Sadská

24.03.2024

Často, když jedu vlakem do Prahy, si všimnu kostela sv. Apolináře v Sadské, který z mírného návrší září už zdálky do kraje. Sadskou mám spojenou s rokem 1189. Tento rok se zde konal za vlády knížete Konrada II. Oty zemský sněm, na kterém byl přijat první zemský zákoník. Tuto informaci jsem se dozvěděla možná už před padesáti lety a z nějakých důvodů mně uvízla v paměti až dodnes. Tento sněm mám spojený ještě s další informací týkající se změny majetkových poměrů v zemi. Bylo zde také uzákoněno, aby pozemky patřící panovníkovi a které měla šlechta pouze dočasně v držení jako výsluhu, přešly do jejího trvalého vlastnictví. K tomuto zákoníku jsem získala následující informaci:

Statuta Konrádova (latinsky iura Conradi nebo iura ducis Ottonis) je nejstarší známý český zákoník, který byl vydán knížetem Konrádem II. Otou roku 1189 na dvorském sjezdu v Sadské. Zákoník upravoval domácí postavení českého bojovnictva, přiznávající jim mnohé hospodářské jistoty. Jedná se o kompromis mezi panovníkem a šlechtou. V určitých směrech posiluje panovníkovu moc (soudnictví a správa), v jiných zase ustupuje šlechtě (např. větší podíl na vládě). Statuta také stanovila, že držba výsluh se stává dědičnou a přinesla tak značný vývoj domácího lenního práva. Bylo připuštěno i dědické právo žen – pokud zůstavitel nezanechal mužského dědice, mohly dědit jeho dcery; vdova však nedědila ani v tomto případě. Zákoník dále stanoví, že soudit se má výhradně v ranních hodinách a soudce nikdy nesmí soudit sám.

Sadská s asi 3200 obyvateli leží v Polabské nížině východně od Prahy na "staré" silnici do Poděbrad. Severně od Sadské, za bývalými lázněmi, se rozprostírá lužní les se slepým ramenem Labe a umělé jezero s chatovou oblastí Vodražka, vzniklé při těžbě písku v letech 1972–1992. Krajina v severozápadním sousedství města je chráněna jako Přírodní park Kersko-Bory.

Město se nalézá pod výrazně vystupujícím kopcem, který byl osídlen podle archeologických nálezů již před 6000 lety. Na kopci bylo později založeno slovanské hradiště. Sadská snad bývala přemyslovskou pevností ležící v tzv. čtyřmezí - mezi územími Čechů, Charvátů, Pšovanů a Zličanů. První dochovaná písemná zmínka o obci pochází z roku 993, kdy se její jméno objevuje v zakládací listině Břevnovského kláštera. Je však možné, že existovala již dříve.

Od roku 1547 patřila Sadská královskému městu Poděbrady. Pod kopcem vznikla nová ves, která byla v roce 1562 Ferdinandem I. povýšena na městečko, městys. V roce 1607 dostalo městečko stejná práva jako nedaleké Poděbrady. Městem se Sadská stala roku 1784.

Sadská s kostelem sv. Apolináře (pohled od severu), kostel sv. Apolináře, hotel Modrá hvězda

Z náměstí jsem došla ke kostelu a udělala si několik fotografií. Kolem kostela stojí vysoká zeď s bránou, ale brána byla zavřená na řetěz. V prostoru mezi zdí a kostelem býval asi hřbitov. Ten tady už není a nový hřbitov leží asi 200 m západně od kostela.

Podle legendy založil kolem roku 864 sv. Cyril na východní straně kopce nad nynějším městem Sadská kapli sv. Klimenta. Ve 12.století zde nechal kníže Bořivoj II. vystavět románský kostel sv. Apolináře spolu s kapitulou. Sadská se stala kvůli kapitule významným nejen duchovním, ale i díky knížecímu hradu na západní straně kopce, správním centrem. Jedním z posledních děkanů kláštera v Sadské byl Arnošt z Pardubic, jenž byl roku 1344 jmenován prvním arcibiskupem pražským. V roce 1362 byla kapitula přenesena do Prahy k nově založenému kostelu svatého Apolináře na Novém Městě pražském. Při gotické přestavbě z iniciativy Karla IV. přibyl po roce 1362 k sadskému kostelu síťově sklenutý presbytář, vytvořený parléřovskou hutí. Do uprázdněného kláštera byl umístěn konvent kanovníků augustiniánů, kteří právě přestavbu kostela sv. Apolináře provedli. Pozdější klášter augustiniánů kanovníků, podobně jako většina domů ve vsi, byl roku 1420 zničen a vypálen husity a konvent se uchýlil do mateřského kláštera v Roudnici nad Labem a později do několika klášterů v Polsku. Kostel jako jediný přestál husitské řádění.

