Zámeček Tři Trubky

Pokud bych se měla rozhodnout mezí výletem do pěkné přírody nebo návštěvou města, hradu nebo zámku se zajímavou historií, rozhodla bych se pro první možnost. Ale když se podaří skloubit obě možnosti, je to vůbec nejlepší. Dnes jsem se vypravila do Brd k loveckému zámečku Tři Trubky, ležícímu nedaleko obce Strašice, Ve Strašicích jsem také cestu začínala. Od zastávky Strašice, Huť jsem se k zámečku vypravila po modré turistické značce proti proudu říčky Klabavy.

Lovecký zámeček Tři Trubky, který stojí na soutoku Třítrubeckého potoka a říčky Klabavy v Chráněné krajinné oblasti Brdy, nechal postavit v letech 1888 až 1890 dobříšský kníže – hrabě Jeroným Colloredo-Mannsfeld. Vlastnil tuto část Brd spolu s panstvími Dobříš a Zbiroh a zdejší lesy mu patřily. Autorem návrhu zámečku byl vídeňský architekt Camillo Sitte, původem z Itálie.

Stavba byla vystavěna v duchu pozdního romantismu a celý objekt byl určen k reprezentačním účelům. Byl vybaven loveckými trofejemi, malbami a rytinami s loveckými výjevy, měl vlastní vodárnu a vodní elektrárnu. Okolní lesní přírodní park byl osázen vzácnými exotickými dřevinami. Po vytvoření vojenského prostoru a střelnice došlo k přemístění většiny sbírek na zámek Dobříš, ovšem zámeček nadále sloužil k reprezentačním účelům. Ve 30. letech 20. století zde krátkou dobu pobýval prezident Tomáš Garrigue Masaryk, v roce 1938 pak i jeho nástupce Edvard Beneš. Během německé okupace, a především pak po roce 1942 (prakticky až do května 1945) zámeček užíval polní maršál Walter von Brauchitsch.

Zámeček Tři Trubky, Klabava, jedle Douglaska nedaleko zámečku

Zámeček, nacházející se dlouhé roky ve vojenském újezdu Brdy, spadal po roce 1948 do majetku Ministerstva obrany. Nadále sloužil k ubytování generálů a pohlavárů z ministerstva obrany a vlády. Při cvičeních se tu pořádaly hostiny a na zvěř bohatý revír měl armádním střelcům co nabídnout. To bylo hlavním důvodem, proč jej nepostihl osud obdobných samot v oblasti. V 80. letech 20. století prošel zámeček úpravami podle projektu Ing. arch. Chvojky z Vojenského projektového ústavu, při níž byla jeho stylová budova obklopena zděnými přístavbami.

Po otevření Vojenského újezdu Brdy se počítalo s rekonstrukcí celého areálu a s budováním expozice "Dům přírody Brd". Zámeček i jeho interiéry prošly intenzivní obnovou pod dohledem památkářů. Například se navrátila červená barva dřevěného obložení fasády, či se zrušila kuchyň, která byla dostavěna až v 70. letech. Podařilo se renovovat i část nábytku. V roce 2014 byl zámeček s přilehlými pozemky včetně nádrže a vodní elektrárny prohlášen kulturní památkou.

Hlavní budova areálu – lovecký zámeček - má zděné přízemí. Patra jsou dřevěná (roubená). Budova je zakončena strmou sedlovou střechou. Hlavní vchod do budovy je ze zahrady, další (menší) vchod pak na protilehlé straně budovy z přilehlého loubí. Slavnostní otevření celého památkově chráněného areálu se uskutečnilo 3. září 2024. Citlivě zrekonstruovaný objekt myslivny nyní nabízí ubytování. Celkem 11 lůžek v pětici pokojů, kuchyňské zázemí i společenskou místnost.

Dům přírody Brd, otevřený k 1. 8. 2003, se nachází v bývalých hospodářských budovách zámečku. Vnitřní i venkovní expozice je zaměřena na přírodní, kulturní i historické pozoruhodnosti unikátní krajiny CHKO Brdy - ostrova horských lesů uprostřed Čech - i na nejzajímavější turistické cíle. Otevřeno je zde od počátku dubna do konce září každý den kromě pondělí, zbytek roku vždy ve středu a o víkendech. Provozovatelem Domu přírody je obec Strašice. V srpnu 2023 bylo v bývalém hospodářském zázemí otevřeno také návštěvnické centrum CHKO Brdy.

