Praha Kunratice

V Praze jsem trvala žila mnoho let, ale stále jsou ještě místa, která moc neznám. Dnes jsem se vypravila do Kunratic. Cestu jsem začala na Kostelním náměstí s kostelem sv. Jakuba Staršího, což je raně gotická stavba doložena již ve 14. století. V letech 1730–36 byl kostel barokně přestavěn. Nástropní freska s námětem sv. Jakuba Staršího pochází z první poloviny 18. století.

Kousek od kostela se nachází památkově chráněný zámecký areál kunratického zámku, který byl zbudován na základech původní středověké tvrze v 80. letech 17. století. Jedná se o trojkřídlý barokní zámek, k němuž náleží rozlehlý dvůr s hospodářskými budovami, zámecký park a bažantnice. Existence tvrze v Kunraticích je doložena k roku 1336. Tvrz později zakoupil král Václav IV. K dalším majitelům patří například František Václav Čabelický ze Soutic, který nechal patrně roku 1688 na místě tvrze postavit raně barokní zámek. V roce 1721 Kunratice získal Jan Arnošt von Goltz povýšený roku 1724 na barona a roku 1731 na hraběte. Za jeho života došlo k další přestavbě, jejímž pravděpodobným autorem byl Václav Špaček. Další klasicistní přestavba proběhla kolem roku 1830. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a poslední stavební úprava v roce 1959 odstranila dvouramenné schodiště.

Bývalý panský dvůr v severní části areálu byl z valné části vystavěn ve druhé polovině 18. století, kdy Kunratice náležely rodu Goltzů. Posledním soukromým majitelem zámku i statku byl Karel Korb z Weidenheimu, kterému byl v roce 1945 zámek i statek vyvlastněn. V současnosti je zámek majetkem Národního muzea v Praze a bohužel, i když jde o architektonickou památku, chráněnou jako kulturní památka České republiky, je dost zanedbaný a chátrá. Naštěstí hospodářské budovy kolem velkého dvora v jeho průčelí byly po roce 2004 opraveny a nyní jsou komerčně využívané pod názvem Tvrz Kunratice. Dnes je to živý a hezky vyhlížející areál, kde najdete restauraci, kavárnu a různé prodejny a služby, včetně oblíbených farmářských trhů. Areál se stal rovněž sídlem řady firem a místem konání různých akcí.

Kostel sv. Jakuba Staršího v Praze Kunraticích, zámek v Praze Kunraticích, bývalý panský dvůr

Po nahlédnutí do kostela a zámeckého areálu jsem se vypravila do barokního zámeckého parku, přiléhající zámku. Park má rozlohu 6 hektarů a je památkově chráněn. Dělí se na dvě části, menší z nich přiléhá k zámku a není zatím veřejně přístupná, ale druhou jižní část, dále od zámku, je možné navštívit. Prošla jsem parkem a po zelené turistické značce se vypravila na další cestu.

Cestou skrz bažantnici a pak ulicemi města jsem došla k rybníku Šeberák a poté k Hornomlýnskému rybníku. Kousek za tímto rybníkem jsem konečně přišla do hezkého údolí Kunratického potoka. Pravý břeh potoka je lemován strmou strání se skalními žebry. Podél potoka jsem došla k Dolnomlýnskému rybníku s bývalým mlýnem, a odtud pak pokračovala po žluté turistické značce až ke křižovatce s modrou turistickou značkou. Po ní jsem vystoupala ke kunratickému hrádku – k Novému hradu u Kunratic.

Nový hrad u Kunratic patří mezi ojediněle dochované středověké hradní stavby na území Prahy. Jeho zakladatel český a římský král Václav IV. (1361–1419) jej nechal vybudovat na výhodném ostrohu severozápadně od obce Kunratice. Stavba hradu, označeného v pramenech "Novum Castrum prope Cunratitz", započala pravděpodobně roku 1411, tak jak to dokládají nejstarší stavební smlouvy mezi panovníkem a dodavateli díla. Práce musely probíhat velice rychle, protože již na počátku října roku 1412 zde král Václav IV. vydává první panovnické dokumenty. Nový hrad se vzhledem ke krátké vzdálenosti od sídelního města stal klíčovým sídlem panovníka, který zde v závěru svého života opakovaně pobýval a taktéž 16. srpna 1419 zemřel. Vzhledem ke své strategické poloze v blízkosti Prahy se hrad na počátku husitských válek stal opěrným vojenským bodem katolické strany krále Zikmunda. Na sklonku roku 1420 byl hrad oblehnut vojskem Pražanů a následně na konci ledna 1421 dobyt a pobořen. Hrad zůstal po uvedené události ve zříceninách a již nikdy nebyl obnoven. V závěru 20. let 20. století získalo zpustlý hradní areál město Praha, které zde nechalo v letech 1928 a 1929 provést archeologický výzkum. V jeho průběhu zde došlo k vykopání části hradních staveb včetně velkého paláce a druhé hradní brány. Následující období však hradu nepřálo a objekt postupně chátral a zarůstal lesem. V uvedeném stavu setrvaly pozůstatky hradu až do doby, kdy byla v letech 2012–2013 zříceniny opravena a kdy byla postavena i nová lávka přes příkop.

