Zámek Sychrov

Dnes jsem se vypravila na zámek Sychrov, který svou současnou podobu získal za posledních soukromých vlastníků, kterými byl francouzský rod Rohanů.

Kolébkou rodu Rohanů byla Bretaň, kde o nich můžeme vystopovat nejstarší zmínku již v roce 951. Po začlenění Bretaně do Francie se Rohanové stávají poměrně záhy významným rodem, který si upevňuje moc vytvářením přátel s nejmocnějšími rody Francie. V průběhu staletí se jejich postavení upevňovalo, až se zařadili mezi deset nejvlivnějších šlechtických rodů ve Francii a jako přímí bratranci francouzských králů získali i titul princů z královské krve. Čtyři členové rodu se stali kardinály a Jindřich II. Rohan byl bratranec Jindřicha Navarského, vůdce hugenotů a pozdějšího francouzského krále. Rod tvořilo několik linií, jejichž příslušníci zaujímali významné úřady - vojenské, politické i církevní. Po Velké francouzské buržoazní revoluci opustili Francii a členové větve Rohan-Guémené se usadili v rakouské monarchii.

V době francouzské revoluce Rohanové emigrovali a tato větev hrála důležitou roli v řadách royalistické kontrarevoluce (ve službách Velké Británie a Rakouska). V roce 1808 jim byl v Rakousku uznán titul knížete z Rohanu. Za Napoleonova císařství se někteří Rohanové smířili a navrátili se do Francie, nicméně hlava rodu Charles Alain se odmítl do Francie vrátit, načež byl roku 1809 ve Francii odsouzen k smrti. Po restauraci Bourbonů došlo k normalizaci vztahů, bylo jim například obnoveno postavení pairů a byli i několikrát k návratu přímo vyzváni, nicméně ani poté se do Francie nevrátili, naopak si v roce 1820 vybudovali venkovské sídlo v Čechách na Sychrově.

Cestu jsem začala v Hodkovicích nad Mohelkou, odkud jsem se po modré turistické značce vypravila k Sychrovu. V městečku jsem se zastavila na náměstí s výstavnou radnicí a pokračovala kolem kostela sv. Prokopa ke křížové cestě za městem.

Hodkovice nad Mohelkou s asi 3 tisíci jsou druhým největším městem Podještědí. Leží na severu Čech v okrese Liberec na okraji Jičínské pahorkatiny. Město je obklopeno horami Ještědsko-kozákovského hřbetu a protéká jím říčka Mohelka. V roce 1995 bylo centrum města určené středověkou silniční sítí okolo náměstí vyhlášeno Městskou památkovou zónou. Zástavbu zde tvoří zděné klasicistní domy postavené po požáru v roce 1806, několik starších roubených domů a výstavba z konce 19. století. Ve městě najdeme i několik větších barokních pískovcových soch, např. sousoší Víry se sochami sv. Jana a sv. Pavla. Výraznou dominantou města tvoří barokní kostel sv. Prokopa z let 1717 - 1721.

Nedaleko od kostela začíná křížová cesta, jejíž stavba započala v roce 1818. Hlavním iniciátorem byl hodkovický občan František Ignac Planner. Vysvěcení proběhlo až v roce 1842. Před rokem 2000 byla křížová cesta obnovena a v roce 2000 znovu vysvěcena. Až k Božímu hrobu a kalvárii jsem nedošla, zastavila jsem se jen u prvních několika kapliček. V některých jsou staré obrazy, v jiných nové dřevěné sošky, našla jsem i takovou, kde bylo obojí.

Zámek Sychrov – čestný dvů, vnitřní dvůr zámku, Arturův hrad, Oranžerie - vlevo vodárenská věž

Od křížové cesty jsem pokračovala pěknou alejí a lesem do obce Sedlejovice. Další cesta mě přivedla do moc hezkého údolí Mohelky. Údolím jsem došla až k obci Radostín. Mohelka v tomto místě obtéká úzký ostroh na kterém stojí zámek Sychrov a prudce se stáčí k východu. Po hřebeni ostrohu jsem došla k bráně, která je na mapách označená jako Arturův hrad. Tato romantická zřícenina je tvořena dvěma věžemi a bránou s cimbuřím, kterou vede silnice. Pod hradem vedla kdysi několik set metrů dlouhá podzemní chodba. Hrad byl postaven na místě poustevny v polovině 19. století. Od brány jsem pokračovala dál podél plotu zámeckého parku až na nádvoří zámku.