Já jsem zde byla v úterý, a to je Dům přírody Brd v areálu zámečku zavřený, a tak jsem si zámeček s přilehlými budovami vyfotografovala jen skrze plot a poté z vyhlídkové plošiny při jižním oplocení.

Od zámečku jsem pak pokračovala po žluté turistické značce. Jen kousek od něho jsem míjela vzrostlou jedli Douglasku. Velkou zajímavostí je, že už od země vyrůstají tři kmeny. Její stáří se odhaduje na 160 let a je údajně druhou největší Douglaskou v ČR. Ze žluté turistické značky vedla odbočka k Třítrubské vyhlídce na nejvyšším místě sutí pokryté stráně s výhledem na protější vrchy. Je to moc pěkné místo.

Třítrubecká vyhlídka, výhled z cesty po žluté turistické značce, brdský les

Na vyhlídce jsem se udělala několik fotografií a vrátila se zpátky na žlutou značku, vedoucí po úbočí hřebene pod vrchem Kamenná (736 m). I odtud byly pěkné výhledy.

Po turistické cestě jsem po nějaké době došla k rozcestí cyklostezek, a tady jsem udělala chybu. Mým problémem je, že se na cesty moc nepřipravuji, nějak si myslím, že všechno najdu a na všechno si vzpomenu. A tak občas z cesty sejdu. To se stalo i teď.

Cílem dnešního výletu byl Mirošov, odkud jsem se chtěla vlakem vrátit do Prahy. Do Mirošova však žádná turistická značka nevede, zato sem vede cyklostezka, po které jsem chtěla do obce dojít. Pamatovala jsem si, že musím někde ze značky na cyklostezku odbočit, ale udělala jsem to příliš brzy. Místo do Mirošova jsem došla ke střelnici Kolvín. Odtud jsem nakonec přes obec Skořice do Mirošova také došla, ale místo lesem po cestách v chráněné oblasti jsem bohužel šla několik km po silnici. Tohle moje "bloudění" má jen jedinou výhodu, a to, že se na sebe vždycky rozzlobím, a hned si naplánuji jinou cestu, abych viděla to, co jsem dnes minula. Brdy jsou opravdu moc pěkné, a jejich další prozkoumání určitě stojí za to. A tak se snad při nějaké další návštěvě podívám i na místa, kudy jsem dnes měla jít, ale nešla.

Ale ještě předtím, než se zmíním o krajině, kterou jsem dnes procházela, a o její historií, uvedu několik zajímavostí z cesty. Občas jsou při cestě i informační tabule, upozorňující na nějakou zajímavost. Na jedné z nich jsem se dočetla o Přírodní památce Louky pod Pancířem, jejíchž cílem je ochrana a zachování stavu na dvou vzájemně oddělených vlhkých loukách s výskytem chráněných druhů rostlin, ke kterým patří prstnatec májový nebo upolín nejvyšší. Na místo jsem se sice podívat nešla, ale vyfotografovala si ho z cesty.

Dnes byl hezký slunečný den, a dokonce bylo i docela teplo. Počasí se začalo měnit až cestou dolů ke Kolvínu. Na stromech bylo jíní a byla docela zima. Když jsem došla dolů ke střelnici, začala najednou padat mlha. Cestou ke Skořicím už byla mlha opravdu hustá, ale i přes ní jsem si chtěla vyfotografovat původně raně gotický kostel sv. Václava, stojící vysoko nad vsí, ale to se mi nepovedlo. Jeho současná barokní podoba pochází z roku 1677. Večer jsem se dívala v televizi na předpověď počasí, kde mluvili i o tom, jaké počasí bylo dnes v České republice. A podle jejich mapy ta mlha seděla jen na západním okraji Brd. Všude jinde bylo jasno. To potvrzuje i to, že v Rokycanech, kam jsem přijela vlakem z Mirošova, už zase svítilo slunce.

Cesta ke Kolvínu, cesta ze Skořic do Mirošova, pozdně renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1609 v Rokycanech (nyní užíván pravoslavnou církví) – foceno necelou hodinu po předchozím obrázku. Vzdálenost mezi oběma místy na posledních dvou fotografiích je asi 10 km

Brdy jsou pohoří, ležící jihozápadně od Prahy. Jsou tvořeny prakticky jednolitým pásem lesních hvozdů, z nichž některé si zachovaly ještě charakter původních smíšených porostů. Nejvyšším vrcholem je Tok (864 m).Chráněná krajinná oblast Brdy byla zřízena k 1. lednu 2016 na území zrušeného vojenského újezdu Brdy a několika stávajících brdských přírodních parků. Předmětem ochrany má být přírodní bohatství s cennými lesními porosty, loukami, mokřady, vřesovišti a desítkami potoků. 

