Nové Město pražské jako Nový Jeruzalém

To, že Karel IV. při zakládání Nového Města pražského o něm uvažoval jako o Novém Jeruzalémě, jsem věděla, ale to bylo vše. Proto jsem se vypravila na výstavu Praha Karla IV., která se konala v domě U Zlatého prstenu na Starém Městě. Zajímá mě historie a architektura, takže mě tato výstava lákala z více důvodů. Těšila jsem se, že se zde dozvím o výstavbě Nového Města další informace, které neznám, a pak jsem byla také zvědavá na samotný dům U Zlatého prstenu.

Dům U Zlatého prstenu v Týnské ulici vznikl stavebním sjednocením dvou samostatných středověkých domů. Z raně gotického období stavebního vývoje domu se zachovaly sklepy a chodba v prvním patře s původní valenou klenbou, ve které se rovněž nacházejí fragmenty nástěnných maleb z konce 15. století. V několika dalších místnostech jsou zachované malované stropy. Na úzkém průčelí se vyjímá restaurované a skutečně zlaté zářící domovní znamení, zlatý prsten. Ten se na své místo podle pověsti dostal díky měšťanovi, který jej našel a nechal ho zavěsit na domovní vrata. Zajistil tak svému obydlí magickou ochranu, neboť prsten, stejně tak jako náramek, svým principem uzavřeného kruhu ochraňuje před nečistými silami.

I přesto, že o době Karla IV. toho vím poměrně dost, dozvěděla jsem se na výstavě i něco nového. Součástí expozice bylo několik modelů, ať už to byl model Pražského hradu či Vyšehradu, kde jsem konečně uviděla opevnění královské rezidence a tehdejší vzhled baziliky sv. Petra a Pavla. Měli tu také model nedostavěné středověké katedrály sv. Víta. Věděla jsem, že před jejím západním průčelím stávala kaple sv. Vojtěcha, ale nikdy předtím jsem ji neviděla a ani dnes se mi nedopařilo o ní nalézt mnoho informací. Jsem ráda, že jsem ji uviděla alespoň na modelu.

Sklepení domu U Zlatého prstenu, model Vyšehradu s rezidencí českých panovníků a bazilikou sv. Petra a Pavla, chrám sv. Víta a kaple sv. Vojtěcha před západním průčelím katedrály

Z internetu jsem se dozvěděla, že se původní hrob sv. Vojtěcha nacházel v ose kříže hlavní lodi. V těchto místech stála v letech 1575-1873 kaple, kde byl sv. Vojtěch pohřben. V roce 1880 byly ostatky přeneseny nejprve do Vlašimské kaple a v roce 2014 do kaple sv. Vojtěcha v chrámu sv. Víta. Po dostavbě katedrály byl na místě původního hrobu vytvořen vyvýšený kenotaf (symbolický hrob), na který byla položena deska s biskupskou berlou uprostřed

K dalším zajímavostem patří informace o tzv. Novém Jeruzalému. Velkolepý a ve své době zcela ojedinělý plán císaře Karla IV. založit Nové Město nebyl veden jen účelovou urbanistickou koncepcí, která povyšovala Prahu na mocenské a ekonomické centrum západního světa, ale obsahoval také mystickou náplň, jež měla Nové Město - a Prahu jako celek - vyzdvihnout ve středověké duchovní optice na roveň Jeruzalému.

Prahu a Jeruzalém spojuje sen o ideálním městě, jak se jeho popis objevuje ve Zjevení svatého Jana - Apokalypse. V rušných ulicích dnešního hlavního města, zaplavených automobily, davy chodců a turistů, lze dodnes nalézt geometrii, která odpovídá rozměrům starého Jeruzaléma. Ten byl dlouho považován za střed světa a Praha ho měla napodobit...

V polovině 14. století se Karel IV. rozhodl z Prahy vybudovat honosné a reprezentativní centrum Svaté římské říše. Přichází proto s velkolepým projektem Nového Města pražského, kde podle původních odhadů mělo bydlet 50 000 obyvatel v 5 000 domech. Založením Nového Města pražského se celá Praha v podstatě zdvojnásobila. Hlavním důvodem založení nové městské čtvrti byl stále se navyšující počet obyvatel Prahy, která se po korunovaci Karla IV. stala sídelním městem českého a římského krále. Po založení nové univerzity zamířila do města také spousta studentů a vzdělanců. Protože byl Karel vášnivým sběratelem relikvií, které shromažďoval v pražských chrámech, proudily sem také zástupy poutníků a věřících. A tak rok a půl po zahájení své vlády, 26. března 1348, Karel IV. pokládá základní kámen novoměstských hradeb.

