Rohovládova Bělá

Když projíždíte v Pardubickém kraji obcí Rohovládova Bělá, patrně si řeknete "Hezká obec, a podle stavby kostela asi se středověkou historií, obec, jakých můžeme v České republice nalézt mnoho". Rohovládova Bělá je ale něčím opravdu výjimečná. Nacházel se zde rybníček, napájený tak silnými podzemními prameny, že jeho vody stačily na každodenní osmihodinovou činnost mlýna.

První písemná zmínka o obci Rohovládova Bělá, kde nyní žije asi 600 obyvatel, pochází z roku 1361. Nejvýznamnější památkou obce je kostel svatého Petra a Pavla, který stojí na návrší uprostřed obce. Poprvé je zmiňován roku 1364, ale samotný kostel byl pravděpodobně postaven již dříve. Kostel je zděný, orientovaný, jednolodní, s gotickým presbytářem o trojbokém závěru. Roku 1768 byl kostel barokně přestavěn a doplněn zděnou kruchtou. K další úpravě došlo roku 1908, kdy byla loď kostela rozšířena o dvě klenební pole.

Největší zajímavostí je ale bývalý rybníček a mlýn. Na Internetu jsem se dočetla následující informaci, která se k tomuto mlýnu váže: První písemná zmínka o mlýnské usedlosti v obci je z urbáře z roku 1490. Pod Rohovládovou Bělou jsou tak mocné až na povrch vyvěrající prameny spodní vody, že kdysi naplnily rybník v obci a voda z něj zvládla roztočit mlýnská kola a později i turbínu. To byl zajisté v dávné minulosti i jeden z důvodů, proč byla obec založená právě tady. Mouka z Bělé se vozila až do Podkrkonoší a zpátky vozili formani pískovcové bloky až od Hořic. Dodnes jsou patrné v základech místních budov - školy, staré hospody i zmíněného mlýna. 

Informace se mi zdála natolik zajímavá, že jsem o bývalém mlýně v obci hledala další informace a dozvěděla jsem se následující: Mlýn byl na vodní pohon, a to i přesto, že obcí neprotéká žádný větší vodní tok. Pracoval na svrchní vodu z obecního rybníčka, odkud se voda hnala na kolo dřevěným žlabem – vantroky. Ke svému účelu sloužil zhruba do počátku padesátých let minulého století, kdy se stalo mletí neekonomické hlavně díky tomu, že provoz byl omezen množstvím vody, která stačila maximálně na osm hodin výroby.

Dnes zde už rybníček ani mlýn není. Na místě rybníčku je dnes vybetonovaná požární nádrž. Mlýn byl později přestavěn na rodinný domek. Nyní ho připomíná jen opěrná zeď na straně k hrázi rybníka, která je postavená z pískovcových kvádrů.

Jeden z vydatných pramenů ale stále ještě v lese nedaleko Rohovládovy Bělé vyvěrá. Říká se mu studánka Dereznice. Pramen s údajně léčivou vodou se nalézá na kraji lesa nedaleko rybníčka Dereznice, asi půldruhého kilometru jihozápadně od centra obce Rohovládova Bělá. Místní lékař Svoboda věřil v její léčebnou sílu natolik, že v její blízkosti plánoval postavit sanatorium pro léčbu očních neduhů. Doktor Svoboda k ní posílal pacienty s očními neduhy, ti si zde měli omývat oči a tím zvyšovat účinky léčby. Bohužel první světová válka všechny jeho plány navždy pohřbila.

Pramen nezamrzá ani v největších mrazech, kdy naopak pára stoupající z vody navozuje kolem celého místa nevšední podívanou. Studánka si udržuje stálou teplotu od osmi do deseti stupňů Celsia. Místní občané navíc vybudovali nad pramenem přístřešek s letopočtem 2010 a v těsné blízkosti také kryté posezení. Plechové hrníčky jsou k dispozici každému, kdo přijde, neboť jak se říká "čistá voda rozum nekalí". Vývěr je opravdu mohutný. Studánka je sledována ČHMÚ.

