Pardubice-zámek

Dnes jsem se vypravila znovu na pardubický zámek na výstavu rodu Pernštejnů. Už jsem ji jednou navštívila, bylo to v prosinci 2022. Tehdy jsem si na zámku koupila moc zajímavou knížku o tomto rodě, ze které jsem se hodně dozvěděla a která mě také nasměrovala k návštěvě míst, která Pernštejnům kdysi patřila. Dnes jsem si chtěla znovu některé informace ověřit, a hlavně se podívat v rytířském sále na plastové modely pernštejnských hradů. Už jsem si ale právě na tuhle část expozice moc nepamatovala a představovala si, že jsou zde modely hradů tak, jak vypadaly v době, kdy je Pernštejnové vlastnili. Tak to mu ale vždycky není. Tam, kde se už původní hrady nedochovaly, modely symbolizují jednotlivá místa jen charakteristickou stavbou z pernštejnské doby (například Chlumec nad Cidlinou je symbolizován kostelem sv. Voršily postaveném v letech 1536–43 nákladem Jana z Pernštejna jako mohutné síňové trojlodí).

Pohled z valů na východní křídlo zámku a na Příhrádek

Když jsem si znovu pročítala článek, který jsem o návštěvě zámku v roce 2022 napsala, zjistila jsem, že jsem ho napsala tak obsáhle, že k němu už není vlastně co dodat. Přesto zde ale uvedu několik fotografií jak zámku samotného, tak i jeho interiéru. Proti minulé návštěvě jsem dnes navíc navštívila jen věž, a více se zabývala modely, představující jednotlivé etapy výstavby zámku a vývoje města Pardubic. Bohužel se ale právě tyto modely dají těžko fotografovat, ale přece jen se mi něco podařilo. Vzhledem k tomu, že jsem se o stavebním vývoji zámku v minulém článku zmínila jen okrajově, pokusím se napsat víc.

Vojtěchův sál s nástěnnou malbou Samson a Dalila a Štěstěna vrtkavá, nástěnná malba Zákon a Milost v Mázhausu (reprezentační sál jižního křídla), kterou dal vymalovat Jan z Pernštejna

Při archeologickém výzkumu na počátku roku 2020 bylo na nádvoří zámku odkryto opukové zdivo donjonu, jehož mocnost dosahuje 2,4 metru. Předpokládá se, že byl součástí původního hradu ze čtrnáctého století, který stával v prostoru vnitřního zámeckého nádvoří a nynějšího jižního palácového křídla. Po husitských válkách zahájili dědicové Diviše Bořka z Miletína stavbu nového paláce (dnešní severní palác). Byl založen pravděpodobně v místě obranného příkopu, čemuž odpovídá hluboké podsklepení. Středem přízemí vedl klenutý průjezd do nového nádvoří. Klenby datují stavbu do poloviny 15. století.

Vilém z Pernštejna zahájil hned od získání Pardubic v roce 1491 až do své smrti přestavbu hradního areálu. Práce se začaly stavbou nového západního křídla, v jehož prvním podlaží měl Vilém své soukromé pokoje a zvýšením severního paláce o druhé patro. Po demolici starého hradu v jižní části areálu navázala stavba jednopatrového jižního paláce. Na východní straně uzavřela nádvoří spojovací chodba, na jejíž vnější straně vyrostla budova kaple a věže, nazývané Jetmarka. Nové třípalácové jádro zámku obklopovalo parkánové opevnění se čtyřmi nárožními válcovými baštami. Vilémovy přestavby patrně završila stavba patrové gotické arkády na východní straně nádvoří. Již za Vilémova života začala stavba mohutného valového opevnění, čímž jen nedávno vybudované parkánové opevnění ztratilo svůj význam.

