Nové Hrady

Minulý týden jsem psala o Terčina údolí a po jeho návštěvě jsem se konečně vypravila do městečka Nové Hrady. Další cesta z místa zvané Údolí mě přivedla po červené turistické značce poměrně strmou strání do jeho západní části, jen kousek od pěkně opraveného hradu, obklopeného širokým, ale hlavně velmi hlubokým (14 m) vyzděným příkopem. Takovéto opevnění jsem viděla poprvé. Hrad je otevřený celoročně a probíhají v něm komentované prohlídky, ale v této roční době jsou jen dvě denně a mně to z časových důvodů dnes nevyšlo. Naštěstí jsem si mohla prohlédnout hradní nádvoří a udělat si tady pár fotografií.

Hrad Nové Hrady byl postaven na obchodní stezce v polovině 13. století. Stojí na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem. První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy se hrad stal majetkem Vítkovce Ojíře. Roku 1358 panství kupují bratři Jan, Petr, Jošt a Oldřich z Rožmberka. Z nich zde pobýval delší dobu pouze Oldřich. Další Rožmberkové hrad většinou obývali pouze dočasně.

Hrad pak sloužil jako centrum Novohradského panství, jenž patřilo mezi největší rožmberské majetky, a také jako důležitý vojenský opěrný bod. Jeho historie je velmi složitá - v průběhu husitských válek byl hrad vypálen, poté v roce 1467 poškozen vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, v roce 1573 se při bouři vzňal od blesku střelný prach uskladněný v mohutné válcové věži stojící ve východní části nádvoří a následný výbuch věž rozmetal a poškodil i okolní budovy, a zkázu dokonalo v roce 1590 poměrně silné zemětřesení. Hrad byl těžce poškozen a uvažovalo se dokonce o jeho stržení. Zlikvidovány byly nakonec pouze ruiny mohutného bergfritu a zřejmě také těsně přiléhající palác. Zbytek hradního areálu byl opraven a nově opevněn podle návrhů italského architekta Antonia Canevalla. Koncem 18. století byla přistavěna horní část severovýchodní věže, kde byl uložen rodinný archiv Buquoyů a knihovna.

Opravdu majestátní obranný příkop, nádvoří hradu Nové Hrady, bývalá kovárna (dům stojí nedaleko hradu)

Smrtí posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešlo panství na základě dědické smlouvy do majetku pánů ze Švamberka. Petr ze Švamberka se aktivně účastnil stavovského povstání (1618-1620) na straně stavů, a proto byl hrad obléhán císařskými generály: v březnu 1619 nejprve generálem Dampierrem, poté v červnu 1619 generálem Buquoyem, který také hrad dobyl. Listinou z 6. února 1620 získal Karel Bonaventura Buquoy od císaře za své zásluhy a jako umoření dluhů panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice. Krátce na to byl při následném tažení do Uher Karel Bonaventura zastřelen při obléhání Nových Zámků. Jeho manželka Marie Magdalena z Biglia, žijící v Belgii, nejdříve dosadila na novohradské panství správce, ale poté, co se přesvědčila o jejich nespolehlivosti, přesídlila v roce 1623 natrvalo do Čech.

Na základě důkazů o kolaboraci posledního majitele Karla Jiřího bylo Buquoyům panství zkonfiskováno a předáno do péče státu. V padesátých letech dvacátého století byla v části hradu zřízena expozice převážně hyalitového skla, zbytek sloužil nadále jako byty a později část také jako lidová škola umění a kulturní středisko. V osmdesátých letech prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2000 byla vybudována nová expozice a v roce 2002 hrad přešel do správy Státního památkového ústavu, dnes NPÚ, který ho spravuje doposud.

Od hradu jsem se vypravila do středu města, vybudovaného kolem pěkně upraveného rozlehlého náměstí. Na náměstí najdeme kromě hezké původně renesanční budovy radnice z roku 1593, a roku 1749 barokně přestavěné, další domy se zajímavou historií. Jedním z nich je například budova Rezidence, vybudované v letech 1634 – 1635 hraběnkou Marií Magdalenou. Ta poté, co se natrvalo přestěhovala do Čech, nechala na novohradském náměstí na místě panských domů vybudovat pohodlné sídlo, do kterého se roku 1635 přestěhovala. Zde Buquoyové sídlili až do počátku 19. století, kdy byl postaven nový empírový zámek.

Pohled z náměstí ke kostelu sv. Petra a Pavla, vlevo Rezidence, náměstí s radnicí, pohled na kostel sv. Petra a Pavla s klášterem řádu Božího Milosrdenství (bývalý klášter řádu Servitů) – pohled přes parkán bývalého opevnění

Východně od náměstí stojí kostel sv. Petra a Pavla s přilehlou budovou kláštera. Farní kostel je poprvé zmiňován roku 1284. Tato raně gotická stavba však byla společně s městem zničená roku 1425 husity a 1467 vojskem Zdeňka ze Šternberka. V interiéru kostela je zachováno ranně barokní zařízení. Na hlavním oltáři býval uctíván obrázek Panny Marie Záblatské představující stojící postavu Panny Marie na půlměsíci s Ježíškem na levé ruce. Uprostřed presbytáře je deska z červeného mramoru, kryjící rodinnou hrobku rodu Buquoyů, a v hlavní lodi se pak nachází ještě hrobka řeholníků řádu Servitů z roku 1748. Klášter původně patřil řádu Servitů, ale poté, co zemřel poslední člen řádu, patří nyní řádu Božího Milosrdenství.

Chtěla jsem se ještě zastavit u zámku, který leží severovýchodně od historického centra. Byl postaven na začátku 19. století hned za hradbami. Musím říct, že jsem tak pěkný a veliký zámek nečekala. Měla jsem čas do odjezdu autobusu, a tak jsem se chvíli procházela zámeckým parkem s jezírkem a pěknými výhledy na zahradní průčelí zámku.

Empírový zámek v Nových Hradech byl postaven v letech 1801 - 1810 pro Jana Nepomuka Buquoye. Prvním obyvatelem se však stal až jeho synovec, Jiří František August Buquoy, vědec a vynálezce.

Po roce 1945 byl zámek zestátněn a následně zde byla umístěna střední zemědělská škola. Dnes je zámek majetkem Akademi věd ČR, sídlí zde Ústav nanobiologie a strukturní biologie. Prostory jsou využívány k pořádání konferencí, výstav a koncertů.

Zámek v Nových Hradech, zahradní průčelí zámku, jezírko v zámecké zahradě

Jak už jsem psala v článku o Terčině údolí, ještě nikdy jsem v Nových Hradech nebyla a neznala jsem ani krajinu kolem tohoto městečka, a ta mě opravdu okouzlila. Dokonce jsem si říkala, že se sem znovu vypravím. Doprava z Prahy není moc jednoduchá, ale snad nějaké řešení najdu.

Nové Hrady – 25. dubna 2024