Voda z pramene napájí nedaleký rybníček Dereznici. Je to skutečně malý rybníček, s rozlohou ne větší než 40 na 50 metrů. Nikdo se v něm nekoupe, jen rybáři v něm mají nasazeno pár kaprů. Přesto se k němu váže jedna neuvěřitelná příhoda. 1. února 1996 do něj spadl školní cvičný letoun L – 39C. Oběma pilotům, instruktorovi i žákovi, se podařila katapultáž nad obcí Vyšehněvice a havárii přežili. Letoun pak vojáci dlouho hledali, než ho našli zabořený do bahna právě v Dereznici. Z rybníčka vytéká Habřinský potok.

A teď se konečně dostávám k dnešnímu výletu, který jsem začala v Rohovládově Bělé. Zašla jsem se nejprve podívat ke kostelu sv. Petra a Pavla a odtud k bývalému rybníčku, napájenému podzemními prameny. Na místě rybníčku je dnes vybetonovaná požární nádrž. Ptala jsem se v obci jednoho místního obyvatele a ten mi řekl, že o mlýně slyšel od svého dědečka, ale v době svého dětství (70-tá léta) byla už na místě rybníčka stávající nádrž. Říkal, že voda je do nádrže přiváděna z nějaké studánky, ale kde se nachází, nevěděl. Nenašla jsem ani místo, kam voda z nádrže odtéká.

Z Rohovládovy Bělé jsem se poté vydala k pramenu a rybníčku Dereznici. Do rybníčka neteče jen voda ze studánky, ale ještě jeden malý potůček se silně zakalenou voda. Vypravila jsem se proti jeho proudu a asi po 50 m jsem došla na okraj lesa a pole, kde ze země potůček vytékal. Jeho voda byla bělavá, asi zakalená jílovitou zeminou na poli. U Dereznice jsem si dělala několik fotografií a stejnou cestou se vrátila zpátky do Rohovládové Bělé a odjela domů. Dnes byl velmi studený a větrný den a proto jsem si další část výletu nechala až na příští den.

Následující den jsem se rozhodla projít si les mezi nedalekými obcemi Bukovka a Neratov, kde se nachází několik rybníků, z nichž tři největší byly postaveny na potoce Bukovka. O Opatovickém kanále a o pernštejnské rybniční soustavě jsem se už zmiňovala v článku Opatovický a Sopřečský kanál, ale rybníky Rozhrna a možná i rybník Trhoňka na potoce Bukovka jsou ještě starší. Ty už Vilém z Pernštejna ve své době koupil jako zavedené hospodářství. 

Prvním rybníkem soustavy rybníků na potoce Bukovka je rybník Trhoňka o rozloze 4,5 ha. V současnosti je využíván pro chov ryb. V hrázi rybníka jsou dvě výpusti. Uprostřed hráze vytéká voda do potoka Bukovka a napájí dále velký rybník Rozhrnu. Voda z druhé výpusti v severní části hráze vtéká do umělého kanálu, který napájí další velký rybník Skříň.

Rybník Rozhrna o rozloze 30,6 ha byl postaven v druhé polovině 15. století majiteli Neratovského poplužního dvora - Bukovskými z Hustířan. V současnosti je využíván rovněž pro chov ryb.

Rybník Skříň o rozloze asi 27 ha byl ve své současné velikosti pravděpodobně vybudován jako součást soustavy pernštejnských rybníků v 16. století. U tohoto rybníka se ale údaje rozcházejí. Podle jednoho zdroje Vilém z Pernštejna už rybník koupil, druhý zdroj uvádí, že byl vybudován až Pernštejny. Vzhledem k tomu, že rybník nemá přirozený přítok ani odtok a je napájen umělou strouhou z rybníka Trhoňka a vypouštěn je přes rybník Rozhrnu, ze kterého vytéká voda do potoka Bukovka, přikláním se spíše k tomu, že ho vybudovali až Pernštejnové. Možná, že v době, kdy Vilém z Pernštejna toto území kupoval, tu mohl být menší rybník, kam se stahovala voda z okolních mokřin, tak jako tomu je u dalších rybníčků v této oblasti, jako jsou rybníček Udržal, Tichý rybník a Horní a Dolní Jílovky. Na ostrově rybníka Skříň stávala kdysi blatná tvrz Jílovka, která byla chráněna valem s palisádou a příkopem a s břehem byla spojena dřevěným mostem. Rybník je v současnosti využíván pro chov ryb.