Historie místa, kde se zámek nalézá, sahá do 15. století. V té době zde byla připomínána tvrz, která byla majetkem české královské komory. Na místě tvrze byl v 16. století vystavěn panský kamenný dům. Po bitvě na Bílé hoře se majitelem panství stal Albrecht z Valdštejna a po něm se zde vystřídalo několik dalších majitelů, až ho roku1669 koupila rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Členy tohoto francouzského šlechtického rodu můžeme zařadit do kategorie důstojníků, kteří byli za služby rakouskému císaři v době třicetileté války odměňováni statky zkonfiskovanými české šlechtě. Rodina Lamottů z Frintroppu nechala na místě tvrze vystavět v letech 1690 - 1693 nevelký barokní zámek. Roku 1740 koupil toto panství František z Valdštejna, z větve mnichovohradišťské. Protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti. Takřka osmdesát let zde nedocházelo k žádným výraznějším změnám a objekt byl využíván jen pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva.

Situace se radikálně změnila 30. srpnem 1820, kdy se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Tímto rokem začíná stopětadvacetiletá éra Rohanů na Sychrově a doba největší slávy zámku. Hlavním sídlem rodu se stal právě Sychrov, který ovšem v podobě zchátralého barokního zámečku nevyhovoval požadavkům kladeným na sídlo vévodské a knížecí. Již za prvního majitele, knížete Karla Alaina Gabriela Rohana, se uskutečnila velkolepá empírová přestavba, dokončena v roce 1834. Stavební vývoj zámku ovšem pokračoval především za knížete Kamila Josefa Filipa Idesbalda Rohana, synovce Karla Alaina, kteréhoKarel Alain Gabriel Rohan adoptoval. Tehdy se zrodila dnešní novogotická podoba Sychrova. Romantická novogotická přestavba z let 1847 - 1862, uskutečněná dle projektu profesora akademie výtvarných umění Bernarda Gruebera, zařadila Sychrov mezi nejvýznamnější památky historizujících slohů 19. století, jako jsou například Hluboká nad Vltavou, Hrádek u Nechanic, Lednice,.... Veškeré práce byly svěřeny výhradně domácím umělcům a řemeslníkům. Mezi nimi zaujímal významné místo Petr Bušek, řezbář, který svým tvůrčím a osobitým talentem vtiskl všem interiérům zámku vysokou uměleckou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru Mimořádnou pozornost věnoval kníže Kamil Rohan i zámeckému parku v anglickém stylu, který za jeho života dosáhl nebývalého rozkvětu a byl předlohou pro vznik řady dnes významných arboret, jako jsou například Průhonice nebo Konopiště. V tomto období bylo dosaženo vzácné harmonie mezi exteriérem zámku, jeho interiéry a parkem.

Kamil Josef Filip Rohan zemřel roku 1892 bezdětný a Sychrov zdědil jeho synovec Alain Benjamin Artur Rohan. Ten na rozdíl od svého bezdětného strýce měl 6 dětí, a proto díky rozrůstající se rodině přikročil k úpravám interiéru. Byl například rozdělen královský přijímací salón příčkou, kvůli vytápění byly snižovány stropy,…). Za jeho syna Alaina Rohana, doktora práv, došlo na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století k funkcionalistické úpravě zámku, která nejenom změnila částečně exteriér stavby (byly odstraněny různé ozdobné novogotické arkýře a atiky, omítka z původně omítnutých věží byla odstraněna a nahrazena lomovým zdivem,....) ale i jeho interiéry. V řadě místností byly sejmuty Buškovy bohaté řezbářské ozdoby (např. výplně stropu ve schodišťové hale), a francouzské tapety z tlačené vepřovice. Novogotické vybavení bylo nahrazováno novým, moderním.

Točité schodiště v zámku, z interiéru zámku, zámecký park

Poslední majitel z rodu Rohanů, Alain Rohan, ve 30. letech 20. stol. přijal německé občanství, a proto byl po skončení druhé světové války zámek na základě Benešova dekretu zkonfiskován, a stal se státním majetkem. Zpočátku sloužil jako sběrna konfiskovaného majetku a od 1. května 1950 byl v malém rozsahu zpřístupněn veřejnosti. V průběhu 70.let se jeho prohlídková trasa rozšířila na východní křídlo a chodbu jižního zámeckého traktu s Památníkem Antonína Dvořáka. Od počátku devadesátých let probíhá rozsáhlá rekonstrukce a restaurování exteriérů, interiérů i zámeckého parku, jejímž cílem je co nejvíce přiblížit zámek Sychrov do doby jeho největšího rozkvětu, tj. ke stavu z druhé poloviny 19. století.

Zámecký komplex je unikátním příkladem novogotického šlechtického sídla druhé poloviny 19. století. Krom zámecké budovy s původním mobiliářem k areálu zámku patří i rozsáhlý zámecký park. Zámek je od roku 1995 národní kulturní památkou.