Koncepce Nového Města jako zhmotnění nebeského Jeruzaléma se projevila zejména masivním zakládáním kostelů a klášterů, neboť bylo potřeba, aby v Praze bylo zastoupeno, podobně jako v Římě, co nejvíce liturgických tradic. Karel sám byl velmi zbožný muž a do plánu Nového Města dal zakomponovat stavbou kostelů a klášterů na vybraných místech křesťanskou symboliku. K vysvětlení toho, co zhmotnění Nebeského Jeruzaléma či nového Říma znamenala, nám poslouží skupina šesti kostelů, které se zároveň určitým způsobem vztahují i k osobě samotného Karla IV.

Pražské kostely, tvořící kříž a Nové Město jako Nový Jeruzalém

Prvním je kostel Panny Marie na Slovanech, celým názvem kostel Panny Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa na Slovanech. Byl založen roku 1347 jako pokračovatel cyrilometodějské tradice z dob Velkomoravské říše.

Druhý v pořadí, kostel sv. Apolináře, odkazuje svým patronátem na Ravenu, jakožto na sídlo západořímských císařů, neboť právě sv. Apolinář v tomto italském městě působil. Stavba chrámu byla zahájena v roce 1362.

Dalším je kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého, jehož stavba započala v roce 1351. Chrám má půdorys shodný s kaplí v Cáchách, kde se tradičně odbývala korunovace římských králů.

Čtvrtým v pořadí je kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek. Zasvěcením kostela sv. Kateřině vzdával Karel hold a díky za záchranu svého života a vítězství v bitvě u San Felice, která se odehrála právě na den sv. Kateřiny.

Dalším v řadě je kostel Zvěstování Panny Marie na Slupi, který byl společně s klášterem servitů založen roku 1360 jako poděkování za vyléčení se z nemoci, kterou Karel prodělal v servitském klášteře ve Florencii.

A posledním chrámem je bazilika svatého Petra a Pavla na Vyšehradě. Ta byla sice založena již na konci 11. století králem Vratislavem II., v roce 1249 ji však těžce poškodil požár, a tak ji nechal Karel IV. v roce 1369 obnovit. V této době dostalo trojlodí kostela zhruba dnešní podobu, kdy se k bočním lodím připojuje řada obdélných kaplí, což vytváří dojem pětilodního prostoru. Po Svatovítské katedrále, jejíž základní podobu vytyčil Matyáš z Arrasu, se tak v Praze objevuje další chrám s dispozicí typickou pro gotické kostely jihozápadní Francie. Nikdy ale nebyla dokončena kompletní přestavba baziliky v gotickém stylu, a tak vznikl členitý románsko-gotický chrámový komplex, jehož výsledná podoba musela být mimořádně zajímavá a originální. Dosáhl úctyhodné délky 110 m a byl tak zdaleka nejdelším kostelem v tehdejší Praze. Pro srovnání: katedrála svatého Víta je dnes dlouhá 124 m, ale před svou dostavbou na přelomu 19. a 20. století měla jen asi poloviční délku. V bazilice sv. Petra a Pavla dostal Karel IV. v předvečer své korunovace střevíce a mošnu Přemysla Oráče, což mělo poukázat na skutečnost, že pochází právě z rodu Přemyslovců.

Šestice těchto kostelů pak vytváří pomyslný křesťanský kříž, v jehož středu stojí kostel sv. Apolináře. Svislé břevno kříže se rozkládá od kostela sv. Kateřiny, přes kostel Panny Marie Na Slupi, až k bazilice svatého Petra a Pavla na Vyšehradě. Příčné rameno pak tvoří linie mezi klášterem Na Slovanech a kostelem na Karlově.

Karel se však nezabýval jen budováním kostelů a chrámů, ale věnoval také osobní pozornost veškeré výstavbě. Šlo totiž o první středověké město, které se stavělo na základě přesného urbanistického plánu. Centrem Nového Města bylo dnešní Karlovo náměstí, nazývané až do roku 1848 Dobytčí trh. Svoji rozlohou 10 552m2 bylo ve své době největším náměstím středověké Evropy a při poutích spojených s vystavováním říšských relikvií se zde scházelo až 30 000 lidí. Uprostřed něho stávala kaple Božího Těla, která podle vyobrazení Jeruzaléma odpovídala Templu Domini. Rovněž uliční síť - ulice Ječna se Svatojánskou branou, vedoucí na Karlovo náměstí, protínající ji ulice Štěpánská, rotunda sv. Longina, kostel Zvěstování Panny Marie na Slupi odpovídají stavbám a plánu Jeruzaléma,... Stavby v Praze byly zrcadlovým otiskem staveb v Jeruzalémě.