V současnosti se rybník odbahňuje a opravuje se jeho hráz v místě výpusti. A při této opravě došlo k velmi zajímavému nálezu. Při odbahnění a rekonstrukci hráze rybníka byla pod nánosy jílu i pozdějšího betonu objevena mohutná dřevěná trubka. Tvořil ji vydlabaný kmen s horní dřevěnou poklicí. Dřevěné potrubí v hrázi rybníka leží možná i více než 500 let.

Výpusť rybníka se mnohokrát předělávala, naposledy v roce 1990. Viditelné zůstalo jen potrubí z klasických betonových trubek a nikdo nepředpokládal, že by tu mohlo být ještě něco původního. Při současném překopu hráze a rekonstrukci výpusti dělníci zjistili, že dřevěné potrubí kvůli jeho velikosti a váze v hrázi zůstalo, dřívější technika si s ním neporadila. Měří asi osm metrů a jeho hmotnost je odhadována na 1,5 tuny.

Naposledy ho stavitelé proto jen utěsnili jílem a zabetonovali a zůstalo uložené v hrázi. "Určitě budeme nejprve odebírat vzorky k jeho dataci pomoci dendrochronologie, abychom se dozvěděli, kdy sem bylo uloženo. Nyní se bude také jednat o způsobu uložení a konzervace těchto dřevěných prvků, což právě vzhledem k rozměrům nebude jednoduché," uvedl ředitel Východočeského muzea Tomáš Libánek. Muzeum připravuje na rok 2024 velkou výstavu věnovanou nálezům ze staveb dálnice a dálničních přivaděčů. Jedna její část se bude věnovat studním a vodním dílům, v ní by se nový exponát mohl uplatnit.

"Podobné trubky a dřevěné špunty se používaly od dob zakládání rybníků až do počátku 20. století, takže jejich stáří pohledem nejde určit. Stejně tak to může být stavba předpernštejnská, nebo třeba z 19. století z dob barona Drascheho. Ovšem podle zkušeností na jiných rybnících spíše předpokládáme, že to bude stavba pernštejnská nebo i dřívější," přiblížil jednatel společnosti Rybničnímu hospodářství Lázně Bohdaneč Adolf Vondrka. Podle něj je potrubí velmi zachovalé, protože k němu nemohl vzduch a bylo stále ve vlhkém prostředí. Pokud by nebylo potřeba v minulosti opravovat hráz, mohlo sloužit svému účelu dodnes.

V lesích oklopujících výše zmíněné rybníky se nacházejí ještě další menší rybníky - Dolní Jílovky, Horní Jílovky, Tichý rybník a rybníček Udržal. Celá soustava rybníků tvoří významnou ornitologickou oblast vodního ptactva. Kolem rybníků prochází naučná stezka Pernštejnskými rybníky, která seznámí návštěvníky s historií a současností zdejšího rybníkářství a s rozmanitostí přírodních krás. V současnosti je úsek stezky po hrázi se staletými duby mezi rybníky Rozhrna a Skříň kvůli odbahňování neprůchodný nebo "jen obtížně průchodný". Cesta k rybníkům směrem od obce Bukovka se ale projít dá. 

Vyvěrající pramen u cesty k nedalekému Tichému rybníku, Tichý rybník, hráz rybníka Dolní Jílovky

Procházela jsem touto stezkou a narazila jsem cestou na něco, co jsem ještě nikdy v přírodě kromě rezervace Soos neviděla. Cestou k Tichému rybníku jsem si všimla vyvěrajícího pramene. Voda z něj stoupala do výšky možná až 10 cm. Vypadalo to, jako když praskne vodovodní trubka. Odtud jsem pak pokračovala k moc hezkému Tichému rybníku, obešla ho, prošla se po hrázi mezi ním a rybníkem Dolní Jílovky a lesem se vrátila do obce Bukovka. Oblast, kde jsem dnes chodila dost dobře znám, několikrát jsem tudy v minulosti šla nebo jela na kole. Je tu obzvlášť krásně na podzim, kdy mají stromy barevné listí. Dnešní výlet byl pro mě ale opravdu zvláštní. Jednak, že jsem viděla historické potrubí, a pak "tryskají" pramen.

Rohovládova Bělá – 4. února 2023