Ondřejov

Jižně od Jevan leží moc hezké lesy. Nejblíže k nim to jsou poměrně rozsáhlé a známé Voděradské bučiny s mnoha turistickými cestami a cyklostezkami, ale i dále k jihu najdete pěkný les. Už jsem v této oblasti několikrát byla a naplánovala jsem si sem cestu i dnes. Podle předpovědi mělo po několika podmračených dnech svítit slunce, ale to nakonec meteorologové změnili. Bylo nejen zamračeno, ale i mlha a mráz. Nechtěla jsem už výlet rušit, a tak jsem se na něj vypravila i tak.

Cestu jsem začala ve Struhařově, u autobusové zastávky Habr. Kolem ní vede žlutá turistická značka, po které jsem se vydala až ke křižovatce se zelenou turistickou značkou. Ta vede údolím Zvánovického potoka směrem k Černým Voděradům. Když jsem dnes odjížděla z Prahy, kde nebylo po sněhu ani památky, neuvědomila jsem si, že oblast, kam se chystám leží o dost výše a že tam asi nějaký sníh bude. Moc sněhu tam sice nebylo, ale cesty byly hodně namrzlé a musela jsem jít dost opatrně. Naštěstí cesta podél potoka nebyla nijaká stezička, ale pěkná pěšina.

Historická část hvězdárny  v Ondřejově, začátek cesty nedaleko Struhařova, údolí Zvánovického potoka, který jsem musela po kamenech přelézt (ale nebylo to obtížné)

Po zelené značce jsem došla do místa, kde v podmáčeném údolí Zvánovického potoka nedaleko obce Černé Voděrady leží opracované nízké kamenné válce. Říká se jim Mlecí kameny. Jedná se o 27 žulových válců o průměru 90-120 cm a vysokých asi 50 cm. Jejich význam je zahalen tajemstvím. Někteří je považují za součást starého slovanského kultovního místa, jiní za mlýnské kameny, každopádně se jedná o jediné podobné naleziště v České republice. Já jsem z cesty viděla jen asi 5 těchto kamenů, ale musím říct, že jsou opravdu zvláštní.

Mlecí kameny

Zelená turistická značka mě pak provedla chatovou osadou až ke křižovatce s červenou turistickou značkou, po které jsem pokračovala dál. Cesta vedla nahoru pod vrchem Karkoška (477 m) k rozcestí pod Skalkou (vrch Skalka – 516 m). Odtud jsem cestou pod vrchem Pecný (545 m) došla k areálu hvězdárny v Ondřejově. Dříve než jsem se vypravila do historického areálu, zašla jsem se podívat k nové hvězdárně vystavěné poblíž. Je v ní umístěn největší dalekohled v České republice, který je jedním z největších dalekohledů v Evropě. Cestou k nové hvězdárně jsem si na louce s ovocným sadem všimla i dalších zařízení. Tím prvním byl Čerenkovský teleskop pro detekci kosmických gama fotonů – SST-1M. Z informačního panelu jsem se dozvěděla, že SST-1M observatoř v Ondřejově je na určitých energetických úrovních gama fotonů nejcitlivější Čerenkovskou observatoří na světě. Dalším zařízením pak byl velký teleskop. Z areálu nové hvězdárny jsem se vrátila zpátky na červenou turistickou značku a po ní došla do historického areálu Ondřejovské hvězdárny.

Ondřejovská hvězdárna byla založena roku 1898 Josefem Janem Fričem. Byla vystavěna v secesním slohu. Dnes je součástí Astronomického ústavu AV ČR. Historická část včetně historických kopulí je přeměněna na muzeum. Ve verandě muzea V. Šafaříka je umístěn tubus Fričova dalekohledu, jehož optika, více než 150 let stará, slouží dále ve slunečním oddělení k pozorování slunečních skvrn. Jsou zde též přístroje vyrobené převážně Josefem Janem Fričem a dobové fotografie ze stavby hvězdárny.