Obr. 1:Hnědou barvou je vyznačena stavba původního donjonu ze 14. století, bílá stavba značí stavbu nového paláce dědici Diviše Bořka z Miletína po husitských válkách. V tomto stavu koupil hrad Vilém z Pernštejna, obr. 2: Za Jana z Pernštejna byly postaveny bílé označené budovy (pohled z východu). Tmavé části byly postaveny v dřívější době, obr. 3: tmavé budovy byly postaveny za Pernštejnů, bílé části patří do habsburské přestavby  

Po smrti Viléma z Pernštejna pokračovali v přestavbě zámku i jeho synové, nejprve Vojtěch a po jeho smrti Jan. Důvodem dalších úprav jižního a západního křídla za Vojtěcha z Pernštejna v letech 1520-1534 bylo asi vytvoření reprezentačního apartmánu. V patře jižního paláce vznikla obytná světnice s kazetovým stropem a novými honosnými portály. Do roku 1532 vznikla i sjednocující malířská výzdoba s pozoruhodnými nástěnnými malbami jako jsou vyobrazení, "Samson a Dalila" a "Štěstěna vrtkavá".

V letech 1534-1543 za Jana z Pernštejna dostal zámek podobu uzavřeného čtyřkřídlého objektu. Bylo dostavěno východní křídlo, které stejně jako křídlo severní, bylo dvoupatrové, zdobené na bocích vysokými snad obloučkovými štíty. Jižní a západní křídlo bylo jednopatrové, snad se štíty ještě z doby Viléma z Pernštejna. Je pravděpodobné, že ještě za Vojtěcha neměl zámek žádné věže. Úpravy severního křídla vyvrcholily osazením reprezentativního vstupního portálu a stavbou renesančního mostu s reliéfy zdobeným zábradlím, které jsou datovány mezi lety 1541 a 1543.

Kolem roku 1543 byl Jan z Pernštejna mluvčím skupiny šlechty a duchovenstva, která usilovala o sjednocení nekatolíků v jednu zemskou církev. Král Ferdinand I. v tom ale viděl snahu podlomit úsilí o centralizaci moci a rekatolizaci a jednotnou reformační církev odmítl. Jan vedl mnoho politických jednání, z nichž řada se konala na pardubickém zámku. Těmito politickými a církevně společenskými aktivitami se vysvětluje, proč nechal na pardubickém zámku sál zvaný Mázhaus vyzdobit, ve světské stavbě nezvykle, nástěnným obrazem s náboženským motivem "Zákon a milost" podle Lucase Cranacha st., představujícím antitezi Starého a Nového Zákona.

Synové Jana z Pernštejna by pravděpodobně v úpravách zámku pokračovali, ale zabránila jim v tom neutěšená ekonomická situace, která roku 1560 vyústila v prodej Pardubic Královské komoře. Přestavby, prováděné královskou komorou bývaly dříve spíše podceňovány, ale pro výslednou podobu renesančního zámku měly zásadní význam. Úpravy byly zahájeny roku 1573 výstavbou druhého patra jižního a západního paláce podle dochovaného návrhu Ulricha Aostaliho. Přestavba západního paláce pokračovala na nádvorní straně dostavbou renesanční dvoupatrové arkády a výstavbou dvouramenného schodiště na nádvorní straně severního paláce. Novou dominantou siluety zámku se stala nově vybudovaná věž Hláska a cibulové zakončení zvýšené hodinové věže. Pokračovala zástavba parkánu zvýšením jihovýchodní bašty a výstavbou čtyřobloukového mostu na valy. Vzhled vnějších průčelí zámku byl sjednocen sgrafitovými omítkami, datovanými nápisem na jednom z komínů do roku 1573. Těmito úpravami dosáhl zámek svého největšího lesku.

Musím se zmínit ještě o jedné skutečnosti, které jsem si posledně nevšimla a na kterou mě přivedla při dnešním zkoumání modelu vývoje Pardubic až kniha Jana Pleskota a Jana Řeháčka "Pardubice na starých fotografiích". V místech současné Jáhnovy ulice, náměstí Republiky a Sukovy třídy tekla až do začátku 20. století řeka. K obraně města tak bylo už v dobách Pernštejnů využito západní rameno řeky Chrudimky. Tomuto toku se říkalo Městská řeka. K regulaci Chrudimky, k zasypání Městské řeky a částečnému zasypání Městské strúhy došlo až v letech 1906 – 1912. Část Městské strúhy je možné dodnes vidět na Wernerově nábřeží a severně od kostela sv. Bartoloměje.

Pardubice – zámek – 10. ledna 2025