Původní návrh na vyhlášení CHKO Brdy zahrnoval území o celkové rozloze 380 km². Na základě připomínek některých obcí byla rozloha zredukována na 345 km², z toho 260 km² je bývalý vojenský újezd ve Středních Brdech, zbytek tvoří převážně Jižní Brdy, které nebyly součástí vojenského újezdu. CHKO nahradila v jižní části Brd dva dosavadní přírodní parky: přírodní park Brdy (1992) na území Plzeňského kraje a částečně přírodní park Třemšín (1997) na území Středočeského kraje, a i několik maloplošných chráněných území, např. přírodní rezervace Chynínské buky.

Záměr vybudovat v Brdech národní park je poměrně starý. S návrhem přišla skupina poslanců Sněmovny již v roce 1921. Návrh nebyl přijat a v roce 1926 vláda ČSR naopak rozhodla o zřízení dělostřelecké střelnice v Brdech, ze které se později stal vojenský újezd Brdy.

I po zrušení vojenského újezdu jsou některé oblasti nadále užívány armádou a jsou veřejnosti nepřístupné. Jde zejména o posádkové cvičiště Jince o rozloze přibližně 50 km² v severní části CHKO v trojúhelníku obcí Jince, Zaječov a Obecnice včetně dopadové plochy Brda a dále například o utajený objekt U Němých (východně v lesích od zámečku Tři Trubky).

Na jaře roku 2012 začala pyrotechnická očista území. K listopadu 2015 byla vyčištěna plocha 5710 hektarů, z níž bylo odstraněno asi sedm tisíc kusů nevybuchlé munice či jejích zbytků, a zbývalo vyčistit přibližně 6900 hektarů. Asanace skončila v roce 2017 a pročištěné oblasti jsou zpřístupněny veřejnosti nově vyznačenými pěšími cestami i cyklotrasami. Přesto některé oblasti, jako dopadové plochy (vysoké množství nevybuchlé munice) a těžko přístupná místa nešla vyčistit a je do nich trvalý zákaz vstupu.

Podle této informace by měl být les převážně čistý, ale přesto jsem kolem cest, kudy jsem dnes šla, viděla dost cedulí s varováním před vstupem do lesa mimo cesty, a informujících o tom, že oblast není stále ještě od munice zcela vyčištěná. Když jsem byla v Brdech u Padrťských rybníků asi před čtyřmi lety (20. července 1921), byla v TV zpráva, že se při hloubkovém čištění na dopadové ploše Kolvín zranili dva pyrotechnici, z nichž jeden smrtelně. Pamatuji si to proto, že jsem tehdy v Brdech také byla. Vyčistit takovou rozlohu není asi vůbec nic jednoduchého.

Vojenský újezd Brdy o rozloze 260,08 km², dříve též vojenský výcvikový prostor Jince, se nacházel ve Středních Brdech. Újezdní úřad sídlil v obci Jince. Vojenský prostor zde vznikl usnesením vlády Československé republiky ze dne 19. února 1926, od roku 1950 byl vojenským újezdem. Na jeho území bylo šest cílových ploch – Tok, Jordán, Brda, Padrť, Bahna a Kolvín. Tři posledně jmenované byly v poslední době zakonzervované a nevyužívané. Zákaz vstupu pro veřejnost platil v letech 1940–1945 a 1950–2015, v roce 2007 byly v omezeném rozsahu zpřístupněny malé části na okrajích území.

Asi 90 % území bývalého újezdu tvořil les, zbylou část využívala armáda především jako cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí. Při zrušení újezdu k 1. lednu 2016 bylo jeho území rozděleno 27 obcím v okresech Příbram a Beroun ve Středočeském kraji a v okresech Plzeň-jih a Rokycany v Plzeňském kraji.

Dnešní výlet sice dopadl trochu jinak, než jsem si představovala, ale už jsem si naplánovala další dvě cesty. Takže tahle "chyba" mě do Brd přivede znovu, a snad se mi podaří tuto krásnou oblast poznat víc.

Lovecký zámeček Tři Trubky – 4. února 2025