Na zámku se nacházejí i rozsáhlé sbírky. V roce 1998 měl Sychrov po zámku Konopiště druhý největší sbírkový fond v Česku zahrnující 48 750 evidovaných předmětů, které byly jak z původního vybavení, tak ze svozů. Z obrazů je důležitá zejména kolekce francouzské portrétní malby, tzv. Rohanská portrétní galerie. Jedná se o největší sbírku francouzského portrétního malířství ve střední Evropě. Čítá přesně 243 portrétů členů rohanského rodu, spřízněných rodů i členů francouzské královské dynastie Bourbonů. Tyto francouzské importy byly v 60. a 70. letech 19. století restaurovány Karlem Javůrkem, který zároveň rozšířil portrétní galerii o několik fiktivních podobizen.

Se sychrovským zámkem je spojen i český hudební skladatel Antonín Dvořák, který zámek a přilehlou obec navštívil sedmkrát. Dojížděl sem za svým dlouholetým přítelem, sychrovským správcem Aloisem Göbelem. Krása zámeckého parku, kde se často procházel, jej inspirovala k napsání řady skladeb. Zámek v září 1834 navštívil dokonce i bývalý francouzský král Karel X. s doprovodem. Přítomni byli mimochodem i Joachim Barrande a dcera francouzské královny Marie Antoinetty, Marie Terezie Bourbonská, se kterými Rohany pojilo neveselé opuštění Francie po Velké Francouzské revoluci v roce 1789.

V druhé polovině 19. století se Sychrov těšil několikrát z návštěvy členů vládnoucí habsburské dynastie. Dne 1. listopadu 1866 navštívil zámek František Josef I. Na jeho počest byla podle něho nazvána cesta skrz oboru do Radostína a později na této cestě byla postavena malá žulová pyramida a 10. července 1871 navštívil zámek korunní princ Rudolf. Na počest této návštěvy byla pojmenovaná vyhlídka v parku na Vyhlídku korunního prince Rudolfa.

Zakoupila jsem si vstupenku a zúčastnila se velmi zajímavé prohlídky, kdy nás slečna průvodkyně provedla celým prvním podlažím zámku. Po prohlídce jsem si ještě prošla zahradu.

A ještě několik fotografií ze začátku cesty - budova radnice na náměstí v Hodkovicích nad Mohelkou, křížová cesta v Hodkovicích a údolí Mohelky za Sedlejovicemi

Zámecký park, který se dodnes dochoval v rozloze 23 ha je vytvořen v anglickém duchu. Park vznikl zejména zásluhou knížete Kamila, za pomoci zahradníků Vincenta Zakouřila a poté Vojtěcha Maška a stavitele Josefa Pruvota, který navrhoval zahradní architekturu. Výraznější přestavby zahrady proběhly ještě za Kamilova předchůdce Karla Alaina ve stylu klasicistním a některé prvky této přestavby se zachovaly doposud.

Nejvýraznější dominantou parku je Oranžerie, která vytváří kompoziční protiváhu zámku. Stavbu první oranžérie zahájil kníže Karel Alain v roce 1831 a pokračovala do roku 1835. Rozšířena byla v roce 1852 podle Pruvotova návrhu. Jedná se stylem o poněkud vybočující budovu postavenou v novorenesančním podobě. Oranžérie sloužila také jako květinová galérie, letní zámeček a konaly se zde různé společenské akce. Po Kamilově smrti oranžérie chátrala. Zrekonstruovaná byla v letech 2009–2011. Vedle oranžérie stojí vodárenská věž z roku 1891. Mimo areál parku vymezený litinovým plotem, nicméně kompozičně do parku včleněný, stojí Arthurův hrad v podobě slavnostní brány na cestě k Radostínu.

Mezi další stavby v parku patří vyhlídka korunního prince Rudolfa, umístěná na severním okraji parku, který spadá do údolí Mohelky, čímž se odkrývá průhled až k Ještědu a Jizerským horám. V parku jsou také dva objekty navozující rustikální atmosféru, dřevěná chaloupka ve švýcarském stylu, a holubník. Dále zde je pět bazénů a čínské jezírko s mostkem.

Kolem čínského jezírka jsem došla k Oranžerii a pomalu se vracela zpátky. Jen mě mrzí, že jsem se nezastavila na Rudolfově vyhlídce, ze které je prý také vidět Sychrovský viadukt. Naštěstí jsem alespoň přes něj jela odpoledne vlakem, kdy jsem se vracela ze Sychrova zpět do Hodkovic.

Sychrovský kamenný železniční viadukt byl postaven v letech 1857-1859, stavbu provedli bratři Kleinové a V. Lanna. V horní části se nachází 8 oblouků s rozpětím 9,5 metru a v dolní části je 6 nižších oblouků.

Od zámku jsem pak po červené turistické značce došla k nádraží a odjela vlakem do Hodkovic a odtud autobusem do Prahy. Jsem moc ráda, že jsem se sem dnes vypravila. I když se tento zámek objevil v mnoha filmech a věděla jsem o něm, nikdy předtím jsem tady ještě nebyla. A i cesta z Hodkovic pěknou jarní krajinou byla moc příjemná.

Zámek Sychrov – 29. května 2024