Zámek Troja

Při návštěvě botanické zahrady jsem se zastavila u kape sv. Kláry s krásným výhledem na zámek Troja a uvědomila si, že jsem zahradu zámku v minulých letech už několikrát navštívila, ale uvnitř zámku že jsem ještě nikdy nebyla. Byl krásný slunečný den, domů se mi jít ještě nechtělo, a tak jsem se do zámku vypravila. Prošla jsem vinicí dolů na silnici a zámeckou zahradou jsem se přes habrové bludiště vypravila k zámku.

Zámek Troja je barokní stavba na pravém břehu řeky Vltavy. V jeho areálu se nalézá také několik hospodářských stavení, včetně konírny. K zámku patřila i vinice a kaplička svaté Kláry, která je dnes součástí Botanické zahrady. Objekt zámku je obklopen rozsáhlou zámeckou zahradou s mnoha okrasnými i ovocnými stromy a malým přírodním bludištěm. Zahradu zdobí fontány, terakotové vázy, štukové prospekty a oranžérie s bustami imperátorů. Zámek je součástí majetku hl. m. Prahy a včetně zahrady je otevřen pro veřejnost. Galerie hlavního města Prahy zde každoročně od dubna do října pořádá sezónní výstavy. V zámeckém interiéru můžeme spatřit unikátní freskovou výzdobu sálů.Jižní průčelí zámku Troja

Zámek nechal postavit v letech 1679-1685 hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autorem projektu byl zpočátku Giovanni Domenico Orsi a později Jean-Baptiste Mathey. Při vypracování projektu se burgundský architekt Jean Baptiste Mathey nechal inspirovat typem římské příměstské vily, s nímž se seznámil za svého italského pobytu. Původní koncepci změnil na pravidelnou dispozici s ústředním sálem v úrovni prvního patra, dominantou celé hmoty stavby, zabírajícím dvě poschodí. Ze sálu vede do dvou stran chodba s přilehlými salonky a také monumentální vnější dvojramenné schodiště vyzdobené plastikami Georga a Paula Heermannových z Drážďan (po 1685). Sochařská výzdoba schodiště zpodobňuje boj titánů s antickými bohy a alegorie denních i ročních období a světadílů. Mezi rameny schodiště v úrovni sklepů se nachází kašna se dvěma povalenými titány. Podle jednoho názoru ovlivnily antické výjevy i název "Troja", který se pak rozšířil na celou oblast, původně zvanou Zadní Ovenec.

Jižní průčelí zámku, zámek Troja od kaple sv. Kláry,  sousoší povalených titánů

Výzdobu hlavního sálu vytvořili vlámští malíři Abraham a Isaac Godynové v letech 1688-92. Námětem nástropních a nástěnných fresek v hlavním sále je vítězství nad Turky u Vídně a oslava rodu Habsburků. Autory barokní malířské výzdoby dalších pokojů zámku byli Carpoforo Tencalla, Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni. K mladšímu období patří výzdoba severovýchodního traktu prvního patra zámku, kde se nacházejí tři místnosti, tzv. čínské komnaty, které jsou vyzdobeny nástěnnými malbami s orientálními motivy. Malby jsou dílem neznámého umělce a pocházejí patrně ze druhé poloviny 18. století.

Trojskou zahradu nechal také vybudovat hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka. Zatímco zámek byl vybudován dřív, zámecká zahrada byla založena až v roce 1685 a následně byly postaveny hospodářské budovy včetně konírny a také terasa, ze které je výhled do okolí. Projekt původní zahrady vytvořil Jiří Seeman. Celý areál byl dokončen v roce 1691. Zahrada byla postavená v barokním slohu a je plná soch, pergol, váz, altánů i vodních prvků. Má výraznou osovou dispozici s průhledy v rámci areálu i mimo něj. Společně s Trojským zámkem je chráněna jako kulturní památka. V zahradě se nachází unikátní soubor terakotových váz, bust a alegorických postav Sebastiana Bombelliho. Východní část zahrady zabírá štěpnice s labyrintem, který je vytvořen z habrů a vodních překážek - příkopů. Nad Trojským zámkem se nachází vinice sv. Kláry. Součástí vinice je i kaple svaté Kláry, která vznikla spolu se zahradou Trojského zámku a byla s ní spojena schodištěm.

