Sezemice

Dnes jsem se chtěla podívat na soutok Labe s řekou Loučná, ale chtěla jsem tento soutok vidět z protějšího břehu Labe. Výlet jsem začala v Sezemicích. Kdysi jsem bydlela v Pardubicích a jejich blízké okolí docela dobře znám, a i v Sezemicích jsem už několikrát byla, a proto jsem se tady zastavila jen krátce.

Sezemice jsou město v okrese Pardubice. Leží při řece Loučné. V současnosti zde žije zhruba 4300 obyvatel. Oblast, kde současné městečko leží, byla ale osídlena už před naším letopočtem. První písemná zmínka však pochází až z roku 1227, kdy šlechtic Kojata z Gněvina Mostu, rodem Hrabišic, odkázal ve své závěti ves Sezemice spolu s dalšími třemi statky cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory. Jak dlouho Sezemice existovaly před tímto letopočtem a kdo Sezemice založil, zůstává zastřeno tajemstvím.

Ve druhé polovině 13. století byl založen panenský cisterciácký klášter Sezemice. Už roku 1421 byl však vypálen husity. Na rozdíl od místního kostela Nejsvětější Trojice, klášter už obnoven nebyl. Po zničení kláštera přešly Sezemice do majetku pánů Kunětické Hory. Po husitských válkách se Sezemicím nevedlo dobře, dokud panství nekoupili Pernštejnové. Do jejich majetku patřily v letech 1491–1559 (Vilém 1491–1521, Vojtěch 1521–1534, v letech 1534–1548 vlastnil Sezemice Jan z Pernštejna, zvaný "Bohatý". Čtvrtým a zároveň posledním majitelem Sezemic z rodiny Pernštejnů byl Janův syn Jaroslav. Od nové vrchnosti získala obec řadu privilegií, měla vlastní samosprávu, a dokonce i školu písemně doloženou v roce 1494. V té době již měly Sezemice výsady trhů a jarmarků a vybírání cla, a rovněž i svůj městský znak.

Jaroslav, poslední majitel Sezemic z rodiny Pernštejnů, prodal roku 1560 celé panství pardubické a kunětickohorské svému věřiteli rytíři Janu Kapounovi ze Svojkova. Následujícího roku prodal Jan Kapoun celé pardubické panství pozdějšímu císaři Maxmiliánovi II. Tím se Sezemice staly majetkem rakouských císařů, v jejichž vlastnictví zůstaly jako součást pardubického panství až do roku 1863.

Farní kostel Nejsvětější Trojice, zvonice v Sezemicích, jeden z domů se štítem ve stylu selského baroka (č. p. 92), Kunětice s kostelem sv Bartoloměje

K nejzajímavějším a současně nejstarším stavbám města patří farní kostel Nejsvětější Trojice. Tento rozsáhlý jednolodní kostel (délka více než 26 metrů) je zakončen trojboce uzavřeným presbytářem (délka asi 9 metrů) a dvěma přilehlými gotickými kaplemi. Presbytář a kaple sv. Antonína na jižní straně lodi pocházejí z doby kolem poloviny 14. století a severní kaple sv. Anny byla vystavěna v letech 1380–1390 a je patrně dílem Parléřovy huti Václava IV. Po zániku cisterciáckého kláštera 1421 byla pravděpodobně v 15. století zvýšena dlažba a do barokní podoby byl kostel upraven po roce 1726.

Kostel, původně klášterní kostel ženského cisterciáckého řádu, prošel v průběhu staletí mnohými přestavbami a úpravami. Původní cihlové zdivo z doby kolem roku 1270 až 1280 v nejstarší části kostela je vázáno raně gotickou vazbou, v odborné literatuře nazývanou "sezemická vazba". Pokusím se popsat, o co jde: Zdivo je po dvou běhounech (cihly kladené na délku) následováno vazákem (což znamená, že cihly jsou kladeny kolmo k nim) a každá spodní vrstva je oproti horní posunuta o čtvrt cihly doprava. Oproti jiným středověkým stavbám v Čechách zde byly vědomě ke zvýšení barevného dekorativního účinku cihlové stěny, ponechané bez omítky ve vnitřku chrámu, použity různobarevné polevy. Barevný tón stěny byl navíc zvýrazněn tvarovanými maltovými spárami. O "sezemické vazbě" jsem už několikrát četla, ale ještě nikdy jsem ji neviděla. To se mi nepovedlo ani dnes. Kostel byl opět zavřený.

V blízkosti kostela stojí mohutná osmiboká 15 m vysoká zvonice s cibulovou věží. Její vznik není dosud spolehlivě určen, pravděpodobně byla postavena v první polovině šestnáctého století. Jiné zdroje uvádějí 20. léta 18. století, kdy došlo k barokní přestavbě kostela. Nejstarší dochovaný nákres zvonice v její současné podobě pochází z roku 1754. Ve zvonici jsou čtyři zvony, dva malé (poledník a umíráček) a dva velké. Nejstarší z nich z roku 1553 nese vedle nápisu a letopočtu i vyobrazení sezemického městského znaku. Zvonice tohoto tvaru a velikosti je jedinou v Čechách.

V Sezemicích je možné dále vidět několik staveb se štíty ve tvaru selského baroka a také dva akvadukty z konce 19, století. Velký sezemický akvadukt pochází z roku 1892 a Malý sezemický akvadukt byl postaven roku 1898. Akvadukty jsou dnes zapsané mezi kulturní památky.

Ze Sezemic jsem se vypravila po červené turistické značce do Kunětic s gotickým kostelem sv. Bartoloměje z 1. poloviny 14. století. Dočetla jsem se, že v interiéru se nacházejí zbytky nástěnných maleb z konce 14. století. Ale i tento kostel byl zavřený, a tak jsem si ho vyfotografovala jen zvenčí. Kousek za obcí jsem odbočila z turistické značky a po cyklostezce došla k Labi.

Z cesty byl pěkný výhled na hrad Kunětická hora,na protější straně soutok řek Labe a Loučná, cesta podél Labe

Po pravém břehu Labe jsem pokračovala až ke zdymadlu v Pardubicích. Tady jsem řeku přešla, a parkem pod pardubickým zámkem došla do centra města. Dnes byl krásný slunečný den, a tak jsem si cestou ještě vyfotografovala zámek a kostel sv. Bartoloměje se Zelenou bránou, stavby pocházející z doby, kdy pardubické panství vlastnili Pernštejnové. O městě i o zámku jsem už psala v jiných článcích, a tak se zde nebudu víc rozepisovat, ale uvedu jen pár fotografií. V Pardubicích jsem chodila na střední školu, a pak po studiích tady i několik let bydlela. Město mám moc ráda a líbí se mi, a tak kdykoli tudy procházím, nedá mi to, abych si ho znovu a znovu nefotografovala.

Zámek v Pardubicích, kostel sv. Bartoloměje a Zelená brána

Sezenice -18. prosince 2023