Modlivý důl a Zákupy

V září tohoto roku jsme se spolužáky ze střední školy navštívili Zákupy. Ten den hodně pršelo, a tak jsme se vypravili jen na prohlídku zámku. Byla to moc pěkná prohlídka, při které jsme viděli pěkně opravené zámecké pokoje a dozvěděli se od výborného pana průvodce mnoho zajímavého. O této návštěvě jsem psala v článku Zámek Zákupy. V Zákupech je toho však k vidění víc než jen zámek, ale my jsme kvůli deštivému počasí už nikam nešli. Dnes jsem se sem proto vypravila znovu.

Cikánský důl s Cikánskou jeskyní

Cestu jsem začala v obci Chotovice, odkud jsem se vydala po červené turistické značce k rozcestí s modrou turistickou značkou nedaleko rybníčka Očko. Odtud jsem pokračovala po modré turistické značce Cikánským dolem s Malou cikánskou jeskyní, vytvořenou uměle, pravděpodobně při těžbě písku. Cesta vedla nejprve podél Dobranovského potoka a poté úzkým skalnatým dolem až k silnici. Přešla jsem silnici a pokračovala dál po zelené turistické značce k lesnímu divadlu, které zde bylo vystavěno na pozemku hraběte Augustiana Kisnkého v roce 1921 skupinkou nadšenců divadla, kteří v roce 1920 založili Divadelní spolek Sloup. V 60. letech bylo divadlo úplně zdevastováno, k jeho zrekonstruování došlo až v roce 2004. Od té doby se tu v letních měsících opět hrají divadelní představení s neopakovatelnou atmosférou.

Kousek za tímto divadlem se zelená značka připojila k červené a po nich jsem došla k rozhledně Na stráži. Tato 33 metrů vysoká železná rozhledna byla postavená podle návrhu Petra Lišky v letech 2010-2011. Návštěvníci mají možnost vystoupat po 150 schodech na vyhlídkovou plošinu posazenou ve výšce 26 metrů s výhledem na Sloupské údolí, Nový Bor, Lužické hory nebo Špičák u České Lípy. Rozhledna byla zavřená, ale i kdyby byla otevřená, nahoru bych dnes nešla. Podle předpovědi měl být dnes krásný slunečný den, ale už od rána byla hustá mlha. V lese mi to nevadilo, protože les je krásný i v mlze, ale na daleké výhledy dnes počasí nebylo.

Další cesta nejprve po zelené a červené, později jen po červené značce mě dovedla pod vrch Slavíček (535 m). Když jsem si cestu připravovala, myslela jsem si, že nahoru nepůjdu a vrch obejdu po žluté turistické značce, ale tady jsem si to rozmyslela a vydala se nahoru. Cesta byla místy velmi strmá a obzvlášť dnes, kdy bylo spadané listí navlhlé, to dost klouzalo. Když jsem se blížila k vrcholu, viděla jsem nahoře jakési útvary, které vypadaly jako zřícenina nějakého hradu. Když jsem tam pak došla, uviděla jsem jen skalní výchozy.

Cesta k vrchu Slavíček, jJeden ze skalních výchozů na vrchu Slavíček, cesta do Modlivého dolu, skalní kaple

Cesta z vrcholu dolů do Modlivého dolu už byla pohodlnější, ne tak strmá. Modlivý důl s poutním místem je zalesněné údolí s mnoha pískovcovými skálami, ležící na JZ straně kopce Slavíček. Dříve se údolí jmenovalo Smolný důl, protože zde měli uhlíři své milíře a smolné pece. Protože se o dole tradovalo několik pochmurných pověstí (motivem byla láska a smrt), pověsil do údolí jeden čeledín ze statku v roce 1704 obrázek Panny Marie a Ježíše. Místo začali navštěvovat pocestní a začali šířit pověsti o zázracích. Roku 1772 zbožná hraběnka Czerwelli ze Svojkova nechala v dole postavit dřevěnou kapličku a do ní pověsit proslulý obrázek. Už téhož roku sem bylo vypraveno z České Lípy první procesí. Koncem 18. století tuto původní kapličku nechala hraběnka Alžběta Kinská nahradit kapličkou vytesanou ve skále. Ta byla koncem 19. století zasvěcena Panně Marii Lourdské a roku 1903 upravena jako lourdská jeskyně. Kolem kaple byly zavěšeny svaté obrázky. Ze Svojkova od myslivny ke kapli vede křížová cesta. Pomodlit se sem jezdíval v letech 1840 až 1850 i excísař Ferdinand V. Dobrotivý ze svého zámku v nedalekých Zákupech. Skalní kaple je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Kousek nad kaplí na konci údolí se nachází Oratorium, což byl upravený výklenek ve skále se skalní plastikou ukřižování, kterou zhotovil sochař Josef Max starší ze Sloupu. Plastika se bohužel do dnes nezachovala, dnes zde je umístěn jen kříž.