Dolnomlýnský rybník, obrázek hradu (z informační tabule), sklepení pod královským palácem, plánek hradu z informační tabule: 1-příkop, 2-parkán, 3-druhá věž, 4-královský palác, 5-vstupní věž

Hradní stavba zaujala vyvýšené místo na konci dlouhého ostrohu vymezeného ze tří stran hlubokým údolím Kunratického potoka. Přístupová cesta do hradu vedla původně výhradně od Chodova. Hrad byl od ostatní části hřebene ostrohu oddělen do skály vytesaným příkopem, který se z velké části dochoval dodnes. Nepravidelný pětiboký hradní areál se proti příchozímu obracel ostrou hranou nároží (břitem) nepodsklepené palácové stavby - věže. Přístupová cesta vedoucí přes most vstoupila do hradu první bránou v severní straně věže. Zde vyústila do prostoru širokého parkánu vymezeného hradbou. Cesta dále pokračovala podél severní stěny palácové stavby k druhé hradní bráně. Tady se ostře lomila a přes úzký most kolébkové konstrukce nad dosud zachovaným vyzděným příkopem vešla do prostoru vnitřního nádvoří. To bylo ze všech stran obklopeno hradními budovami, z větší části nedochovanými. Severní část areálu zaujímal hlavní velký obdélný palác, přístupný po šíjovém schodišti z hradního nádvoří. Z něho se dochoval do skály zahloubený, původně klenutý sklep. Jedinou dochovanou částí z výbavy hradu je zdobeně profilovaná kamenná krbová římsa, která je dnes uložena v Lapidáriu Národního muzea v Praze.

Na hrádku jsem už před časem byla, ale bylo to o víkendu a tehdy tady bylo spoustu lidí s dětmi. Dnes jsem tady byla sama a mohla si místo dobře prohlédnout a udělat si představu, jak hrad vypadal. Další cesta po modré turistické značce mě přivedla k bývalému husitskému obléhacímu táboru. Tento obléhací tábor o velikosti asi 3,5 hektarů je unikátně dochovanou památkou svého druhu, jejíž význam přesahuje český rámec. Tábor byl vybudován Pražany při obležení hradu na přelomu let 1420-21 (prosinec až leden). Hrad s královskou posádkou v těsné blízkosti hlavního města nebyl sice žádnou tvrdou pevností, jen luxusním loveckým hrádkem postaveným pro Václava IV., ale přece jen představoval určité nebezpečí a bylo třeba ho obsadit. Terénní pozůstatky tábora, které se dochovaly do současnosti, jsou však na některých místech ničeny například jízdou na horských kolech. Kolem cesty táborem jsou cedule, žádající o ohleduplnost.

Plánek obléhacího tábora (z informační tabule, prohlubně, v nichž byly polozemnice – boudy, část zadního valu, malé jezírko v Kunratickém lese

Čelo tábora vzdálené asi 140 m od šíjového příkopu hradu bylo opevněno proti výpadu obránců příkopem a valem, na kterém stály obléhací stroje (3 pušky a 3 praky). Týl ležení chránil příkop a dva valy. Vnější val byl zpevněn 4 hranatými baštami. Dnes dochované valy jsou pouze zbytkem původně většího zemního opevnění, které na jeho vrcholu patrně lemovalo dřevěné ohrazení nebo palisáda. V zadní části tábora, tedy mimo dostřel obránců hradu, se podél uliček nahromadily zahloubené stavby s ohništi, tzv. boudy, v nichž obléhatelé po dobu obléhání žili. Nejednalo se o honosné stany, jaké by většina lidí od voj. tábora očekávala, ale o boudy charakteru zemnice. Byla zima a chýše zapuštěná do země chrání daleko více než stan, nehledě na to, že v husitském vojsku této doby nelze předpokládat dostatek stanů. V okolí cesty se dodnes dochovalo více než dvě stovky pozůstatků různě velikých prohlubní. Od čela tábora směrem k hradu vedl doposud velmi dobře patrný několikrát zalomený přibližovací zákop – sapa, kterým se útočníci dostávali do blízkosti hradu. Je pravděpodobné, že tímto zákopem byla přisunuta bombarda menší ráže do těsné blízkosti hradeb. Hrad byl vystaven těžkému ostřelování, které zničilo prakticky všechny obranné ochozy a střechy. Až do husitských válek neměly české hrady v hradbách žádné střílny a počítalo se výhradně s obranou z otevřeného ochozu či podsebití. Když byl ochoz zničen, zeď se nedala bránit. Rozbití střech uprostřed zimy učinilo hrad neobyvatelným a posádka se v lednu 1421 vzdala. Honosný hrádek byl rozbořen a tím se uzavřela jeho krátká, leč velmi zajímavá historie.

Když jsem tady před několika lety byla, přes obléhací tábor jsem také šla, ale až dnes jsem si místo pořádně prohlédla. Čelní val s příkopem, jámy po zemnicích i příkop a valy v závěru obležení jsou dosud dobře patrné. Je to až neuvěřitelné, že se vše zachovalo od roku 1421.

Po modré turistické značce jsem poté pokračovala dál pěkným kunratickým lesem ke stanici metra Roztyly. Kunratický les mám moc ráda a byla jsem v něm už mockrát a určitě se sem zase vypravím. Je to krásný kus přírody, dostupný z centra za pár minut metrem.

Praha - Kunratice – 8. března 2023