Velký sál, z interiéru zámku. stará Nereidka

Zahradu trojského zámku jsem už navštívila několikrát a už při minulých návštěvách jsem se pravidelně zastavovala u centrální fontány před jižním průčelím. Tady mě zaujala jedna socha, která mě ale také trochu mátla. Je to socha Staré Néreovny nebo Néreidky. Bývá obvyklé, že ženské sochy jsou zobrazovány většinou jako mladé a krásné ženy, ale tato socha zobrazuje skutečně starou ženu s povadlou kůží a prsy. Néreovny jsou ve starověké řecké mytologii mořské nymfy, bohyně či polobohyně. Žijí ve stříbrných jeskyních na dně moře, provozují hudbu a tanec. Jsou přívětivé, líbezné a ochraňují námořníky. Spolu s delfíny tvoří družinu vládce moře Poseidóna. Nereidka je ale také název pro mořskou stonožku, které se také říkává ohnivý červ.

Od Šternberků v roce 1763 zakoupila zámek pro Ústav šlechtičen Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala. Ústav však zámek později prodal a mezi další majitele patřil například klášter alžbětinek a milosrdných bratří a později i Alfred kníže Windischgrätz, který tu založil vinice.

Poslední soukromý majitel, velkostatkář Alois Svoboda, 7. října 1922 věnoval rozsáhlé pozemky a nemovitosti v Praze-Troji včetně zámku u příležitosti 70. narozenin T. G. Masaryka k památce vzniku Československa a uctění 250. výročí úmrtí J. A. Komenského československému státu, a to s podmínkou, že zde budou vybudována osvětová a sociálně-humanitní zařízení v Komenského duchu ve prospěch mládeže původem i rasou československé. Počítalo se především s vybudováním rozsáhlého pavilónového komplexu škol a internátních zařízení všech stupňů, dětských domovů atd. Ministerská rada poté na přelomu let 1923 a 1924 ustanovila Kuratorium trojských nemovitostí, které mělo rozhodovat o přidělení pozemků. Část těchto pozemků byla využita k vybudování pražské zoologické a botanické zahrady. Projekty výchovné osady od Stanislava Růžičky a Eduarda Štorcha byly však zamítnuty. Stanislav Růžička (1872-1946) byl český lékař, profesor hygieny na Univerzitě Karlově, propagátor eubiotiky (vědecky podloženého zdravého životního stylu, jehož ideály v řadě případů odporovaly tehdejším zvyklostem).

Prošla jsem zahradou a pak se vypravila na prohlídku zámku. V interiéru jsem byla dnes poprvé. Nejen, že je při prohlídce možné si projít celé přízemí a první patro zámku, včetně velkého sálu a kaple, ale součástí prohlídky jsou i výstavy. Kromě výstavy dvou sochařů, Čestmíra Sušky, jehož díla tvoří součást výzdoby zahrady zámku a který také navrhl rozhlednu v botanické zahradě, a Michala Škody, jehož práce byly vystaveny v interiéru zámku, byl v kapli vystaven originál sochy Černé Matky Boží, jejíž kopie zdobí nároží domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici, postavené podle projektu architekta Josefa Gočára. Ve sklepení zámku, který slouží jako depozitář barokních soch z pražských zahrad včetně té trojské, si bylo možné tyto sochy prohlédnout. A byla tu také vystavená socha Staré Nereidky. Některé z vystavených soch mě nalákaly k návštěvě dalších zahrad.

Po prohlídce zámku jsem se ještě chvíli procházela zahradou a pak se podél Vltavy vydala směrem k domovu. Někdy člověk jezdí daleko, aby uviděl něco zajímavého a krásného, někdy ale stačí vypravit se jen nedaleko míst, kde bydlí či dlouho žil, a i tyto výlety mu přinesou spoustu radostí a krásy, a navíc i vzpomínek na dobu, kdy na tato místa často chodíval. Dnes byl krásný den, a tak jsem se vracela domů moc spokojená.

Zámek Troja -25. října 2022