Velké Losiny

Je až zvláštní, že se v poslední době vracím do míst, kam jsem kdysi jezdívala, nebo tam i po nějaký čas bydlela. Dnes jsem se vypravila do Velkých Losin, kam jsem často jezdívala na návštěvu. I v krásném renesančním zámku, který jsem dnes navštívila, jsem už před mnoha lety několikrát byla. Vždycky jsem si tento zámek spojovala s Karlem Starším ze Žerotína. Při dnešní prohlídce jsem proto byla velmi překvapená, když se o něm paní průvodkyně vůbec nezmínila a navíc řekla, že Žerotínové, příznivci Jednoty bratrské, vlastnili zámek až do roku 1802, kdy ho z finančních důvodů prodali Lichtejnštejnům. Z těchto důvodů jsem se na Karla Staršího zeptala a dozvěděla jsem se, že ten patřil do jiné příbuzenské větve, která vlastnila mimo jiné panství v Náměšti nad Oslavou a v Přerově, a pokud zde někdy byl, tak to bylo jedině na návštěvě.

Předchůdcem dnešního zámku byla vodní tvrz, která patrně vznikla již někdy ve 14. století. Roku 1496 získali tvrz Žerotínové. Stará tvrz ale novým majitelům nevyhovovala, a tak začala být v druhé polovině 60-tých let 16. století přestavována na renesanční zámek. Iniciátorem přestavby byl Jan mladší ze Žerotína. Tento velmož se zasloužil i o vznik nedaleké papírny a také o rozvoj velkolosinských lázní. Byl to ale člověk s velmi problematickou pověstí. Po smrti otce Přemysla I. v roce 1558 vypukl mezi ním a jeho mladším bratrem Zikmundem spor o majetek, který bratři řešili soubojem, při kterém Jan Zikmunda smrtelně zranil. Protože byl soud s Janem odkládán, rozhodla rodinná rada o Janově uvěznění na losinské tvrzi. Po návratu mezi moravskou stavovskou společnost se Janovi podařilo získat velkou část žerotínského majetku a začal úspěšně podnikat, přestože jeho bezohledné chování vůči poddaným vedlo k značnému odporu a stížnostem. Vyhrocené vztahy měl i se šumperskými měšťany, kteří se raději z poddanství v roce 1562 vykoupili. Jan si pak za své sídlo zvolil Velké Losiny.

Při přestavbě v 60-tých letech 16. století bylo postaveno východní, severní křídlo i západní křídlo vysokého zámku. Západní křídlo bylo ale v roce 1984 zbořeno a při druhé stavební etapě, která proběhla po roce 1585 bylo nahrazeno současným západním traktem. Svoji nynější podobu získaly v té době i arkády, mnohé interiéry a věž. Zřejmě během této druhé etapy vznikl i zárodek nízkého zámku, uzavírající zámecký areál z jihu.

Nádvoří zámku ve Velkých Losinách – západní křídlo vysokého zámku a nízký zámek, pohled na losinský zámek od severu a od jezírka v parku

V období náboženských nepokojů se losinští Žerotínové, stejně jako jejich příbuzní z přerovské větve v čele s Karlem Starším ze Žerotína, postavili na stranu protestantských stavů, ale po jejich porážce přišli o tři čtvrtiny svého majetku. Habsburkové tak sice Velké Losiny získali, ale protože nevyplatili podíly losinským ženám, zůstala část majetku Žerotínům a ti a mohli na panství zůstat. Dokonce je v roce 1642 od Habsburků za 100 000 zlatých vykoupili zpět s podmínkou, že do tří měsíců přestoupí na katolickou víru. Jan Jetřich ze Žerotína a jeho bratr Přemek II. tak však nikdy neučinili. Neutěšenou situaci vyřešil až roku 1652 Přemysl III., který přestoupil na katolickou víru, a tím získal rodová panství zpět. Ten, ze strachu před církevními hodnostáři, dokonce odmítl pohřbít svého otce Přemka II. v rodinné hrobce a jeho tělo bylo pohřbeno losinskými sedláky.

Přemek III. zahájil raně barokní přestavbu zámku, ale již ji nedokončil (zemřel roku 1673). Po roce 1662 byla zahájena přestavba tzv. nízkého zámku s arkádovými ochozy. V této části byly zřízeny apartmány pro majitelé a jejich hosty. Vysoký zámek se užíval převážně pro reprezentativní účely. Majitelé se věnovali i interiérům. Z doby Přemysla III. se například dochovaly luxusní kožené tapety ve velkém sále vysokého zámku. Přemek III. se věnoval i výstavbě raně barokní zahrady s fontánou na místě původního renesančního libosadu před západním křídlem zámku a nové květinové zahradě s nevelkým letohrádkem před nově vystavěným jižním křídlem.

