Zámek Liblice

Nedávno jsem viděla v televizi pořad, ve kterém mluvili o zámku v Liblicích. To, že tam nějaký zámek je jsem věděla, ale ještě nikdy jsem ho neviděla. Neměla jsem dnes na výlet celý den, a tak jsem hledala místo nedaleko od Prahy. Obec Liblice se zhruba 500 obyvatel leží jen asi deset kilometrů jihovýchodně od Mělníka, a tak jsem se tam vypravila. Liblice jsou stará obec - první písemná zmínka pochází z roku 1254.

Do obce jsem přijela autobusem z Mělníka a hned jsem se vypravila k zámku. Cestou jsem šla kolem kostela sv. Václava. Tento kostel byl zbudován okolo roku 1384 v gotickém stylu. Roku 1710 byla přistavěna oratoř a pravděpodobně také sakristie a byl rovněž zbarokizován. Později, v letech 1713-1715, byla ještě přistavěna kostelní věž. V průběhu 19. století prošel objekt několika úpravami. Obraz na hlavním oltáři pochází z roku 1729, ostatní zařízení kostela je barokní z 2. poloviny 17. století. Pravděpodobně býval kolem kostela hřbitov obehnaný zdí. Ta tam je stále, ale v současnosti byly obě brány, kterými se chodívalo dovnitř, zamčené a žádné hroby jsem neviděla.

Nedaleko odtud jsem prošla bránou do zámeckého areálu. Musím říct, že mě překvapilo, jak krásný zámek to je. Zámek si v letech 1699–1706 dal vystavět hrabě Arnošt Josef Pachta z Rájova. Návrh vytvořil Giovanni Battista Alliprandi podle konceptu architekta J. B. Fischera z Erlachu, ale vynechal plastické dekorativní prvky. Ve druhé polovině 18. století (po roce 1770) sochař Ignác František Platzer doplnil plastickou výzdobu balkónu na vstupním průčelí. V téže době vznikla také fresková výzdoba saly terreny. Další přestavba v 80. letech 18. století byla zaměřená na hospodářské budovy a budovy pro služebnictvo, které se nacházely v severní části zámku. V první polovině 19. století zámek od Pachtů z Rájova odkoupil Vojtěch Dejm ze Stříteže, ovšem už v roce 1863 jej vlastnila hraběnka Antonie z Valdštejna, která dala zámek zčásti přestavět v eklektickém stylu s novorenesančními detaily. Po její smrti připadl zámek Thun-Hohensteinům. Ve 20. letech 20. století prošel úpravami i zámecký park. V roce 1945 byl zámek Thun-Hohensteinům zkonfiskován a v roce 1952 jej stát propůjčil ČSAV. V květnu 1963 se zde konala Liblická konference o Franzi Kafkovi, která byla významným impulsem pro kriticky smýšlející československou inteligenci.

Zámek – pohled z parku, od zámeckého jezírka, vstup do zámku od obory, pohled na kostel sv. Václava z parku zámku

Od 50. let 20. století prodělal zámek řadu oprav, přičemž ta nejrozsáhlejší proběhla v letech 2001–2007. Od té doby slouží jako hotel a hlavní sál jako konferenční centrum Akademie věd ČR. Ke slavnostnímu otevření došlo dne 6. září 2007. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Budova zámku je třípatrová a třítraktová. Ve středním traktu na elipsovitém půdorysu je vstupní hala a dva klenuté společenské sály, z nichž horní prostupuje dvěma patry a nyní slouží jako společenský sál pro koncerty, svatby a konference. Spodní sál slouží jako restaurace. Neorenesanční nástropní fresku spodního sálu provedl Emil Johann Lauffer, iluzivní dekorativní malba stěn mezi dvojicemi pilastrů je rokoková. V přilehlých obdélných dvoupatrových křídlech najdeme obytné místnosti. Při přestavbě v 80. letech 18. století byly hospodářské budovy uspořádány do podoby čestného dvora francouzského typu.

Jižně od zámku se nachází francouzský park podle poslední úpravy C. Schneidera z roku 1923. Nachází se zde řada stromů, mezi nimiž má zastoupení platan, lípa, metasekvoje čínská, liliovník tulipánokvětý, dub, kaštan a topoly bílé. V jezírku ve spodní části parku žijí chráněné druhy žab – ropucha obecná, skokan hnědý, skokan skřehotavý a skokan štíhlý – a najdeme tady také užovku obojkovou.

