Radovesická výsypka

Už v několika článcích jsem psala, že mě velmi zajímá Podkrušnohoří a to, jak zde dochází k rekultivacím. Už jsem navštívila několik zrekultivovaných výsypek, a dnes jsem se vypravila na další z nich – na Radovesickou.

Cestu jsem začala v Kostomlatech pod Milešovkou a odtud jsem pokračovala po modré turistické značce až do Bíliny. Je zajímavé, jak jsou výsypky různé. První, kterou jsem viděla, byla Litovská výsypka nedaleko Chlumu sv. Máří u Kynšperku nad Ohří. Tehdy jsem se z panelů, umístěných kolem cesty přes výsypku, dozvěděla, že tato výsypka byla založená špatně. Nejúrodnější půda zůstala vespodu a nahoru se dostala nekvalitní neúrodná zemina. Horní partie výsypky trochu připomínaly severskou krajinu - rostl zde jen řídký les s občasnými písčitými mýtinami a několika jezírky. V dolní části výsypky byl už les hustší.

Mou další výsypkou byla Hornojiřetínská výsypka, přes kterou jsem šla od zámku Jezeří. Chtěla jsem si tehdy zkrátit trochu cestu a vybrala si pěšinu, která mě měla přivést od silnice na cestu s cyklostezkou, vedoucí do Horního Jiřetína. Pěšina se mi ale bohužel po čase ztratila. Nechtěla jsem se vracet, a tak jsem rozhodla projít zarostlým lesem, jehož terén vykazoval to, jak sem byla zemina ukládána. Byly to takové půlkruhovité výrazné brázdy. Cyklostezku jsem naštěstí našla a později, za Horním Jiřetínem jsem z ní odbočila ke dvěma jezírkům, obklopených lesem. Bylo to tam moc hezké.

Třetí výsypkou byla Růžodolská výsypka. Šla jsem po ní z Litvínova do Mostu v době, kdy byla velká mlha. Celá cesta byla taková tajemná, ale bohužel jsem viděla jen terén asi tak 100 m kolem cesty. Cesta vedla travnatým pruhem, ale za ním už byl vzrostlý les. Poblíž Mostu jsem při jiném výletě viděla rekultivace kolem jezer Most a Matylda a procházela jsem po okraji Kopistské výsypky. Přes ni jsem tehdy ale nešla.

Radovesická výsypka je zase jiná. Téměř celá je pokrytá loukami, na kterých je kromě množství jezírek také spousta oplocenek, kde pěstují různé druhy stromů a pravděpodobně zkoumají, kterému druhu se bude na výsypce nejlépe dařit. Jsou zde také dvě sukcesní oblasti, kde byla výsypka ponechána přírodě bez zásahu člověka. K jedné z nich (té jižní) jsem se vypravila. Měla jsem původně v plánu jí projít, ale terén byl trochu krkolomný a vzhledem k tomu, že chodím sama, rozhodla jsem se raději jen pro několik fotografií. Plocha tohoto území je 33,9 ha. Poslední lidská činnost zde proběhla před 25 lety.

O vybudování Radovesické výsypky pro ukládání předstihové skrývky nadložních zemin tehdejšího Velkolomu Maxim Gorkij (nynější lom Bílina) bylo rozhodnuto v roce 1966. Údolí Lukovského potoka bylo zvoleno s ohledem na nutnost zasypání jámy vytěženého lomu Alois Jirásek u Chudeřic a na poměrně velkou kapacitu lukovského údolí – počítalo se ukládáním skrývky až do roku 2025, přičemž se měla výška výsypky vyrovnat Bořeni. V místech výsypky se nacházelo pět vesnic, Dřínek, Hetov, Chotovenka, Lyskovice a Radovesice, které byly zbořeny na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Materiál se na výsypku ukládal v letech 1969–2003. Sypání v prostoru bývalého lomu Alois Jirásek skončilo v roce 1976.

Radovesická výsypka – v pozadí vrchy Špičák a Štrbický vrch, další pohled z cesty přes výsypku nedaleko jižní sukcesní oblasti (pohled k severu), obrázky z jižní sukcesní oblasti

Pro odvodnění předpolí výsypky byla v roce 1982 vyražena v rulovém a křídovém podloží výsypky 2,5 km dlouhá štola podél údolí bývalého Radovesického potoka, která tvoří funkční drenáž podloží výsypky. Štola ústí portálem na konci údolí Bezovka do usazovací nádrže a voda dále odtéká v trase bývalého Lukovského potoka přes rybník do města a vlévá se do řeky Bíliny.

S doly byla donedávna výsypka spojena pásovým dopravníkem. Nejvýznamnějším pozůstatkem byl především betonový most, který vedl nad dopravním koridorem u výjezdu z města Bílina směrem na Teplice. U místních se používal název "Pasovka". Most byl postaven v letech 1964 až 1967 a v době dokončení patřil se svou délkou 1093 m společně s Negrelliho viaduktem k nejdelším mostům v Československu. V nejvyšším místě dosahoval výšky 16 m a šířky 15,2 m. Pomocí 56 polí překonával tok řeky Bíliny a Radčického potoka, železniční trať Ústí nad Labem–Bílina a trať Teplice–Duchcov–Bílina a silnici I/13 Bílina–Teplice. Většina mostu, s výjimkou nejzápadnější čtvrtiny, byla zbourána v letech 2010 a 2011.

Průměrná mocnost výsypky se pohybuje mezi 50 a 70 metry. Největších mocností (cca 120 m) dosahuje výsypka v ose údolí bývalého potoka. Oblast odvodňoval Lukovský potok pramenící u Lukova v Českém středohoří. Protékal původně přes území dnešní výsypky od obce Štěpánov přes Radovesice až do Bíliny, kde ústil do stejnojmenné řeky. V prostoru obce Radovesice byl napájen drobnými přítoky. Malou západní část plochy výsypky odvodňoval potok Syčivka. Kvůli zakládání výsypky bylo nutné provést umělé úpravy odvodňovacího režimu. Původní koryto Lukovského potoka bylo přeloženo od Štěpánova směrem na Razice a do Syčivky.

Výhled z výsypky na vrch Bořeň, rybník v údolí Bezovka, kostel sv. Petra a Pavla v Bílině, náměstí v Bílině

Od poloviny 80. let probíhala postupná rekultivaci výsypky a budování infrastruktury. Otevřena byla nová silnice z chlumského sídliště v Bílině do Kostomlat pod Milešovkou. Do budoucna s výsypkou město počítá jako s rekreační oblastí.

Prošla jsem přes výsypku až do údolí Bezovka a jím jsem došla do Bíliny. Na jižním svahu údolí až téměř nad Bílinou stávalo kdysi hradiště. Dívala jsem se, ale žádné pozůstatky valů jsem v hustém lese nezahlédla. Bílinu jsem si už prohlížela při návštěvě Bořeně a tak se dnes rozepisovat nebudu. Město určitě stojí za návštěvu. Kromě historického centra se zámkem, kostelem sv. Petra a Pavla a výraznou radnicí zde najdete i nedaleký lázeňský areál Kyselku a neposlední řadě vrch Bořeň.

Radovesická výsypka – 28. srpna 2024