sv. Jana Křtitele (1639) a rovněž vztyčeno sousoší Nejsvětější Trojice (1715). Vertenbergové se rovněž zasloužili o žádost o povýšení Náměště na městečko s vlastním městským znakem. (To se ale nepodařilo. Náměšť byla povýšena na město až v roce 1923). Vertenberkové panství vlastnili až do vymření rodu po meči v roce 1733. Po nich se na deset let, až do své smrti, stává majitelem Adrián z Enkenvoirtu. V té době byl postaven Kamenný most (1737). Další majitelé – Kufštejnové založili špitál s kaplí sv. Anny (1743 – 1745) a postarali se o barokní výzdobu mostu (1744). Všichni tito majitelé obohatili Náměšť o řadu významných staveb.

V roce 1752 kupuje Náměšť Bedřich Vilém Haugwitz.(česko-rakouský politik, správní úředník a osvícenec, který byl hlavním strůjcem první etapy tereziánských reforem). Kromě řady stavebních akcí obohatili Haugwitzové kulturní, zvláště hudební život, kterého se aktivně účastnila i řada poddaných. Haugwitzové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl zámek zkonfiskován a upraven na letní sídlo prezidenta republiky. V roce 1950 byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti. V roce 2001 byl prohlášen Národní kulturní památkou.

V roce 1759 založil Bedřich Vilém východně od zámku kapucínský klášter. Později byl při klášteře založen i kostel Panny Marie Andělské. Klášter byl však za josefínských reforem zrušen a v roce 1784 v něm vznikla přádelna a tkalcovna. Zasloužil se o to hrabě Jindřich Vilém Haugwitz. Továrna dobře prosperovala, a na počátku 19. století zaměstnávala 1 300 lidí. Největšího rozkvětu dosáhla v polovině 19. století - v té době byla největším vlnařským podnikem na Moravě. Zánik výroby měla na svědomí výstavba železniční trati ze Zastávky do Brna v roce 1861, která zlevnila dovoz materiálu a uhlí do Brna a tím v něm zlevnila konkurenci.

V Náměšti toho je možné shlédnout mnohem víc. Mě třeba zaujaly moderní kované sochy měsíčních znamení, rozmístěných v různých částech města. Je zde skutečně příjemné pobýt. Dnešní den byl opravdu výjimečný. Viděla jsem tolik míst a dozvěděla se tolik nového, že jsem si ho přála zakončit nějak hezky. Představovala jsem si, že si v centru sednu někde na zahrádku, dám si něco k jídlu nebo jen skleničku vína a budu se kochat výhledem. Bohužel po sedmé hodině je centrum prázdné. Tak jsem se zde ještě chvíli procházela a pak se pomalu vydala po žluté turistické značce nahoru k zámku.

Náměšť nad Oslavou - první den – 20. srpna 2024