Předvánoční Praha
Nestávalo se často, že bych se v době, kdy jsem pracovala v Praze, vypravila na procházku vánočně vyzdobeným městem. Dnes se mi to ale podařilo. Bylo to bohužel jen pár dní před tím, než Prahu zasypal sníh a město bylo pod sněhem ještě krásnější. Procházku jsem začala na Malostranském náměstí a přes Karlův most, Klementinům, Staroměstské náměstí a Ungelt jsem došla na náměstí Republiky. Říkala jsem si, že Prahu každý zná a že zde proto uvedu jen několik fotografií, ale pak mě přece jen napadlo rozepsat se o některých zajímavostech.
Do roku 1794 se Praha skládala ze 4 samostatných měst. Nejstarší z nich bylo Staré město, které vznikalo nedaleko brodů přes řeku, kam přicházely obchodní cesty z jihu, východu a severu země. Vltava přitéká z jihu a opět odtéká k severu úzkým skalnatým údolím. Přejít se dala právě jen v místě, kde později vzniklo město Praha. Staré město nikdo nezaložil, vznikalo od 8. století tak, jak vznikají vesnice. Lidé stavěli domy podél cest, které se vlnily mezi návršími nebo obcházely nějaké přírodní překážky.
Podobně jako Staré město vyrůstalo od 8. století na levém břehu Vltavy Menší město - Malá strana. Toto osídlení bylo ale roku 1257 nahrazeno městem, založeným Přemyslem Otakarem II. A toto nové město bylo už postaveno podle předem určeného plánu. Staré domy byly zbořeny, bylo vyměřeno centrální náměstí (dnešní Malostranské náměstí) se sítí ulic kolem něho. Ze staré zástavby toho moc nezbylo.
Třetím nejstarším městem jsou Hradčany. Toto město vzniklo před rokem 1350 a původně to bylo město poddanské. Teprve Rudolf II. ho v roce 1598 povýšil na město královské.
Vánoční trhy na Staroměstském náměstí, kostel Panny Marie pod řetězem, Karlův most (pohled k malostranským mosteckým věžím, v pozadí chrám sv. Mikuláše), Karlův most - pohled ke Staroměstské mostecké věži (vlevo kupole kostela sv. Františka z Assisi, vedle mostecké věže průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora, který patří do komplexu Klementina)
Nejmladším z těchto 4 měst je Nové město, založené císařem Karlem IV. roku 1348. Město leží na území 3,34 km2 a tvoří jakýsi půlkruh obepínající Staré město, táhnoucí se od Vltavy na severu k pevnosti Vyšehrad na jihu. Nové Město bylo budováno podle předem připraveného plánu. Mělo tři hlavní náměstí - nynější Václavské, Karlovo a Senovážné náměstí - spojené pravidelnou sítí ulic. Na tomto založení je z mého pohledu nejpozoruhodnější to, s jakou vizí a vhledem do budoucnosti bylo město založeno. Ulice byly natolik široké, že jejich šířka stačila městskému provozu až do začátku 2. poloviny 20. století. Císař také na území Nového města založil řadu kostelů a klášterů, které zde můžeme nalézt až do dnešních dnů. Ne nadarmo se píše, že císař Karel IV. tak z Prahy vybudoval skutečné středověké velkoměsto, centrum Svaté říše římské, vystavěné jako Nový Řím a Nový Jeruzalém, které ozdobil honosnými sakrálními stavbami i veřejnými budovami.
Nakonec se ještě na skok zastavím u Starého města. Jak už jsem se zmínila, město vzniklo spontánně, nebylo postavené podlé plánu. Protože leželo nízko nad hladinou řeky, velmi často zde docházelo k záplavám. Ve 13. století, v době výstavby opevnění města, bylo rozhodnuto, aby zemina z obranného příkopu byla využita k navýšení úrovně ulic. Tím se stalo, že mnoho stávajících domů se dostalo do úrovně sklepů. Nad nimi byly poté postaveny domy nové. Ve sklepích obvykle nikdo nebydlí, pouze se zde něco skladuje, a tak není žádný důvod je upravovat a přestavovat. Díky tomu se na území Starého města zachovalo kolem 70 románských domů. Nyní jsou v nich restaurace, galerie, anebo si je lze prohlédnout při komentovaných prohlídkách. Je to skutečný unikát.
A teď se už konečně vrátím k dnešní procházce. Z Malostranského náměstí jsem se vydala ke Karlovu mostu. Kdykoli tudy jdu, zajdu se podívat ke kostelu Panny Marie pod řetězem, což je klášterní kostel při komendě johanitského řádu. Je torzem nedokončeného většího středověkého chrámu, stavěného nad původně románským kostelem. Ve 14. století byl velikostí nevyhovující románský kostel přestavován. Bohužel bylo ale postaveno pouze kněžiště a vstupní věže. Branou mezi věžemi lze projít do nádvoří, ležící přibližně v místech původního románského chrámu, jehož pozůstatky jsou v obvodních zdech ještě patrné. Na východní straně nádvoří je vchod do barokně upraveného kostela, vzniklého postupnými úpravami kněžiště původně zamýšleného gotického kostela. Nevím, proč se mi toto místo tak líbí, ale chodívám sem často.