Lesnatá část za zdí parku je tvořena více než 30hektarovým lužním porostem, místy až pralesního charakteru (velké množství mrtvého dřeva, bohatý podrost i nálet). Terén je velmi podmáčený, protínají jej četné kanály. Uprostřed se nachází rozlehlá slatinná louka s několika solitérními stromy, cenný fragment původních polabských vápnitých slatin s výskytem řady vzácných druhů rostlin, především orchidejí (roste tu například vstavač bahenní). Zajímavé rostliny najdeme i v přilehlém lese, ve kterém se hojně vyskytuje orlíček obecný či silně ohrožený kostival český. Území obory je zajímavé i zoologicky. Jde o významné hnízdiště ptáků, žije zde netopýr parkový a útočiště tu našlo i několik druhů skokanů, a další drobní bezobratlí, především plži.

Cesta oborou, slatinná louka a dole studánka v oboře, hrobka Thun-Hohensteinů

Založení obory je poněkud nejasné. Běžně se uvádí první polovina 19. století, avšak les je v těchto místech prokazatelně zaznamenán již na mapě z druhé poloviny 18. století. Třebaže je obora často považována za součást zámeckého parku, zřejmě nikdy nebyla parkem v pravém slova smyslu, o čemž svědčí absence cizokrajných dřevin i celková kompozice. Od počátku šlo spíše o oboru či bažantnici. Parkový charakter má pouze pravidelná síť cest, v nejpodmáčenějších partiích vedená po náspu. Snahy o ochranu slatinné louky se datují od šedesátých let 20. století, od roku 1987 je louka chráněna jako přírodní rezervace (2,27 ha). Roku 2012 byla celá obora vyhlášena pod jménem Zámecký park Liblice přírodní památkou (včetně pozemku-louky, kde nebyla zrušena přírodní rezervace, takže její plocha je v současné době zcela atypicky zároveň přírodní rezervací i přírodní památkou). Obora je též evropsky významnou lokalitou a je volně přístupná návštěvníkům. Vedou jí dva okruhy po pěkných cestách s informacemi o rostlinách a živočiších, kteří zde žijí. Kratší okruh – stezka lesní mysli - je zaměřen na vnímání přírody zrakem, sluchem, čichem i chutí…

Prošla jsem si oba okruhy, zastavila se u studánky a pak se vydala k hrobce Thun-Hohensteinů, což je pohřební kaple Panny Marie, dříve také nazývaná mausoleum s ostatky třech členů šlechtického rodu Thun-Hohensteinů. Stavba z roku 1899 se nachází v březovém hájku západně od zámku Liblice. Hrobka je památkově chráněná jako součást areálu zámku. Hrobní kaple byla postavena v roce 1899 a původně se nacházela nedaleko zaniklé obce Mladá u Milovic. V roce 1904 byl na území, kde stála kaple s hrobkou, zřízen vojenský prostor. Aby nebyla stavba při vojenských střelbách poničena, bylo rozhodnuto, že bude kaple na náklady armády přesunuta. Před koncem první světové války byla kaple i s oplocením rozebrána, převezena do Liblic a znovu postavena. Novorománská osmiboká kaple s lichými arkádami má jehlanovitou střechu zakončenou lucernou a je sklenuta kupolí. Nad vstupem je plastický erb rodu Thun-Hohensteinů. V kapli byli pochováni Leopold Bohumil hrabě z Thun-Hohensteinu z benátecké rodové větve, jeho syn Leonard hrabě Thun-Hohenstein, který padl na frontě na začátku první světové války, a nakonec i sama Christiana hraběnka z Thun-Hohensteinu, zakladatelka kaple. V roce 1945 byl Thun-Hohensteinům v Československu zabaven majetek na základě Benešových dekretů.

Od zámku jsem pak pokračovala po neznačených cestách do obce Vavřineč. Z počátku jsem šla po polní cestě, lemované z obou stran stromy a tak se i v dnešním horkém dni šlo dobře. Ke konci jsem ale musela jít asi 1 km po cestě mezi poli, kterou navíc rozšiřovali, a tak byla velmi prašná. Ve Vavřinci jsem se napojila na zelenou turistickou značku a přes kopec s pěkným lesem jsem došla do obce Záboří. Tady jsem si vyfotografovala novorenesanční kostel Narození Panny Marie, postavený roku 1884. Naproti kostelu stála pěkně opravená stará budova, která mohla být buď školou nebo farou, ale nic jsem se o ní nedozvěděla. Kostel je jednolodní obdélná stavba s příčnou lodí, s obdélným polokruhově ukončeným presbytářem a věží ve vstupním průčelí. V interiéru se nachází rokokový hlavní oltář z 2. poloviny 18. století ze zrušeného kláštera servitů v Praze s obrazem Korunování Panny Marie z 1. poloviny 18. století. Odtud to už byl kousek na autobusovou zastávku, ze které jsem odjela do Prahy. Zámek v Liblicích je krásný. I procházka oborou mě okouzlila. Lesem s hustým podrostem vedou pohodlné cesty. Jdete pomalu, posloucháte ptáky, a nikdo kromě vás tu není. Je to krásné místo jen kousek od Prahy.