Výstava nebyla zaměřená pouze na Nové Město pražské, ale i na opevnění Starého Města ze 13. století a Malé Strany, kolem které vyrostla za vlády Karla IV. tzv. Hladová zeď. Další část se věnovala stavbě mostů - dřevěného, který je zmiňován již v 10. století, kdy bylo po něm přepravováno tělo sv. Václava, či kamenného Juditina mostu z 12. století (1158 - 1172), který by zničen povodní roku 1342, a nakonec Karlova mostu, s jehož stavbou se započalo roku 1357 a který v Praze stojí dodnes. Bylo toho tady k vidění mnohem víc, ať už se to týkalo života obyvatel, správy měst a výstavby radnic, ....

Velmi zajímavý byl také oživený grafický pohled na Prahu z roku 1606, který podle kresebné předlohy Philippa van den Bosche do mědi vyryl a vyleptal Johann Wechter a roku 1606 vydal Aegidius Sadeler. Tato rytina poměrně přesně zachycuje podobu města na počátku 17. století, kdy Praha zažívala druhé vrcholné období za vlády Rudolfa II. Výstava byla moc zajímavá, ale bohužel úplně všechno si nepamatuji.

Nakonec jsem se rozhodla zajít se podívat na Petřín na opevnění Malé Strany, na tzv. Hladovou zeď. Za studií jsem nahoře na Petříně několik let bydlela a kolem zdi, nebo průchody v ní, jsem mnohokrát procházela, ale už je to opravdu velmi dávno. Takže tato procházka mi nejen reálně ukázala něco z toho, co jsem se na výstavě dozvěděla, ale také trochu oživila vzpomínky.

Hladová zeď, někdy nazývaná také Zubatá, je opuková hradba na pražském Petříně, kterou nechal v letech 1360-1362 postavit český král Karel IV., aby zesílil městské opevnění Pražského hradu a Malé Strany proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4-4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a několika (údajně osmi) předsunutými věžemi (bastiony). Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům.

Hladová zeď, horní bastion, další úsek Hladové zdi - za ní Petřínská rozhledna, pohled z Petřína na Pražský hrad 

V roce 1624 byla zeď opravena, v polovině 18. století pak z příkazu královny Marie Terezie dále opevněna. Jeden z bastionů (pětiboká předsunutá věž) Hladové zdi tvoří základ hlavní kupole dnešní Štefánikovy hvězdárny.

Zdi se začalo říkat "Hladová" až později ve vztahu k hladomoru, který vypukl v roce 1361. V té době na stavbě pravděpodobně našla obživu část nezaměstnané městské chudiny a podle pověstí právě pomoc chudým byla účelem budování zdi. Skutečné záměry však byly nepochybně čistě strategické, nehledě na to, že hladomor přišel až poté, kdy zeď již byla rozestavěna.

Z letáčku, vydanému k výstavě, jsem opsala: Po svém příchodu do Čech v říjnu roku 1333 nalezl kralevic Karel pražská města a obě hlavní královské rezidence, Pražský hrad a Vyšehrad, v neutěšeném stavu. Dvojměstí Většího (Starého) a Menšího města pražského sice procházelo od 13. století obdobím dlouhodobého vzestupu, který nedokázaly zastavit boje o trůn, politickomocenské konflikty mezi panovníkem a soupeřícími skupinami české šlechty a ani negativní dopady finanční politiky krále Jana Lucemburského. Přesto pražská města trpěla neurovnaností celkových poměrů a zvůlí králem jmenovaných správců země. Když po 45 letech, na konci listopadu 1378, český král a císař Karel IV. umíral, byla Praha obrovským staveništěm obehnaným hradbami, zvětšená o ohromnou plochu Nového města. Vyrůstaly zde nové domy, kostely a církevní instituce. Roku 1348 bylo založeno arcibiskupství a téhož roku Karel založil v Praze univerzitu a tak se město stalo centrem duchovního života a vzdělanosti, ale i střediskem řemesel a domácího i zahraničního obchodu. Praha se tehdy zařadila mezi významná evropská velkoměsta a v hranicích daných Karlem existovala jako centrum Českého království až do druhé poloviny 19. století.

Kdykoli jsem o Karlu IV. mluvila s turisty, které jsem provázela, a snažila se jim říci, co všechno tento panovník během své vlády pro zemi vykonal, bývala jsem trochu dojatá. Asi na něho pohlížím příliš  naivně, ale nemůžu se zbavit myšlenky, že to co činil, činil také proto, že měl zemi skutečně velmi rád.

8. února 2022