Vodní nádrž Rozkoš
Minulý týden jsem se vypravila do Babiččina údolí a z rozhledny v Žernově jsem se mimo jiné dívala také na rozlehlé vodní dílo Rozkoš, ležící jižně od České Skalice. Věděla jsem, že se jedná o zajímavou stavbu s chytrým řešením ochranné funkce zvýšených průtoků na řece Úpě, ale protože jsem tento den k nádrži nedošla, naplánovala jsem si sem další výlet.
Při výletě údolím Úpy v Babiččině údolí jsem si všimla, že v řece je dost vody. Byla jsem proto dnes zvědavá, jak se to na Rozkoši projeví. Od nádraží v České Skalici jsem se vydala na cestu po modré turistické značce, která mě na východním okraji města dovedla na cyklostezku a po ní jsem pak pokračovala kolem nádrže.
Vodní nádrži Rozkoš se s nadsázkou přezdívaná Východočeské moře. Je to vodní dílo na potoku Rozkoši v Úpsko-metujské tabuli. Podle rozlohy je osmou největší přehradou v České republice. Maximální plocha vodní plochy je 1001,3 hektarů. Celkový objem nádrže je 76,154 mil. m³. Hlavní výtoková hráz je v koruně 412,5 metrů dlouhá a vede po ní 6 metrů široká asfaltová silnice, samotná koruna je 8,5 metrů široká a její výška nad základem je 26,4 metrů. Zajímavé je, že přehrada nemá bezpečnostní přeliv, jeho funkci plní vzdouvací objekt ve Zlíči. Nádrž je napájena potokem Rozkoš, Rovenským potokem a přivaděčem z Úpy. Přivaděč z Úpy je dlouhý 2,34 kilometru.
Stavba přehrady byla započata v roce 1961, ale následující rok byla stavební činnost přerušena. Od roku 1964 pokračovaly započaté práce a přehrada byla dostavěna roku 1969. Přivaděč z Úpy byl dobudován v roce 1972. Nádrž má dvě hráze, dělicí, tzv. Rovenskou, a hlavní jižní, ze které vytéká potok Rozkoš, který se po několika km vlévá do řeky Metuje. Přehrada je ve správě Povodí Labe.
Účelem vodního díla je protipovodňová ochrana, rekreace, vodní sporty a chov ryb pro sportovní i komerční využití. Ochrannou funkci plní ve vztahu k řece Úpě, která se vlévá do Labe v Jaroměři. Rozkoš je také zastávkou tažného ptactva a je na ni provozován sportovní rybolov.
Kousek za obcí Kleny jsem odbočila z cyklostezky a po pěšině lesem jsem došla k Rovenské hrázi. Cesta podél jezera směrem k hrázi byla velmi podmáčená a na několika místech to byla přímo mokřina.
Pohled na severní část jezera Rozkoš (v pozadí je vidět vnitřní Rovenskou hráz) , vodní přivaděč z řeky Úpy, začátek sypané Rovenské hráze, konec Rovenské hráze – vpravo přeliv
Sypaná Rovenská hráz je 1,7 km dlouhá s 200 m širokým betonovým přelivem, která dělí vodní dílo na menší severní část s rekreačním využitím a větší jižní účelovou část s možností poklesu hladiny až o 9 m. Zhruba uprostřed Rovenské hráze se nachází vtoková věž přepouštěcího objektu s tabulovým uzávěrem na rouře JS 1500 mm. Tímto objektem lze přepouštět z menší části do jižní strany nádrže potřebné objemy vody. Střední hráz je až po přeliv na koruně opatřena 4 m širokou vozovkou.
Byla jsem hlavně zvědavá na betonový přeliv mezi oběma částmi jezera. Vypravila jsem se tedy po vnitřní hrázi až na její konec. Jak už jsem psala, v Úpě je dost vody a už při cestě po hrázi jsem si všimla rozdílné výše hladiny obou částí nádrže. Mohlo to být podle odhadu tak 40 – 50 cm. Na konci hráze kousek před přelivem se hráz rozšiřuje a v křovinách tady hnízdí mnoho racků. Došla jsem až k přelivu, přes který přetékala ze severní do jižní části voda. Jižní, větší část vodní nádrže slouží jako jakási "brzda" při povodňové vlně na Úpě. Než by se při vyšším průtoku na Úpě hladiny obou částí jezera vyrovnaly, uplyne určitá doba a regulací odtoku z hlavní hráze se dá tento zvýšený průtok regulovat.
Vyfotografovala jsem si přeliv a po hrázi se vrátila nazpět na cyklostezku a přes obce Šeřeč a Provodov-Šonov jsem pak po cyklostezce došla do obce Lhota na břehu jezera. Zašla jsem se podívat až ke kapli s pěkným výhledem. Od kaple jsem se vrátila zpátky do středu obce a po cyklostezce došla k hlavní hrázi jezera. Po hrázi vede silnice a byl tu i dost velký provoz, a tak jsem došla jen asi do její poloviny a udělala jsem si tady poslední fotografie jezera s kaplí v obci Lhota.
Vrátila jsem se znovu na cyklostezku, která mě přivedla do obce Městec. Odtud jsem už měla v plánu odjet autobusem. Přišla jsem jen pár minut před jeho příjezdem. Z Jaroměře jsem hned pokračovala vlakem. Před týdnem jsem měla s cestou domů z České Skalice dost problémů, ale dnes to šlo moc dobře. Měla jsem navíc radost, že jsem si prohlédla vnitřní Rovenskou hráz, na kterou jsem byla moc zvědavá. Jedině, co mě trochu mrzelo, bylo počasí. Cesta v podmračeném dni mi nijak nevadí, ale bohužel fotografie nejsou moc hezké.
Vodní nádrž Rozkoš – 21. března 2023