Velký sál s majolikovými kamny a kredencí, tapisérie, jeden z pokojů vysokého zámku (v pozadí dvousedadlová nosítka)

Po smrti Přemka III. se jako regentka dvou nezletilých Přemkových dětí a správkyně pozůstalosti k moci dostala Přemkova sestra Angela Sibylla z Galle, rozená Žerotínová, na jejíž popud byly rozpoutány čarodějnické procesy, které vedl samozvaný inkvizitor a kandidát práva Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Procesy probíhaly v letech 1678–1692. a za oběť inkvizičního tribunálu zde padlo 56 nešťastníků. O těchto procesech jsme se také během prohlídky dozvěděli. Toto běsnění zastavil až plnoletý Jan Jáchym ze Žerotína roku 1696. Jan Jáchym byl vlivný šlechtic, mimo jiné císařský komoří, přísedící nejvyššího soudu pro Moravu a oblíbený dvořan císaře Josefa I. Trávil sice většinu času u dvora ve Vídni, ale na svůj zámek se rád vracel za odpočinkem. Hrabě nechal upravit interiéry barokním nábytkem, obrazy, tapiseriemi a textilními tapetami. Za jeho působení také nadále vzkvétaly obě zámecké zahrady.

Úpravy pokračovaly i po smrti Jana Jáchyma za jeho syna Jana Ludvíka ze Žerotína. Tehdy byla k západnímu křídlu zámku přistavěná barokní kaple, dokončená roku 1742, a před jižním křídlem vytvořená nová vrcholně barokní zahrada. Podle dochovaných svědectví měla typickou francouzskou dispozici, rozdělenou dvěma hlavními osami na čtyři části, v nichž byly zřízeny fontány, sochy, čínské pavilony,… Zahrada patřila ve své době k nejvýznamnějším a nejobdivovanějším zahradám na Moravě.

Na počátku 19. století se zdejší Žerotínové dostali do finančních potíží, a tak zámek prodali Lichtenštejnům. Liechtensteinové nejprve přistoupili k rozsáhlé rekonstrukci barokní zámecké zahrady, na jejímž místě v průběhu 19. století vybudovali stávající anglický krajinářský park. Interiéry tzv. "vysokého zámku" byly upraveny jen minimálně. Stavebními úpravami prošlo pouze přízemí zámku za účelem zřízení provozních prostor. Naopak velké pozornosti se těšil tzv. "nízký zámek". Před polovinou 19. století bylo toto křídlo opraveno a prostory byly zařízené ve stylu druhého rokoka. Po osvobození v roce 1945 získal zámek stát.

S paní průvodkyní jsme prošli renesanční část zámku, která byla po výstavbě barokní části, kde majitelé bydleli, užívána převážně jen pro reprezentativní účely. Zámek je obklopen moc krásným parkem s jezírkem. Park vznikl později, za nových majitelů – Lichtejštejnů – kdy byla barokní zahrada tímto anglickým parkem, obklopujícím zámek dodnes, nahrazena. Měla jsem čas, a tak jsem se v ní chvíli procházela. Je zde krásně. Obzvlášť teď, kdy kvetou rododendrony a další keře. Je to nádherné místo.

Odpoledne jsem zašla ještě k papírně a odtud do lázeňského parku, který je rovněž krásný. Lázně byly na místě vyvěrajících termálních pramenů vystavěny již v 16. století za vlády Jana Mladšího ze Žerotína. Minerální voda má teplotu 36 – 37 °C, má zvýšený obsah sirovodíku a je mírně radioaktivní. V lázních se léčí především nemoci pohybového aparátu, kožní a neurologická onemocnění.

Lázně – lázeňský dům Eliška, na konci lázeňského parku stojí kříž, u kterého se odsouzení v čarodějnických procesech loučili se svými příbuznými, ruční papírna v Losinách, kostel sv. Jana Křtitele s kaplí sv. Kříže

Za návštěvu stojí také ruční papírna ve Velkých Losinách, ale do ní jsem dnes nešla. Už jsem v ní kdysi byla a dnes se mi už na další prohlídku jít nechtělo. Papírna byla založena koncem 16. století a výroba zde probíhá dodnes. Je tak nejstarší funkční papírnou tohoto typu ve střední Evropě. V roce 1987 zde vzniklo Muzeum papíru, ve kterém je možné prohlédnout si celý postup výroby a dozvědět se více o její historií. Muzeum nabízí také možnost vyrobit si vlastní papír.

A vpodvečer jsem se ještě zastavila u pozdně renesančního kostela sv. Jana Křtitele, poblíž kterého jsem bydlela. Kostel stojí na místě bývalého dřevěného svatostánku, který nechal postavit Jan mladší ze Žerotína pro luteránské bohoslužby. Chrám je jedním z největších a nejkrásnějších venkovských kostelů na Šumpersku. Hned vedle farního kostela sv. Jana Křtitele se nachází malá barokní kaple sv. Kříže, která byla postavena v letech 1725-1730. Tuto kapli nechal postavit Jan Ludvík z Žerotína, který do ní nechal umístit novou rodinnou hrobku. Ta původní, pod lavicemi v kostele, byla totiž již zcela zaplněna. Poslední člen tohoto významného rodu v ní byl pohřben v roce 1931. Kaple sv. Kříže je jedinečnou osmihrannou barokní stavbou. Ve stěnách ochozu bylo umístěno třicet čtyři pohřebních nik. Zemřelí příslušníci roku Žerotínů byli pohřbíváni do výklenků v rakvích nebo schránkách a zazdíváni. Jméno stavitele této krásné kaple se ale bohužel nedochovalo.

A to je už konec dnešní procházky.

Velké Losiny – 1. června 2023