V letech 1737–1739 byla provedena radikální barokně-gotická přestavba podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. K pětiboce uzavřenému gotickému presbytáři byla připojena na západě příčná barokní loď s dvěma bočními polygonálně uzavřenými prostorami, čímž byl vytvořen půdorys kříže. V západním průčelí stojí barokní hranolová věž. Na hlavním oltáři je obraz Kojící madony – vzácná vlámská práce z poloviny 17. století. Hlavní oltář je z roku 1722 od kutnohorského řezbáře F. M. Katterbauera. Oltářní obraz je z roku 1848 od Josefa Vojtěcha Hellicha (1807–1880).

Od kostela jsem pokračovala směrem k Sadskému jezeru, kde jsem se chtěla napojit na červenou turistickou značku. Na křižovatce se silnicí do Hradištka stojí hotel Modrá hvězda. Z informační tabule jsem se dozvěděla, že hotel koupil pan Vaníček, který zde zůstal pracovat i poté, co mu byl hotel ve 40-tých letech 20. století vyvlastněn. Psalo se tam také, že když pan Vaníček odcházel v roce 1962 do důchodu, vypilo se prý při oslavě na rozloučenou 26 ha piva.

Do hotelu chodíval z nedalekého Kerska také spisovatel Bohumil Hrabal. Jednoho večera prý poseděl s panem Vaníčkem a vyprávěli si navzájem různé historky. Tehdy ho prý napadlo sepsat všechny historky, která za celá léta od hostinských a číšníků vyslechl. K psacímu stroji na své chatě prý usedl okamžitě, jak se vrátil z hotelu a během několika dnů vzniklo dílo "Obsluhoval jsem anglického krále".

V místech mezi hotelem a Sadským jezerem bývaly na konci 19. století lázně.Ty však postupně upadaly a Sadská zůstala z turistického a správního pohledu relativně nevýznamnou obcí.

Pokračovala jsem odtud po červené turistické značce směrem k Hradištku. Tenhle úsek cesty jsem znala. Před několika lety jsem tudy jela na kole z Poříčan přes Kersko do Nymburka . V Hradištku jsem se zastavila u hrobu Bohumila Hrabala. Mám ráda jeho povídky, obzvlášť ty z Kladna, a jako mladá jsem ho ráda četla. Na hrobě leželo dost květin. Bohumil Hrabal zemřel 3. února 1997 a pravděpodobně sem květiny lidé přinesli na toto výročí.

Hrob Bohumila Hrabala. menhir, Labe u Kerska, most přes Labe nedaleko Lysé nad Labem

Po červené značce jsem došla až na začátek Kerska, ale do osady jsem nešla. Už jsem zde byla několikrát, naposledy před dvěma lety (30. 7. 2022). Po zelené značce jsem pokračovala nejprve k menhiru (který asi žádný menhir není) a k Labi. Po jeho břehu jsem se vydala k Lysé nad Labem.

Nevelký menhir z pískovce s ojedinělými valouny křemene stojí nedaleko břehu Labe. Teorie o jeho umístění jsou tři: dvě tvrdí, že se jedná o hraniční kámen z doby Přemyslovců, třetí ho datuje už do období Keltů.

Po břehu Labe jsem došla až k mostu přes Labe, přešla ho a hned se vydala k nádraží. V Lysé nad Labem jsem už také byla a město s pěkným zámkem a zámeckou zahradou si prohlédla, proto jsem dnes do centra také nešla. Dnešní výlet byl poměrně dlouhý, a tak jsem byla docela unavená. Podle předpovědi nemělo být moc pěkné počasí, ale to se nakonec nestalo, a svítilo slunce.

Sadská – Lysá nad Labem – 21. února 2024