SST-1M: Čerenkovský teleskop pro detekci kosmických gama foton, teleskop, v budově je největší dalekohled v České republice

Astronomický ústav Akademie věd České republiky, který zde sídlí, je jednou z nejstarších vědeckých institucí v českých zemích. Je totiž přímým pokračovatelem klementinské hvězdárny, založené při jezuitské koleji "Klementinum" na Starém městě pražském ve speciálně postavené astronomické věži.

Astronomická věž pražského Klementina byla budovaná z iniciativy rektora jezuitské university Francisca Retze. Dokončená byla v roce 1722. V témže roce bylo v Klementinu založeno Matematické muzeum (Museum mathematicum Collegii Clementini) a zřízena řádová matematicko-astronomická studia. Z iniciativy pátera Josepha Steplinga byla v roce 1751 či 1752 oficiálně ustavena Astronomická observatoř a Stepling byl jmenován jejím prvním ředitelem.

Po zrušení jezuitského řádu (1773) přešla klementinská hvězdárna pod státní správu a po vzniku Československé republiky (1918) z ní byla vytvořena Státní hvězdárna Československá, která sídlila až do roku 1940 v Klementinu. Klementinská hvězdárna měla nejen rozhodující význam pro další rozvoj astronomie u nás, ale byla i kolébkou všech našich novodobých exaktních věd. Například nepřetržitá řada klementinských meteorologických pozorování, pokrývající dnes více než celá dvě století, patří k základním světovým řadám a je v tomto rozsahu ojedinělým celkem, reprezentativním pro celou střední Evropu.

Velký význam pro další rozvoj astronomie v českých zemích měl pak vznik hvězdárny na vrchu Manda (523 m) u městečka Ondřejov, vzdáleném 35 km na jihovýchod od Prahy. Roku 1898 zde zakoupil J. J. Frič, továrník v Praze, pozemek pro vědecké účely a na něm vybudoval soukromou hvězdárnu. Hvězdárna byla vybavena řadou přístrojů Fričovy vlastní výroby. Mimo jiné v ní byla zřízena první československá stanice pro příjem přesných časových signálů. O deset let později věnoval Frič svou observatoř státu pro potřeby University Karlovy. Využívána a spravována však byla Státní hvězdárnou. Tím se propojily dvě historické linie, které později vedly v umístění Astronomického ústavu do Ondřejova.

Historická část hvězdárny s bustou Josefa Jana Friče, arboretum v areálu historické hvězdárny a moderní sochařský objekt tamtéž

Koncem roku 1992 se Astronomický ústav stal pracovištěm Akademie věd České republiky a v roce 1993 bylo sídlo přeneseno do Ondřejova a pražské pracoviště do budovy Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky.

Historická část hvězdárny je v současnosti koncipována jako arboretum se vzácnými keři a dřevinami. V celém areálu je umístěno několik moderních plastik, které vznikly během konaní sochařských symposií. Najdete zde díla Zdeňka Hůly, Čestmíra Sušky, Jiřího Kačera, Pavla Opočenského, Michala Škody, Jiřího Zeithamla aj.  Hned při vstupu do areálu se nalézá busta průmyslníka Josefa Jana Friče, zakladatele hvězdárny.

Po prohlídce historického areálu hvězdárny jsem pokračovala po červené značce dál v cestě. Měla jsem v plánu dojít až do Senohrab. Počasí bylo ale dost ponuré, cesta namrzlá, a tak když jsem došla v Ondřejově k autobusové zastávce a zjistila, že mi za pět minut jede autobus do Prahy, moc jsem neváhala a rozhodla se jím odjet. Jak už jsem psala na začátku, lesy jsou v této oblasti moc pěkné, spojení z Prahy je jednoduché, takže mám už v plánu další cestu, někdy až bude teplo, kterou bych tentokrát chěla začít v Třemblatu, a dojít konečně až do Senohrab.

Ondřejov – 22. ledna 2025