Od kostela jsem se vrátila do Mostecké ulice a bránou mezi dvěma malostranskými mosteckými věžemi vešla na most. Karlův most založil císař Karel IV. roku 1357, dne 9. 7. v 5:31. Leží nepatrně jižněji než stával starší Juditin most z roku 1157, který zničila povodeň roku 1342. Z Juditina mostu se zachoval mostní oblouk na staroměstské straně a malá mostecká věž (a snad i části mostních oblouků) na malostranské straně. Před Juditiným mostem tu už od 10. století stával most dřevěný. Po něm bylo například přepravováno ze Staré Boleslavi tělo zavražděného sv. Václava.
Vánoční trhy na ostrově Kampa, pohled z Karlova mostu na Čertovku a na Národní divadlo, z Karlova mostu je rovněž krásný výhled na Pražský hrad
Dnes se za Karlův most díváme jako na krásné umělecké dílo, ale ve své době to byla unikátní technická stavba. Most je 515,76 m dlouhý a 9,40 až 9,50 m široký. Jeho šíře je ve 14. století velmi neobvyklá, tak široké mosty se nestavěly. Další zajímavostí je jeho výška: vozovka se nachází 13 m nad normální hladinou řeky. To sice zcela nezabránilo tomu, aby nebyl most při povodních poškozen, ale jistě ho to mnohdy uchránilo. K nejhoršímu poškození došlo při povodni v roce 1890, kdy voda strhla 3 oblouky a jeden pilíř. Dnes na mostě vidíte jen davy turistů, ale most sloužil běžné dopravě až do roku 1965. Dokonce přes něj jezdila i tramvaj.
Od konce 17. století bylo na most postupně umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. K nejstarším patří Kalvárie (1657) a socha sv. Jana Nepomuckého (1683). Další sochy byly vytvořeny vrcholnými barokními umělci (například Matyáš Bernard Braun, Ferdinand Maxmilián Brokoff a Matěj Václav Jäckel) na počátku 18. století. Další sochy vytvořili bratři Maxové v 19. století a socha sv. Cyrila a Metoděje od Karla Dvořáka pochází až z roku 1938. Turisté se často ptají při pohledu na světlé sochy, proč nevyčistíme i ty ostatní. Tmavé sochy jsou originály, a ty světlé jsou kopie těch nejvzácnějších soch, které tu stávaly.
Na Staroměstském náměstí, centru starého města se Staroměstskou radnicí, gotickým kostelem Matky Boží před Týnem a barokním kostelem sv. Mikuláše, se právě v těchto dnech konají vánoční trhy a stojí tu také vánoční strom. Nejsem žádným příznivcem kácení tisíců stromů kvůli vánoční výzdobě, ale tenhle strom prý byl pokácen kvůli tomu, že vadil dopravě. Líbí se mi, když se na Vánoce zdobí strom, který na náměstí nebo na návsi roste. A nemusí to být ani žádný obr. Je mi těch krásných pokácených stromů líto.
Ungelt s kostelem sv. Jakubav pozadí, Staroměstské náměstí (v pozadí kostel sv. Mikuláše), vánoční trh na náměstí Republiky
Měla jsem ve městě nějakou schůzku, ale přišla jsem moc brzy, a tak jsem se zašla ještě podívat do Ungeltu a ke kostelu sv. Jakuba s přilehlým minoritským klášterem. Tenhle kostel býval mým oblíbeným místem. Původně to byl gotický kostel, ale po požáru v roce 1689 byl přestavěn barokně a řekla bych, že to je v Praze nejkrásnější kostel s barokní výzdobou. Kostel býval přes den otevřený pro veřejnost, ale v současnosti (a asi to trvá už delší dobu) ho otevírají jen pro mše nebo koncerty. Kladu si otázku: "K čemu je kostel, když je zavřený?" I nevěřící člověk do kostela někdy rád zavítá, aby si třeba jen zavzpomínal na ty, které měl rád a kteří už tu nejsou, anebo se jen pokochal krásnou výzdobou. Je pravda, že mnoho uměleckých děl bylo ukradeno, ale možná by i stačilo, aby se člověk mohl do kostela podívat skrz mříž. Zavřené dveře nikoho nepotěší.
Přes Ungelt neboli Týnský dvůr, který býval po dlouhá staletí nejdůležitějším centrem pražského obchodu, jsem se vrátila na Staroměstské náměstí. Udělala jsem si zde několik fotografií a pokračovala na náměstí Republiky. A tady už byl konec mé dnešní procházky.
Předvánoční Praha - 7. prosince 2022