Modlivým dolem jsem došla do Svojkova. Ve Svojkově je možné navštívit zříceninu hrádku ze 14. století. Už jsem tam kdysi byla, a tak jsem hned pokračovala po zelené turistické značce do Zákup. Cesta vedla kousek podél hlavní silnice, ale naštěstí zde byl chodník, takže to bylo bezpečné. Na konci Svojkova jsem odbočila do polí a pak pokračovala dál lesem.

Obrázky z cesty ze Svojkova do Zákup

Pomalu se začala rozpouštět mlha a když jsem vyšla z lesa nedaleko vrchu Obora, naskytl se mi pěkný výhled do kraje. Zanedlouho jsem došla do Zákup, městečka s asi 3 tisíci obyvatel na březích říčky Svitávky, a tady už bylo téměř jasno.

O zákupském zámku jsem toho napsala v minulém článku ze 14. 9. 2022 poměrně dost, a tak se zaměřím na další pamětihodnosti. Nejprve jsem zašla k bývalému kapucínskému klášteru. Klášter kapucínů existoval v Zákupech od roku 1681, kdy byl položen základní kámen. Zrušen byl v roce 1950. Celý areál kláštera je kulturní památkou.

V roce 1665 získal městečko i zámek Zákupy vévoda Julius František Sasko-Lauenburský a na panství zůstal až do roku 1689. Julius František se zúčastnil jedné z bitev u Vídně proti Turkům a po téměř zázračné záchraně se rozhodl odvděčit se Bohu postavením církevní stavby na svém panství. Proto roku 1678 požádal svým dopisem kapitulu provincie o povolení v Zákupech zřídit klášter. Svolení získal příští rok a v dubnu 1681 byl položen základní kámen. K vysvěcení kostela, nazývaného později (a dodnes) kostelem sv. Františka Serafínského, došlo v červenci 1683 a slavnostní vysvěcení za účasti pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna se konalo 17. září 1684.

Klášterní areál přibližně obdélníkového půdorysu s kostelem sv. Františka Serafínského leží poblíž říčky Svitávky a dříve byl celý obklopen zdí. Na presbytář navazuje zděná, patrová čtyřkřídlá klášterní budova s rajskou zahradou uprostřed. Boční kaple byla orientována k severu, na východní straně objektu byla kuchyně. V patře byly cely mnichů. Podél jižní strany kostela prochází krytá přístupová chodba od hlavního vstupu do areálu ke klášteru. Jižně a východně od budovy kláštera se nacházela klášterní zahrada. V kryptě architektonicky nezajímavého kostela byli pohřbíváni řeholníci. V roce 1950 byl klášter uzavřen a po roce 1968 byl areál užíván sovětskou armádou. V současnosti je kostel uzavřen. Je v havarijním stavu, i když střecha je od roce 2019 z větší části funkční.

Zámek Zákupy, ruiny kapucínského kláštera v Zákupech s kostelem sv. Františka Serafínského, terasová zahrada zámku v Zákupech, zámecký park zámku v Zákupech

Od kláštera jsem se vypravila do zámecké zahrady. Myslela jsem si, že se budu moct podívat na terasovou zahradu, ale ta je nyní asi z důvodu rekonstrukce uzavřená. Zahrada patří k nejvýznamnějším aplikacím italského typu terasové zahrady u nás. Není stoprocentně jasné, kdo zahradu projektoval, buď to byl Occtavio Broggio, nebo Jan Jindřich Klingenleitner. I přesto, že zde chybí svažitý terén, který terasové řešení zahrady vyžaduje, byly zde vybudovány dvě terasy s odpočivadlem otevřené na jih, k slunci. Terasy tvoří architektonickou dominantu zahrady. Stupně teras spojuje symetricky položené schodiště. Opěrné zdi jsou členěny mělkými nikami. Z původního celkového vzhledu zahrady se bohužel dochovaly jen tyto terasy. Prošla jsem se tedy jen anglickým parkem a odtud se vydala na náměstí a ke kostelu sv. Fabiána a Šebestiána, což je původně gotický kostel, který byl v roce 1863 pseudogoticky upraven. Před hlavním oltářem je hrobka s ostatky příslušníků z rodu Berků z Dubé.

Od kostela jsem se vrátila na náměstí a odtud pokračovala na nedalekou autobusovou zastávku. Autobusem jsem odjela do České Lípy a pak do Prahy. I když byla ráno hustá mlha a měla jsem trochu obavy, jak výlet dopadne, musím říct, že nakonec to byla moc pěkná cesta. Viděla jsem všechno, co jsem vidět chtěla, a navíc jsem procházela moc krásnou krajinou.

Chotovice - Zákupy - 26. října 2022